Nedávno jsem na oslu publikoval příspěvek o jediném formálně popsaném dinosaurovi z území Ukrajiny, kterým je hadrosauroidní ornitopod druhu Riabininohadros (Orthomerus) weberae. Když už jsme tímto způsobem zabrousili do končin východoevropské dinosauří paleontologie, mohli bychom se podívat také na území rozlohou největšího státu světa, tedy Ruské federace. Zde bylo až do května 2020 formálně popsáno 12 vědecky platných druhů neptačích dinosaurů, z toho se však v drtivé většině případů jedná o druhy objevené v asijské části Ruska. Jednou z mála výjimek je titanosaurní sauropod Volgatitan simbirskiensis, jehož fosilie byly odkryty na území evropské části tohoto státu. Představme si jej proto nyní blíže. Zkameněliny velkého býložravého dinosaura byly objeveny na území Uljanovské oblasti na jihu evropské části Ruska. V posledních letech mimochodem právě z ruského území přibyly ještě další dva nové rody sauropodních dinosaurů z období spodní křídy – Tengrisaurus starkovi[1] a Sibirotitan astrosacralis[2], v obou případech popsaní v roce 2017. Rusko se tak nově stává jakousi pomyslnou velmocí z hlediska výzkumu těchto dlouhokrkých býložravých dinosaurů. Ale zpět k volgatitanovi – tento středně velký až velký sauropod byl objeven v lokalitě Slancevyj Rudnik, a to již roku 1982, kdy zde došlo k sesuvu horniny na břehu Volhy a odkrytí prvních fosilií. Celkem pak bylo v průběhu 80. let lokalizováno a odkryto sedm kaudálních (ocasních) obratlů jediného exempláře, o kterých bylo již roku 1987 v literatuře pojednáno jako o „obřích obratlích“, nebyly ale podrobeny detailnímu výzkumu.[3] V roce 1997 o nich ruský paleontolog a jeden z autorů budoucího formálního popisu Vladimir Efimov psal jako o fosiliích neznámého brachiosaurida[4], o čtyři roky později je pak stejný autor označil již za obratle titanosaurida[5]. Formálně popsány však byly až v listopadu roku 2018, tedy celých 36 let po prvním objevu.[6] Může se zdát, že několik obratlů není příliš mnoho a nelze na jejich základě příliš informací o jejich původci získat, naštěstí u sauropodů je situace jiná. Zejména proximální kaudální obratle, které se nacházejí blízko „báze“ ocasu (pánevní oblasti) mají vysokou diagnostickou hodnotu. Na základě jejich tvaru a proporcí lze dinosaura přesněji zařadit v hierarchii sauropodů a mohou také pomoci stanovit, zda se jedná o zcela nový rod a druh. A právě to se stalo, když ruští paleontologové Alexandr Averjanov a Vladimir Efimov fosilie holotypu s označením UPM 976/1−7 detailně prozkoumali. Zjistili, že se skutečně jedná o pozůstatky dosud neznámého druhu sauropodního dinosaura.
Proto pro tento dosud neznámý druh stanovili nové vědecké jméno, kterým je již zmíněné Volgatitan simbirskiensis. Rodové jméno znamená doslova „titán od Volhy“, což jistě není třeba blíže vysvětlovat. Druhové odkazuje ke staršímu jméno města Uljanovsk, znějící Simbirsk. Toto jméno bylo zvoleno s poukazem na fakt, že fosilie byly objeveny jen asi pět kilometrů severně od zmíněného města.[7] Popisná studie byla publikována v periodiku Biological Communications na konci předloňského roku a Volgatitan je tak stále jedním z nejnověji popsaných sauropodních dinosaurů. Navíc je velmi významným příspěvkem k lepšímu pochopení biodiverzity a evolučních trendů sauropodních dinosaurů, zejména pak na území současné Eurasie. Obecně se totiž předpokládá, že titanosaurní sauropodi se vyvinuli na území dnešní Jižní Ameriky a postupně se pak šířili na severní polokouli, včetně území Evropy a Asie. Fosilie ruských sauropodů (a zejména pak volgatitana) však dokládají, že tato vývojová skupina dlouhokrkých dinosaurů měla svůj dlouhý a dosud prakticky nezmapovaný vývoj také na velké části území „starého“ světa. Volgatitan žil v období rané fáze spodní křídy (geologický věk hauteriv, zhruba před 130 až 133 miliony let), a je tak vůbec nejstarším titanosaurem (resp. zástupcem dané podskupiny titanosaurů) známým z celé severní polokoule, tedy z pevnin někdejší Laurasie. Byl přitom blízce příbuzný kladu Lognkosauria, jehož zástupce známe zatím pouze z Jižní Ameriky, a to z pozdějších období.[8] Přesněji se mohlo jednat o zástupce kladu Lithostrotia a jeho blízkými příbuznými byly například argentinské rody Pitekunsaurus a Epachthosaurus. A jak byl tento obr vlastně velký? Samozřejmě se ani neblížil geologicky mladším gigantům, jako byl Argentinosaurus huinculensis nebo třeba Patagotitan mayorum.[9] Přesto by při délce kolem 17 metrů a hmotnosti zhruba 17 tun dalece překonával i rekordně velké slony africké. Délka největšího dochovaného obratle činí 22,9 cm a průměrná hmotnost dinosaura odhadnutá autory popisu vychází na 17 308 kg, jedná se ale pouze o konzervativní odhad. Kompletně srostlé neurální oblouky na obratlích volgatitana přitom dokládají, že se jednalo o plně dorostlého, dospělého jedince, který už by o mnoho víc nevyrostl. Dá se tedy předpokládat, že délka 20 metrů a hmotnost kolem 20 tun byly přibližné hraniční míry velikosti tohoto dinosaura. Rozměry ale v tomto případě nejsou nejpodstatnější vlastností – Volgatitan simbirskiensis je významný zejména svým geologickým stářím a geografickým výskytem. Doufejme, že se nejedná o posledního dinosaura, objeveného na březích řeky Volhy.
Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.cz
Short Summary in English: Volgatitan was a genus of large titanosaurian sauropod dinosaur from the Early Cretaceous (about 130 mya) of what is now western part of Russia. The only known species Volgatitan simbirskiensis was described in 2018. It is known from just seven caudal vertebrae of a single adult individual. So far it represents the oldest known titanosaur from the Northern Hemisphere.
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Volgatitan
http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=379367
http://novataxa.blogspot.com/2018/12/volgatitan.html
[1] Averianov, A.; Skutschas, P. (2017). „A new lithostrotian titanosaur (Dinosauria, Sauropoda) from the Early Cretaceous of Transbaikalia, Russia“. Biological Communications. 62 (1): 6–18. doi: 10.21638/11701/spbu03.2017.102
[2] Averianov, A.; Ivanstov, S.; Skutschas, P.; Faingertz, A.; Leschinskiy, S. (2018). „A new sauropod dinosaur from the Lower Cretaceous Ilek Formation, Western Siberia, Russia“. Geobios. 51: 1–14. doi: 10.1016/J.GEOBIOS.2017.12.004
[3] Efimov, V. M. (1987). „[Marine reptiles in Mesozoic deposits of Ulyanovsk Province]“. Kraevedcheskie Zapiski, 7: 60−66.
[4] Efimov, V. M. (1997). „On a find of a fossil sauropod from the marine Hauterivian of the middle Volga Region“. Paleontological Journal, 31(6): 653−654.
[5] Efimov, D. V. (2001). „[Dinosaur remains in Lower Cretaceous deposits of Ulyanovsk Province]; р. 111 in: [Geologists of XXI Century. Abstracts of Regional Scientific Conference of Students, Aspirants, and Young Specialists. Saratov, March 26−28, 2001]. Saratov
[6] Averianov, Alexander; Efimov, Vladimir (2018). „The oldest titanosaurian sauropod of the Northern Hemisphere“. Biological Communications. 63 (6): 145–162. doi: 10.21638/spbu03.2018.301
[7] Efimov, D. V. (2016). [Catalogue of dinosaur localities in Middle Volga Region]; pp. 192−193 in: [Treshnikov’s Readings 2016], edited by Ilina, N. A. Ulyanovsk
[8] José L. Carballido; Diego Pol; Alejandro Otero; Ignacio A. Cerda; Leonardo Salgado; Alberto C. Garrido; Jahandar Ramezani; Néstor R. Cúneo; Javier M. Krause (2017). „A new giant titanosaur sheds light on body mass evolution among sauropod dinosaurs“. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 284 (1860): 20171219. doi: 10.1098/rspb.2017.1219
[9] González Riga, B. J.; Lamanna, M. C.; Ortiz David, L. D.; Calvo, J. O.; Coria, J. P. (2016). „A gigantic new dinosaur from Argentina and the evolution of the sauropod hind foot“. Scientific Reports. 6: 19165. doi: 10.1038/srep19165
Diskuze:
