V současné době je standardním všeobecně uznávaným kosmologickým modelem teorie Velkého třesku. Ta předpokládá, že se náš pozorovaný vesmír začal rozpínat z velmi horkého a hustého počátku. Od poklesu teplot pod hodnoty v řádu 1014 K a hustoty několikanásobku hustoty atomového jádra, tedy v čase v oblasti zlomku mikrosekundy, může být jeho vývoj popsán pomocí Standardního modelu hmoty a interakcí a Obecné teorie relativity. Před touto dobou, kdy byly teploty a hustoty vyšší, už se dostávají známé fyzikální teorie ke svým limitám, pomocí jejich popisu dostáváme singularitu a potřebujeme obecnější fyzikální teorii. Tou může být nějaká varianta teorie velkého sjednocení obsahující kvantovou teorii gravitace. Tu však zatím neznáme. Model Velkého třesku tak popisuje rozpínání vesmíru od zmíněných hodnot teploty, hustoty a času s tím, že musí obsahovat okrajové podmínky v té době. To, že popis Velkého třesku ovlivňuje doposud neznámá obecnější fyzikální teorie, ukazuje i fakt, že právě v rámci zmíněných okrajových podmínek do něj musíme zahrnout i fenomény, které stávající teorie nemají. Jde například o temnou hmotu, temnou energii nebo významné narušení CP symetrie.
Za hlavní důkazy existence Velkého třesku se považují tyto hlavní skutečnosti. Pozorování rozpínání našeho vesmíru, které pozorujeme se stále větší přesností. Druhým faktem je existence mikrovlnného záření, jehož přirozeným vysvětlením je reliktní původ právě z horkého počátku vesmíru. Třetím je existence přebytku lehkých prvků kosmologického původu. Jde hlavně o helium čtyři, kterého je 25 %. Čtvrtým pak je pozorování evoluce galaxií a hvězd. Podrobněji je standardní model Velkého třesku popsán zde.
Hypotéza původu vesmírného mikrovlnného záření v tepelném záření prachu
Existuje řada hypotéz, které snaží jednotlivé popsané skutečnosti vysvětlit jinak. V téměř všech případech se však zaměřují na jednotlivé aspekty a nedokáží komplexně vysvětlit všechna zmíněná pozorovaná fakta. Jednou z nich je i představa, že mikrovlnné záření není reliktního původu, ale jeho zdrojem je tepelné záření extragalaktického prachu. Právě tuto představu rozvíjí a upřesňuje Václav Vavryčuk. Jeho hypotéza předpokládá, že vesmírný prostor není průhledný a má kvůli prachu v prostoru mezi galaxiemi dobře definovanou opacitu. Mezigalaktický prach pohlcuje záření hvězd a galaxií a následně je vyzařuje.
Při této absorpci a emisi se nastolí termodynamická rovnováha a stabilní teplota zmíněného prachu. Tato teplota určuje i spektrum vyzařovaného záření. V našem vesmírném okolí (současné době) vychází pro danou opacitu a intenzitu vyzařování hvězd a galaxií teplota prachu okolo 2,7 K. V minulosti byla hustota extragalaktického prachu vlivem rozpínání vesmíru větší a větší byla i objemová hustota galaxií. Teplota prachu tak byla vyšší. Tento jev pak přesně kompenzuje efekt zčervenání elektromagnetického záření vlivem rozpínání vesmíru, které k nám přichází ze vzdálenějších, a tedy starších, oblastí. Teplota záření přicházejícího k nám z různě vzdáleného extragalaktického prachu pak bude stejná. Svou hypotézu Václav Vavryčuk podrobně popsal v přednášce a v publikacích zde a zde.
Problémy této hypotézy
Pokusil bych se ukázat několik rozporů a problémů, které tato hypotéza v podání Václava Vavryčuka má. On sám vidí její výhodu v tom, že zatímco prvotní teoretické odhady teploty reliktního záření v padesátých a šedesátých letech minulého století byly mezi 5 až 7 K, a teprve později se jejich hodnoty přiblížily k reálným hodnotám, jeho odhad je 2,776 K, tedy méně než dvě procenta od pozorované hodnoty. Je však třeba zmínit dvě skutečnosti. Teoretické odhady teploty reliktního záření jsou silně závislé na našich znalostech rychlosti rozpínání vesmíru a jeho případné změny v čase. Jsou tak dány přesností našeho měření Hubblovy konstanty a její změně v průběhu rozpínání vesmíru. Znalost velikosti Hubblovy konstanty byla v padesátých a šedesátých letech velmi omezená a proto byl i odhad teploty předpovídaného reliktního záření nepřesný. Se zpřesňováním měření Hubblovy konstanty se pak dramaticky zlepšoval i odhad teploty reliktního záření.
Hodnota teploty extragalaktického prachu u hypotézy Václava Vavryčuka je dána výkonem vyzařovaným galaxiemi. Jím získanou hodnotu teploty mezigalaktického prachu dostal za předpokladu, že je tento výkon 80 nW/(m2sr). To je podle něj optimální hodnota. Ovšem on sám uvádí (viz obrázky spekter tohoto záření), že se různá měření značně liší a reálné hodnoty se nachází někde mezi minimem 40 nW/(m2sr) a maximem 200 nW/(m2sr). I vypočtené hodnoty teploty mezigalaktického prachu se tak pohybují mezi hodnotami 2,3 až 3,5 K, a to ještě není započtena nejistota v určení poměru opacit prachu uvnitř galaxií a v mezigalaktickém prostoru, která také bude určitě spíše desítky procent. Vzhledem k tomu, že Václav Vavryčuk dělá svou předpověď při znalosti velmi přesné experimentální hodnoty teploty mikrovlnného záření, je shoda na méně než dvě procenta při tak velkých nejistotách experimentálních hodnot výkonu vyzařovaného galaxiemi nepříliš průkazná.
Další problém, na který hypotéza Václava Vavryčuka naráží, je extrémně přesná měřená hodnota teploty reliktního záření a jeho extrémní shoda se spektrem absolutně černého tělesa. Zároveň pozorujeme, že je záření extrémně izotropní a teplotní fluktuace jsou velmi malé. Rozložení a složení prachu ve vesmíru by tak muselo být extrémně homogenní a izotropní a muselo by být extrémně neproměnné v čase po celou dobu rozpínání vesmíru. Jeho změna hustoty by musela záviset čistě na rozpínání vesmíru. Nesmělo by v průběhu rozpínání docházet k žádné evoluci rozložení a složení mezigalaktického prachu. Potvrzení takového optimálního vyladění a navíc i toho, že vyzařovaný výkon galaxií odpovídá výkonu vyzařovaného mikrovlnného záření, je pořád otevřenou otázkou. Zde by se také narazilo na problém s vysvětlením poměru mezi počtem fotonů mikrovlnného záření a počtu baryonů, který dost přirozeně vysvětluje model Velkého třesku.
Dopady této hypotézy na kosmologický model
Předpokládejme, že hypotéza Václava Vavryčuka popisuje skutečnost. Podívejme se na to, jaké dopady to bude mít na kosmologický model. V takovém případě nesmí vesmír projít velmi horkou a hustou fází. Nesmí totiž být stlačen na takovou hustotu a teplotu, aby se vypařil mezigalaktický prach a už vůbec by nemohlo dojít k tomu, že by zmizely galaxie a hvězdy v plazmě, která by měla teplotu, při které vzniklo reliktní mikrovlnné záření podle klasické teorie. To však znamená, že by veškerý vývoj vesmíru probíhal v režimu fyziky standardního modelu hmoty a interakcí a obecné teorie relativity. A v ní nemáme žádnou možnost, jak by se smršťování vesmíru změnilo na jeho rozpínání. K tomu však musí nutně dojít v případném kosmologickém modelu oscilujícího vesmíru kolegy Vavryčuka.
V takovém případě by s velkou pravděpodobností měla průchod oscilací přežít celá řada objektů z předchozí oscilace vesmíru. Nebylo by tak těžké najít řadu objektů, jejichž stáří by bylo vyšší, než stáří vesmíru předpovídané ve Velkém třesku. Je sice pravda, že se občas objeví zpráva, že se taková hvězda našla, ale zatím se vždy ukázalo, že to bylo dáno experimentálními nejistotami a chybami.
V takovém vesmíru bychom také nesměly pozorovat žádnou jeho evoluci, která by měnila složení a hustotu mezigalaktického prachu. To znamená tvorbu nových prvků a prachu a jeho vyvrhování do mezigalaktického prostoru. Velmi těžko by se také v tomto modelu vysvětloval poměr vodíku, hélia a dalších těžších prvků vůči těm těžším. V diskuzi, kterou jsme vedli po mé přednášce o kosmologických novinkách z loňského roku, zdůrazňoval Václav Vavryčuk, že existují nejistoty v přesnosti předpovědí zastoupení helia, deuteria a hlavně lithia. Má pravdu. Ovšem tyto nepřesnosti, kromě lithia, nejsou velké. Na druhé straně, model bez existence horkého a hustého počátku s primordiální produkcí lehkých prvků bude mít s předpovědí zastoupení prvků ještě daleko větší problémy.
U tvorby deuteria bych si dovolil ještě jednu poznámku. Nutnost existence temné hmoty nevyplývá jen z množství deuteria, ale hlavně z pozorovaného gravitačního vlivu a průběhu rozpínání vesmíru (tedy z jeho plochosti), ta navíc potřebuje i určitou míru temné energie. Ta také neplyne pouze z pozorování supernov prvního druhu. A právě konzistence potřebného zastoupení temné hmoty u gravitačního vlivu, pozorovaného zastoupení deuteria a oscilací fluktuací v reliktním záření je jednou z podpor standardního modelu Velkého třesku. Pochopitelně všechny tyto měření a teoretické výpočty mají své nejistoty a ne vždy jsou konzistentní úplně. Ovšem při budování kosmologického modelu oscilujícího vesmíru na základě hypotézy kolegy Vavryčuka bychom při popisu na stejné úrovni hloubky analýzy nejspíše narazili na daleko větší rozpory. Myslím si, že některé z nich by byly pro takový model fatální.
Jaká data rozhodnou?
Mezi reliktním původem mikrovlnného záření a hypotézou kolegy Vavryčuka lze pochopitelně experimentálně rozhodnout. Začněme s těmi exotičtějšími. Například pozorování reliktního neutrinového pozadí nebo primordiálních gravitačních vln by rozhodlo jasně. Ta v kosmologickém modelu bez Velkého třesku existovat nemohou. Klíčové je přesné měření rozložení a složení prachu a ověření, jak by jeho tepelné záření bylo izotropní a dokázalo udržet přesnou teplotu. Pomůže i zpřesňování měření průběhu rozpínání. Osobně si myslím, že zde už má tato hypotéza nyní problém s vysvětlením tak vysoké homogenity a izotropie mikrovlnného záření a jeho intenzity. Jak i sám Václav Vavryčuk poznamenává, klíčové by mohlo být vypuštění nového vesmírného teleskopu Jamese Webba. Ten by pozoroval velmi vzdálené galaxie, jejich počty a vývoj.
Závěr
Na závěr se pokusím o krátké shrnutí. Standardní kosmologický model má své otevřené otázky a nejistoty. Jde o vědeckou teorii, a jako taková má být a je neustále podrobovaná experimentálním testům. Má prvky, které nedokáže vysvětlit - temná hmota, temná energie, singularita. Ty ovšem "odsunuje" do oblasti, kde víme, že klasická fyzika (Standardní model hmoty a interakcí a Obecná teorie relativity) nefunguje a potřebujeme pro ní novou exotickou fyzikální teorii. Všechny hypotézy, které se snaží vyvrátit jednotlivé pilíře standardního modelu, narážejí hlavně na to, že nedokáží společně vytvořit ucelený kosmologický model konzistentní alespoň na podobné úrovni. V případě hypotézy kolegy Vavryčuka jde hlavně o nemožnost vysvětlení (zde nejdeme za rámec standardní fyziky) změny kolapsu vesmíru v rozpínání při hustotách a teplotách, které by nenarušily homogenitu a izotropii vlastností prachu ve vesmíru.
Úvahy kolegy Vavryčuka jsou určitě užitečné a zajímavé. A stejně jako všechny seriózní hledání možných variant některých částí standardního modelu Velkého třesku jsou přínosem i pro tuto teorii. Každá teorie by se měla testovat a verifikovat, to je smyslem vědeckého hledání a diskuzí.
Video: Kosmologie - otázky a odpovědi (KS ČAS 13.1.2020)
Využití Trojského koně v jaderné astrofyzice
Autor: Vladimír Wagner (25.07.2009)
Je kosmologie mytologií?
Autor: Vladimír Wagner (25.02.2018)
Stephen Hawking a jeho klíčové objevy
Autor: Pavel Brož (16.03.2018)
Nová měření Hubbleova teleskopu potvrzují rychlejší rozpínání vesmíru
Autor: Stanislav Mihulka (27.04.2019)
Diskuze:
Je mikrovlnné záření způsobeno tepelným zářením mezigalaktického prachu
Theodor Leitner,2020-02-20 01:10:28
Je mikrovlnné záření způsobeno tepelným zářením mezigalaktického prachu?
Ve své nedávné přednášce na Kosmologické sekci ČAS představil Václav Vavryčuk obnovenou verzi hypotézy, že mikrovlnné záření ve vesmíru není reliktního původu
Kdyby "veliky tresk" probihal tak, jak se v Kosmologii popisuje, mel by Václav Vavryčuk pravdu, mikrovlnne zareni popisovane tez jako "Hintergrundstrahlung" by opravdu nemohlo byt pozustatek zareni velkeho tresku. Jenze velky tresk (podle mych predstav, ktere nemusi byt spravne) musel probehnout uplne jinak, nez je oficialne popisovano. Stale se divim, ze autori mikrovlnneho zareni se nezamysleli nad tim, jak je mozne, ze to zareni je vicemmene homogeni a prichazi ze vsech stran vesmiru. Nejspise se Václav Vavryčuk jako jeden z mala nad tim zamyslel a vytvoril novou theorii, ktera je, rekl bych, za predpokladu aktualnich predstav velkeho tresku konsistentni. Zatim jsem ale nenasel zadne uvahy o velkem tresku PROC? a ODKUD? Za nejvetsi manko velkeho tresku povazuji fazi inflace, ktera urcite nikdy nemohla vzniknout. Proc je vlastne rychlost svetla konecna rychlost, to snad zatim taky nikdo nevysvetlil.
Pan Wagner nema pravdu ze theorie pana Václava Vavryčuka neni z logickeho hlediska konsistentni jak jem uz ale napsal, za aktualnich predstav o Kosmologii by musela byt spravna.
Re: Je mikrovlnné záření způsobeno tepelným zářením mezigalaktického prachu
Josef Řeřicha,2020-02-23 08:02:04
Citace : Zatim jsem ale nenasel zadne uvahy o velkem tresku PROC? a ODKUD? Reakce : Pomůžu Vám: http://www.hypothesis-of-universe.com/docs/b/b_311.pdf
http://www.hypothesis-of-universe.com/docs/b/b_307.pdf . Citace : Za nejvetsi manko velkeho tresku povazuji fazi inflace, ktera urcite nikdy nemohla vzniknout. Reakce : souhlasím, ale laikové pravdu nemají, z principu !vědecké“ ekvivalence (chápete mě ?) Citace : Proc je vlastne rychlost svetla konecna rychlost, to snad zatim taky nikdo nevysvetlil. Reakce : Vysvětlil jsem to v desítkách úvah. Stručně nyní : ve vesmíru, který by byl pouze plochý-euklidovský 3+3D, byl by tento takový bez hmoty (bez hmoty s nenulovou hmotností) a v takovém plochém čp je c =1/1 , čili vždy jednotkové poměry intervalů dvou veličin ; v takovém stavu euklidovsky plochém neexistuje jiná, protože tu není hmota s hmotností nenulovou, která „předvede“ m . v = m(0) . c …; čili kde 1/1 = c > v = 1/inf. …; jinými slovy : o rychlosti světla se neříká že je „konečná“, ale je „jednotková“, ostatní rychlosti jsou pouze menší ( a to proto že vesmír je od Třesku „sbalený“ a postupně se rozbaluje ) .. čili : aby existovala v < c , tam musí být hmota s nenulovou křivostí m(0) < m … a tedy i křivý časoprostor ( křivý čas i křivý prostor ) Kde je nenulová hmota, tam je „křivý“ čas, v = 1/inf. Kde není hmota s hmotností nenulovou, tak „čas stojí“ – foton „stojí“, foton letí rychlostí rozpínání čp na jeho periferii…, „uvnitř Vesmíru“ je čp křivý, proto v < c . Atd., široký výklad je na webu. Děkuji za slyšení.
Pan Wagner nema pravdu ze theorie pana Václava Vavryčuka neni z logickeho hlediska konsistentni jak jem uz ale napsal, za aktualnich predstav o Kosmologii by musela byt spravna.
Re: Re: Je mikrovlnné záření způsobeno tepelným zářením mezigalaktického prachu
Anti Sarlatan,2020-05-05 12:35:12
Pozor na uzivatela Josef Řeřicha - jedna sa o Josefa Navratila, psychopatickeho usvedceneho donasaca STB s krycim menom Nedoma!
Kazdy, kto nesuhlasi s jeho fantazmagorickou "hypotezou" s elementarnymi matematickymi chybami riskuje trestne oznamenie od tohto ustavne lieceneho (neuspesne) blazna!
Expanze vesmíru není adiabatická
Pavel Dude,2020-02-08 09:54:33
Z toho co říká V. Vavryčuk mi vyšlo, že expanze vesmíru není adiabatická, jak se běžně tvrdí, ale dochází zde k vyzařování tepelné energie, tedy je polytropická. A to říkají i další vědci. Napsal jsem o tom článek, je zde: https://www.forum.exospace.cz/viewtopic.php?f=30&t=1816
Re: Expanze vesmíru není adiabatická
Václav Vavryčuk,2020-02-10 18:49:43
Pane Dude, díval jsem se na Váš příspěvek a myslím, že vycházíte z mylných předpokladů. Uvádíte například, že hvězda, která se od Země vzdaluje rychlostí v, tak světlo od ní k nám přichází rychlostí c-v. To ale není pravda, světlo od vzdalující se hvězdy nebo naopak od přibližující se hvězdy k nám přichází stále se stejnou rychlostí a to s rychlostí světla. To je základní princip speciální teorie relativity.
Re: Re: Expanze vesmíru není adiabatická
Josef Řeřicha,2020-02-11 06:44:41
Protože víme, že se tu baví laikové s odborníky a vzájemně víme, že se připouští i chybné názory, (na straně laiků), pak i já, laik-č.2 řeknu názor č.3 : Má i nemá pan Vavryčuk pravdu. Má, říká-li, že záření se pohybuje vždy (!) rychlostí světla podle postulátu STR. (vždy je-li prostředí „čisté“, vakuum) …, a pan Dude zřejmě napsal chybu-omyl při sčítání rychlostí… Ale jak je to při zohlednění situace „Hubbleho rozpínání“ časoprostoru "pseudorychlostí" ?, platí jeho přímá úměra ? : čím vzdálenější objekt tím rychlost rychlejší-vyšší ?, ( pozorováno „na přímce“ ) což není relativita. Anebo platí relativita STR, což není Hubbleho axiální rozpínání čp z jednoho bodu-singularity Velkého Třesku, ale je to pootáčení soustav ( pozorovatele a emitenta záření ) v souladu s STR, potažmo jiným zorným pohledem : je to rozbalovávání dimenzí časoprostoru v souladu s STR tedy s relativitou…,(( rozbalovávání nikoliv z jedné singularity, ale "ze všech singularit" (?!?) tj. z každého bodu čp, všude a vždy )) dnes už do vysoké plochosti dimenzí čp, a tím pádem platí-li pro „sčítání“ rychlostí relativita, STR, pak se musí vesmír nikoliv rozpínat axiálně, ale rozbalovat se dle STR. A sčítání rychlostí bude relativistické. Jenže… jaké to je ? Je tu příklad : je-li kvasar na horizontu pozorovatelnosti, kde „dle Hubbleho zákona“ je jeho rychlost vzdalování céé (od nás) ( přestože tu „pseudo-rychlost vyrobilo samotné rozpínání-rozbalovávání časoprostoru ) a z tohoto kvasaru vyletí foton-záření opačným směrem (k nám také rychlostí světla), pak „záření sice letí cééčkem,nemůže jinak-řekl A.E., ovšem v tom čp , rozbalujícím se, stojí“ ( céé mínus céé je nula ), vůči nám neletí, ale stojí, dokonce letí po dobu 13 miliard let „po oblouku křivosti čp“ k nám ( není euklidovský )…takže ta relativita sčítání rychlostí také skřípe., je jaká ? hm ?
Re: Re: Expanze vesmíru není adiabatická
Pavel Dude,2020-02-11 23:16:45
Promiňte, ale speciální teorie relativity platí pouze ve statickém vesmíru, který se nerozpíná, tedy v Místní skupině galaxií. V expandujícím vesmíru se rychlosti sčítají jednoduše - z našeho pohledu. Když ale paprsek přiletí až sem, má už rychlost c. Viz ten světelný kužel.
Tady to máte :
https://physics.stackexchange.com/questions/205422/how-is-the-speed-in-hubbles-law-determined-if-not-from-the-doppler-shift
Re: Re: Re: Expanze vesmíru není adiabatická
Josef Řeřicha,2020-02-12 08:16:52
Moje minulé povídání bylo zřejmě hodně mlhavé, tedy potřebovalo by více místa pro přesnější výklad, a to tu až tak není. Tedy zase jen stručný doplňující názor : Ano, STR je postavena na euklidovsky plochém čp, ale ten ani v místní skupině galaxií dokonale neexistuje. OTR dokazuje, že „tam kde je hmota, rozprostření hmoty, grav. pole“, tam je zakřivený časoprostor a…a to je po celém vesmíru, v makrosvětě i mikrosvětě, všude a po celou jeho historii. Aby byl vesmír euklidovsky plochý, muselo by být v něm nanejvýš jen jedno hmotné těleso s rovnoměrným pohybem „véé“ ; jenže STR „potřebuje i měnit rychlost“ z vé = 0 na vé = c, čili měnit rovnoměrný pohyb na zrychlený s v(i), a toho dosáhne ono jedno těleso-kvasar-raketa jen střídáním pohybu zrychleného a rovnoměrného ve kterém pak platí ta STR. Jenže zrychlený pohyb už je svou podstatou gravitačním zrychlením ( jak jinak by se rovnoměrný pohyb měnil na nerovnoměrný ) ( protože Vesmír víme, že nemá jen jedno sólo těleso, ale stamiliardy ) a tak už „skokem z v(1) na v(2) a na v(i)“ gravitace nastane a zakřivuje onen časoprostor a ten tedy nikdy nebude euklidovský. STR musí existovat jen pro „rovnoměrný pohyb v křivé časoprostoru“, což já nazývám „pootáčením soustav Pozorovatele a emitenta" signálu-záření ze vzdáleného tělesa-galaxie, kvasaru apod. Světlo nerudne ( v našich detektorech ) tím, že je „unavené“ ( jak kdysi říkali první objevitelé rudého posuvu ), ale foton světla vzdáleného emitenta „startoval“ s pootočenou vlastní soustavou ( vůči naší) pootočené startovací "laboratorní“ spektrum a ještě cestou po vesmíru k nám do našeho oka, letěl po křivé trajektorii a tím „vytvořil“ v našem „stínítku“ spektrum posunuté – kosmologický rudý posuv. - Další výklad a diskusi musím ukončit napříště, bude-li připuštěna. Resumé : myslím si, že náš reál-Vesmír ( naše bublina Universa ) není nikdy a nikde po Třesku v euklidovském stavu čp, ale je možné, že náš celý poTřeskový Vesmír s pokřivenými dimenzemi a hmotou, „plave“ v rastru 3+3D euklidovského časoprostoru jakožto v podkladní síti, aréně, předivu 3+3D dimenzí ( takový byl před Třeskem .. nekonečný, bez hmoty, bez polí, bez toku plynutí času, bez rozpínání...jen byl, tok času nastal až ve Třesku, atd. atd. ).
Re: Re: Re: Re: Expanze vesmíru není adiabatická
Pavel Dude,2020-02-12 14:10:36
STR je pro expandující vesmír nepoužitelná, protože ten snadno překračuje rychlost světla, podle Hubbleova vztahu v = H . D .
To jsem si nevymyslil, že vzdálený vesmír je euklidovský, to říkají renomovaní vědci.
A tady máte důkaz, že pomocí této aritmetiky lze vypočítat i kosmologickou dilataci času u vzdálených SNIa :https://dudr.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=366066
Re: Re: Re: Expanze vesmíru není adiabatická
Anti Sarlatan,2020-05-05 12:35:34
Pozor na uzivatela Josef Řeřicha - jedna sa o Josefa Navratila, psychopatickeho usvedceneho donasaca STB s krycim menom Nedoma!
Kazdy, kto nesuhlasi s jeho fantazmagorickou "hypotezou" s elementarnymi matematickymi chybami riskuje trestne oznamenie od tohto ustavne lieceneho (neuspesne) blazna!
Otázka na p. Vavryčuka
Pavel Dude,2020-02-03 10:50:11
P. Vavryčuk v té přednášce říká, že záření mezigalaktického prachu pozorujeme se stejnou vlnovou délkou u blízkého i vzdáleného prachu. Jak k tomu došel?
Je jasné, že ten vzdálený prach byl v době emise teplejší než je dnes ten blízký. Po cestě směrem k nám záření vychladlo, podle vzorce o rudém posuvu. Ale proč by mělo vychladnout zrovna na teplotu 2,73 K, kterou pozorujeme ?
Spočítal jsem si adiabatickou expanzi pro několik hodnot z =0,2 až 2 podle cosmocalc, tedy modelu LCDM, ale stejné teploty mi nevyšly.
Re: Otázka na p. Vavryčuka
Vladimír Wagner,2020-02-03 18:40:54
Ač nevyzván, dovolím se odpovědět. Pokud se mýlím, kolega Vavryčuk mě opraví. Pokud tomu dobře rozumím, tak kolega Vavryčuk předpokládá, že opacita mezigalaktického prachu je tak vysoká, že stále udržuje tepelnou rovnováhu mezi hmotou (tímto prachem) a zářením (nyní mikrovlnné záření). U něj nedošlo k oddělení hmoty od záření. Zároveň je v jeho modelu chladnutí vesmíru plně určeno chladnutím tohoto záření. V tomto případě je přirozené, že změna spektra záření v závislosti na rozpínání vesmíru je stejná u modelu kolegy Vavryčuka a modelu reliktního záření.
Re: Re: Otázka na p. Vavryčuka
Josef Řeřicha,2020-02-04 10:17:58
Ač nevyzván, dovolím si reagovat a ptát se odborníka. Citace Wagnera : „..opacita mezigalaktického prachu je tak vysoká, že stále udržuje tepelnou rovnováhu mezi hmotou (tímto prachem) a zářením (nyní mikrovlnné záření).“
Reakce : říkáte-li (tvrdíte-li ?!), že stále, zdůrazňuji slovíčko „stále“, znamená to pro mě „v čase, tj. v procesu stárnutí“ se ve vesmíru nemění a tedy i v procesu rozpínání čp v čase nemění…a ještě aby to bylo navíc konstantní. Ptám se : co je ve vesmíru ještě co „v čase a v rozpínání“ se nemění ? je "to" už do statistického součtu zjištěno ?
Ad02) vysvětlete nám laikům „jak chladne samo-vlastní záření“ v čase a v rozpínání čp ? , odevzdává při chladnutí „někomu-něčemu“ teplotu, energii a jak ?
Ad03) tu říkáte informaci, že je v přímé úměře „chladnutí vesmíru s chladnutím záření“ , čemuž mám rozumět, že jiné procesy ve vesmíru, např. jaderné reakce,které ohřívejí hvězdy aj. nemají vliv na proces chladnutí Vesmíru ?.., jen záření ?
Ad04) říkáte, že změna spektra záření je odvislá od rozpínání-natahování prostoru/vesmíru, tedy že posuvy ve spektrech ( na domácím stínítku ) nejsou závislé na rychlosti vzdalování objektů "tam", ale po odletu od emitenta na „rozpínání=rozbalovávání“ dimenzí prostoru ?? Ano ?
Re: Re: Re: Otázka na p. Vavryčuka
Pavel Dude,2020-02-04 13:01:14
Ad02: Chladnutím záření se rozumí prodlužování jeho vlnové délky. To vzniklo tak, že vlnová délka záření černého tělesa = b / T, kde T je teplota.
Re: Re: Re: Re: Otázka na p. Vavryčuka
Václav Vavryčuk,2020-02-05 21:01:56
Ano, je to tak, termín ¨chladnutí mikrovlnného záření¨ se nesmí brát doslova. Jde o to, že se vlnová dělka záření v průběhu rozpínání vesmíru také zvětšuje. Pokud se např. vesmír zvětší v každé své dimenzi 2krát, bude i dnes pozorovaná vlnová délka záření dvakrát větší. Záření s 2krát většími vlnovými délkami ale vyzařují také tělesa v současném vesmíru, nicméně musí mít poloviční teplotu. Takže záření od velmi vzdálené hvězdy s teplotou 8000 K, kdy měl vesmír rudý posuv 1 (tj, byl dvakrát menší v každé dimenzi) a záření blízké hvězdy s teplotou 4000 K pozorujeme jako identická.
Další analogie s chladnutím je i v tom, na co pane Řeřicho narážíte, že záření ztrácí díky zvětšující se vlnové délce svoji energii. Energie fotonů totiž závisí na jejich vlnové délce a čím je vlnová délka záření větší, tím fotony nesou menší energii. Tento úbytek energie fotonů letících rozpínajícím se vesmírem lze přičíst tomu, že fotony musí překonat gravitační potenciál, který je v vesmíru s větším objemem větší než ve vesmíru s malým objemem. Tak jako když vyhodíme míč do výšky, tak míč překonává gravitaci, zpomaluje se jeho pohyb a snižuje se jeho kinetická energie. Ale to je prosím má představa a nejsem si jistý, že je obecně takto přijímaná. Vím i o názorech, které postupně se snižující energii fotonů v rozpínajícím se vesmíru přisuzují prostě tomu, že zákon zachování energie v obecné relativitě neplatí.
Re: Re: Re: Re: Re: Otázka na p. Vavryčuka
Josef Řeřicha,2020-02-06 09:21:55
Pane Vavryčuk, jak velkou vlnovou délku měly a musely mít vlny reliktního záření s „dnešní Lambda 1 mm“ na svém vzniku v době 380 000 let po Třesku ? když se ty vlny po celou dobu 13 miliard let stále natahovaly s rozpínáním Vesmíru až na dnešních 1 mm…, jaká byla „lambda při vzniku“ ? Kam a do čeho se vytrácela-převáděla ta energie po 13 miliard let. Děkuji.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Otázka na p. Vavryčuka
Vladimír Wagner,2020-02-06 11:36:02
Při vzniku reliktního záření (pokud se předpokládá model velkého třesku) byla teplota reliktního záření okolo 4000 K. Elektromagnetické záření má pro tuto teplotu spektrum s maximem u vlnové délky v řádu několika mikrometrů. Po rozpínání vesmíru zmíněných 13,7 miliard let má nyní spektrum odpovídající teplotě 2,7 K a maximum u vlnové délky okolo 10 mm.
Na to, jak je to s energií fotonů, už Vám odpovídal pan Vavryčuk. Pokud musí foton(záření) překonávat vysoký potenciál, ztrácí energii na úkor potenciální energie. Je to jako v případě, když hodíte do výšky kámen (nebo raketu). V tom případě se také kinetická energie převádí do potenciální. Stejně tak je světlo vyzařované z místa vysokého gravitačního pole (bílého trpaslíka), tak se pozoruje posuv vlnových délek vyzařovaného světla směrem k vyšším vlnovým délkám. Pan Vavryčuk Vám také psal, že při aplikaci obecné relativity na celý vesmír je to složitější a interpretace ne úplně jednoznačná. To je ta jeho připomínka otázky, jak je to v tomto případě se zachováním energie.
Re: Re: Re: Re: Re: Otázka na p. Vavryčuka
Josef Řeřicha,2020-02-06 09:31:30
Pane Vavryčuk, říkáte :“Tento úbytek energie fotonů letících rozpínajícím se vesmírem lze přičíst tomu, že fotony musí překonat gravitační potenciál, který je v vesmíru s větším objemem větší než ve vesmíru s malým objemem. Řeřicha : ptám se : globální gravitační potenciál globál-vesmíru jako celku roste ? s rozpínáním prostoru, v němž hustota hmoty klesá ??, tomu nerozumím…, chcete říci, že čím víc se prostor rozpíná a hustota klesá, tím se zvyšuje gravitační potenciál celo-vesmíru proti kterému musí „bojovat“ reliktní záření ? a tak RZ ( po dobu stárnutí ) odevzdává svou energii ??.., komu ? Děkuji.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Otázka na p. Vavryčuka
Václav Vavryčuk,2020-02-06 14:26:34
Ano, je to tak, globální gravitační potenciál vesmíru s rozpínáním roste. Proto se také standardně uvažovalo v modelu rozpínajícího se vesmíru ještě před zavedením temné energie, že se expanze vesmíru zpomaluje. Je to dáno tím, že kinetická energie expanze se díky překonávání gravitačního potenciálu snižuje.
Re: Re: Otázka na p. Vavryčuka
Josef Řeřicha,2020-02-06 07:38:41
Pan V.Wagner říká, že v čase, např. 1 miliarda let od Třesku panuje tepelná rovnováha mezi hmotou a zářením. Otázka první : panuje tato rovnováha (tepelná) v libovolném stop-čase po Třesku ?, až dodnes ? - V modelu pana Vavryčuka (i pana Wagnera) probíhá chladnutí Vesmíru. A chladnutí Vesmíru je určeno chladnutím záření a chladnutí záření je určeno rozpínáním Vesmíru a rozpínání vesmíru je určeno rozpínáním prostoru. Otázka druhá : Rozpíná se prostor anebo Vesmír ? Jaký je v tom rozdíl ? Ve vesmíru tepla-energie neubývá, nemůže, nemá se kam vytratit, ale snižuje se hustota energie a tomu se říká „že Vesmír chladne“ ? ano ?, a záření chladne tím, že mu natahující se prostor natahuje vlnovou délku ?…čili : stlačením prostoru by rostla teplota anebo teplo toho záření ? V jakém smyslu si prostor ( stlačený nestlačený natažený nenatažený ) dynamicky pohrává s teplem a s teplotou Vesmíru kde ten Vesmír není totožno hmota-energie a totožno křivý zkroucený časoprostor. (?)
Re: Re: Re: Otázka na p. Vavryčuka
Vladimír Wagner,2020-02-06 13:25:27
Model Velkého třesku předpokládá, že tepelná rovnováha mezi hmotou a zářením přetrvává pouze do doby okolo 400 000 let po začátku rozpínání. V té době teplota klesne tak, že se vesmír stane pro elektromagnetické záření průhledný (přestane interagovat s hmotou) a od té doby se jeho spektrum (vlnové délky) mění čistě rozpínáním vesmíru. Model pana Vavryčuka předpokládá, že vlivem vysoké opacity mezigalaktického prachu nedojde k oddělení záření od hmoty a zároveň, že teplota hmoty (mezigalaktického prachu) je dána spektrem záření a jeho změnou v průběhu rozpínání. Takže u teorie Velkého třesku tepelná rovnováha mezi hmotou a zářením od doby zhruba 400 000 let není. V teorii pana Vavryčuka se zachovává.
Při opačném procesu (tedy smršťování prostoru) se u elektromagnetického záření bude vlnová délka zkracovat. Zároveň pak bude růst hustota a teplota látky. V okamžiku, kdy teplota dosáhne 4000 K, tak se opět stane vesmír pro záření neprůhledný a dojde k nastolení tepelné rovnováhy mezi hmotou a zářením.
Rozpínání prostoru je rozpínání Vesmíru. Prostoročas je dán rozložením hmoty a energie, takže obě tyto entity nelze oddělit.
Re: Re: Otázka na p. Vavryčuka
Anti Sarlatan,2020-05-05 12:35:48
Pozor na uzivatela Josef Řeřicha - jedna sa o Josefa Navratila, psychopatickeho usvedceneho donasaca STB s krycim menom Nedoma!
Kazdy, kto nesuhlasi s jeho fantazmagorickou "hypotezou" s elementarnymi matematickymi chybami riskuje trestne oznamenie od tohto ustavne lieceneho (neuspesne) blazna!
Re: Otázka na p. Vavryčuka
Václav Vavryčuk,2020-02-05 21:25:34
Ano, pan Wagner to říká přesně. Model vesmíru s opacitou, ve kterém se záření z hvězd plně pohltí mezigalaktickým prachem a prach proto vyzařuje mikrovlnné záření, se chová při expanzi vesmíru naprosto stejně jako model vesmíru, kdy záření neinteraguje s hmotou a 'chladne' tím, že se jednak zřeďuje počet fotonů v jednotkovém objemu (díky zvětšujícímu se objemu vesmíru) a jednak zvětšováním vlnové délky díky rudému posuvu.
Otázka, proč by mělo to záření vychladnout přesně na těch pozorovaných 2.73 K, má vcelku jednoduché řešení. Ve vesmíru s rudým posuvem z=1 (když byl vesmír 2krát menší v každé dimenzi), byly galaxie mnohem blíže u sebe a proto vyzařovaly podstatně více světla do mezigalaktického prostoru a zahřívaly podstatně více mezigalaktický prach. Pokud bylo galaxií v minulých epochách stejně jako dnes, tak lze spočíst, že vyšší intenzita světla v mezigalaktickém prostoru musela zahřát mezigalaktický prach přesně na teplotu 2 x 2.73 K = 5.46 K. Ovšem záření prachu z těchto vzdáleností se ochladilo, než doputovalo k nám, na těch 2.73 K. A takhle to platí pro všechny hodnoty rudého posuvu. Má to ale tu základní podmínku, že by muselo být ve vesmíru pořád stejně galaxií. Takže tento model je v příkrém rozporu s modelem vývoje vesmíru, ve kterém se galaxie teprve po nějaké době zrodily a jejich počet ve vesmíru s časem narůstal.
Re: Re: Otázka na p. Vavryčuka
Josef Řeřicha,2020-02-06 09:54:51
Pane Vavryčuk, říkáte, že a) „…mikrovlnné záření, (…) 'chladne' tím, že se jednak zřeďuje počet fotonů v jednotkovém objemu (díky zvětšujícímu se objemu vesmíru)“ Řeřicha : čili je to nepřímá úměra : čím méně fotonů v objemu, tím více je foton chladnější, ano ? , čili teplota je určena-podmíněna objemem., ano ?
A pan Vavryčuk říká b) „..„…mikrovlnné záření, (…) 'chladne' (…) zvětšováním vlnové délky díky rudému posuvu. Řeřicha : rudý posuv je „viníkem“ že záření zvětšuje vlnovou délku, a tím chladne ? anebo je rudý posuv ve spektru „jen svědkem“ toho, že RZ mění po dobu 13 miliard let svou vlnovou délku ? a chladne bez vlivu rudého posuvu. Asi jste to špatně formuloval, né ?
Děkuji za shovívavost.
Re: Re: Re: Otázka na p. Vavryčuka
Václav Vavryčuk,2020-02-06 14:44:45
Omlouvám se za nepřesnou formulaci. Při expanzi vesmíru je proces zřeďování fotonů v jednotkovém objemu vždy spojen i s procesem 'natahování' vlnové délky. Oba tyto procesy způsobují ve výsledku snižování teploty záření. Když jsem psal o chladnutí mikrovlnného záření zvětšováním vlnové délky díky rudému posuvu, tak jsem automaticky předpokládal i to zřeďování počtu fotonů.
K Vaší otázce, co je primární příčina, že záření zvětšuje svoji vlnovou délku: zda chladnutí fotonů nebo rudý posuv, tak já se domnívám, že primární je expanze vesmíru projevující se právě tím rudým posuvem. Bez expanze vesmíru be nebylo rudého posuvu ani by záření nechladlo (i kdyby bylo staré 13 mld. let). A taktéž gravitační potenciál vesmíru by byl pořád stejný.
Držím palce
Pavel K2,2020-01-28 12:55:20
Celkem zevrubně (v obou smyslech tohoto slova) tato témata sleduji a jako pravděpodobnější vidím argumentaci pana Vavryčuka, který jde skutečně do detailu a dokáže věcně a matematicky argumentovat. Držím mu palce, i když se obávám, že pokud dojde uznání, tak vzhledem k zavedeným kolejím vědeckého grantovaného mainstreamu zřejmě až po smrti (jeho i mé).
Naproti tomu pan Wagner pouze přebírá vědecké závěry v populární formě a ty části, které se "mu nehodí do krámu" - jako jsou například nejistoty měření (svítivosti, poměru prvků na velkých škálách), rušivé signály (galaktický prach atd.), extrapolace přes desítky řádů a další prostě nebere. Pojmy temná hmota a energie považuje za prokázané, ačkoliv jejich vědecké zdůvodnění je někde na úrovni éteru, Thorova kladiva nebo trojjedinnosti boha.
Pokud bych potřeboval řešit kosmologické otázky v oblasti záření, šel by rozhodně za panem Vavryčukem.
Když tomu pan Wagner tak rozumí, tak ať vysvětlí ten "drobný" rozdíl víc než 10na100 mezi vypočítanou a pozorovanou "energií vakua", kandidáta na temnou energii. Je to rozhodně víc z jeho oboru, než mezigalaktický prach.
Re: Držím palce
Václav Vavryčuk,2020-01-28 18:33:07
Děkuji za podporu :-)
Ta podpora je opravdu velmi potřeba, protože si postupně začínám uvědomovat, jak obtížné je přesvědčit stoupence teorie Velkého třesku, aby o ní začali pochybovat. Přitažlivost teorie Velkého třesku totiž povětšinou vůbec nesouvisí s vědeckou argumentací, ale má původ v lidské psychologii. Z toho důvodu je pozice této teorie tak pevná a neotřesitelná a jakékoliv její zpochybňování nesmírně obtížné. Její významnou a jedinečnou vlastností totiž je, že je 'ucelená', to nakonec zdůrazňuje i sám pan dr. Wagner ve svých komentářích. Už od pradávna se lidé snažili si vytvářet ucelený obraz světa, ve kterém je všemu rozumět a kde není místo na nejasnosti a pochyby. A když k tomu nestačil racionální přístup, tak nastoupila iracionalita. Taková je geneze všech náboženství.
Já bych přirovnal současnou situaci v kosmologii, kdy se klademe otázky o počátcích vesmíru, k dobám dlouho před Darwinem, kdy si lidstvo kladlo otázky o původu člověka. Tehdy se to vyřešilo jednoduchým a zkratkovitým řešením - představou stvoření Adama a Evy. Dnes jsme na tom v kosmologii úplně stejně, opět si vypomáháme nadpřirozenými silami a vymýšlíme Velký třesk. Autoři této ideje dokonce odvážně popisují, co se přesně dělo v prvních vteřinách existence vesmíru. Přestože je jasné, že jde jen o neprokazatelnou fantazii, psychologický efekt, že máme konečně 'konzistentní' teorii a že tomu 'rozumíme', je obrovský a zcela převálcuje racionální smýšlení.
Re: Re: Držím palce
Pavel K2,2020-01-29 19:20:27
Z historie ne/akceptace podobných vědeckých sporů vychází, že většinou dokáže novou, lepší teorii prosadit nová generace až poté, co ta stará, která si na staré teorii vybudovala kariéru, vymře (a to většinou doslova, nestačí jen vědecky). V těch lepších případech jsou potom zpětně vyzdviženi i ti osamocení bojovníci, kteří za své kariéry se svou (správnou novou) teorií pohořeli, právě z důvodů odporu těch "již slavných". Příkladem budiž třeba tektonika kontinentálních desek.
Myslím, že naději dávají nové celooblohové přehlídky, kde nová generace asi dokáže matematicky relevantně zpracovat ty terabajty dat a ukázat, jak to opravdu je - najde dost baryonové hmoty, aby už nebyla potřeba žádná jiná a Webb, pokud najde tak staré galaxie, že už "nemohou existovat".
Ale uvidíme (nebo naši potomci), zatím jsou všechny možnosti otevřené (s nějakou malou pravděpodobností i ta "Wagnerovská").
Re: Re: Držím palce
Vladimír Wagner,2020-01-30 01:13:09
Myslím pane Vavryčuku, že to Vaše přirovnání spíše platí na Vaši hypotézu. Ta předpokládá oscilující vesmír takový, že kolaps se změní v expanzi v době, kdy je jeho hustota a teplota taková, že nenaruší prach a nejspíše ani hvězdy. V každém případě však v takovém vesmíru i při maximálních hustotách a teplotách, které předpokládáte, plně platí nám známá fyzika Standardního modelu hmoty a interakcí Obecná teorie relativity (dokonce většinou Newtonova teorie), navíc ještě úplně v klasické podobě. A v ní neexistuje možnost, jak změnit kolaps vesmíru v jeho rozpínání. Vy opravdu potřebujete nějaký boží zásah.
V případě teorie Velkého třesku, tedy horkého a hustého počátku našeho vesmíru se v případě hypotézy oscilujícího vesmíru posunuje změna kolapsu na expanzi do oblasti teplot a hustot, u kterých víme, že nám známá fyzika nefunguje (popis takového světa je za limitami její platnosti) a musí tam být nová fyzika, jejíž popis ještě neznáme. A ta pochopitelně může mít jevy, které takovou změnu kolapsu na expanzi umožňují.
Vzhledem k tomu, že dobře znám historii vývoje poznání v jaderné a částicové fyzice, tak vím, že pro poznání a přijetí správné teorie a zavržení té nesprávné opravdu není potřeba vymření vědecké generace. Dominantně k tomu vede zlepšení pozorovacích a experimentálních možností. I správný kosmologický model se prosadí na základě pozorování. Vzhledem k tomu, že v astronomické pozorovací technice probíhá a chystá se dramatický pokrok, tak na to nebude třeba čekat ani příliš dlouho.
Re: Re: Re: Držím palce
Václav Vavryčuk,2020-01-30 12:28:59
Ne, ne, pane Wagnere, já určitě nepatřím a nechci patřit k lidem, kteří se snaží nahradit jednu dogmatickou teorii jiným dogmatem a nečiním si nárok na vytvoření 'ucelené' teorie. Moje dosavadní výpočty se týkají řešení jednotlivých konkrétních problémů - množství extragalaktického světla ve vesmíru, vlaností mikrovlnného záření a útlumu záření supernov. Nicméně výsledky jsou překvapivě konzistentní a vyhovují našim dosavadním pozorováním. Bohužel (a vůbec to nebylo prvotním záměrem) jsou v příkrém rozporu se standardním kosmologickým modelem, který je s pečlivým vyhodnocováním pozorování hodně na štíru.
Pokud zmiňuji hypotetický model cyklické expanze/kontrakce vesmíru, tak opatrně a s pokorou, a s vědomím, že se může 'později ukázat, že to jsou holé nesmysly'. Nicméně Vašemu kategorickému vyjádření, že 'neexistuje možnost, jak změnit kolaps vesmíru v jeho rozpínání' při relativně nízkých hustotách a teplotách, si dovolím oponovat a nebudu si pomáhat ani Bohem ani neznámou exotickou fyzikou (pro kterou byste Vy mohl mít pochopení, např. 'dark energy' by mi s tím snadno pomohla).
1. Kolaps vesmíru je podmíněn platností Friedmannovych rovnic, které popisují homogenní izotropní nezářící fluidum s gravitací, což vesmír bezpochyby není. Zkuste si například nahradit naší sluneční soustavu modelem s homogenně rozloženým nezářícím fluidem, spočtěte si vývoj takovéhoto systému a opublikujte své predikce jako relevantní výsledek vývoje sluneční soustavy. Myslím, že se Vám každý vysměje.
2. Dále přehlížíte ten podstatný fakt, že dynamika vesmíru nezávisí pouze na gravitaci, ale i na dalších silách, mimo jiné na záření ve vesmíru. To je dobře zdokumentováno na dynamice hvězd, kdy proti gravitaci působí tlak záření a kontrakci dokáže eliminovat.
3. Detailnější úvahy a výpočty, které testují model s cyklickou expanzí vesmíru lze nalézt v práci: Vavryčuk, arXiv:1902.10524.
poznámky k záření mezigalaktického prachu
Václav Vavryčuk,2020-01-28 00:33:13
Děkuji panu dr. Vladimíru Wagnerovi za jeho obsáhlý a zajímavý komentář k mým nedávno publikovaným výsledkům týkajícím se záření mezigalaktického prachu. Rád bych přispěl několika poznámkami, které reagují na některé vznesené námitky k mé teorii a které také blíže osvětlují problémy teorie Velkého třesku.
1. Ačkoliv je mikrovlnné záření extrémně homogenní, neznamená to, že i rozložení mezigalaktického prachu, které toto záření hypoteticky produkuje, musí být také vysoce homogenní. Je to dáno tím, že mikrovlnné záření se ve vesmíru velmi málo pohlcuje, což je dáno jeho velkou vlnovou délkou. Tudíž, než dopadne na Zemi z nějakého směru, je zprůměrované přes obrovské vzdálenosti (může přicházet až z etap vesmíru s rudým posuvem 20-40). Odtud plyne ta jeho velká homogenita.
2. Výpočty navíc prokázaly, že drobné fluktuace v teplotě mikrovlnného záření (anizotropie záření), mohou být právě odrazem nehomogenního rozložení zářivé hmoty ve vesmíru, tj. shluků a supershluků galaxií. Kde je více galaxií, tam se mezigalaktický prach více zahřívá a vyzařuje záření s vyšší teplotou. Ten nárůst je ale opravdu minimální, protože se zhladí průchodem záření přes velké vzdálenosti.
3. Dr. Vladimír Wagner správně zdůraznil, že spektrum mikrovlnného záření přesně kopíruje spektrum černého tělesa o jedné teplotě. To je ovšem velký problém pro teorii Velkého třesku, protože tato teorie nedokáže vysvětlit, jak to, že se hypotetické reliktní záření zachovalo a přežilo celou historii vesmíru bez jakékoliv deformace kromě toho, že postupně chladlo. Jak to, že se alespoň částečně neabsorbovalo a nezáří nyní s menší intenzitou?
4. Pozorování potvrzují existenci mezigalaktického prachu, který musí zářit. Pokud kosmické mikrovlnné záření není zářením prachu ale reliktním zářením, kde je záření mezigalaktického prachu? Proč toto záření nepozorujeme?
5. Obdobně teorie Velkého třesku není schopná uspokojivě vysvětlit pozorování supernov Ia a musí do rovnic vývoje vesmíru zavést temnou energii. Pozorování supernov Ia je přitom elegantně vysvětleno (a doloženo výpočty) absorpcí světla mezigalaktickým prachem.
6. Existence temné energie byla navíc zpochybněna i nedávnými měřeními rychlosti gravitačních vln. Teorie totiž předpovídá, že rychlost světla a gravitačních vln se musí lišit pro modely vesmíru s temnou energií. Obě rychlosti jsou ale s vysokou přesností shodné.
7. Taktéž předpoklad existence nefyzikální substance 'temné hmoty' je nutný v teorii Velkého třesku, aby bylo uspokojivě vysvětleno množství deuteria ve vesmíru. Temná hmota měla také pomoci vysvětlit některé problémy v dynamice galaxií (problém rotačních křivek galaxií). Pozorování a výpočty vývoje galaxií ale ukazují, že tyto problémy temná hmota nevyřešila (jedná se např. o práce prof. Pavla Kroupy z univerzity v Bonnu a dalších) a že jde tudíž o další sporný koncept, který není podpořen jiným nezávislým měřením.
8. Dr. Vladimír Wagner argumentuje tím, že teorie Velkého třesku má tu přednost, že jako jediná teorie nabízí ucelený koncept vývoje vesmíru od jeho počátku. Tento koncept ovšem bohužel není podložen pozorováními. V současné době jsme schopni pozorovat galaxie s rudým posuvem ~11-12. Z rannějších epoch vesmíru nemáme žádnou informaci, vyjma reliktního záření, které se ukazuje, že nemusí pocházet z Velkého třesku. Přesto tvůrci teorie Velkého třesku mají tu odvahu spekulovat o tom, co se dělo v prvních okamžicích vesmíru (dokonce i v prvních tisícinách sekundy) a to na základě zjednodušených a nepodložených rovnic, jejichž platnost nikdo ani z principu nemůže ověřit. Já se domnívám, že vršení nepodložených spekulací není přednost ale naopak něco, co do vědy nepatří. Místo úvah o 'nové' fyzice a zavádění nefyzikálních substancí jako jsou temná hmota a temná energie, je dle mého názoru korektnější prostě říct, že o vývoji vesmíru pro epochy s rudým posuvem větším než 11-12 nevíme zatím nic. Je absurdní, že drtivá část astronomů a astrofyziků podléhá iluzi, že rozumíme procesům na počátku vesmíru a přitom ve skutečnosti neumíme ani s jistotou předpovědět, jaké bude zítra počasí.
Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Ondřej Dvořák6,2020-01-28 01:13:24
Zdravím, pane Vavryčuku,
ta teze drží vodu, tudíž nebudu oponovat. Relitní záření mne zajímá ze dvou úhlů pohledu, takříkajíc. Jedním je jediná známá významná anizotropie, anomálie, jíž je chladný bod Eridanu, a o kterém se domnívám, že je způsobem trvalým pohybem pozorovatelného vesmíru směrem od tohoto bodu. Je "značkou" vyznačující osu, po které se pohybuje námi pozorovatelná část vesmíru. Vzdalováním se po této ose vzniká zesílený dopplerův efekt, tj. chladná skvrna. Náš vesmír chápeme jako statický, bez směrového vektoru pohybu, a dle mého názoru, chladná skrva Eridanu je indicií opaku, tj., že náš viditelný vesmír má vektor pohybu. Souvisí to s vaší tezí jen nepřímo, a zmiňuji to jako zajímavost a připomínku zajímavého fenoménu, který dost možná bude hrát v rozklíčování povahy reliktního záření nezastupitelnou roli, ovšem nejdříve v r. 2021 a za podmínky, že v této oblasti teleskop Jamese Webba zopakuje po Hubblově teleskopu dlouhodobou expozici, "deep view", hluboký pohled do nejzazší historie.
Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Václav Vavryčuk,2020-01-28 16:55:29
Chladný bod v Eridanu je velkým problémem teorie Velkého třesku, protože tato anomálie narušuje předpovězené statistické vlastností anizotropií reliktního záření. V teorii kosmického mikrovlnného záření jako tepelného záření mezigalaktického prachu je původ chladné skvrny velmi prostý a souvisí s existenci velké superbubliny (o velikosti ~150 MPc) , jejíž existence byla potvrzena pozorováním. V místech velké prázdnoty bez galaxií, je velmi málo světla a mezigalaktický prach se nemůže dostatečně ohřát, takže jeho teplota je nižší než jeho průměrná teplota. Souvislost pozitivních fluktuací teploty s existencí supershluků a negativních fluktuací teploty s existencí velkých prázdnost byla ověřena několika astronomickými týmy.
Re: Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Vladimír Wagner,2020-01-30 01:33:07
Připomeňme si, že pokles zde je o pouhých 70 mikrokelvínů, a také to, že i v případě reliktního záření můžeme tuto studenou skvrnu vysvětlit pomocí vlivu velké superbubliny. Takže to není pro teorii reliktního záření větší problém než pro mikrovlnné záření prachu.
Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Vladimír Wagner,2020-01-28 09:35:02
Pokusím se reagovat na jednotlivé body kolegy Vavryčuka:
1) Tady je trochu rozpor v tvrzeních na jedné straně se předpokládá "velká" opacita a na druhé velká transparentnost, kdy bude mít dominující vliv záření i s velkých vzdáleností (tento předpoklad zároveň kritizujete u teorie reliktního záření). Vaše hypotéza pak potřebuje hodně specifické nastavení parametrů transparentnosti a opacity a také existence (či spíše neexistence) evoluce. Naše současné znalosti o vlastnostech mezigalaktického prachu a jeho evoluce jsou zatím hodně malé, aby se o tom dalo něco relevantního říci.
2) Tady vysvětlují obě hypotézy situaci podobně, jen příčinnost je obrácená. Fluktuace reliktního záření vzniká tím, že ve vesmíru při jeho vzniku byly drobné fluktuace hustoty, které později vedly ke strukturám ve vesmíru, které pozorujeme. Naopak při vzniku mikrovlnného záření tepelným vyzařováním prachu se předpokládá velkoškálová struktura, která mění i hustotu mezigalaktického prachu. Ještě bych poznamenal, že tato hypotéza nevysvětluje vznik této velkoškálové struktury.
3) Předpoklad reliktního záření vychází z předpokladu velmi vysoké transparentnosti vesmírného prostředí pro záření, které nemůže ionizovat vodík, který je dominantní komponentou složení vesmíru. Předpokládá, že atomy se v molekulární či dokonce v pevné fázi, kdy mohou pohlcovat i fotony s nižší energií. Pochopitelně, pokud bude výskyt prachu vyšší bude i jisté ovlivnění. Ovšem s tímto ovlivněním a odchylkami od záření absolutně černého tělesa má mnohem větší problémy hypotéza, která apriori předpokládá silný vliv pohlcování záření materiálem s různou hustotou a složením (nepříliš známým).
4) Vzhledem k tomu, že o mezigalaktickém prachu víme jen s jeho vyzařování a pohlcování, je skutečnost, že jej pozorujeme jen velmi těžce známkou, že je ho velmi málo. Navíc, zatímco při pohlcování se projevuje pohlcování usměrněného toku z jednoho směru, vyzáření je izotropní do všech směrů a jeho intenzita je tak o řády nižší. Nepozorování jeho záření tak nemusí být nic divného.
5) Pochopitelně můžete vysvětlit průběh změn intenzity supernov 1a nejen vlivem změn v rozpínání vesmíru, ale také vlivem pohlcování záření mediem. Druhá věc je, že v takovém případě musíte mít poměrně přesně danou velikost toho pohlcování. V budoucnu to asi nejlépe rozhodne přesné měření spekter těchto supernov. Pohlcování prachem (i jiným materiálem) neprobíhá stejně v celé oblasti spektra a bude možné identifikovat právě ze spektra. Temnou energii a temnou hmotu potřebujete i pro vysvětlení průběhu rozpínání vesmíru (jeho plochosti). Bez nich Vám chybí hustota, abyste dostal pozorovaný průběh rozpínání vesmíru.
6) Přesnost měření shody je velmi vysoká, podrobněji zde: http://www.osel.cz/9639-rychlost-sireni-gravitacnich-vln.html . Ovšem, vzhledem k tomu, že představa o existenci temné energie a temné hmoty se neopírá o standardní fyziku, ale o exotickou fyziku, jejíž teoretický popis neznáme, lze těžko vyloučit všechny možné hypotézy s temnou energií na základě pozorované shody rychlosti světla a gravitačních vln. Lze vyřadit některé z nich.
7) Na tomto příkladu je jasně vidět rozdíl mezi standardním modelem Velkého třesku a různými kritickými hypotézami, které kritizují jednotlivé jeho části. Hypotéza Velkého třesku s temnou hmotou a temnou energií vysvětlí se slušnou přesností podíl helia a těžkého vodík, rozpínání vesmíru i rotační křivky galaxií a vlastnosti reliktního záření. Pokud vezmu hypotézu kolegy Vavryčuka, tak možná vysvětlí mikrovlnné záření (mám však obavu, že, aby vysvětlila jeho vlastnosti, musí byt hodně uměle vyladěno rozložení prachu v prostoru a čase), ale chybí nám vysvělení zastoupení helia a deuteria a už vůbec nevysvětluje průběh rozpínání vesmíru či rotační křivky galaxií. Můžete pochopitelně předpokládat modifikaci Newtonovy teorie (aby vysvětlila rotační křivky) nebo Obecné teorie relativity (aby vysvětlila průběh rozpínání vesmíru bez temné hmoty a energie), ale žádnou takovou konzistentní, aby vzájemně seděli, jsem neviděl. O tom, že by se vysvětlilo, jak se v rámci standardních teorií, které ve známých podmínkách určitě platí, zabránilo kolapsu a vysvětli oscilující vesmír, který se nestlačí na teploty vypařující prach, už vůbec nemluvím.
8) Informace z doby před vznikem reliktního záření máme z poměru helia 4 ku vodíku. Jeho zastoupení lze těžko vysvětlit jinak. Tady bych mohl Vaši úvahu lehce obrátit. Vím, že je to laciné, ale přece jen bych si dovolil Váš smeč obrátit. Je absurdní, když pan Vavryčuk podléhá iluzi, že rozumí procesům na počátku vesmíru a vylučuje jeho horký a hustý počátek, když přitom o rozložení a vlastnostech mezigalaktického prachu v prostoru a čase má jen velmi omezené informace. A ani on s jistotou neumí předpovědět, jaké bude zítra počasí.
Omlouvám se za tu poslední odrážku a děkuji za diskuzi.
Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Ondřej Dvořák6,2020-01-28 11:43:01
Na obranu pana Vavryčuka je třeba říct, že současná fyzika s radiací vesmírného prachu a plynu, stopových množství hmoty v mezigalaktickém prostoru, vlastně vůbec nepočítá, nebere jej v potaz, coby zdroj jakéhokoliv záření.
"Navíc, zatímco při pohlcování se projevuje pohlcování usměrněného toku z jednoho směru, vyzáření je izotropní do všech směrů a jeho intenzita je tak o řády nižší. Nepozorování jeho záření tak nemusí být nic divného."
Tím vlastně říkáte, že ano, záření existuje je izotropní a o velice nízké intenzitě, avšak nepozorujeme jej. Naopak pan Vavryčuk říká, že je pozorujeme a to ve formě reliktního záření, jehož zdroj identifikujeme s počátky vesmíru. Osobně tomu rozumím tak, že teze pana Vavryčuka říká, že mezihvězdný prach vytváří "ambientní teplotu" uvnitř vesmíru, a reliktní záření není ve skutečnosti zářením "pozadí", ale záření ambientní teploty uvnitř pozorovaného vesmíru.
Re: Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Ondřej Dvořák6,2020-01-28 11:52:09
"ambientní záření" by byl asi nejvhodnější termín
Re: Re: Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Václav Vavryčuk,2020-01-28 17:00:10
Naprosto souhlasím.
Re: Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Vladimír Wagner,2020-01-28 15:54:24
Není pravdou, že by se s tou radiací nepočítalo. Pouze se považuje za natolik málo intenzivní, že její vliv na reliktní záření je zanedbatelný.
S tou izotropií jste to možná špatně pochopil. To, o čem jsem mluvil, je izotropie vyzařování jednoho zrnka. Ovšem to je něco jiného než izotropie (anizotropie) záření, které k nám přichází z různých částí oblohy, kde jsou různé hustoty a složení prachu.
Re: Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Václav Vavryčuk,2020-01-28 16:58:32
Napsal jste to velmi přesně. Zkusím tento termín zavést a používat ve svých dalších pracech. Děkuji.
Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Václav Vavryčuk,2020-01-28 12:50:26
Děkuji dr. Wagnerovi za jeho reakci. Je mi jasné, že naše postoje se po diskusi opírající se o několik obecně formulovaných argumentů asi těžko sblíží, dotknu se proto jen některých faktických omylů čí neporozumění, kterých se dle mého názoru dr. Wagner dopustil:
1. V mé teorii se nejedná o žádný rozpor mezi 'velkou opacitou' na jedné straně a 'velkou transparentností' na druhé straně. Pokud mluvíme o velké opacitě vesmíru pro rudý posuv větší než 3-5, pak se jedná o absorpci záření prachem v optickém pásmu spektra. Podle zákona absorpce, jenž je dobře znám a experimentálně potvrzen (viz obr. 2 v práci: Vavryčuk, 2018, MNRAS,478, 283–301, doi: 10.1093/mnras/sty974), absorpce velmi rychle ubývá s rostoucí vlnovou délkou záření. Takže vesmír je do značné míry neprůhledný pro extragalaktické světlo, ale transparentní pro kosmické mikrovlnné záření. Rozdíl v opacitě činí 5 řádů.
2. Naprosto souhlasím, že příčinnost obou hypotéz je obrácená. Já si nečiním nárok vysvětlit existenci velkoškálových struktur. O dynamice galaxií a shluků galaxií víme příliš málo, abychom se o jejich vysvětlení v současnosti pokoušeli.
3. Nejedná se jen o mezigalaktický prach, který by měl porušit vlastnosti reliktního záření, ale i o prach v galaxiích, o kterém víme podstatně více. Zatím všechny (i ty nejstarší) galaxie, které pozorujeme, obsahují významné množství galaktického prachu. Vliv galaktického prachu na porušení vlastností reliktního záření je spočten v práci Vavryčuk, 2017, MNRAS, 470, L44–L48, doi: 10.1093/mnrasl/slx069.
4. Jak ukazují výpočty a pozorování, tak mezigalaktického prachu je ~13 více než galaktického prachu (Vavryčuk, 2018, MNRAS,478, 283–301, doi: 10.1093/mnras/sty974). A složku záření galaktického prachu v extragalaktickém světle velmi dobře pozorujeme.
5. Ano, ubývání intenzity supernov Ia, pokud je způsobeno absorpcí světla prachem, velmi přesně určuje tuto absorpci. Takto určená velikost absorpce dobře souhlasí s nezávislými měřeními absorpce mezigalaktickým prachem, viz Vavryčuk, 2019, MNRAS 489, L63–L68, doi: 10.1093/mnrasl/slz128.
6-7. Pokud teorie Velkého třesku už neví kudy kam, tak se uchýlí k argumentaci o neznámé a exotické fyzice. Jedním dechem si ale troufne argumentovat, že je schopna úspěšně a konzistentně vysvětlit množství helia, deuteria, expanzi vesmíru, velkoškálové struktury, atd. Ovšem bez neznámé fyziky to neumí. Takovým teoríím se říká teorie s volnými parametry, které jsou v principu nevyvratitelné, ale také bohužel nepoužitelné k jakékoliv rozumné predikci.
8. Omlouvám se, pokud moje práce o záření mezigalaktického prachu vyvolala dojem, že se domnívám, že rozumím procesům na počátku vesmíru a vyvracím teorii Velkého třesku. Já pouze tvrdím, že jsou alternativní teorie, které stejně dobře nebo dokonce i lépe vysvětlují celou řadu exitujících pozorování, a to bez nutnosti zavádění exotické fyziky. Na teorii Velkého třesku mi nakonec ani nevadí řada umělých a těžko uvěřitelných předpokladů, na kterých je založena (z něčeho se vždycky musí vycházet), ale to, že se postupem času stala dogmatem. Každý, kdo pracuje v této teorii, by totiž měl vždy na začátku každé práce či přednášky korektně říct a zdůraznit: "Prosím vás, o raném vesmíru s rudým posuvem větším než 12 nevíme nic, takže cokoliv tady řeknu, se může později ukázat, že jsou to holé nesmysly".
Re: Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Vladimír Wagner,2020-01-28 15:46:26
Myslím, že většina podstatného již byla řečena, takže jen pár poznámek:
1,3,4,5) Naše znalosti opacity a dalších parametrů, které ve svém modelu využíváte jsou velmi omezené. Jestliže hodnotu poměru opacit uvádíte 13,5, tak v reálu jsou odhady hodnoty této veličiny mezi (jak uvádíte v článku) mezi 5 až 40. Jestliže Intenzitu EBL udáváte 80, tak v reálu jsou odhady mezi 40 až 200, jak také uvádíte v článku. Vypočtená hodnota teploty mikrovlnného záření je tak v reálu ve velmi širokém rozmezí, jak se každý může přesvědčit přepočtením ve Vašem modelu. Velké nejistoty jsou v rozložení a složení prachu. Já osobně jsem názoru, že Vaše hypotéza vysvětlení reliktního záření (kvůli nemožnosti vysvětlit tak extrémní jeho izotropii a celkovou intenzitu), ale definitní rozhodnutí bych nechal na ještě lepších experimentálních datech. Dovolím si citovat z Vašeho článku: "For resolving the balance between the universe opacity and darkness, we need more accurate measurements of the universe opacity and further detailed studies of the luminosity, number density, and stellar mass evolution of high-redshift galaxies." V tom se shodneme. Díky dokončovaným a plánovaným velkým teleskopům na povrchu Země a Webbovu teleskopu ve vesmíru by se situace s pozorováním velmi vzdálených oblastí vesmíru mohla radikálně zlepšit již poměrně brzy.
6,7) Tady neříkáte pravdu. Pro vysvětlení poměru helia (těch zhruba 25 %) stačí pouhý předpoklad existence velmi horkého a hustého počátku vesmíru a pak čistě jaderná fyzika a termodynamika. Dostanete tak poměrně slušný odhad v dobré shodě s experimentem. Nic takového nedostanete pro Vaši hypotézu bez horkého a hustého počátku. V tomto případě je vysvětlení takového zastoupení helia totální záhadou. Pro velmi přesnou hodnotu pak potřebujete znát velmi přesný průběh rozpínání, a ten je závislý na hustotě hmoty ve vesmíru a přesném jejím složení. Tím se pak pro přesné odhady zastoupení prvků do hry dostávají i ta temná hmota a energie.
8) Jak jsem řekl. V současné době existuje jediný !!! ucelený !!! kosmologický model, který se snaží vysvětlit vývoj vesmíru jako celku (tedy průběh rozpínání, zastoupení různých prvků, mikrovlnného záření a evoluce galaxií a hvězd). Je správné, že je podrobován testům a kritice. Že taková kritika probíhá, že se články hledající slabiny tohoto modelu publikují, ukazují i články Vaše, pana Kroupy a řady dalších. Každá z těchto kritik však útočí pouze na jednotlivý aspekt tohoto modelu. Ani dohromady se nepokusily vytvořit ucelený kosmologický model (podle mě by to nešlo, protože jdou velmi často proti sobě - například hypotézy napadající existenci rozpínání vesmíru a Vaše hypotéza, která se bez rozpínání neobejde). Pokud nějaký ucelený model, který jsem přehlédl, znáte, tak budu rád, když mě na něj upozorníte.
Re: Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Josef Řeřicha,2020-01-29 13:42:41
Prosím, kde je víc nesvítícího prachu ? v mezigalaktickém prostoru, anebo v galaxii mezi svítící hmotou ? V galaxii méně ale s vyšší hustotou, ano ? Proč už ten prach v galaxii nebyl hvězdami stažen...mohly by být galaxie pak průhlednější než mezigalaktický prostor, ano ? Děkuji.
Re: Re: Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Václav Vavryčuk,2020-01-29 15:43:18
Více prachu je v mezigalaktickém prostoru. Jelikož ale jde o obrovské vzdálenosti, tak jeho průměrná hustota je menší než hustota prachu v galaxiích. V galaxiích se prach díky blízkosti ke hvězdám ohřívá na teploty 10 až 80 K, záleží na tom, ve které části galaxie se nachází.
Co se týče Vašeho dotazu, proč nebyl prach stažen hvězdami, tak podobně bychom se mohli ptát, proč hvězdy nejsou vtaženy do černé díry, která bývá uprostřed galaxií, nebo proč Země nespadne do Slunce. Domnívám se, že to souvisí s tím, jak rychle se prachová mračna pohybují v galaxii a zda některá blízká hvězda má dostatečnou gravitaci na to, aby si prachové mračno přitáhla.
Re: Re: Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Vladimír Wagner,2020-01-29 16:56:34
Dovolil bych si doplnit. S tím množstvím je to podobně jako s galaktickým a mezigalaktickým plynem. Hustota mezigalaktického prachu je o řády nižší než galaktického, ale objem mezigalaktického prostoru je o dost řádů větší, než galaktického, takže celkové množství mezigalaktického prachu by mělo být větší. Tam může být jedem důležitý faktor, který může konečné reálné hodnoty ovlivnit. Zatímco mezigalaktický plyn (dominuje vodík a helium) byl poměrně homogenně rozprostřen ve vesmírném prostoru od jeho počátku, těžší prvky a tím i prach vznikaly až ve hvězdách a z hvězd a galaxií se do mezigalaktického prostoru musel postupně dostávat.
Re: Re: Re: Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Ondřej Dvořák7,2020-01-29 18:01:39
Intuitivně by mezigalaktického prachu mělo být řádově více, protože galaxie ve svém dosahu a vnitřními mechanismy velkou část prachu gravitačně "vyluxuje", kdežto mezigalaktický prostor je silné gravitace relativně prostý a plyn a prach zde může nerušeně driftovat po dlouhých orbitech mezi jednotlivými galaxiemi.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Vladimír Wagner,2020-01-30 00:04:58
Není to tak, naopak hustota prachu a plynu je v galaxiích řadově vyšší, než v mezigalaktickém prostoru. Ovšem vzdálenosti mezi galaxiemi jsou oproti jejich rozměrům řádově větší a objem mezigalaktického prostoru o mnoho řádů větší než objem galaxií. Proto je nakonec celková hmotnost plynu v mezigalaktickém prostoru vyšší než v galaxiích.
Re: Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Josef Řeřicha,2020-01-29 14:03:44
K bodu 3. Je-li reliktní záření „obrazem“ stavu vesmíru v době 380 000 let od Třesku a v té době je už po inflační fázi rozepnutí prostoru ( a už jiná fáze nebude/není) a prach mezigalaktický je starý např. 3 miliardy po Třesku, tak jak se mohou tato artefakta spolu potkat,když reliktní záření letí rychlostí světla, aby to záření se mohlo měnit na tom prachu ? a pak doletět k nám neporušené s tou jednou změnou ? Děkuji.
Re: Re: Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Václav Vavryčuk,2020-01-29 15:57:25
Teorie Velkého třesku předpokládá, že v době 380 000 let od Třesku se oddělilo záření od hmoty a přestalo s hmotou interagovat, míněno přestalo být pohlcováno. S expanzí vesmíru záření chladlo, tak jako např. chladne plyn v expandující nádobě. Takže reliktní záření by měly tvořit fotony, které sice nejsou pohlcovány hmotou, ale odráží se na částicích hmoty a naplňují prostor od těch 380 000 let až po dnešek. Jde tedy o rozptýlené záření.
Tato představa ovšem pomíjí jasně ověřený fakt, že minimálně od nějaké kosmické epochy ve vesmíru existuje mezigalaktický prach a ten ty bloudící fotony pohlcuje. Celkové množství reliktních fotonů tak musí nutně klesat, což nepozorujeme. Taktéž prach v galaxiích pohlcuje tyto bloudící reliktní fotony, ale, jak jsem zmínil výše, prachu v galaxiích je celkově mnohem méně než v mezigalaktickém protoru, takže i úbytek fotonů díky galaktickému prachu není tak výrazný.
Re: Re: Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Vladimír Wagner,2020-01-30 00:27:16
Reliktní záření vyplňuje celý prostor vesmíru, stejně jako jeho hmota (plyn a později prach), takže není divu, že se potkávaly. reliktní záření přestalo interagovat s hmotou, když energie jeho fotonů klesla na energii, která je nižší, než ta, která je třeba k ionizaci atomu vodíku. Aby totiž mohlo toto záření interagovat, muselo být pohlceno a s jinou energií vyzářeno. Vesmír se pro ně v té době stal průhledný. Aby vznikl prach, musely se napřed ve velmi hmotných hvězdách vytvořit těžší prvky, ty se musely dostat napřed z těchto hvězd, rozptýlit se po galaxiích a dostat i do mezigalaktického prostoru. To nebylo příliš rychlé, protože napřed muselo být několik generací velmi hmotných hvězd, a pak dostatečný čas na vzniku molekul a prachu a jeho vyvržení a rozptylu do mezigalaktického prostoru, kde byl do té doby pouze vodík a helium. V té době už byla teplota reliktního záření relativně nízká a jak i pan Vavryčuk předpokládá, tak pro mikrovlnné záření je i prach dost transparentní. Jinak, když se podíváte na zastoupení prvků, tak těžší než helium jsou i nyní pod desetiny procenta a ve formě prachu je toho ještě méně a v mezigalaktickém prostoru je ho tak velmi malá hustota. I to značně snižuje jeho schopnost ovlivnit reliktní záření (je pohlcovat).
Re: Re: Re: Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Josef Řeřicha,2020-01-30 04:21:56
Pane Wagner, v mé otázce nebylo otázkou zda reliktní záření vyplňuje „celý“ prostor, ( nebo jen výseč prostoru ), to je jasné, ale otázku jsem mínil tak, že : odletí-li reliktní záření ze „stop-stavu“ 380 000 let od Třesku, a letí rychlostí cé, pak letí „v kulové ploše“, která musí nutně „předběhnout“ ten stav vzniku prachu v době 3 miliardy po Třesku v němž se teprve prach rodí. Jinak bychom museli/měli do té otázky „zamontovat“ rozpínání prostoru rychlostí vyšší céé už od dob reliktního záření, a po celou historii vyšší céé.., anebo připouštět stacionární vesmír, v němž „mladší“ záření vždy dožene „starší“ hmotná tělesa rodící se „ve stojícím místě“…jako je prach, nebo naše Země ( reliktnímu záření trvalo 13 miliard let než dohnalo Zemi ). Takže tak byla myšlena ta otázka : Kdy a jak „dohoní“ reliktní záření prach ve „stop-stáří“ 3 miliardy let po třesku, aby došlo k interakci záření a prachu a pak toto sekundární záření dál letělo a „dohánělo“ Zemi a vletělo nám do detektorů. ( Jakými zákony se řídí samotné rozpínání prostoru ? )
Re: Re: Re: Re: Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Václav Vavryčuk,2020-01-30 11:08:40
Fotony neletí pořád stejným směrem, ale odrážejí se na částicích a mění svůj směr a vrací se. Mluvíme o rozptýleném světle.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Vladimír Wagner,2020-01-30 18:11:52
Pane Řeřicha, nevím, jestli přesně chápu, co máte na mysli. Pokud jsem Vás správně pochopil, tak by Vám měl v pochopení pomoci následující příklad. Jak psal pan Varyčuk, jedná se v případě reliktního záření o rozptýlené světle, jehož poslední rozptyl zjednodušeně nastal v té době 380 000 let od začátku rozpínání. Jde tedy o fotony, které homogenně a izotropně vyplňovaly a vyplňují vesmír. Tedy do daného bodu (na danou prachovou částici) přilétají ze všech směrů. Pokud budeme předpokládat, že reliktní foton dopadá na prachovou částici v době tři miliardy let po velkém třesku, interaguje s ní a pak letí k nám, tak si tuto událost proberme. Z prachového zrna byl vyzářen foton, který k nám letěl rychlostí světla 11 miliard let. On sám vznikl interakcí fotonu reliktního záření na tomto prachovém zrnu. Tento reliktní foton letěl rychlostí světla k zrnu 3 miliardy let (mohl být z libovolného směru, dokonce i bodu na spojnici nás a prachového zrna). Předpokládal jsem pro jednoduchost dobu rozpůnání vesmíry 14 miliard let. Takže vidíte, že v principu mohlo reliktní záření, které nyní pozorujeme, interagovat s mezigalaktickým prachem. Na druhé straně je taková interakce extrémně málo pravděpodobná.
Ještě možná poznámka ke komentáři pana Vavryčuka. On je opravdu dramatický zlom mezi situací, kdy je u fotonu dostatek energie na ionizaci atomu, a situací, kdy můžete jen fotony s přesně definovanou energií excitovat nějaký excitovaný stav v atomu, nebo dokonce ani to ne. A nejen v účinném průřezu interakce.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Josef Řeřicha,2020-01-31 11:36:39
Vavryčuk citace : fotony naplňují prostor od těch 380 000 let až po dnešek. Řeřicha reakce : Pak to znamená neprokázané, nevyslovené tvrzení, že fyzikální vesmír se rozpíná do předem „připraveného“ nekonečného prostoru anebo do konečného ?, který se rozpíná rychleji než je rychlost těch reliktních fotonu..,? říkáte že jsou v celém objemu ve stop-čase 380 000 let od VT a také v našem stop-čase 13,8 miliard let od VT.
Wagner citace : Reliktní záření vyplňuje celý prostor vesmíru, stejně jako jeho hmota (plyn a později prach), takže není divu, že se potkávaly. Řeřicha reakce : A jak je velký ten prostor v době vzniku RZ a jak je velký v „naší době“ ? Pokud v době vzniku RZ nebyl prach ale prach vzniknul až za 3 miliardy let, pak jak se mohly reliktní fotony potkat s prachem ? ( fotony, co letí mě do oka, by musely prach "předběhnout" ). Kosmologický model praví, že se nevzdalují galaxie samy svou kinetickou silou, ale rozpíná se sám prostor mezi nimi,otázka : a to jak rychle v době RZ a jak rychle dnes mezi zdejšími blízkými galaxiemi když "tady" nepozorujeme céé rychlost galaxií od sebe ?
Vavryčuk citace : Fotony neletí pořád stejným směrem, ale odrážejí se na částicích a mění svůj směr a vrací se. Řeřicha reakce : Kam se vrací ? Zpět směrem ke Třesku ? Já v otázce měl na mysli jen ty fotony reliktní, které doletěly k nám do oka. (13,8 miliard let od VT)
Wagner citace : „nevím, jestli přesně chápu, co máte na mysli (…) v té době 380 000 let od začátku rozpínání. Jde tedy o fotony, které homogenně a izotropně vyplňovaly a vyplňují vesmír. Řeřicha reakce : RZ-fotony jsou v každém místě "vlastního stáří" od Třesku ?? Jak můžou být RZ-fotony rozmístěny po celém prostoru ( v každé histor. době ) který se navíc rozpíná ?
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Vladimír Wagner,2020-01-31 17:02:33
Pane Řeřicho, z Vaší reakce na vysvětlování mé a kolegy Vavryčuka se mi zdá, že nechápete základní princip rozpínání prostoru. Zkusím Vám to vysvětlit na klasické analogii. Představte si, že náš vesmír není třírozměrný, ale dvourozměrný. Tím dvourozměrným prostorem bude povrch nafukovacího balónku nafouknutý do nějakého rozměru. Na jeho celém povrchu (tedy v našem prostoru) jsou rovnoměrně rozmístěny berušky a mravenci. Berušky se pohybují pomaleji a mravenci mnohem rychleji. Jejich směr pohybu je úplně náhodný a navíc u mravenců (fotony reliktního záření) pouze jedním směrem (pokud nenarazí na spojení více berušek - prachová částice). Napřed necháme balónek v klidu. V čase se sice poloha jednotlivých berušek a mravenců bude měnit, ale stále bude celý povrch balónku jimi rovnoměrně pokryt a stále se mravenci budou s beruškami potkávat.
Pak začneme balónek nafukovat. Pořád zůstává povrch balónku (ať je jakkoliv moc nafouknutý a jakkoliv rychle se nafukuje) rovnoměrně pokrytý beruškami a mravenci , jen se jejich plošná hustota zmenšuje. Ale pořád budou mravenci potkávat berušky. V nějaké fázi rozpínání balonku se s určitou pravděpodobností některé berušky spojí dohromady (vytvoří se prachová částice), zase jsou rovnoměrně rozprostřené po celé ploše (jen s malou plošnou hustotou). Ovšem i tyto potkávají stále mravence (fotony reliktního záření).
Čili jinak, reliktní záření, které vzniklo v našem místě prostoru, je nyní v místě, kam doletělo rychlostí světla za 13,7 miliardy let (ve všech směrech a s uvážením rozpínání prostoru), naopak k nám doletělo a nyní prolétá v naší blízkosti světlo, které vzniklo před 13,7 miliardy let (a dostalo se za tu dobu k nám, opět i se započtením rozpínání prostoru). To je pro případ, že neinteragovalo. V případě, že interagovalo, je to tak, jak jsem Vám popisoval v dřívějším příspěvku.
Pochopil jsem dobře, čemu nerozumíte? A je Vám to nyní jasné?
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Josef Řeřicha,2020-02-01 07:17:59
Pane doktore, pohádku o nafukovacím balónku s mravenci a beruškami na povrchu jsem četl už za 30 let 60x. Ale „z čeho“ jste Vy pochopil, že já nepochopil, to těžko-huůř chápu. Pane doktore : Vám se zdá, že nechápu já…mě se zdá, že nechápete Vy, .. Vavryčukovi se zdá, že nechápe Křížek a Křížkovi se zdá, že nechápe Wagner. Toto není dobrý přesvědčivý argument pro žádnou doktrínu, princip, ani teorii, když komunita odborníků si navzájem nechápe. (Mě se zdá, že na Komorní Hůrce u Sokolova v té díře, co se z ní kouří sirný dým, že tam čerti nejsou a Vám se zdá, že tam ti čerti vylejzají v noci ven ). Pokud máme ve fyzice „základní“ principy, ( jak tu deklamujete ), pak by měly být podloženy buď teorií-matematikou nebo experimentem nebo jiným exaktním způsobem a Vy tu podpíráte zááákladní princip nějakou analogií (?), která je horší než reál. Jeden Váš student vyhlašoval definici času, že , že čas je to co ukazují hodinky…no a když budu v dolech na uhlí 2 km pod zemí a zapomenu si hodinky doma, tak ““analogicky““ už tam v šachtě čas neběží ? A vůbec, druhá otázka : jak se ten čas dostane do středu zeměkoule, aby tam např. probíhaly jaderné reakce ?, máte na to nějakou analogii? To myslím vážně : jak se čas dostane do středu černé díry nebo zeměkoule ? Až na ní odpovíte, tak prohlásím já, že špatně nechápete „základní“ princip času, ( a dám Vám jako argument analogii : čas před Vaším narozením neběžel, proč ?, no protože neběželo Vaše stárnutí před Vaším narozením – to byla analogie ). Pane Wagnere, víte proč toto vše říkám? Protože já nepotřebuji „barvité vyprávění v analogiích“ nad fotografií chleba jak chutná chleba, když si ho můžu rovnou koupit v reálu v pekárně a ochutnat. Stejně tak dobře si umím představit rozpínání třírozměrného prostoru, ba dokonce to chápu lépe než si třírozměrný prostor „převádět“ do analogie na dvourozměrný balónek s mravenci a beruškami. Postavím-li Pozorovatele do jakéhokoliv místa ve vesmíru, bude pozorovat totéž, čili ve své blízkosti malé rozpínání čp a „tam daleko skoro na konci“ velké rozpínání ; v blízkém okolí rozpínání „pomalé“, ve velké vzdálenosti-na okraji pozorovatelnosti, bude pozorovat „rozpínání“ prostoru-objemu rychlostí světla, viz Hubbleův zákon…který tvrdí, že rychlost galaxií jedné od druhé je nulová, ale vzdalování vzájemné provádí samotné rozpínání čp mezi nimi, a to je cééčkové. Čili dle vaší doktríny : Já pozoruji, že dva kvasary „na konci čp“ se od sebe vzdalují-rozpínají cééčkem a naopak ony kvarasy zase mě ( Zemi a Mars ) pozorují, že se my od sebe Zem a Mars vzdalujeme céčkem, protože oni dva Pozorovatelé to tak vidí, jsou vzdáleni 12 miliard let od nás a musí dle Hubble nás pozorovat tak, že se rozpínáme ( Země a Mars ) na balónku tím céééčkem . - Pane Wagnere, Vy mi vysvětlujete „princip“ rozpínání „prostoru“ pomocí „plošné hustoty“, která se zmenšuje. Zamyslete se, je to dobře ? Takovým vyprávěním pouze ukážete, že počet berušek a mravenců je konstantní v narůstajícím objemu, hustota klesá, ale jak rychle se realizuje ono rozpínání samotného prostoru v každém stop-stavu času od Třesku neobjasňujete. A neříkáte „proč“ se v ranném vesmíru rozpíná prostor stejně rychle ( céééčkem ) jako v „pozdním“ vesmíru. A rozpíná-li se sám prostor cééčkem, musí RZ-fotoby být stále na periferii toho vesmíru o objemu, který se rozpíná stejně rychle jako ty fotony letí . Pane doktore, pokud něčemu nerozumím, ( a může toho být hodně ) je spíš Vaše analogie s balónkem a beruškami…. Protože podložená teorie a „základní principy“ se nevysvětlují "povídáním o představách s analogiemi“.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Josef Waters,2020-02-01 09:02:02
Pane Řeřicho, vy se asi nemůžete vyrovnat s nekonečností vesmíru. Jinak byste nepsal o periferii (tedy musí existovat i centrum jako místo počátku), výš jste psal o šíření reliktního záření v kulové ploše, nebo se ptal na velikost vesmíru po velkém třesku. Někde výš padla i "velikost hrášku" pro velký třesk (to byl ale tuším pan Dvořák). Zřejmě patřite k těm, kteři by chtěli exaktně (třeba posuvkou) změřit průměr vesmíru z vnějšku. Zkuste tu představu opustit a představit si, že vesmír byl od počátku nekonečný, i když nesmírně hustý a horký. A že žádné "venku" není.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Josef Řeřicha,2020-02-01 10:04:06
Citace Josefa Waterse : „Zkuste tu představu opustit a představit si, že vesmír byl od počátku nekonečný, i když nesmírně hustý a horký. A že žádné "venku" není. Řeřicha reakce : Jsem rád, že mi svůj názor nenařizujete. Ano, také mám podobné představy, ale ty se nesmí říkat u nás nahlas proti soudobým názorům českého kosmologického establishmentum, vyautovali by vás ; představy se dělí na neověřené vědecké, a na neověřené patafyzikální, .. kdo to třídí ne-vím.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Vladimír Wagner,2020-02-01 11:45:14
Pane Řeřicho, můžete mi vysvětlit, jak současný mainstreamový kosmologický model Velkého třesku vylučuje nekonečný vesmír?
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Josef Řeřicha,2020-02-01 12:59:49
Vysvětlení by bylo dlouhé, je tedy zde :
http://www.hypothesis-of-universe.com/docs/aa/aa_068.pdf
http://www.hypothesis-of-universe.com/docs/aa/aa_067.pdf
http://www.hypothesis-of-universe.com/docs/aa/aa_069.pdf
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Vladimír Wagner,2020-02-01 10:49:15
Pane Řeřicho, opravdu jsem Vás nechtěl použitím analogie urazit. Bylo to vedeno snahou, abyste problému, na který jste se ptal, porozuměl. Vaše odpověď navíc ukazuje, že tato analogie je přesně taková, která by Vám měla Vaše neporozumění problému pomoci pochopit . I pan Waters vidí Vaše nepochopení stejně. Vesmír (jeho prostor) není ohraničený. Neexistuje žádná jeho hranice. Každé jeho místo se rozpíná stejně (velikost rozpínání je dáno Hubblovou konstantou). Může v něm sice existovat místo, které se od nás vzdaluje rychlostí světla, ale to neznamená, že by bylo na nějakém "okraji vesmíru". Ano, pro nás je toto místo zajímavé, je to !! náš !! horizont. Pokud zůstane rozpínání stejné, tak se s těmi částmi, které jsou pro nás za tímto horizontem, nemůžeme ovlivňovat. Z hlediska vesmíru je však toto místo rovnocenné, jako kterékoliv jiné. Každé z míst vesmíru se rozpíná stejně. Jak už Vám psal pan Waters, vesmír nemá periferii, jak zdůrazňuji já, nemá hranice (není ohraničený). Může být sice konečný (to je ten povrch balónku), ale je je neohraničený. Může však být nekonečný. Ten Vám doporučuje si představit pan Waters. V našem případě dvourozměrného prostoru by to byl povrch nekonečně velké rovné blány (nekonečné v obou rozměrech). V tomto případě by šlo o prostor neohraničený i nekonečný. Tento nekonečný prostor, o kterém píše pan Waters je homogenně vyplněn reliktním zářením i hmotou a rozpíná se. Takže, opět hustota reliktního záření i částic klesá s časem, ale stále obě složky vyplňují homogenně celý prostor a mohou se potkávat. a také, každá část této blány se rozpíná stejně. Neexistuje žádná periferie vesmíru, kde by bylo pouze reliktní záření bez hmoty a žádná část vesmíru, kde by byla pouze hmota bez reliktního záření.
Možná bych ještě komentoval Vaše úvahy o nepochopení. Já velice dobře chápu hypotézu pana Vavryčuka i hypotézu Michala Křížka. Stejně tak oba zmínění kolegové chápou model Velkého třesku a rozpínajícího se vesmíru. Pokud něco konkrétního nechápeme, tak si to vysvětlíme, třeba i na analogiích. V čem se lišíme, je názor na to, která s různých hypotéz a jak přesně popisuje reálný Vesmír. Tam ovšem nerozhodne žádná diskuze, ale experimentální pozorování a data, která mohou rozhodnout mezi rozdílnými hypotézami.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Josef Řeřicha,2020-02-01 13:01:51
Vysvětlování pokračuje :
http://www.hypothesis-of-universe.com/docs/aa/aa_077.pdf
http://www.hypothesis-of-universe.com/docs/aa/aa_076.pdf
http://www.hypothesis-of-universe.com/docs/aa/aa_075.pdf
http://www.hypothesis-of-universe.com/docs/aa/aa_074.pdf
http://www.hypothesis-of-universe.com/docs/aa/aa_072.pdf
http://www.hypothesis-of-universe.com/docs/aa/aa_071.pdf
Re: Re: Re: Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Václav Vavryčuk,2020-01-30 11:04:30
Připadá mi, že představa náhlého přechodu neprůhledného vesmíru na ideálně průhledný v epoše okolo 380 000 let po Velkém třesku je hodně zjednodušující a ne příliš přesvědčivá. Interakce fotonů s atomem vodíku nekončí přece jen Lymanovou sérií. Dále musely fotony interagovat s atomy hélia. Jak to, že tyto interakce neporušily spektrum fotonů?
Re: Re: Re: Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Josef Řeřicha,2020-02-12 09:45:05
Rád bych k tomu měl ještě poznámku v podobě dotazu : Pane Wagnere, říkáte, že RZ vyplňuje celý prostor vesmíru…; máte na mysli „celý Vesmír“ ve stop-čase 380 000 let po Třesku ?, celý tj. o poloměru Vesmíru v té době ve „stop-stavu“ ( pokud jsem se nespletl v násobení ) 36. 10ˆ20 metrů ? ( dnes má 10^26 m ) a tam je podle Vás hranice „tehdejšího Vesmíru“ ? Čili fotony RZ všechny do jednoho musely skončit na této jakési „obálce“ tehdejšího „celého Vesmíru“, jak říkáte. Mladší a mladší fotony ( z jiných mladších zdrojů ) už totiž nebyly reliktní záření. Jak se tedy mohly fotony, které tenkrát „se rozplácly“ na obálce pozorovatelnosti tehdejšího vesmíru ( přičemž se ta „obálka“ rozpínala a rozpínala i s těmi „nalepenými“ fotony z RZ cééčkem ) jak se mohly dostat do fotosnímačů bytostí-lidí ve stop-čase 13 miliard let po Třesku ? Jak mohou být tyto fotony „připlácnuté“ na obal pozorovatelnosti, který je stále obalem po celou historii rozpínání, ( bez odrazu „od obalu pozorovatelnosti" opačným směrem než je rozpínání ), dostat k nám do oka ? ( stále mluvím o fotonech RZ né o jiných ). Čili : stále ta otázka na „rozptýlenost fotonů-RZ" v ohraničeném rozpínajícím se čp, které asi poletují sem a tam, chaoticky, s miliardami odrazů od horizontu, po rozpínajícím se prostoru rychlostí céé, aby se dostaly do míst kde ještě se nezrodila naše galaxie, obhlídli situaci, aodletěly si zase našpacír a vrátili se až se zrodila naše galaxie a naše Slunce a Země… (?) a pak přiletěly ? ..prostě mi není jasné jak se fotony RZ mohou potkávat s hmotou – Zemí – která teprve vznikne ; obálka Vesmíru se rozpíná rychlostí světla a na ní jsou nalepeny ty RZ-fotony, letěly totiž stejnou rychlostí jako to rozpínání „Horizontu“…ano ?
Re: Re: Re: Re: Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Josef Waters,2020-02-12 16:15:27
Rád bych pochopil vaše úvahy, ale stále mi připadá, že v nich máte nějaký ten "okraj" mezi rozpínajícím se vesmírem a "okolní prázdnotou". Nedavno tu někdo dával dvourozměrný příklad s nafukovaným balónkem a tečkami, nebo beruškami, na něm. Na té dvourozměrné ploše (pokud pomineme vstupní hrdlo, jímž ho nafukujeme, lepší by byla třeba mýdlová bublina) se žádný okraj, obálka, nebo "jeden horizont" nalézt nedá. Horizont viditelnosti (paprsek se tam bude pohybovat stále po povrchu - z našeho pohledu bude "zatáčet") bude mít každá beruška svůj, stejný jako všechny ostatní, jen jinde umístěný).
Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Josef Řeřicha,2020-01-29 14:10:02
Bod 7. Říkáte : "..předpoklad existence nefyzikální substance 'temné hmoty' je nutný v teorii Velkého třesku, aby bylo uspokojivě vysvětleno množství deuteria ve vesmíru", ale deuterium a jeho množství, konečné, přeci vzniklo dřív než temná hmota ?, jak tedy má vliv TH na procentuální zastoupení deuteria v součtu beryonní hmoty ?
Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Václav Vavryčuk,2020-01-29 21:08:45
Nevím, co mělo vzniknout dříve, zda deutérium či temná hmota, nejsem odborníkem na nukleosyntézu Velkého třesku. Ale ať už tak či onak, v problému deutérium versus temná hmota nejde o genezi a posloupnost vzniku deutéria a temné hmoty. Je to všechno mnohem prostší.
Nukleosyntéza Třesku předpovídá vztah mezi množstvím deutéria a poměrem množství hmoty a záření. Jelikož množství záření ve vesmíru se zná poměrně dobře, tak nukleosyntéza předpovídá fakticky vztah mezi množstvím deutéria a množstvím hmoty. Z naměřených hodnot deutéria ve vesmíru lze tedy určit, kolik by mělo být ve vesmíru hmoty. Jelikož jde o veličinu, kterou lze určit jinými nezávislými metodami, byla tu výborná příležitost k 'potvrzení' či 'vyvrácení' této spekulativní teorie. Porovnání ovšem dopadlo katastrofálně a predikce se od nezávislého měření lišila (a liší) takřka o řád (tedy desetkrát jinak). Kupodivu, víra autorů ve správnost svých konstrukcí nebyla tímto fatálním zjištěním nijak otřesena a nesoulad odstranili zavedením nové neznámé substance tzv. nebaryonické temné hmoty.
Takže místo logického závěru, že naměřená množství deutéria a hmoty ve vesmíru jasně vyvrací teorii nukleosyntézy Velkého třesku, autoři začali paradoxně tvrdit, že nukleosyntéza prokazuje (!) existenci nebaryonické temné hmoty a tím i nové neznámé fyziky.
Je to jako, kdyby školáček spočetl v úloze, že 1+1=10 a tvrdil pak paní učitelce, že jeho výpočet je bezpochyby správný a ten rozdíl oproti standardnímu výsledku je způsoben magickou aritmetikou.
Re: Re: poznámky k záření mezigalaktického prachu
Vladimír Wagner,2020-01-30 00:50:43
Jak napsal pan Vavrycuk, nukleosyntéza závisí na poměru záření (počtu fotonů reliktního záření ku počtu baryonů v objemové jednotce). Pokud vezmeme takovou hustotu baryonové hmoty ve vesmíru, která odpovídá pozorované (svítící i odhadované nesvítící), tak je to těch téměř 10^9. A to je i hodnota, pro kterou nám vychází zhruba správně zastoupení deuteria. Ovšem pak nám vychází jen těch 4,5 % baryonové hmoty z hustoty vesmíru, která je potřeba pro to, aby byl vesmír plochý. Pokud budeme předpokládat, že plochost vesmíru je dána nějakou skrytou baryonovou hmotou, kterou z nějakých důvodu nepozorujeme, tak bude poměr mezi fotony reliktního záření a baryony nižší a množství deuteria by mělo být vyšší. Ovšem, pak musíme vysvětlit, kde se skrývá ta baryonová hmota, kterou nepozorujeme (nevysvětlí ji odhadovaný počet slabých hvězd, černých der, planet, plynu, prachu ...).
Temna hmota, energie
Rio Malaschitz,2020-01-27 09:11:25
Myslím, že žiadna nutnosť temnej hmoty neexistuje. Táto nutnosť sa vysvetľuje potrebou vysvetliť niektoré nezhody v gravitácii, ako je napríklad príliš vysoká rýchlosť hviezd na okrajoch galaxie a pod. To, že gravitačné zákony platia v slnečnej sústave, neznamená, že musia platiť vo väčšom merítku. Podľa Einsteina žiadna gravitácia vo forme tajomnej sily neexistuje a jedná sa o skrivenie priestoru. Hviezdy a planéty sa teda pohybujú priamočiaro a rovnomerne v skrivenom priestore. Problém môže byť s výpočtom ako je skrivený priestor, ktorý vytvárajú stovky miliárd hviezd. To sa predsa len môže počítať inak ako to pozorujeme v slnečnej sústave. Podobne to môže byť aj s temnou energiou, ktorá má vysvetliť zmeny v rýchlosti rozpínania vesmíru. Tiež by bolo možné, že sa jedná o efekt "naťahovania" priestoru v okolí galaxií.
Re: Temna hmota, energie
Jan Balaban,2020-01-27 10:24:16
Einsteina zatiaľ nikto nevyvrátil napriek neustálym pokusom. Problém by mohol byť v konštantnosti času vo výpočtoch. Napríklad pri vysokej hustote na počiatku vesmíru mohla 1 sekunda trvať omnoho rádov dlhšie, ako dnešná sekunda. Je dosť odvážne udávať vek vesmíru v dnešných sekundách.
Jako laik se domnívám že má Pan Vavrynčuk pravdu
Karel Ralský,2020-01-27 01:33:25
Protože pokud je vesmír postupně téměř rovnoběžná spirála(prstenec) padající do černé díry jehož energie se časem proměnila ve hmotu protože dosahuje téměř(vůči vnějšímu pozorovateli) rychlosti světla, jejíž okraje ale i střed jsou stejné podobné hurikánu s okraji, a klidným středem neboli zpomaleným časem(rychlostí) a to jak reliktního záření (přilepeného časem jako chléb v Gruzínské peci). Které se ale bude také měnit ale mnohem pomaleji(střed je zahlcený zářením hmoty i atraktoru jinak by jsme jej také(reliktní) viděli.
Dále se domnívám že temná hmota je zvlnění prostoru který obklopuje hmotu a temná energie je setrvačná síla při pádu v prstenci do atraktoru(díry do které padá vesmír) ale nejsem fyzik jen mám trochu představivosti a intuice o které se zde již více než dvacet let dělím na internetu(první poznámky o pádu vesmíru místo velkého třesku) tím že nejen tyto pocity je sdělím i ostatním.
Homogenní rozložení prachu
Petr Obadal,2020-01-26 23:06:07
Dobrý den, Vážený pane doktore,
nedávno jsem viděl Vaši přednášku i přednášku doktora Vavryčuka.
Přemýšlel jsem nad reliktním zářením a taktéž jsem došel k problému homogenity a izotropie prachu, pokud by se tedy namísto reliktího záření mělo jednat právě o záření prachu, prach by tedy musel být perfetně rozprostřený a časově a prostorově prakticky neměnný.
V závislosti se změnou polohy, popřípadě seskupení prachu se zamýšlím na efektem tlaku fotonů, které by měly právě měnit "polohu" prachu v závislosti na čase a rozpínaní vesmíru. Pokud by tedy naměřená data byla data záření prachu a ne reliktího záření, vlivem rozpínaní vesmíru, tlaku fotonů, gravitačních a elektromagnetických vlivů by docházelo k výrazným lokálním změnám v prostorových oblastech, které by měly být měřitelné. Mohu se ovšem plést - nejsem expert.
Stejný efekt by teoreticky měla mít i temná hmota, která by gravitačním působením shlukovala prach a taktéž by měly vznikat lokální maxima hustoty prachu v mezigalaktickém prostoru. Naměřené hodnoty hlavně z "Plancku" by tedy nebyly homogenní nebo v rámci odchylky v řádech microKelvinů.
Děkuji
Re: Homogenní rozložení prachu
Peter Somatz,2020-01-27 13:14:28
V pripade ze by bol ten prach nabity (k tomu by mu mohlo pomoct napr. ionizujuce ziarenie) by sa v priestore homogenizoval a izotropizoval sam, elektrostaticky.
Re: Re: Homogenní rozložení prachu
Pavel Hudecek,2020-01-27 14:00:39
Ionizující záření nepomůže. Sice uvolňuje nabité částice, ale obou polarit, samozřejmě přesně 1:1. Celkový náboj zůstane 0.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
