V dnešní době přispívá letecká doprava asi k 5 procentům lidmi vyvolaného vlivu na klima planety. Do budoucna by tento podíl mohl narůstat a mnozí se obávají, že se z letecké dopravy stane jeden z nejhůře řešitelných zdrojů oteplování. Lidé kvůli tomu propadají oteplovacím depresím a dokonce někdy dobrovolně odmítají létat, přestože letecká doprava je jedním z největších úspěchů lidské civilizace a představuje symbol moderní doby. V této chvíli máme v podstatě dvě možnosti. Buď se poddáme klimatickému splínu a letadla pošleme do muzeí, anebo nebudeme až takové bačkory a zkusíme s tím něco udělat.
Marc Stettler z britské Imperial College London (ICL) a jeho kolegové zjevně depresemi netrpí a používají hlavu k jiným účelům. Tvrdí, že našli extrémně jednoduchý a zcela uskutečnitelný postup, s nímž je možné snížit dopady letecké dopravy na klima minimálně o polovinu.
Pokud jde o leteckou dopravu a oteplování, tak jenom asi polovina vlivu, jaký letadla na planetární klima mají, a možná i méně, pochází z oxidu uhličitého v emisích leteckých motorů. Zbytek padá na vrub jemných částeček tzv. černého uhlíku (black carbon), jejichž oteplovací potenciál dalece přesahuje oxid uhličitý. Právě částice černého uhlíku přitom hrají klíčivou roli ve vzniku kondenzačních stop, anglicky contrails (nikoliv bláznivých chemtrails), které pěkně pokreslují oblohu.
Vliv kondenzačních stop na klima ještě není úplně jasný. Ví se, že jejich vznik a výdrž velmi závisí na podmínkách v atmosféře. Mohou existovat pár sekund nebo až 18 hodin. Z toho vycházely dřívější návrhy, aby letouny oblétaly oblasti vzduchu, v nichž se tvoří dlouhotrvající kondenzační stopy. Pokud by se ale takto chovala všechna letadla, tak by to vedlo k výraznému nárůstu spotřeby paliva a situace by se v celkovém součtu zase tolik nezlepšila.
Stettlerův tým přišel s tím, že vlastně stačí jenom malé úpravy letů minimálního množství letadel. Jejich výpočty ukazují, že 80 procent celkového vlivu letecké dopravy na klima pochází od pouhých 2,2 procent letů. Jde o lety pozdě odpoledne nebo v noci, které probíhají za podmínek obzvláště příznivých pro tvorbu kondenzačních stop.
Podle Stettlera by bylo řešením podstatné části klimatických patálií s leteckou dopravou upravit letové dráhy oněch 2,2 procent letů. A to tak, že by dotyčná letadla létala v létě o 610 metrů níže než dnes a v zimě zase o 610 metrů výše. Nárůst spotřeby by byl zcela zanedbatelný. Badatelé to spočítali na 0,014 procenta celkové spotřeby paliva. Je to naprosto jednoduché a teoreticky by to bylo možné spustit velmi brzy, po změnách trajektorie dotčených letů.
Autoři této pozoruhodné studie dále podotýkají, že už existuje technologie, která zásadně snižuje množství částic černého uhlíku v emisích leteckých motorů. Pokud by si postupně všechna letadla vyměnila motory a přešla na tuto technologii, tak by to společně s uvedenými změnami trajektorie 2,2 procent letů znamenalo eliminaci téměř neuvěřitelných 92 procent vlivu letecké dopravy na klima. Pokud to Stettler a spol. spočítali správně, tak bychom si leteckou klimatickou depresi v podstatě mohli odškrtnout jako vyřešenou.
Video: Tracking automobile emissions in real time | Marc Stettler
Literatura
IFL Science 12. 2. 2020, Environmental Science and Technology online 12. 2. 2020.
Diskuze:
