Venuše a Merkur 7. 1. 2015 z Honolulu, teď je ale víc vpravo a níž, zvláště ze střední Evropy. Zato Venuše je teď jasnější. Kredit: Daniel Ramirez, Wikimedia Commons .

Stačí mít dobrý výhled na jihozápad až spíše západ, nejlíp skoro až k opravdickému (vzdálenému) obzoru. Tak mezi 17:40 a 18:00 hodin, na Moravě přibližně o 10 minut dřív, uvidíme nad jihozápadem velice jasnou Venuši a výrazně níž a víc vpravo slabšího Merkura. Merkur je mezi jihozápadem a západem, asi tak 7 až 10 stupňů nad ideálním obzorem. Dole uvádím odkaz na obzorníkovou mapku. Pokud by pás mraků kryl zapadlé Slunce, ale dopřával vidět Merkur, tak by mu prospěl. V opačném případě je nutno se omezit na teoretické úvahy o Merkuru, alias Merkurovi, alias Hermovi. Jak se říkávalo: Felix astronomus qui vidit Mercurum. Začátečníkům v tomto svébytném a nenáročném sportu pozorování Merkura je možno doporučit menší triedr.

Při pohledu ze Země se Merkur neumí vzdálit od Slunce víc než o 23 až 27 úhlových stupňů, proto nebývá dobře vidět (má poměrně šišatou dráhu, pardon: trochu větší excentricitu). Navíc je malý a má tmavší povrch, takže není zdaleka tak jasný jako Venuše, i když jej Slunce osvětluje vskutku mohutně. Na tmavé obloze by sice s přehledem přezářil všechny hvězdy krom Síria, jenže na tmavé obloze ho neuvidíme, protože se schovává pod obzorem. Při roli Večerníka je napřed moc světlo, pak už brzo zapadne, ale mezitím je šance na jeho spatření. Nejlíp tehdy, když jeho elongace (maximální úhlová vzdálenost od Slunce) připadá večer na časné jaro; tehdy totiž hraje v jeho prospěch i sklon ekliptiky. Stává se to tak jednou až dvakrát do roka. Opačná příhodná situace, tedy časný podzim před východem Slunce, je vhodná jen pro extrémní raní ptáčata nebo totální ponocné.

Afrodíté u hermovky Herma, 2. století před n. l., British Museum. Kredit: Marie-Lan Nguyen, Wikimedia Commons.

Vidět Merkur takhle pospolu s Venuší jako v tyto dny je možné co několik let. Mile to připomíná Hermovu hojně opětovanou lásku k Afrodítě (ta ovšem byla ženou Héfaista a současně milenkou Area).

Sám o sobě je Hermés doma v obskurní (potemnělé, soumračné) zóně. Býval Pánem horizontu, Průvodcem poutníků i Průvodcem duší do Hádu; patronem pastýřů, zlodějů dobytka, dětí, kupců, řečníků, podvodníků, hermetiků, filosofů...

Dokázal přelstít i rozveselit dokonce staršího bráchu Apollóna, znalce Osudu a bezchybného lukostřelce, protože v Hermově přítomnosti si nikdo nemůže být jistý vůbec ničím. Hermés totiž dokáže proměnit kontext tak, že tytéž věci najednou znamenají něco jiného, snadné se stává obtížným až nemožným – a naopak. A smrtelník si může být jistý pouze tím, že ho Hermés nakonec dovede do podsvětí tou nejzábavnější z možných cest, samozřejmě nejzábavnější pro Herma.

Literatura

Víc informací a hlavně obzorníková mapka je v článku Martina Gembece na webu www.astro.cz.