Věda o lhářích: Muži si mnohem častěji myslí, že jsou dobrými lháři

Lidé nejčastěji lžou svým blízkým. Ale jejich motivace nejsou tak hrozné, jak hrozně to zní. Lháři experti jsou výřeční a dovedou splétat své lži do jinak pravdivých nebo alespoň uvěřitelných příběhů, v nichž je pak lži obtížné detekovat. A když si někdo o sobě myslí, že je opravdu dobrý lhář, tak obvykle lže jako na běžícím pásu.

Tradičně nedůvěryhodný Pinocchio. Kredit: Public Domain / Wikipemedia Commons.

Lhaní je pozoruhodný fenomén, který si nepochybně zaslouží vlastní výzkum. A ten pak přináší zajímavé výsledky. Podle nedávné studie, kterou vedla Brianna Verigin z britské University of Portsmouth, jsou dobří lháři zároveň dobrými řečníky a vypouštějí více lží, nežli ostatní lidé. Nejčastěji přitom lžou rodině, přátelům, partnerům a kolegům v zaměstnání. Nejméně pak lidé lžou úřadům a zaměstnavatelům.

Lháři experti preferují lhaní tváří v tvář, kterému dávají přednost před lhaním v podobě textových zpráv. Nejméně lžou poněkud překvapivě na sociálních médiích, kde by to přitom teoreticky mělo být nejsnazší. Badatelé také zjistili, že existuje souvislost mezi hodnocení sebe sama jako expertního lháře a pohlavím. Sami sebe takto totiž hodnotí více než dvakrát častěji muži než ženy.

Brianna Verigin. Kredit: B. Verigin.

Dřívější výzkum ukázal, že většina lidí pronese tak jednu dvě podstatnější lži denně, někdy ani to ne. Veriginová s kolegy k tomu dodávají, že za velké množství, asi tak 40 procent z celkového množství vyřčených lží, je ve skutečnosti zodpovědné jen velmi malý počet intenzivních lhářů. A tito superlháři lžou bez uzardění svým nejbližším. Ukazuje se, že lháři experti velmi spoléhají na výtečné řečnické schopnosti. Své lži spřádají dohromady s pravdou, takže je obtížné jejich lhaní rozeznat. Také jsou velmi dobří v tom, že své lži maskují za jednoduché a jasné příběhy, které na první pohled nejsou nijak podezřelé.

Tým Veriginové k tomu dospěl výzkumem celkem 194 dobrovolníků, z nichž byla polovina mužů a polovina žen, a jejich průměrný věk byl 39 let. Badatelé jim položili celou řadu otázek, v nichž zjišťovali, jak jsou podle vlastního názoru dobří ve lhaní, kolik lží pronesli v posledních 24 hodinách, jaké lži to byly, a jakým způsobem přitom komunikovali.

University of Portsmouth, logo.

Jak upozorňuje Veriginová, lidé obvykle nejsou tak dobří v detekci lží, jak si sami myslí. Ve svém výzkumu se jejich tým soustředil na opravdu dobré lháře a na to, jakým způsobem a komu lžou. Z jejich výsledků vyplývá, že jednou z klíčových strategií lhářů je podat uvěřitelný příběh, který je blízko skutečnosti, ale zároveň neprozrazuje mnoho informací. Také se ukázalo, že čím větší důvěru má dotyčný člověk ve své kvality lháře, tím více lže. Skutečně expertní lháři ovšem do svých příběhů přidávají značnou porci pravdy, takže lež je pak obtížnější vystopovat. Naopak lidé, kteří nejsou příliš dobří lháři, nejsou ve svých lžích příliš konkrétní či sdílní. Také se ukázalo, že expertní lhaní nijak těsně nesouvisí s dosaženým vzděláním.

Na výzkumu Vertigové a spol. je pěkně vidět, že i ve lžích jsme sociální zvířata a nikoliv agresivní monstra. Lidé totiž nejčastěji nelžou kvůli vlastnímu prospěchu, natož aby někomu ublížili. Nejběžnější jsou naopak milosrdné lži, jimiž se snažíme svým blízkým ulehčit nepříjemnou pravdu. Že se to ne vždy povede, je už zase jiná věc.

Literatura
University of Portsmouth 20. 12. 2019, PLoS ONE online 3. 12. 2019.

Autor: Stanislav Mihulka

Datum: 06.01.2020

Tisk článku

Související články:

Proč jsme tak hladoví po konspiračních teoriích? Autor: Stanislav Mihulka (23.12.2014)
Milovníci konspiračních teorií mají sklony být lumpové a podvodníci Autor: Stanislav Mihulka (28.02.2019)
Nový fenomén politologie: Lídři tlučhubové jsou horší než lháři Autor: Stanislav Mihulka (09.12.2019)

Diskuze:

Alternativní pravda, aleternativní lež...

Vojta Ondříček,2020-01-06 18:17:21

Nic lidského není definitivní, ani ten biologický konec člověka. Tedy ani pravda a ani lež.

Pravda a lež jsou jen relativní pojmy, které lze libovolně aplikovat. A to jak v hospodě u piva, tak na na nejvyšší na politické a státní úrovni.
Třeba, jak posoudit lhaní v případě náboženských a jiných ideologií? Vím, velmi ošemetný druh lží. Nebo, jak je to s autory románů? Lhal Hašek když psal Dobrého vojáka? A co teprv herci v divadlech a nebo na plátnech (obrazovkách). Ti se vydávají za úplně jiné osoby, lžou až se hory zelenají a za to je my, diváci, milujeme. Každý z nás zajisté zná i Barona Prášila. I tenhle mistr lži je nejen prolhaný ale i vylhaný.

Se lží se setkáváme nepřetržitě. Třeba v reklamách vychvalujících vlastnosti produktu. Jahodvý džem nemusí obsahovat jahody, stačí jen synteticky vyrobené jahodové aroma a odpovídající barvivo, náhražka cukru, voda a zahušťovadlo.

V moderní společnosti není lhaní trestným činem a naopak se mnohde doporučuje lhát lidem. Třeba má lékař lhát pacientovi na smrtelné posteli, že je vše v nejlepším pořádku a pacient bude za týden jako rybička. Farář lže okolostojícím, že pohřbívaný neboštík je v nebi a že se tam s ním všichni setkáme. Pravda, že neboštík bude štěpen na molekuly a na atomy, aby se tyto vrátily do koloběhu přírody, je zamlčena, protože se nehodí říci pravdu.
:-)