Nejen koronaviry. Prázdné regály v Tokiu před úderem ničivého tajfunu Hagibis, říjen 2019. Nesnad / Wikimedia Commons.

Jak se nový koronavirus SARS-CoV-2 v posledních týdnech šíří po světě, tak se v médiích objevují záběry, na které již nejsme příliš zvyklí, i když je nebývá snadné ověřit. Pomineme-li apokalyptické scény z Wu-chanu a dalších míst, kde již koronavirus kraluje delší dobu, tak jde především o hypnotizující snímky s vyprázdněnými regály v supermarketech. „Nákupní paniky“ propukly ve Wu-chanu a dalších čínských městech, v Hong Kongu, Singapuru, a také v Miláně, který je už bohužel o poznání blíže. Nejnověji jsou prázdné regály k vidění i u nás.

David A. Savage. Kredit: University of Newcastle.

Takové masové nákupy bývají hodnoceny velmi negativně. Uživatelé sociálních sítí se jim vysmívají a mnozí se vyjadřují o panických nákupech (panic buying). Vysoce postavení úředníci na „panické“ nákupy upozorňují a varují před nimi. Mnohé osobnosti je zavrhují. Podle behaviorálních ekonomů Davida Savageho z britské University of Newcastle a Benno Torglera z australské Queensland University of Technology je to ale hluboký omyl. Toto chování nemá nic společného s bezhlavou panikou. Jde o perfektně racionální odpověď na aktuální situaci.

Jak uvádějí Savage s Torglerem, panika je jedním z nejhůře chápaných lidských chování. Tradiční pojetí paniky je podle nich dost mimo a nevychází z reality. Pokud považujeme paniku za důsledek nekontrolovatelného strachu, který vede k iracionálnímu, zmatenému chování, tak lidé během katastrof ve skutečnosti reagují úplně jinak. Jak si milovníci hollywoodských filmů a postapo příběhů jistě všimli, jejich tvůrci a obecně lidé si myslí, že při rozsáhlé katastrofě nevyhnutelně dochází k rozpadu jemného přediva sociálních vztahů. Tam kde ještě nedávno vzkvétala fungující společnost, najednou běhají vzteklí a špinaví pankáči, kteří kradou a zapalují, na co jen přijdou. Všude panuje chaos a lidé se chovají bláznivě. Je to extrémní klišé.

Benno Torgler. Kredit: Queensland University of Technology.

Realita je ale zhola jiná. Většina výzkumů na toto téma odmítá, že by lidé během katastrof podléhali šokovým stavům anebo se poddávali devastující masové panice. Při skutečných krizích lidé obvykle dodržují zásady přijatelného chování, jako je morálka, věrnost a dodržování zákona a zvyků. Tohle máme zapsané v mozku z minulých generací, nikoliv extravagantní chaos.

Letištní kontroly v Boloni. Kredit: Dipartimento Protezione Civile / Wikimedia Commons.

Když jsou ve světě vidět prázdná města duchů, jako je Wu-chan a mnohá další, tak je jasné, že tam lidé nemohou nebo ani nechtějí chodit ven, aby se nenakazili. Podle Savageho s Torglerem, je přirozené, že se chceme na něco podobného důkladně připravit. Shromažďování zásob nám dává pocit, že máme situaci pod kontrolou, alespoň trochu. Čím větší je vnímané riziko, tím silnější je reakce obyvatelstva. Když se medializuje inkubační doba koronaviru 14 dní (což není jisté), tak se lidé spontánně zásobují na dva týdny dopředu.

Takovéto přípravy nejsou podle badatelů projevem iracionálního strachu či paniky, nýbrž spíše projevem v mozku zadrátovaných mechanismů přežití. Během naší barvité evoluční historie jsme museli přežívat epizody sucha, chladu, neúrody, infekcí nebo třeba nepřátelských útoků. Aniž by existovaly moderní instituce a technologie. Právě izolace byla jedním z mála účinných nástrojů, které jsme měli k dispozici. A hromadění zásob je relevantní přípravou na případnou izolaci.

Savage a Tordler zdůrazňují, že takovéto chování je z části důsledkem vlastního rozhodování a z části jde o stádní chování, v pozitivním smyslu slova. Když vidíte přátele a známé, jak si nosí zásoby, obvykle vám to nedá a pustíte se do toho taky. I tohle je výsledek dlouhé evoluce v malých tlupách spřízněných lovců-sběračů, kdy bylo životně důležité dát najevo sounáležitost, spolupráci a ochotu čelit rizikům společně.

Průběh katastrof je z principu nepředvídatelný. Kvůli tomu mají lidé tendenci svou reakci přehánět. Není to ale poplašené bláznění, nýbrž chladný kalkul, samozřejmě převážně v našem podvědomí. S naší náturou raději předcházíme rizikům, než abychom riskovali vše. Proto máme vrozenou tendenci připravovat se na ty nejhorší scénáře, spíše než na ty nejlepší. Zvláště, když nashromáždění určité zásoby trvanlivých komodit není nic moc těžkého ani nákladného.

Vykupování supermarketů se mnoha lidem jeví jako iracionální a zbytečné. Ale emoce nejsou iracionální. Pomáhají nám zaostřovat pozornost. Díky emocím se problematickým záležitostem věnujeme déle a důkladněji. Je to součást naší instinktivní výbavy, které stále příliš dobře nerozumíme. Z toho pak pramení posměšky na sociálních sítích.

Problém je hlavně v tom, že naše obchodní řetězce příliš nepočítají s podobnými situacemi. Když se většina lidí rozhodne nakoupit zásoby, tak se najednou objeví prázdné regály v supermarketech. Ale není to důvod k beznaději. V moderní společnosti je to jen dočasná záležitost. Behaviorální ekonomové doporučují udělat si nákupní seznamy, například podle doporučených soupisů věcí nezbytných pro krizové situace (např. ABC Survival Kit). S těmito seznamy mohou lidé nakupovat průběžně, nic nezapomenou a méně zatížené obchody dostanou čas potřebný k doplňování zásob.

Video: Coronavirus: Hong Kong sees panic buying of basic necessities

Literatura

The Conversation 26. 2. 2020.