Naše Země a celá Sluneční soustava vznikly brzy po zažehnutí Slunce ve zhrouceném mračnu kosmického plynu a prachu, asi před 4,5 miliardami let. Vědci nedávno vystopovali nový nejstarší materiál na Zemi, a ten je shodou okolností mnohem starší, nežli 4,5 miliard let. Ve skutečnosti vznikl asi před 7 miliardami let. To je pochopitelně na pováženou. Tento materiál zcela jistě nepochází ze Země ani ze Sluneční soustavy a musel vzniknout někde úplně jinde!
Ve skutečnosti to není zase taková zdrcující záhada, i když vzrušující objev je to každopádně. Jde totiž o pradávný kosmický prach, který Philipp Heck z amerického muzea Field Museum of Natural History v Chicagu a jeho spolupracovníci získali z meteoritu Murchinson. To je velký a slavný uhlíkatý chondrit o hmotnosti asi 100 kg, který dopadl poblíž Murchinsonu v australském státě Victoria. Obsahuje spoustu organických látek, a očividně také velmi starý kosmický prach. Jako i jiné podobné meteority s vysokým obsahem organické hmoty, i Murchinson velmi silně a štiplavě páchne.
Zmíněná zrna kosmického prachu uhnětly exploze a výtrysky umírajících hvězd, které zmizely z vesmíru ještě předtím, než se rozsvítilo Slunce. Nové analýzy ukázaly, že některá z těchto zrn z meteoritu Murchinson vznikla pár milionů let před vznikem Slunce, a některé až 3 miliardy let před Sluncem.
Vesmír je plný takových částeček prachu. Přesto doposud nikdo neobjevil prach starší než Sluneční soustava v pozemských horninách. Podle Hecka je to kvůli tomu, že pozemská desková tektonika, vulkanismus a další planetární mechanismy během miliard let od vzniku Země zahřály a proměnily veškerý prvotní kosmický prach, který na Zemi napadal, tak, že dnes již není k poznání. Asteroidy, z nichž často pocházejí meteority, jsou ale oproti dynamické a bouřlivě proměnlivé Zemi velmi neměnnými světy. Co tam dopadne, to tam i zůstane, často po miliardy let, v původní stavu.
Většina známých zrn kosmického prachu, který je starší než Sluneční soustava, dosahuje velikosti sotva 1 mikronu. Heckův tým ale studoval zrna prachu z meteoritu Murchinson, která byla mnoha větší, od 2 do 30 mikronů. Tvořil je převážně křemík a uhlík. Heckův tým jim láskyplně přezdíval „balvany“. Některé z těchto balvanů viděli v optickém mikroskopu.
Badatelé studovali čtyři desítky zrn kosmického prachu z meteoritu Murchinson. Získali je tak, že kousky tohoto páchnoucího vesmírného balvanu rozpustili v kyselině. Tím se rozplyne většina obsažených minerálů a silikátů, ale kosmický prach kyselině odolá. Nakonec datovali stáří těchto zrn pomocí izotopů neonu, které vznikají působením galaktického kosmického záření.
Vide: Philipp Heck Without Watermark
Literatura
Space.com 13. 1. 2020, PNAS online 13. 1. 2020.
Pozemská voda je starší než Slunce
Autor: Stanislav Mihulka (30.09.2014)
Nové důkazy: Jupiter je nejstarší planetou Sluneční soustavy
Autor: Stanislav Mihulka (15.06.2017)
Galaktičtí archeologové hledají ztracené sourozence Slunce
Autor: Stanislav Mihulka (21.04.2018)
Diskuze:
Ešte raz
Vladimír Bzdušek,2020-01-15 19:20:02
už aj na inom serveri sa ktosi pozastavil na tomto : "kousky tohoto páchnoucího vesmírného balvanu rozpustili v kyselině. Tím se rozplyne většina obsažených minerálů a silikátů, ale kosmický prach kyselině odolá." To chemicky nejak nesedí, či?
Jak sa urcuje vek horniny?
Radoslav Porizek,2020-01-14 20:47:58
Jak sa urcuje vek velmi starych hornin na Zemi?
Tusim, ze klibracii pomohli vzorky z inych planet.
Konretne pri tom neone to znamena, ze asteroid bol sformovany pred 7 miliardami rokov, a vo vnutri teda prestalo posobit galakticke ziarenie na neon, alebo nieco ine?
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce