Dochovaná část fosilní kostry druhu Stenopelix valdensis. Dobře viditelná je zejména pánevní oblast, hrudní obratle a část hrudního koše. Je nešťastnou okolností, že nebyla objevena lebka tohoto malého ptakopánvého dinosaura, protože ta by na jeho systematickou pozici mezi marginocefaly vrhla mnohem více světla. Stenopelix je tak i po 165 letech od svého objevení stále poněkud záhadným dinosaurem. Kredit: Richard J. Butler a Robert M. Sullivan, 2009; Wikipedie (CC BY 2.0)

Rohaté dinosaury, tedy zástupce kladu Ceratopsia, máme spojené zejména se severoamerickými a východoasijskými formami, starobylejšími druhy především z Číny a vývojově vyspělými z území Spojených států amerických a Kanady. Vzácně však byly fosilie ceratopsů objeveny také na území Evropy, ať už se jedná o maďarský druh Ajkaceratops kozmai[1] nebo pochybný belgický druh Craspedodon lonzeensis[2]. Jedním z nejzajímavějších evropských ceratopsů je však nepochybně německý druh Stenopelix valdensis, formálně popsaný již roku 1857 německým paleontologem Christianem Erichem Hermannem von Meyerem (1801 – 1869).[3] Zkameněliny tohoto enigmatického dinosaura byly objeveny v roce 1855 v pískovcovém lomu u města Bückeburg v pohoří Harrl na území Dolního Saska (severozápad Německa). Větší část fosilií byla bohužel ve špatném stavu a vzhledem ke stupni zvětrání a poškození byla při preparaci zničena nebo odstraněna. Zbylé fosilie se dochovaly jako otisk a proti-otisk na dvou pískovcových deskách, které k sobě zcela přesně nezapadají. I tak je nicméně fosilie dostatečně kvalitní na to, aby bylo možné pořídit sádrové nebo latexové odlitky části páteře, pánve a některých dalších kosterních elementů.[4] Od roku 1976 je fosilie součástí sbírek Univerzity v Göttingenu, přičemž patří k nejvýznamnějším exponátům celé tamní sbírky. V roce 1857 tuto fosilii formálně popsal německý paleontolog Christian Erich Hermann von Meyer, který stanovil typový druh Stenopelix valdensis. Rodové jméno znamená doslova „úzká pánev“, což odkazuje ke štíhle stavěným pánevním kostem dinosaura. Druhové jméno je zase připomínkou souvrství Wealden, jehož výchozy na území jižní Anglie byly již tehdy dobře známé objevy dinosaurů i dalších živočichů zhruba ze stejné doby. Jak Wealden Group, tak i souvrství Obernkirchen Sandstein (v němž byl objeven stenopelix), totiž skýtají sedimenty z období geologického věku berrias o stáří kolem 140 milionů let.[5] Stenopelix žil tedy v období počínající spodní křídy, kdy dochází k velkým evolučním obměnám v dinosauřích společenstvech. Představuje proto důležitý článek pro pochopení evoluce a geografického rozšíření vývojově primitivních rohatých dinosaurů na území Evropy. O tom ale von Meyer ve své době ještě nemohl nic tušit, ostatně v jeho době bylo známo jen několik druhů druhohorních dinosaurů. Holotyp s moderním katalogovým označením GZG 741/2 představuje téměř kompletní kostru postrádající pouze lebku a krční část páteře. Právě chybějící lebka je však pro paleontology velmi nešťastnou okolností, protože bez ní je klasifikace dinosaura značně obtížná.

Rekonstrukce přibližné podoby stenopelixe jako vývojově primitivního ceratopse (archaického rohatého dinosaura). Tento asi 1 až 1,5 metru dlouhý a kolem 10 kilogramů vážící býložravý dinosaurus obýval území současného Německa v období rané spodní křídy, asi před 140 miliony let. Jeho nejbližší vývojové příbuzné dnes známe zejména z Číny. Je možné, že východoasijští předkové stenopelixe se v době přelomu jurské a křídové periody přesouvali v jedné nebo několika migračních vlnách na území současné Evropy. Kredit: Danny Cicchetti; Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

Je pochopitelné, že v době objevu nemohl nikdo tušit, o jaký druh dinosaura se jednalo, o mnoho více informací však nebylo k dispozici dokonce ani o celé století později. Ještě v 60. letech 20. století převažoval názor, že stenopelix byl jakýsi blíže neurčitelný druh ornitopodního dinosaura. V roce 1974 vyslovila polská paleontoložka Teresa Maryańska (1937–2019) domněnku, že by se mohlo jednat o zástupce skupiny Pachycephalosauria (a to na základě tvaru a orientace pánevních kostí i kyčelní jamky a zároveň tvaru ocasních obratlů).[6] O osm let později však tento názor zpochybnil americký paleontolog Peter Galton, který si povšiml anatomických znaků na pánevních kostech, neodpovídajících „tlustolebým“ pachycefalosaurům. Zařadil proto druh S. valdensis do blízce příbuzné skupiny ptakopánvých dinosaurů, tedy k ceratopsům.[7] Někteří paleontologové (včetně Paula Serena) se přesto domnívali, že stenopelix byl pachycefalosaurem nebo alespoň vývojově primitivním zástupcem kladu Marginocephalia.[8] Stále proto není jisté, zda tento německý druh patřil mezi rohaté dinosaury nebo nikoliv. Kladistická analýza, provedená v roce 2011, nicméně přesvědčivě doložila, že stenopelix je pravděpodobně bazálním (vývojově primitivním) zástupcem kladu Ceratopsia.[9] Délka dochované části fosilie činí jen 97 cm, stehenní kost je dlouhá 14 cm. V kompletním stavu by objevený jedinec měřil asi 1,5 metru a na délku a vážil by zhruba 10 kilogramů.[10] Byl tedy velmi malým druhem archaického rohatého dinosaura, což odpovídá i jeho systematickému postavení. Podle zmíněné fylogenetické analýzy je totiž jeho sesterským druhem (a zároveň nejbližším známým příbuzným) čínský druh Yinlong downsi. Tento zhruba stejně velký východoasijský ceratops žil ještě bezmála o dvacet milionů let dříve (asi před 158 miliony let) a patří tak k nejprimitivnějším a nejstarším známým rohatým dinosaurům vůbec.[11] Příbuznou skupinou je také čeleď Chaoyangsauridae, do které spadají tři nebo čtyři druhy čínských ceratopsů, žijících v období svrchní jury (před 160 až 148 miliony let).[12] Stenopelix byl zřejmě jejich evropským potomkem nebo alespoň později žijícím příbuzným. V rámci paleontologických objevů na „starém kontinentu“ zůstává tento „německý“ ceratops zdaleka nejstarším známým zástupcem své skupiny. Nezbývá než doufat, že budoucí paleontologické objevy vrhnou na tento stále záhadný taxon poněkud více světla.

Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.cz

Short Summary in English: Stenopelix was a genus of small marginocephalian dinosaur (possibly ceratopsian), living during the Early Cretaceous epoch (about 140 mya) in what is now Germany. It was described already in 1857 but remains an enigmatic ornithischian taxon to this day.

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Stenopelix

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/s/stenopelix.html

http://fossilworks.org/?a=taxonInfo&taxon_no=65431

https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_s/stenopelix.php

http://www.dinochecker.com/dinosaurs/STENOPELIX

[1] Ősi, Attila; Butler, R. J.; Weishampel, David B. (2010). „A Late Cretaceous ceratopsian dinosaur from Europe with Asian affinities“. Nature. 465 (7297): 466–468. doi: 10.1038/nature09019

[2] Godefroit, Pascal; Lambert, Olivier (2007). „A re-appraisal of Craspedodon lonzeensis Dollo, 1883 from the Upper Cretaceous of Belgium: the first record of a neoceratopsian dinosaur in Europe?“. Bulletin de l’Institut Royal des Sciences Naturelles de Belgique, Sciences de la Terre. 77: 83–93.

[3] Meyer, H. von (1857). „Beiträge zur näheren Kenntis fossiler Reptilien“. Neues Jahrbuch für Mineralogie, Geologie und Paläontologie 1857: 532–543.

[4] Schmidt, H. (1969). „Stenopelix valdensis H. v. Meyer, der kleine Dinosaurier des norddeutschen Wealden“. Paläontologische Zeitschrift, 43(3/4): 194-198.

[5] Hopson P. M., Wilkinson I. P., Woods M. A. (2008). „A stratigraphical framework for the Lower Cretaceous of England“ (PDF). British Geological Survey Research Report, RR/08/03. British Geological Survey.

[6] Maryańska, T; Osmólska, H. (1974). „Pachycephalosauria, a new suborder of ornithischian dinosaurs“. Palaeontologica Polonica (30): 45–102.

[7] Sues, H.-D. and Galton, P. M. (1982). „The systematic position of Stenopelix valdensis (Reptilia: Ornithischia) from the Wealden of north-western Germany“. Palaeontographica Abteilung A, 178(4-6): 183-190.

[8] Butler, R. J. and Sullivan, R. M. (2009). „The phylogenetic position of Stenopelix valdensis from the Lower Cretaceous of Germany and the early fossil record of Pachycephalosauria“. Acta Palaeontologica Polonica, 54(1): 21-34.

[9] Richard J. Butler, Jin Liyong, Chen Jun, Pascal Godefroit (2011). „The postcranial osteology and phylogenetic position of the small ornithischian dinosaur Changchunsaurus parvus from the Quantou Formation (Cretaceous: Aptian–Cenomanian) of Jilin Province, north-eastern China“. Palaeontology. 54 (3): 667–683. doi: 10.1111/j.1475-4983.2011.01046.x

[10] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 241 (anglicky)

[11] Fenglu Han; Catherine A. Forster; Xing Xu; James M. Clark (2017). „Postcranial anatomy of Yinlong downsi (Dinosauria: Ceratopsia) from the Upper Jurassic Shishugou Formation of China and the phylogeny of basal ornithischians“. Journal of Systematic Palaeontology. doi: 10.1080/14772019.2017.1369185

[12] Han, Fenglu; Forster, Catherine A.; Clark, James M.; Xu, Xing (2015). „A New Taxon of Basal Ceratopsian from China and the Early Evolution of Ceratopsia“. PLOS ONE. 10 (12): e0143369. doi: 10.1371/journal.pone.0143369