O tom, že lidé stárnou, není pochyb. Je to ostatně jedna z mála spravedlností tohoto světa. Příroda udělala někoho krásným a jiného ošklivým, někomu nadělila inteligence na rozdávání a na jiného byla v tomto směru skoupá. Čas nám všem ukrajuje zhruba stejně. Bakterie měly mít z tohoto pravidla výjimkou. Jejich buňky se dělí na dvě stejné části a každá z takto vzniklých nových buněk měla být stejná.
Stejně životaschopná - stejně stará či mladá. A to navzdory faktu, že jedna dceřinná buňka dědí všechny své části obnošené po původní buňce a druhá má celou buněčnou výbavu pořízenu zcela nově. Pokusy na klasické střevní bakterii Escherichia coli ale ukázaly něco jiného. Tým mikrobiologa Erica Stewarta z pařížského INSERM sledoval množící se bakterie na speciálně uzpůsobeném sklíčku. Vědci mohli sledovat osud každé buňky, zjistit její původ a vystopovat všechny její „potomky“. Ukázalo se, že buňky dědící opotřebené věci se množí asi o 2,2% pomaleji než buňka-potomek se zánovní výbavou. Čím větší je generační rozdíl mezi bakteriemi, tím větší rozdíl je patrný i v jejich schopnosti dalšího dělení. I bakterie tedy stárnou.
Pro mnoho odborníků na problematiku stárnutí je pokus důkazem, že v přírodě neexistují nesmrtelné buňky a že naše snahy o nesmrtelnost jsou asi stejně reálné jako cesty nadsvětelnou rychlostí nebo perpetum mobile. Někteří vědci se ale vyhlídek na nesmrtelnost nevzdávají. Předpokládají, že pomaleji se množící bakterie možná jen sbírají síly, protože si potřebují odpočinout a opravit poškozené molekuly. Další experimenty by proto měly ukázat, jestli pomalejší buňky skutečně vymírají, nebo zda nakonec přeci jen nechytnou druhý dech.
Pramen: PLoS Biology
Diskuze:
-
Zdeněk Jindra,2010-01-21 21:15:48
Perpetuum se píše se dvěma U.
Když bakterie přežily miliardy let a horizontální přenos je spíše revolučního charakteru, asi byl ten pokus ovlivněný nějakým nežádoucím jevem, např. nárůstem koncentrace metabolitů.
Ad komentáře:
Pokroky civilizace bych s překonáváním rychlosti světla rozhodně nesrovnával, jsou to domněnky a neschopnost versus definované principiální omezení. To už bychom zrovna mohli chtít sepsat tabulky _všech_ prvočísel (a "překonat" nekonečnost).
a jak poznali
Tomáš Hluska,2009-06-22 12:48:52
která buňka má nové vybavení a která staré? A jak si to ta buňka zařídí, že v jedné polovině je vše nové a v druhé je vše staré?
proč?
Marie,2005-02-07 10:45:24
Proč je nadsvětelná rychlost stejně nereálná jako perpetuum mobile?
Marii
Vláďa,2005-02-07 20:32:09
Na to přišel již Albert Einstein. Každá hmota, která dosáhne rychlosti světla, se mění na energii. Při rychlosti blízké rychlosti světla totiž začínají platit úplně jiné fyzikální zákony, než na které jsme zvyklí. Rychlosti se nesčítají, předměty nemají konstantní tvar a co je ze všeho nejhorší - čas není konstantí.
Abych byl konkrétnější - pokud chceme uvést nějaký předmět do pohybu, musíme mu udělit energii. Pokud takto pohybujícímu se předmětu předáme znovu stejnou energii ve stejném směru, jeho rychlost se zdvojnásobí. Jenomže čím se tento předmět pohybuje rychlostí blíže rychlosti světla, je tento přírůstek rychlosti menší, tj. bylo by zapotřebí nekonečné energie, abychom náš předmět zrychlili na rychlost světla.
Proto se dnes má za to, že rychlost světla je nepřekonatelná (ikdyž i dnes se objevují teorie o tachyonech - částicích, které TEORETICKY můžou překonat rychlost světla). Nicméně - skoro každé hranice, které lidstvo mělo za nepřekonatelné byly překonány. I ti nejlepší fyzici si v minulém tisíciletí mysleli, že lidé nemohou létat, protože rychlost větší než např. 50 km/h by je roztrhala.
Rychlsot světla je zatím pro hmotné částice ve většině teorií nedosažitelná. Proto já jsem přesvědčen, že v tomto tisíciletí se nikomu nepodaří prokázat (ani teoreticky) pohyb částice rychlostí větší.
Jinak zdravím redakci a děkuji za skvělé články. Máte nového vděčného čtenáře...
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
