S tím, jak se blíží návrat lidí na Měsíc, se začínají objevovat ambiciózní až snové projekty staveb a zařízení, které bychom mohli na Měsíci vybudovat. Je chvályhodné, že v tomto nezůstává pozadu ani americká NASA. Jak v těchto dnech vyplavalo na veřejnost, NASA financuje časnou fázi projektu pozoruhodného projektu radioteleskopu v kráteru na odvrácené straně Měsíce.
Odvrácená strana Měsíce je nejen záhadná, ale také velmi zajímavá pro astronomy. Nabízí totiž unikátní příležitost k pozorování vesmíru, protože ohromná masa Měsíce zacloní všemožné ruchy a vlivy, které vyvolává naše civilizace. Autor tohoto nápadu, Saptarshi Bandyopadhyay z Laboratoře tryskového pohonu NASA's Jet Propulsion Laboratory je přesvědčený, že radioteleskop umístěný na odvrácen straně Luny, který by pozoroval vesmír na ultradlouhých rádiových vlnách, by měl oproti pozemským teleskopům enormní výhody.
NASA udělila projektu teleskopu „Lunar Crater Radio Telescope“ příspěvek ve výši 125 tisíc dolarů. Ten by měl pokrýt 1. fázi projektu, zaměřenou na ověření jeho proveditelnosti. Samotný teleskop bude tvořit síť drátů, které lunární inženýři umístí do vhodného kráteru, o velikosti asi 3 až 5 kilometrů. Samotný radioteleskop by měl mít průměr asi 2 kilometru. Dráty teleskopu by měly v kráteru rozmístit americké robotické rovery DuAxel Rovers anebo roboti schopní šplhání po strmých stěnách.
Pokud bude Lunar Crater Radio Telescope skutečně postaven, tak by se měl stát největším radioteleskopem s jediným talířem pro sběr dat (filled-aperture radio telescope) ve Sluneční soustavě. Takový teleskop na odvrácené straně Měsíce se nepochybně stane perfektním nástrojem radioastronomů k pozorování hlubokého vesmíru, aniž by docházelo k rušení rádiovými vlnami umělého původu, ať už ze Země nebo od satelitů. Během měsíční noci by takový teleskop byl stíněný i před rádiovým šumem Slunce.
Ohromnou výhodou radioteleskopu na Měsíci by bylo i to, že jeho pozorování nebude komplikovat pozemská atmosféra. Naše atmosféra totiž účinně odráží záření, jehož vlnové délky přesahují 10 metrů. Pozemní radioteleskopy mají s takovým zářením smůlu. Jak ale uvádí Bandyopadhyay, právě pozorování rádiových vln o délce 10-50 metrů by mohlo přinést ohromující vědecké objevy. Lidstvo v této oblasti spektra zatím vesmír téměř vůbec neprozkoumalo, takže se máme na co těšit.
Literatura
Stane se z Měsíce ohromná solární elektrárna?
Autor: Stanislav Mihulka (03.06.2010)
Stavařina na Měsíci: 3D tištěné cihly z měsíčního prachu, vypálené Sluncem
Autor: Stanislav Mihulka (05.05.2017)
Na pólech našeho Měsíce je skutečně led
Autor: Stanislav Mihulka (23.08.2018)
Diskuze:
Otázky
Pavel Gašperík,2020-04-21 13:01:03
Takže použitie ultradlhých vln neovplyvní kvalitu signálu radioteleskopu z odvrátenej strany ?
Prečo
Vladimír Bzdušek,2020-04-16 16:40:27
by mala mať anténa na tieto frekvencie tvar paraboly?
Re: Prečo
Vít Výmola,2020-04-17 09:24:48
Nevím, jestli otázce správně rozumím. Z hlediska fyziky by to snad fungovat mělo, ne? Vlnová délka 10-50m je
Re: Re: Prečo
Vít Výmola,2020-04-17 09:26:36
Tak ještě jednou:
Nevím, jestli otázce správně rozumím. Z hlediska fyziky by to snad fungovat mělo, ne? Vlnová délka 10-50m je mnohem menší než 2000m. Umístění v kráteru snad i přispěje k odstínění rušivých zdrojů. Alternativou k parabole by asi byly jednotlivé antény a následné digitální zpracování dat, ale obojí je na Měsíci jistě obtížněji realizovatelné než natažení sítě.
Pozn.: Místo "mnohem menší než" jsem měl dvě menšítka za sebou, a toto redakční systém Osla nedal. :)
NIAC
Vít Výmola,2020-04-16 10:33:14
Zní to úžasně, ale musíme být trochu realističtí. NASA vybrala tento projekt mezi studie programu NASA Innovative Advanced Concepts (NIAC), kde jsou předběžné studie inovativních a průlomových návrhů. Všechny bysme je rádi viděli realizované, ale dříve než za pár desítek let to nebude, pokud vůbec. Pro ilustraci: Mezi studiemi je třeba i koncept antihmotového pohonu nebo kosmického teleskopu ve vzdálenosti 600 AU.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce