Nekroplanetologie v soustavě bílého trpaslíka. Kredit: NASA.

Před pěti lety astronomové vystopovali pozoruhodný objekt. Byl to bílý trpaslík, vzdálený 570 světelných let, který se dnes jmenuje WD 1145+017. Chová se dost divně. Zvláštní způsobem se stmívá, postupně do několika hladin jasnosti. A tyto jednotlivé hladiny se opakují, ve zhruba 5hodinovém rytmu. Další podivností je, že podle analýzy záření je tenhle trpaslík ušpiněný chemickými prvky, které se obvykle nacházejí na kamenných planetách.

Dimitri Veras. Kredit: University of Warwick.

Asi není třeba chodit dlouho kolem horké kaše. Trpaslík WD 1145+017 nám se vší pravděpodobností před očima náruživě požírá zbytky těles, podle všeho planet, které vzaly za své při dramatickém závěru života hvězdy, jenž se nakonec proměnila na trpaslíka. Slapové síly v tomto systému postupně drtí kusy bývalých planet, které pak končí na velmi zvolna vychládajícím trpaslíkovi.

Už to samo o sobě je zajímavé a tehdy to neuniklo pozornosti OSLA. Tým britských a amerických odborníků teď ale příběh trpaslíka WD 1145+017 posunul ještě dál, do nové napínavé kapitoly. Dimitri Veras z britské University of Warwick a jeho kolegové ve své studii, která se objevila na preprintovém serveru arXiv a vyjde v časopisu Astrophysical Journal, využili trpaslíka WD 1145+017 jako jeden z argumentů pro založení nového oboru nauky o planetách – nekroplanetologie (necroplanetology).

Osud planet. Kredit: D. Veras / Mark A. Garlick / markgarlick.com / space-art.co.uk / www.youtube.com/user/magarlick.

Nekroplanetologie by se měla zabývat forenzním výzkumem a rekonstrukcí mrtvých planet, tedy planetárních trosek, které objevíme v okolních planetárních systémech. V případě systémů bílých trpaslíků hraje badatelům do karet několik příznivých okolností. Například, na povrchu bílých trpaslíků panuje extrémní gravitační síla, díky které by se těžší chemické prvky měly rychle zanořit do hloubi trpaslíka. Pokud přesto na trpaslíkovi, jako je například WD 1145+017, takové prvky pozorujeme, tak to znamená, že bývalá hvězda tento materiál pohltila nedávno, a že tudíž pravděpodobně pochází z rozbitých planet.

Badatelé simulovali řadu různých těles a jejich osud v systému trpaslíka WD 1145+017, přičemž tyto simulace založili na reálných pozorováních tohoto systému. Nakonec dospěli k závěru, že zřejmě sledujeme závěrečné dějství existence planet nebo možná i planetek o relativně nízké hmotnosti, které měly malé jádro a plášť o nízké hustotě. Mohly by připomínat například Vestu, veliký asteroid z Hlavního pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Nekroplanetologie by se v budoucnu mohla uplatnit v řadě zvláštních systémů, jejichž chování nás prozatím spíše znepokojuje, než abychom mu rozuměli. Včetně legendárního systému KIC 8462852, čili Tabbyiny hvězdy.

Literatura

Science Alert 28. 3. 2020, arXiv:2003.08410.