Minulý týden bylo ve „veterinární Evropě“ poměrně rušno. Zvířetem u kterého byla tentokrát BSE prokázána nebyla obligátní šílená kráva, nýbrž koza. Zmíněná koza se dostala i na unijní jednání a to vedlo k tomu, že se zahajují  šetření, zda se u kozy jednalo o ojedinělý  mezidruhový přenos, a nebo zda se jedná o obecnější jev, což by znamenalo, že se přišlo na vršek dalšího ledovce.
V Japonsku se od včerejšího dne BSE rovněž přetřásá ve všech hlavních zpravodajských relacích. Jde o to, že Japonsko má prvního mrtvého, který „ chytnul BSE “. Muž začal klempírovat již v roce 2001. Nemoc se mu zhoršovala až zemřel v prosinci loňského roku jako pomatený padesátník. Mělo se zato, že se u něj objevila „spontánní“ forma CJD, tedy nikoli forma, jež je dávána do souvislosti s BSE. Dnes ale Japonští odborníci obrátili a zveřejnili, že pitva odhalila vCJD. Variantní, neboli vCJD je zhoubnější a rychleji postupující forma spongiformní encefalopatie, která je na člověka ze skotu přenosná.

Zvětšit obrázek

Masahito Yamada, expert ministerstva zdravotnictví na oblast prionových chorob objasňuje první potvrzený případ BSE. (Foto: AP)

Japonští specialisté oznámili, že muž se zřejmě touto infekční chorobou nakazil v době svého pobytu ve Velké Británii. Zní to jak špatný vtip, protože k tomu, aby si muž uhnal nemoc šílených krav, a připravil se tak o život, mu stačilo strávit v roce 1998 měsíc dovolené ve staré dobré Anglii.
V Japonsku ale také mají u skotu BSE. Infekční priony, které nakazily místní skot, se na japonské ostrovy dostaly s dovozem levného krmiva pro přežvýkavce. Jednalo se o import  masokostní moučky, připravené z uhynulých těl a v níž byly infekční priony. První případ BSE se u japonského skotu objevil v roce 2001. Nyní  Japonsko eviduje zhruba stejný počet případů krav nemocných  BSE, jako jich máme u nás.
Místní úřady ale v souvislosti s mrtvým Japoncem nepřipouští možnost, že by se muž nakazil od nemocné krávy doma v Japonsku. Tvrdí, že od roku 2001 zvířata testují a orgány, o nichž se soudí že jsou infekční se pečlivě likvidují. Nakolik ale můžeme jejich prohlášení věřit? Musejí přece vědět o posledních zjištěních, že infekční priony se mohou vyskytnout  i ve svalovině. Bylo by k Japoncům neuctivé myslet si o nich že nesledují dění ve vědě a že neví o tom co se  v odborných zdravotnických kruzích nyní přetřásá -  že stačí obyčejný zánět a priony se dostanou i tam, kde by být podle všeho vůbec neměly být. Proč ve svých výrocích nejsou ochotni tuto možnost připustit?

Máslo na hlavě ale nemají jen Japonci. O mnoho lépe na tom nejsou ani Britové. Ti pro změnu tvrdí, že v době, kdy Japonec v jejich zemi pobýval, vstoupil v platnost  zákaz konzumace mozku a míchy. Britové mají pravdu, ale jen částečně. Ta druhá, zamlčená část pravdy je fakt, že i když zákaz konzumace těchto rizikových tkání byl v Británii vyhlášen, jeho  uplatňování bylo všelijaké a obcházení nařízení se v praxi  táhlo několik let.
V kauze šíření BSE po světě se ale v té době dála celá řada přehmatů. Některé z nich mají silný nádech  toho, že šlo snahu „vytřískat“ z kontaminovaných zásob krmiva kapitál  bez ohledu na to, co to jinde provede. Stačí si připomenout, že ještě poté, co již bylo známo, že chorobu způsobuje infekce šířená krmivem zvaným masokostní moučka, tak se vyrobené zásoby tohoto potenciálně nebezpečného materiálu  vesele vozily do téměř celé Evropy a také do USA a do Kanady. Některé zdroje uvádí, že maso a zmíněná moučka z Británie se v množství tisíců tun přesunula i do Indonésie a Thajska.
Odborníci vždy poukazovali na nepravděpodobnost tvrzení, že tyto země jsou infekční BSE u skotu ušetřeny. Poukazovali na to, že pravděpodobnější je, že pokud zmíněné země, chorobu nezaznamenaly, znamená to pouze jediné - daný stát neprováděl kontrolu zdravotního stavu zvířat dostatečně důsledně. Vývoj situace postupně dával vědcům zapravdu, nicméně obchodníci si vedli svou. Výskytu, byť jediného zvířete využívali k embargům na dovoz masa a zvířat. Argumentací, že jde o ochranu zdraví obyvatel se ospravedlňovala opatření, která hraničila se zneužíváním v prosazování obchodních zájmů. Japonci například na základě jediného případu BSE krávy v USA zahájili velmi tvrdé zákazy dovozu. Nelze se pak ani moc divit, že případ vCJD v Japonsku zase udělal radost americkým obchodníkům s hovězím. Smrt člověka na vCJD se tak stala argumentem, který povede k přehodnocení uplatňovaných restriktivních opatření proti zemím v nichž se BSE vyskytuje.
Uvolnění obchodních barier ale nemá nic společného se snížením rizika infekčnosti a zmenšením rizika přenosu této prionové choroby na člověka (i když to tak některé sdělovací prostředky tak budou presentovat. Na zákeřnosti a nebezpečnosti  BSE se ale nic nemění!

Stávající bilance je  smutná. Počet druhů, které mohou BSE onemocnět se s nemocnou francouzskou kozou znovu rozšířil. Nedávné zjištění, že stačí zánět a infekční priony projdou i do svalů, kde podle potravinářů nemají co dělat, také nevěstí nic dobrého. Mrtvý Japonec, kterému možná stačilo pozřít jeden jediný hovězí hamburger aby od krav chytnul BSE a umřel na neléčitelnou vCJD snad ani komentář nepotřebuje. A o nějakém výraznějším pokroku v oblasti léčby prionových chorob se bohužel, i přes velkou snahu celé řady výzkumných týmů, zatím hovořit také nedá.

Prameny: Food safety ,  Newscientist