Kostra Adalatherium hui, nového gondwanaterského savce z pozdní křídy nalezená na Madagaskaru. (Autor obrázku Marylou Stewart zemřel, a proto nemá e-mailovou adresu. Pramen: Nature Research.

Před dávnými a dávnými časy, na konci druhohor, žil byl v zemi zvané Madagaskar, prazvláštní tvor, který zkameněl. Jeho kamenné zakletí nyní vydává svědectví, že šlo o jakousi „splácaninu“, o níž jsme neměli tušení, že by mohla existovat. Navzdory nezvyklé zachovalosti a kompletnosti kostry se nálezci nejsou schopni dohodnout, zda po souši běhala, nebo se spíše zemí prohrabávala. Přední končetiny a část trupu jsou typicky savčí (nohy směřují dolů), zatímco zadní se podobají těm, jaké mají plazi. Odlišnosti jsou natolik výrazné, že lokomoce je pro anatomy záhadou. Proto i v rekonstrukci na připojeném videu tvor pouze kývá hlavou.

David W. Krause, první autor publikace a vedoucí mezinárodního kolektivu. Toho času kurátor Denver Museum of Nature and Science. Emeritní profesor na Stony Brook University, New York. (Kredit: DMNS)

Zvíře vědci zaškatulkovali do tajemných gondwanateriánů, o nichž se spekulovalo, že by mohli existovat (podle zatím jen jediné a dříve nalezené lebky). Nynější názor je, že šlo o savce, což znamená, že tu máme  nejstaršího kompletního, zatím nalezeného savce Mesozoika.

Prapodivný tvor se proháněl, nebo prohrabával, starověkou rozpadající se Gondwanou. Tak říkáme superkontinentu, který se začal kouskovat asi před 180 miliony let a dal vznik odpadlíkům: Austrálie, Afrika, Antarktida, Madagaskar, Jižní Amerika a Indie. Část madagaskarská se od od indického subkontinentu oddělila někdy před 88 miliony let a stala se ostrovem. Nyní objevenou prapodivnost datovali do doby o 20 milionů let pozdější, a tak se tento druh vyvíjel v izolaci desítky milionů let. To také vysvětluje, proč je tak „zvláštní“. O ostrovní izolaci je známo, že ráda dává vznik bizarnostem a čas v desítkách milionů let, je k tomu doba více než příhodná.

Rekonstrukce z pera umělce. (Kredit: Andrey Atuchin)

K podivnostem stvoření patří kost v oblasti čenichu (septomaxilní), kterýžto znak měl vymizet o 100 milionů let dříve. Zvláštností je i velký počet otvorů zvaných foramina, kterými z lebky procházely nervy a cévy k vousům a čenichu. Z toho se dá soudit, že čich a hmat patřily k přednostem tvora. Na špičce čenichu mu čněla jedna velká díra. Takovou se žádný známý savec, ať už žijící, nebo vyhynulý, pochlubit nemůže.

Jeden z dřívějších Krauseho objevů: Beelzebufo ampinga. (Kredit: Stony Brook University).

K výčtu ojedinělostí lze přičíst i to, že navzdory svému jinošství, v němž se „bláznivému tvoru“, přihodilo něco nekalého, a co ho stálo život, je poznatek, že na pozdější savčí zvyklosti má nadměrnou velikost (odhadovaná hmotnost 3,1 kg). Tvarem těla se asi nejvíc podobal dnešnímu jezevci, to možná umělce vedlo k tomu, jak nám ho barevně ztvárnil. Ve skutečnosti o barvách nevíme nic. Asi to, že byl schopný hrabat nory mu umožnilo se schovávat před predátory z řad dinosaurů a stát se větším (až stonásobně) v porovnání se savci z jejich počátků. Nadměrná velikost je poměrně častým jevem u izolovaných skupin a říká se  jí ostrovní gigantismus. Kromě paradoxních sklonů kostí v pletencích končetin, jsou na zvířeti zvláštní i zuby. V porovnání se všemi ostatními savci jsou „zaostalé“ a jsou jakousi Vzpomínkou na nějakého vzdálenějšího  předka.

Ani páteř není na tomto živočihovi normální. Má více obratlů než kterýkoli z druhohorních savců.

Zprvu se mělo za to, že tvor patřil do skupiny prastarých lenochodů a mravenečníků, ale jeho postupné vylupování z kamenného sarkofágu vyjevilo, že to byl omyl. Nyní je zřejmé, že šlo o experiment, který se evoluci nepovedl, a tak s ním v  eocénu přestala. Nikdy předtím se tak úplný a dobře zachovaný vzorek u dlouho vyhynulého druhu nenašel. Nový savec není jediným z řady bizarních zvířat, které David W. Krause se svým výzkumným týmem na Madagaskaru za posledních 25 let objevil. O nedávném  objevu obrněné dravé gigantické žáby Beelzebufo, jsme vás informovali v článku „Pelkelná ropucha z Madagaskaru“.

Savec Adalatherium, v malgašském jazyce „bláznivé (šílené) zvíře“,  má nejúplnější kostru ze všech  druhohorních savců, který kdy byl na jižní polokouli objeven. Ostrov Indického oceánu nám o evolučním experimentování Eocénu zcela jistě ještě neřekl poslední slovo.

Literatura

D. W. Krause et al.: Skeleton of a Cretaceous mammal from Madagascar reflects long-term insularity, Nature, 29 April 2020.

Denwer Museum