Nové vzezření spinosaura podle aktuální vědecké studie, popisující ocasní část páteře mladého jedince, objeveného v sedimentech souvrství Kem Kem v Maroku. Spinosaurus byl podle nových zjištění prvním známým „obojživelným“ dinosaurem, a to přinejmenším v této velikostní kategorii. Ilustrace Vladimíra Rimbaly, použito s jeho svolením.

Paleoekologická rekonstrukce spinosaura v jednom z jeho přirozených životních prostředí – pod hladinou vody. Spinosauři byli pravděpodobně aktivními lovci vodních obratlovců v mělkých vodách nedaleko pobřeží. Je pravděpodobné, že se i přes své vysoce vyvinuté adaptace pro semiakvatický způsob života obvykle nepouštěli na otevřené moře. Kredit: Gustavo Monroy-Becerril; Wikipedie (CC-BY 4.0)

Co je tedy oním novým převratným zjištěním? Je jím nová rekonstrukce ocasu spinosaura. Paleontolog Nizar Ibrahim se svým týmem, který se proslavil právě objevem nové kostry mláděte spinosaura a následnou převratnou rekonstrukcí v roce 2014, stojí za objevem další zkameněliny, která opět posouvá hranice toho, co jsme u dinosaurů považovali za možné. Fosilie z 80 % kompletní ocasní části páteře spinosaura ze sedimentů souvrství Kem Kem v Maroku ukazuje, že šlo o dokonalý nástroj pohybu pod vodou. Rekonstrukce tvaru ocasních obratlů totiž dokládá, že se jednalo o plochý a vysoký útvar, velmi podobný jakési obří ploutvi. Ibrahim s kolegy dokonce vytvořili robotický model plastové „ploutve“ spinosaura a zjistili, že pro pohyb ve vodě byl asi osmkrát efektivnější než ocasy dalších dvou teropodů (plně terestrických rodů Allosaurus a Coelophysis). Svojí výkonností v podobě vlnění a „pohánění“ spinosaurova těla si ocas teropoda v ničem nezadal s ocasy dnešních krokodýlů a některých ocasatých obojživelníků. K umístění nozder na vrchu lebky, pevným kostem bez dutin (vhodným pro udržování polohy ve vodním sloupci) a dalším akvatickým adaptacím spinosaura se tedy přidal poslední chybějící dílek – „pohonná jednotka“ pro plavání v hloubce.[7] Spinosaurus je tak nyní prvním známým dinosaurem, který dokonale využil nabízející se potravní niku ve vodstvech rané pozdní křídy na území severní Afriky. Je fascinující představit si, kam až mohl jeho další vývoj spět – pokud by potomci těchto dinosaurů žili i v pozdějších obdobích křídy, mohli se z nich stát ještě lépe přizpůsobení vodní tvorové, jako byli například mosasauři nebo jako jsou dnešní ploutvonožci? To už se ale dostáváme na tenký led nepodložených spekulací. I přes své nesporné obojživelné předpoklady spinosauři pravděpodobně neplavali příliš daleko od tehdejších břehů a na otevřené moře se nejspíš dostávali jen výjimečně. Jejich fosilie navíc známe i z čistě terestrických sedimentů a dobře víme, že spinosauridi nepohrdli ani potravou získanou na souši.[8] Jednalo se tedy o velmi podivné obří dravé dinosaury, kteří byli doma jak na pevné zemi, tak i ve vodě. Co dalšího se o nich asi dozvíme příště?

Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.cz

Short Summary in English: Spinosaurus aegyptiacus is the first large dinosaur species known to have invaded the aquatic realm. It was actively pursuing its prey, not just standing in shallow waters and catching fish, as the new research of anatomical structure of its tail clearly demonstrated.

Odkazy:

https://www.livescience.com/spinosaurus-first-swimming-dinosaur-discovered.html

https://www.sciencefocus.com/news/river-monster-first-known-dinosaur-to-have-lived-in-water/

https://www.smithsonianmag.com/smart-news/groundbreaking-fossil-suggests-spinosaurus-was-first-known-swimming-dinosaur-180974784/

https://paleonerdish.wordpress.com/2020/05/01/the-spinosaurus-tail/

https://www.newsweek.com/spinosaurus-tail-fossil-discovery-paddle-jurassic-park-aegyptiacus-size-skeleton-aquatic-1501509

[1] Amiot, R.; Buffetaut, E.; Lécuyer, C.; Wang, X.; Boudad, L.; Ding, Z.; Fourel, F.; Hutt, S.; Martineau, F.; Medeiros, A.; Mo, J.; Simon, L.; Suteethorn, V.; Sweetman, S.; Tong, H.; Zhang, F.; Zhou, Z. (2010). „Oxygen isotope evidence for semi-aquatic habits among spinosaurid theropods“. Geology. 38 (2): 139–142. doi: 10.1130/G30402.1

[2] Ibrahim, Nizar; Maganuco, Simone; Dal Sasso, Cristiano; Fabbri, Matteo; Auditore, Marco; Bindellini, Gabriele; Martill, David M.; Zouhri, Samir; Mattarelli, Diego A.; Unwin, David M.; Wiemann, Jasmina (2020). „Tail-propelled aquatic locomotion in a theropod dinosaur“. Nature: 1–4. doi: 10.1038/s41586-020-2190-3

[3] Lee, Michael S. Y.; Cau, Andrea; Naish, Darren; Dyke, Gareth J. (2014). „Sustained miniaturization and anatomical innovation in the dinosaurian ancestors of birds“. Science. 345 (6196): 562–566. doi: 10.1126/science.1252243

[4] Ibrahim, Nizar; Sereno, Paul C.; Dal Sasso, Cristiano; Maganuco, Simone; Fabri, Matteo; Martill, David M.; Zouhri, Samir; Myhrvold, Nathan; Lurino, Dawid A. (2014). „Semiaquatic adaptations in a giant predatory dinosaur“. Science. 345 (6204): 1613–6. doi: 10.1126/science.1258750

[5] Stromer, E. (1915). „Ergebnisse der Forschungsreisen Prof. E. Stromers in den Wüsten Ägyptens. II. Wirbeltier-Reste der Baharije-Stufe (unterstes Cenoman). 3. Das Original des Theropoden Spinosaurus aegyptiacus nov. gen., nov. spec“. Abhandlungen der Königlich Bayerischen Akademie der Wissenschaften, Mathematisch-physikalische Klasse. 28 (3): 1–32.

[6] Henderson, D. M. (2018). „A buoyancy, balance and stability challenge to the hypothesis of a semi-aquatic Spinosaurus Stromer, 1915 (Dinosauria: Theropoda)“. PeerJ. 6: e5409. doi: 10.7717/peerj.5409

[7] Arden, T. M. S.; Klein, C. G.; Zouhri, S.; Longrich, N. R. (2018). „Aquatic adaptation in the skull of carnivorous dinosaurs (Theropoda: Spinosauridae) and the evolution of aquatic habits in Spinosaurus„. Cretaceous Research. 93: 275–284. doi: 10.1016/j.cretres.2018.06.013

[8] Witton, Mark P. (2018). „Pterosaurs in Mesozoic food webs: a review of fossil evidence“. Geological Society, London, Special Publications. 455 (1): 7–23. doi: 10.1144/SP455.3