Reakční doba dyslektiků, kteří byli charakterizováni podle toho, že měli problémy se čtením a psaním, byla v průměru o 30% delší. Kontroverzní zjištění tak nastoluje otázku, zda lidé s dyslexií by neměli podstoupit další testy, a to ještě předtím, než jim bude svěřeno řídit automobil.

Zvětšit obrázek

Prodloužení reakčního času u dyslektiků je spojeno s tím, že mozek odlišně zpracovává vjemy přicházející ze smyslových orgánů. Zeleně je vyznačena oblast mozku, kterou dyslektici mají málo aktivní při vnímání čtených informací jako jsou například STOP, VOLNO, POZOR PŘECHOD,...

O jak velké zpoždění reakcí vlivem dyslexie jde si uvědomíme, když výsledky testů dyslektiků porovnáme s výsledky pokusů, které provedli ve Velké Británii na vyznavačích alkoholového opojení. Z těchto testů vyplynulo, že řidiči, kteří si dají dvě pinty piva (což je o něco málo více než jeden litr),a ve Velké Británii to nepatrně přesahuje povolený limit alkoholu v krvi, mají jen o 10% pomalejší reakce, než řidiči střízliví.
Výsledky, ze kterých v tomto článku čerpáme informace o dyslekticích  jsou ze studie, kterou provedli na  Norské universitě vědy a technologie v Trondheim. Pokusy prováděl Hermundur Sigmundsson a v pokusu měl sedmnáct dobrovolníků, šest z nich byli dyslektici. Dobrovolníci podstoupili dva nezávislé testy. První zahrnoval jízdu v simulátoru neznámou krajinou při rychlosti 50 až 80 kilometrů za hodinu, druhý test spočíval pomalejší, desetiminutové jízdě městem. Simulátor registroval čas jakým na změny v provozu účastníci reagovali.
Zmíněných šest řidičů dyslektiků reagovalo při jízdě přírodou o 0,13 vteřiny pomaleji. Ve městě, kde simulované situace byly mnohem komplexnější, byly jejich reakce ještě pomalejší. V městském provozu jejich zpoždění představovalo 0,19 vteřiny. Kontrolní osoby měly v obou testech reakční časy okolo  0,6 vteřiny. To znamená, že dyslektici byli pomalejší o 20 až 30 procent.

Zvětšit obrázek

Hermundur Sigmundsson, docent na Norwegian University of Science and Technology

Výsledky z Norska korespondují se studiemi provedenými v jiných zemích, a které poukazují na to, že  dyslexie zhoršuje mozkové zpracování informací přicházejících ze smyslových orgánů. Dospělí dyslektici jsou mnohdy již ve svém dětském věku v porovnání s jejich vrstevníky nemotornější. Později také dosahují vývojových milníků jako je začátek lezení, chození a umění jízdy na kole.

Zatímco dřívější studie, které prakticky zjišťovaly totéž, nechávaly veřejnost chladnou, formulace mladého Nora  Sigmundssona, kterého napadlo dát výsledky do souvislosti s automobilismem, spustila velkou veřejnou i odbornou diskusi. Výsledky provedeného testu jsou konfrontovány s jinými aktivitami, které zpomalují reakce, jež jsou zákonem zakázány, jako jsou alkohol v krvi, kouření marihuany, telefonování telefonem bez Hands-free. Společnost se začíná zajímat o to, jaké tito lidé, kterých je mezi námi okolo 10%, představují  pro ostatní riziko, když si sednou za volant.

Zastánci dyslektiků namítají, že rychlost reakce není automaticky známkou bezpečné jízdy a že reakční čas je pouze jednou z poznávacích funkcí, které k jízdě potřebujeme. Něco na tom bude, protože jak vyplývá ze statistik, mladí řidiči mají perfektní reakční časy, ale také mají i nejvíc bouraček.
Nicméně červík pochybností hlodá a pomyšlení, že mezi námi jezdí desetina řidičů, jejichž schopnost zareagovat na nenadálou situaci je stejná, nebo dokonce horší, než mají mírně podroušení alkoholici, je dost deprimující. Dokud ale nebude provedena studie, která prověří jak to se skutečnou nehodovostí dyslektiků na silnicích je, budou všechny spory jen mlácením prázdné slámy.

Pramen: Brain and Cognition, DOI: 10.1016/j.bandc.2004.11.007