Práce na rozřezávání společného ventilačního zařízení prvního a druhého bloku (zdroj TEPCO).

Novinky z Fukušimy

Pokrok, který nastal od předchozího přehledu. Areál elektrárny se podařilo do značné míry dekontaminovat a vyčistit, takže na 96 % území už není potřeba používat ochranné oblečení a masky. Pracuje zde okolo 4000 zaměstnanců. V současné době tak probíhá dekontaminace a likvidace silně kontaminovaných konstrukcí v blízkosti zničených bloků. Důležitým krokem je tak rozebrání horní poloviny společného ventilačního komínu prvního a druhého bloku. Šlo o jednu z nejkontaminovanějších částí. Navíc u něj hrozilo narušení statiky, které by bylo hrozbou v případě nového silného zemětřesení. Její odstranění umožní zlepšení podmínek v bezprostředním okolí těchto bloků. Kontaminace je naštěstí hlavně v její spodní části. Konstrukce se tak shora postupně rozřezává a po částech se jeřábem snáší dolů. Její původní výška 120 m se tak zkrátí o 60 m. Těmito pracemi se zlepšují podmínky pro práci v blízkosti zničených bloků a umožňují efektivně pracovat na likvidaci následků havárie.

Snášení další části společného ventilačního komínu prvního a druhého bloku (zdroj TEPCO).

Vyklízení bazénů s vyhořelým palivem u bloků se konečně opět rozběhlo

Pokroku se konečně dosáhlo v přípravě vyklízení bazénů s vyhořelým palivem. Zde se však ukazuje, že situace je náročnější, než se předpokládalo. Kvůli tomu je v této oblasti značné zpoždění oproti původním plánům. U třetího bloku se konečně dne 15. dubna 2019 začaly vyvážet první palivové soubory. Při pečlivé kontrole nebyly nalezeny žádná viditelná poškození palivových souborů, které se měly vyvážet jako první. I v průběhu přepravy je třeba palivový soubor pečlivě zkontrolovat, zda není poškozen nebo se v něm nezachytily úlomky. Práce spojené s jejich vytahováním a přepravou se tak ukázaly být mnohem náročnější, než se předpokládalo. Je to dáno hlavně stále přetrvávající poměrně silnou radiací v prostorech okolo bazénu. Práce jsou tak prováděny automaty a řízeny na dálku. Do bazénu také popadalo hodně drobných úlomků, které je třeba průběžně odstraňovat, což způsobuje značné zdržení. Celkově je v bazénu 566 palivových souborů. Pod vodou se přemisťují do kontejneru, kam se jich vleze sedm. Ten se pak naloží na auto, které je odveze do společného bazénu. Jako první se přemisťovaly nepoužité soubory, kterých je celkově 52. Druhá sedmice čerstvých palivových souborů byla přemístěna až v červnu 2019 a v polovině července pak dosáhl celkový počet přemístěných čerstvých souborů čísla 21 a v listopadu 28. Postupně se detailní prohlídkou našlo zatím dvanáct palivových souborů, které mají poškozené úchyty, pomocí kterých se přemisťují. Vytahování palivových souborů u tohoto bloku bude určitě pokračovat po celý rok 2020. Dokončení se předpokládá v březnu 2021. Jestli se to stihne, bude značně záviset na tom, jestli se podaří činnost urychlit.

Příklad jednoho z poškozených úchytů palivového souboru v bazénu na třetím bloku (zdroj TEPCO).

Zkušenosti se zdržením u třetího bloku vedou k posunům termínů vyklízení palivových souborů z bazénů prvního a druhého bloku. Teprve v prosinci 2019 tak byly prezentovány první přesnější plány pro realizaci těchto prací. U prvního bloku byl představen projekt výstavby nového krytu o délce 65 m, výšce 65 m a šířce 50 m. O nutnosti této stavby bylo rozhodnuto kvůli potřebě dočistit okolí bazénů od kontaminovaného materiálu. Kryt zajistí, aby se radioaktivní látky neuvolnily do okolí při čištění i následném přemisťování paliva. V tomto bloku je 392 palivových souborů, z nich je sto čerstvých a 292 vyhořelých. Zahájení vyvážení palivových souborů se tak odsunulo až na přelomu let 2027 a 2028. Velmi opatrný postup z hlediska zabránění uvolňování radioaktivních látek je dán i tím, že se do sousedních měst Okuma a Futaba stále častěji vrací obyvatelé. Je třeba zaručit, že nebudou ohroženi. Pokroku se podařilo dosáhnout při průzkumu prostor nad primárním kontejnmentem. Poprvé se podařilo pomocí automatů prohlédnout prostory mezi ním a poškozeným víkem nad ním.

Ministr životního prostředí při návštěvě na patře s bazénem vyhořelého paliva na třetím bloku (zdroj TEPCO).

U druhého bloku se s konečnou platností rozhodlo, že se nebude bourat horní část jeho budovy, která nebyla při havárii zničena. Nakonec se postaví konstrukce na boku bloku. Na jedné straně je zmíněný společný ventilační komín prvního a druhého bloku. Potřebná konstrukce tak bude na opačné straně. Z boku už je současný kontejner, který slouží k průzkumu patra s bazénem. Ve stěně se vytvoří dostatečně velký otvor, kterým se kontejnery s palivovými soubory budou jeřábem vytahovat do nové konstrukce. Ta umožní hermetické uzavření, které zabrání úniku radioaktivních látek. U tohoto bloku by se měly začít vyvážet palivové soubory, kterých je 615, v letech 2024 až 2026. Palivové soubory by pak měly být ze všech bazénů pro vyhořelé palivo vyvezeny do roku 2031.

Projekt nového krytu prvního bloku (zdroj TEPCO).

Odstraňování zbytků zničené aktivní zóny by mělo být zahájeno nejdříve u druhého bloku. Ten nebyl poškozen výbuchem vodíku a také dozimetrická situace v místech, kde budou muset pracovat technici, je mnohem příznivější, než v ostatních blocích. Zde se již na jaře roku 2019 ověřilo, že s kusy ztuhlé taveniny na dně kontejnmentu lze manipulovat. Předpokládá se ještě několik průzkumů nitra kontejnmentu a vlastností roztaveného koria, odebrání a průzkum vzorků v laboratoři. Pak by se někdy v roce 2021 mělo přistoupit k zahájení vytahování ztuhlé taveniny z kontejnmentu. K tomu se připravuje robot-manipulátor s délkou ramene 22 m. Na manipulátorech, které umožňují i třírozměrné zobrazení zvedaných objektů pracují společně laboratoře nového centra pro robotiku v městě Naraha a vědci z Velké Británie. Zde jsou také roboty a manipulace s nimi trénovány v bazénech a modelech situace na dně kontejnmentů. Probíhá také vývoj metod manipulace se zbytky aktivní zóny, jejich fragmentování a ukládání. Zde japonské instituce úzce spolupracují například i s Roasatomem a dalšími ruskými ústavy, které vyvíjí metody zachytávání radioaktivního prachu uvolňovaného při řezání větších kusů aktivní zóny. V každém případě bude cesta nejen k odstranění zničených aktivních zón reaktorů ještě dlouhá. Dokončení úplné likvidace elektrárny se předpokládá až v roce 2050.

Zajímavým dopadem postupující dekontaminace a zlepšování dozimetrických podmínek v areálu i uvnitř zničených bloků je opětné zahájení vyšetřování příčin a průběhu havárie v elektrárně Fukušima I pracovníky úřadu NRA. Ti se teď mohou dostat do míst, která byla dříve kvůli vysokému dávkovému příkonu nedostupná Zde tak mohou zkontrolovat stav zařízení a získat informace o přesném průběhu havárie pro jednotlivé reaktory. Výsledky tohoto šetření by měly být publikovány v roce 2020. Prvním krokem byl průzkum prvního druhého a třetího patra třetího bloku odborníky z úřadu NRA 12. prosince 2019. Umožnil to postup dekontaminace a pokles dávkového příkonu. Do čtvrtého patra se odborníci nedostali. Vodíkový výbuch totiž zničil přístupové schodiště. Video zachycující průzkum je zde.

Test zobrazovacího zařízení v bazénu nového ústavu v Naraze s využitím makety zbytků zničené aktivní zóny (zdroj Matthew Nancekievill et al, Detection of Simulated Fukushima Daichii Fuel Debris Using a Remotely Operated Vehicle at the Naraha Test Facility, Sensors 2019, 19, 4602)

Co s radioaktivní vodou?

Největší problém z hlediska postoje veřejnosti představuje hromadění radioaktivní vody. Ta je pomocí zařízení ALPS zbavena všech radionuklidů, kromě tritia. Těžký vodík totiž nelze z vody chemicky separovat. Pomocí ledové stěny a odčerpáváním spodní vody se podařilo snížit pronikání vody do oblasti v okolí zničených reaktorů ze 440 tun denně v roce 2015 na současných 100 tun denně. Celkově generované množství radioaktivní vody kleslo z 570 tun denně na 150 tun. V současné době se už skladuje okolo 1,15 milionů tun vody ve zhruba 1000 nádrží. Důležitým krokem je, že se všechny spojované nádrže již podařilo zaměnit za bezpečnější svařované. Předpokládá se, že volné kapacity nádrží tak budou zaplněny v létě roku 2022. Proto je velmi důležité najít shodu na řešení problému s radioaktivním tritiem. Reálně to z environmentálního hlediska nepředstavuje žádnou hrozbu. Tritium je součástí životního prostředí, vzniká v interakcích kosmického záření v atmosféře. Proto by nebylo problém tritiovou vodu po dostatečném naředění vypouštět do moře. Při tom by se dodržovaly hygienické limity požadované pro uvolňování tritia do životního prostředí. Podle doby začátku vypouštění a jeho ukončení by se ročně uvolnilo tritium v určitém rozmezí. To by však nepřekročilo hodnoty, které jsou povoleny pro jaderné elektrárny v normálním provozu. Dalšími možnostmi, které se také uvažovaly, je její vypařování nebo uložení do dostatečně hlubokých podzemních vrstev, kde by byla zaručena její dostatečně dlouhá fixace.

Klíčovým problémem je však obava veřejnosti a hlavně rybářů. Ti se hlavně bojí opětné ztráty důvěry zákazníků. Tu se podařilo získat a rybářský průmysl se obnovuje. Zvěsti o vypouštění radioaktivní vody do moře by opět situaci dramaticky zhoršily. Proti takovému řešení se ostře staví například i Jižní Korea. Pro vládu tak bude velice těžké najít řešení, které by nenarazilo na odpor. I to je důvod, proč se pořád uvažuje i o jiných možnostech.

Jisté zkušenosti s poloprovozními technologiemi separace tritia jsou známé v souvislosti s využitím těžkovodních reaktorů. V těžké vodě se tritium produkuje ve větší míře než v lehké vodě. To je i důvod, proč na vývoji těchto technologií pracuje kanadská firma Laker TRF. Ta vyvinula metodu, která umožňuje pomocí destilace velmi efektivně získávat tritium z lehké vody. V roce 2020 chce vybudovat ukázkovou poloprovozní jednotku. Tu by nabídla i pro využití ve Fukušimě. Pořád je ovšem otázkou, zda bude úspěšná a hlavně ekonomicky únosná pro dané velmi velké objemy vody.

Nádrže pro skladování vody s tritiem ve Fukušimě I (zdroj TEPCO).

Revitalizace zasažených území

Zde byly práce urychleny přípravou na Olympiádu, která proběhne v Japonsku v roce 2020. V analogii s tokijskými olympijskými hrami v roce 1964 označuje japonská vláda i tyto hry jako „Olympiádu znovuzrození“. Devět let po havárii bude 26. března 2020 startovat právě z Fukušimy štafeta s olympijským ohněm. Ta proběhne jedenácti městy, které byly postiženy cunami. Ve Fukušimě proběhnou i zápasy ve volejbalu a softballu. Pro zázemí se využije i sportovní areál J-vesnice, který sloužil jako základna pro likvidaci následků havárie a nyní se vrátil původnímu účelu. Je zde stadion pro pět tisíc diváků, jedenáct fotbalových hřišť, tělocvičny, plavecký bazén, hotel a konferenční sál. Právě odtud štafeta vyrazí. I proto byl areál, jeho okolí i stejnojmenná železniční stanice intenzivně dekontaminována. I přesto zde po intenzivním hledání našli aktivisté Greenpeace několik míst, kde byla vyšší hodnota dávkového příkonu. Jedno bylo v rohu parkoviště. Nepřekračovala hodnoty, které se dají běžně najít v nezasažených oblastech i u nás. Přesto místní orgány přistoupily k další kontrole a dekontaminaci těchto míst.

Pokrok nastává i v nejsilněji zasažených oblastech. Dne 7. prosince navštívila areál elektrárny Fukušima I delegace okolo 30 obyvatel, kteří se museli evakuovat z měst Futaba a Okuma. Na jejich území je zničená elektrárna a stále je zde dominantně zakázaná zóna. Seznámili se s postupem prací a plány na likvidaci zničené elektrárny, která podmiňuje i průběh revitalizace jejich rodných míst. Ta by měla trvat zhruba 30 až 40 let.

Do Futaby i Okumy už sice obyvatelé mohou vstupovat a pracovat na dekontaminaci a revitalizaci. Lze zde pobývat bez ochranných prostředků, ale pouze během dne. Otevřena zde byla už i železniční stanice. Oblasti s omezením by se měly začít plně otvírat až na jaře roku 2022. Aby to bylo možné, začaly se bourat některé silně kontaminované budovy v oblastech, které se zde připravují k revitalizaci a pro návrat. Jednou z nich je i původní krizové centrum elektrárny Fukušima I ve vzdálenosti zhruba pět kilometrů od elektrárny. Na začátku havárie zde bylo 100 pracovníků. Mělo však nedostatečné vybavení a nedokázalo zabránit proniknutí radioaktivních látek dovnitř budovy. Pracovníci tak budovu museli opustit čtyři dny po začátku havárie.

V samosprávném celku Okuma se 10. dubna 2019 otevřela jeho malá nejzápadnější část, která spadala do II. kategorie kontaminace. V této čtvrti Ogawara je nová budova městské samosprávy města Okuma. V dubnu a květnu 2019 se sem přemístily i příslušné úřady. Vrátit se tak již může 380 z původních 10500 obyvatel, kteří v Okumě před havárií žili. Zatím bez otevřeného území tak zůstává pouze město Futaba. S otevřením souvisí i obnova pěstování rýže v Okumě. To se zde v experimentálním režimu provozovalo již od roku 2014. Ukázalo se, že vypěstovaná rýže splňuje dozimetrické limity a měrná aktivita nepřekračuje hodnotu 100 Bq/kg. V roce 2019 se tak přešlo k standardnímu farmaření.

Ve městě Futaba se v rámci přípravy na její revitalizaci začala rekonstrukce svatyně Suwa. Jedné ze 44, které jsou na silně kontaminovaných územích. Jejich postupná obnova pomůže obnovit ducha místních komunit. V září 2019 se na experimentálním základě v rámci přípravy návratu začala také pěstovat zelenina ve městě Futaba. Je to v té malé části samosprávného celku, která patří do kategorie méně zasažených a měla by se otevřít už na jaře roku 2020. Pokusně se pěstovalo pět druhů zeleniny, mezi nimi špenát, brokolice a zelí. Pokud se ukáže splňovat hygienické limity (aktivita nižší než 100 Bq/kg), bude už příští úroda určena pro spotřebu.

Vstup na železniční nástupiště v J-vesnici (zdroj Wikipedie).

V červenci 2019 se otevřel rybářský přístav Tomioka, který je jen 10 km od zničené elektrárny. Přístav, který byl těžce poškozen cunami o výšce 20 m, bylo potřeba rekonstruovat. Obnova mohla být zahájena před dvěma lety, kdy se Tomioka otevřela. Bylo nutné postavit nový vlnolam, molo i přístavní budovy. Nyní už je otevřeno všech deset rybářských přístavů v zasažené oblasti. Rybáři postupně zvyšují výlovy a mohou lovit stále širší sortiment ryb. Letos to už bylo 198 druhů. V současné době se připravuje úplné obnovení rybolovu v oblasti bez omezování. I proto je pochopitelná obava rybářů z vypouštění vody z tritiem do moře.

Poprvé se v létě 2019 otevřela i pláž Kitaizumi ve městě Minami-Soma, která je známá hlavně surfařům. Hlavním problémem byla náprava škod po cunami, nutnost vyčistit pláž, vybudovat nový vlnolam a zázemí. Dozimetrické podmínky se zde vrátily ke stavu před havárií.

V létě 2020 začali farmáři ve vesnici Iitate opět s chovem dojnic, který zde provozovali před havárií. Pět farmářů začíná s 22 dojnicemi, což je desetina původního počtu. Návrat k původním činnostem je velmi důležitý. Obnova infrastruktury a pracovních příležitostí je totiž důležitou podmínkou pro návrat obyvatel. Pomáhá to řešit jeden z klíčových problémů. Dominantně se totiž vracejí starší lidé. V otevřených evakuovaných územích tak zůstává velký podíl starých lidí. Situace se zlepšuje, ale pouze pomalu. Jestliže v srpnu 2017 byl podíl lidí starších 65 let 49,2 %, v únoru 2018 byl 47,2 %, v srpnu 2018 45,6 % a v únoru 2019 pak 45,5 %. Před havárií byl tento podíl pouhých 27,4 %. Jen 5 % je nyní obyvatel mladších patnácti let.

Pokračuje svoz pytlů s radioaktivním odpadem, který se nahromadil při dekontaminaci, do přechodného úložiště ve městech Okuma a Futaba. Dokončen by měl být do března 2022. Celkově se při dekontaminaci nahromadilo okolo 20 milionů krychlových metrů radioaktivního odpadu. Probíhá také třídění tohoto odpadu a ten, jehož aktivita dostatečně klesla, by mohl být využít pro specifické účely a nemusel by být ukládán do úložiště.

V posledních čtyřech letech dosáhl vývoz broskví z prefektury Fukušima úrovně před havárií. Povzbudivý je i rozvoj turismu. Počet zahraničních návštěvníků, kteří zůstali v prefektuře nejméně na jednu noc, překonal v roce 2018 stav před havárií. Celkově jich bylo 141 350. Nejvíce bylo návštěvníků z Tchaj-wanu v počtu 41 930. Na dalších místech byli turisté z Thajska a Vietnamu. Dá se předpokládat, že v době Olympiády v roce 2020 bude toto číslo výrazně překonáno.

Vývoj počtu zahraničních turistů, kteří přespali alespoň jednu noc v prefektuře Fukušima (zdroj Úřad Fukušima).

Japonská jaderná energetika

Japonský úřad pro jadernou bezpečnost NRA schválil postup likvidace bloků Ói 1 a 2. Plán likvidace těchto reaktoru vyhlásila společnost Kansai v roce 2017. Jde o reaktory, které měly speciální mechanismus havarijního chlazení v podobě ledových bloků instalovaných okolo stěny kontejnmentu. Přestavba takových reaktorů do podoby odpovídající novým bezpečnostním pravidlům by se ekonomicky nevyplatila. Postup likvidace bude rozdělen do čtyř stupňů a bude trvat 30 let. Během první etapy, která bude probíhat osm let, se reaktor připraví k likvidaci. Při ní se vyveze veškeré vyhořelé palivo. Během druhé etapy, která bude trvat deset let, se demontuje a odveze vnitřní vybavení. Třetí v délce šesti let pak spočívá v demolici samotných reaktorů. V poslední pak bude realizována demolice všech zbývajících budov.

Společnost Kansai má v provozu bloky Ói 3 a 4 a Takahama 3 a 4. Pro elektrárnu Takahama bude v roce 2020 dovážet palivo typu MOX.

Společnost TEPCO se rozhodla zlikvidovat všechny čtyři bloky elektrárny Fukušima II. Jejich rekonstrukce pro nové bezpečnostní podmínky by byla finančně náročná. Hlavním problémem však je, že je velmi nepravděpodobné získání povolení k jejich provozu od místních samosprávných orgánů. Se získáním povolení k možnému provozu jaderných bloků má společnost TEPCO problémy i u elektrárny Kašizawaki-Kariwa. Zde trvá místní samospráva na podmínce likvidace alespoň některých bloků ze sedmi zde existujících předtím, než bude posuzovat povolení spuštění dvou nejmodernějších typu ABWR. Likvidace čtyř bloků Fukušimi II bude trvat zhruba 40 let a společnost zde chce vybudovat přechodné mokré úložiště pro 10 000 vyhořelých palivových souborů.

Ke spuštění se přiblížil blok Onagawa 2. V této elektrárně, která byla nejblíže epicentra velkého zemětřesení Tohoku v roce 2011, jsou tři varné reaktory. O prvním s výkonem 524 MW, který byl v provozu od roku 1980, bylo už v roce 2018 rozhodnuto, že bude zlikvidován. Žádost o povolení k jeho likvidaci podal provozovatel k úřadu NRA v srpnu 2019. U druhého s výkonem 825 MW byly úřadem NRA schváleny nutné úpravy pro zajištění nových bezpečnostních podmínek. Provozovatel tak začal jednat s místními samosprávnými orgány o podmínkách schválení spuštění provozu reaktoru. Předpokládá se, že by se mohl rozběhnout v roce 2021. Provozovatel elektrárny pracuje i na projektu úprav třetího reaktoru, aby splňoval nové bezpečnostní podmínky.

Hlavně japonské průmyslové kruhy volají po rychlejším zprovoznění odstavených jaderných bloků. Poukazují na to, že se místo nich intenzivně využívají dovážená fosilní paliva, což vede k vyšším cenám elektřiny a vysokým emisím. V Japonsku se po odstávce jaderných bloků prudce zvýšily emise CO2. Postupně se je podařilo částečně snížit výstavbou nových obnovitelných zdrojů a spuštěním devíti jaderných bloků. Japonsko však má omezené možnosti instalace obnovitelných zdrojů, takže bez jádra je cesta ke snižování emisí velmi pomalá.

Bloky Ói 1 a 2 (zdroj Kansai).

Fukušima - shrnutí

V roce 2019 se začal vyklízet bazén s vyhořelým palivem třetího bloku, zároveň se určil přesný plán postupu při vyklízení bazénů u prvního a druhého bloku. Úplné vyvezení bude sice trvat ještě několik let, ale průběh realizace už je znám. U druhého bloku už je stanoveno zahájení vyklízení zničené aktivní zóny. To je další velmi důležitý krok k likvidaci následků havárie. Zlomových je současných několik let pro návrat obyvatel a revitalizaci zasažených území. V tomto roce už budou mít všechny samosprávné celky otevřenou alespoň část svého území. Pro povzbuzení obyvatel a urychlení jejich návratu by mohla přispět Olympiáda a Paraolympiáda v Japonsku v letošním roce. Klíčová ovšem bude obnova místní infrastruktury, zemědělství a průmyslu. Velkým úspěchem je například dokončení obnovy všech deseti rybářských přístavů v postižené oblasti nebo návrat počtu zahraničních návštěvníků prefektury Fukušima k hodnotám před havárií. V získání mladých by mohla pomoci i špičková vědecká a technologická centra, která na otevíraných územích zahájila činnost nebo se budují. V následujících letech by se mělo pokročit v dekontaminaci a revitalizaci silně zasažených území, které by se měly také začít otevírat. Uvidíme, kdy se podaří plně revitalizovat i tyto oblasti a jak se bude vyvíjet návrat obyvatel. Otevřenou otázkou stále zůstává, jak rychle se bude dařit obnovovat provoz jaderných bloků a kolik jich nakonec bude. Je to klíčové pro vývoj emisí v japonské elektroenergetice.

Nový sarkofág byl již oficiálně zprovozněn (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).

Začíná revitalizace okolí Černobylu a likvidace elektrárny

Velký pokrok je vidět i v případě Černobylu. Zásadním zlomem se stalo dokončení nového sarkofágu. Po jeho dobudování se úroveň radiace v okolí zničeného bloku snížila na desetinu. Po úspěšném provedení testů byl nový sarkofág 10 července 2019 oficiálně předán firmou Novarka Černobylské jaderné elektrárně. Dne 27. září pak byla deklarována připravenosti k využívání sarkofágu. Dne 11. listopadu pak byla podána Černobylskou jadernou elektrárnou žádost o vydání licence k využívání objektu, kterou obdržela koncem prosince. Nový sarkofág Oblouk zaručuje, že zničený blok neohrožuje své okolí a zároveň je vše připraveno pro postupné rozebrání nejen starého sarkofágu, ale také zničeného reaktoru. Je tak možné postupně přistoupit k uvolnění režimu v dosud uzavřené oblasti a její revitalizaci.

Proběhly první studené testy objektu nového suchého úložiště pro vyhořelé palivo z ukrajinských reaktorů VVER (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).

V současné době se tak připravují práce na rozebrání původního sarkofágu. Proběhlo výběrové řízení a v roce 2020 by měly být zahájeny reálné práce. V tomto případě bude jedním z problémů financování prací. I na možnostech pokrytí nákladů bude záviset, zda se podaří dokončit likvidace staticky ohrožené části starého sarkofágu do roku 2023, jak se plánuje. Během prvních dvou etap se prozkoumá podrobně stav starého krytu a připraví se projekt jeho rozebírání. Pak se připraví potřebná zařízení a ve třetí etapě se začne s rozebíráním. Půjde o velmi náročnou akci, kdy se musí odebrat 18 staticky ohrožených částí konstrukce. Sarkofág je 30 let starý a stavěl se ve spěchu. Některé části udržují stabilitu pouze silou gravitace a je třeba velmi pečlivě volit pořadí, v jakém se jednotlivé části budou odebírat. Většina prací bude potřeba dělat na dálku, protože konstrukce jsou silně kontaminovány. Následně budou odebrané části v speciálních horkých komorách a dílnách, které v novém sarkofágu jsou, rozřezány a uloženy do kontejnerů. Velmi důležité je v tomto případě zajistit bezpečnost zúčastněných pracovníků. To by mělo být prioritou.

Zařízení pro uvolňování materiálů z kontrolovaného režimu dodané firmou VF a.s. (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).

Důležitým aspektem likvidace Černobylské elektrárny je bezpečné uložení vyhořelých palivových souborů. V roce 2019 proběhly testy suchého přechodné úložiště pro vyhořelé palivo z Černobylské jaderné elektrárny, které postavila americká firma Holtec. Od 6. května do 29. srpna 2019 probíhaly studené testy s maketami palivových souborů. Důležité bylo hlavně prověření funkčnosti horkých komor, kde se budou na dálku palivové soubory upravovat a přemisťovat do speciálních kontejnerů. Bylo potřeba také ověřit, jestli jsou všechny komponenty v případě poruchy i na dálku opravitelné. Horké testy s reálnými vyhořelými palivovými soubory probíhají na přelomu roků 2019 a 2020. Uvedení úložiště do plného provozu se plánuje v roce 2020 po obdržení povolení ukrajinského úřadu pro jadernou bezpečnost. V průběhu několika let pak upraví v horkých komorách a zapouzdří v kontejnerech s dvojitou stěnou postupně přes 21 000 palivových souborů z bloků 1 až 3 Černobylské jaderné elektrárny. Kontejnery se pak uloží do betonových loží, kde mohou odpočívat i více než sto let. V každém případě do té doby, než se rozhodne o přepracování vyhořelého paliva nebo jeho uložení do hlubinného úložiště.

V souvislosti s ukončením provozu prvních tří bloků Černobylské jaderné elektrárny a nynějším začátkem jejich likvidace poroste objem materiálů, které je potřeba kontrolovat. Důležitá je tak instalace zařízení, které slouží k prověření radioaktivity materiálů při jejich uvolňování do normálního oběhu. Dodala jej česká firma VF Nuclear, VF a.s., která jej dokončila v říjnu 2019. Koncem tohoto měsíce proběhly jeho intenzivní testy. Zařízení má umožnit bezpečné zacházení s kontaminovanými materiály, jejich kontrolu a umožnit po spektrometrickém proměření uvolnit pro běžné použití ty, jejichž aktivita splňuje normy pro neradioaktivní materiály. Taková zařízení jsou důležitá i pro postupnou dekontaminaci radiačních zátěží vzniklých v černobylské zóně při likvidaci následků havárie.

Průmyslová zóna v bezprostředním okolí elektrárny

První fotovoltaická elektrárna v areálu Černobylské jaderné elektrárny (zdroj Solar Chernobyl).Průmyslová zóna v bezprostředním okolí elektrárny

Nejbližší okolí elektrárny by mělo být využito jako průmyslová zóna. Firma Holtec, která již dokončila úložiště pro palivo z černobylských bloků, zde buduje suché úložiště vyhořelého paliva z ukrajinských reaktorů typu VVER. V současné době se výstavba dostává do finiše. Na podzim roku 2019 už byla budova hotova z 96 %. Začíná tak etapa instalace vnitřního vybavení. Pracovníci firmy Holtec vyrábí potřebné kontejnery i vagony pro jejich přepravu. Ty budou speciálně určeny právě pro palivové soubory z elektráren typu VVER. Firmě to zajistí kromě zakázky pro Ukrajinu i potenciální dodávky pro celou řadu zákazníku, kteří tyto reaktory využívají. Předpokládá se, že by se první část zařízení měla dostat do provozu už v roce 2020.

Dalším objektem průmyslové zóny okolo Černobylské elektrárny, který se rozšiřuje, je fotovoltaická elektrárna. Po testovacím projektu instalace panelů o celkovém výkonu 1 MW, který byl dokončen v červnu 2018, se nyní její výkon zvyšuje na 7 MW a pro blízkou dobu se připravuje rozšíření na 100 MW.

Objekty v Černobylské jaderné elektrárně a jejím okolí se často využívají k tréninku expertů radiační ochrany z různých států. V září 2019 to například byli odborníci z USA, kteří absolvovali týdenní pobyt. Učí se zde, jak pracovat v kontaminovaných prostorách, nacvičují reakce při radiačních haváriích a postupy při dekontaminaci.

Obrázek z výcviku amerických expertů na radiační ochranu uvnitř nového černobylského sarkofágu (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).

Elektrárna i celá zakázaná zóna se stávají turistickým magnetem

Kromě expertů začínají areál elektrárny stále častěji navštěvovat turisté. I v této souvislosti se stěna strojovny, která je obrácena ke kancelářím elektrárny, pokryla v říjnu 2019 malbou. Konkrétní námět uměleckého díla vyhrál soutěž s 24 účastníky, která byla ukončena začátkem června. Rozměr malby je 18 × 58 m. I toto dílo je jeden z kroků k revitalizaci areálu.

Obrovský zájem o návštěvu elektrárny vyvolal seriál HBO Černobyl. I podle mě jde o vynikající filmové ztvárnění události. Film není dokument, i proto se někdy musí odchylovat od skutečnosti. Podrobný rozbor rozdílů mezi pětidílným seriálem HBO a realitou lze nalézt zde. Pro turisty se tak nyní otevřel i velín čtvrtého bloku, kde se v reálu odehrávaly události, které mohli ve filmovém zpracování sledovat. Po návštěvě velínu procházejí dozimetrickou kontrolou a pohybují se v něm v ochranném oděvu. Jde o další doplnění k návštěvám jiných částí elektrárny.

Kromě samotné elektrárny a prázdného města Pripjať by se postupně stále větší atrakcí měla stát panenská příroda v uzavřené zóně. Jak ukrajinská tak běloruská část jsou dnes největší evropskou lesní rezervací. Žije zde celá řada velmi cenných populací zvířeny. I proto se přírodovědci a ochránci přírody obávají toho, aby je otevírání oblasti pro turisty neohrožovalo. Bude třeba skloubit zájmy ochrany přírody i turismu. V jistém ohledu může tyto obavy podporovat vývoj v Poleské státní radiačně-ekologické rezervace, která je v běloruské části zasažených území. Zde se už v určité části povolil rybolov a nyní se uvažuje o povolení a organizování trofejního lovu losů a jelenů. V rezervaci je populace okolo 2000 losů a zhruba stejné množství jelení zvěře. Ulovený kus by byl podroben dozimetrické kontrole a podle ní by si lovec bral buď pouze paroží, nebo by se využilo i maso.

Dne 10. července prezident Ukrajiny zrušil celou řadu omezení, která se týkala zakázané zóny, a vyzval k jejímu většímu využití k turistickým účelům. Otevírají se tak nové turistické cesty, které jsou více zaměřeny na přírodní zajímavosti i zajímavé historické pamětihodnosti. Správa zakázané zóny ve spolupráce s turistickými kancelářemi navíc letos připravila i vodní turistické trasy, které využívají řeky Pripjať a Už. Všechny byly velmi pečlivě prověřeny z hlediska dozimetrické bezpečnosti a umožňují navštívit přírodně velmi atraktivní místa.

Zatím se stále uvažuje pouze o organizované turistice, která by zajistila, že se návštěvníci budou pohybovat po určených bezpečných trasách. Pro zvýšení počtu turistů a i většímu potenciálu oblasti jim nabídnout možnosti delšího pobytu a utrácení je potřeba vybudovat potřebnou infrastrukturu. Ukrajinští představitelé jsou přesvědčeni o potenciálu oblasti a snaží se ji intenzivně propagovat u zahraničních turistických kanceláří.

Ke zkrášlení areálu Černobylské jaderné elektrárny má přispět i nová malba na stěně strojovny (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).

Černobyl – shrnutí

V minulém roce začal reálně fungovat nový sarkofág nad zničeným reaktorem Černobylské jaderné elektrárny. Nyní se připravuje rozebrání staticky nestabilních částí starého sarkofágu a reálně tak začala cesta k likvidaci zničeného reaktoru. Sarkofág umožnil také výrazně pokročit v dekontaminaci a revitalizaci jeho okolí. Zprovoznění přechodného suchého úložiště pro vyhořelé jaderné palivo z bloků RBMK této elektrárny je výrazným krokem probíhající likvidace zbývajících tří bloků této elektrárny. Při ní bude třeba roztřídit velké množství materiálů a ty neradioaktivní uvolnit pro normální potřeby. K tomu pomůže i spektroskopické zařízení, které v minulém roce do elektrárny dodala firma VF a.s. z České republiky.

Letos se v Pripjati poprvé objevil novoroční stromeček (zdroj https://zik.ua/).

Významně pokročilo budování i dvou významných komponent průmyslového areálu okolo elektrárny. Dokončuje se přechodné suché úložiště pro palivové soubory z ukrajinských jaderných reaktorů typu VVER. Postupně se bude zvětšovat i instalovaný výkon budované velké fotovoltaické elektrárny. Rychlý nárůst počtu návštěvníků v tomto roce do značné míry inicioval televizní seriál Černobyl. I když jejich postupný nárůst probíhá už řadu let. V roce 2019 navštívilo elektrárnu a zónu přes 100 000 turistů. Okolo 80 % jich pocházelo ze zahraničí. Tato pobídka přichází v pravý čas. Areál i dosud uzavřené území je připraveno se postupně otevírat a vytvořit podmínky pro hromadnější turismus. V příštích letech se ukáže, jestli dokáže hlavně Ukrajina potenciál regionu využít a oblast revitalizovat a rozvinout. Měla by to však realizovat citlivě, aby nepoškodila přírodní nádheru, která zde vznikla, a také s úctou k památce obětí velké jaderné havárie, která zde proběhla. Možná symbolickou událost symbolizující zpřístupnění oblasti a návrat lidí bylo možné zaznamenat na konci roku. Při setkání původních obyvatel v Pripjati se zde poprvé po 33 letech vyzdobil u Kulturního domu Energetik novoroční stromeček. Na stromeček umístili i své fotografie z dětství v Pripjati a dětské hračky. Lze to vzít jako nadějný symbol do budoucích let. Komplexnější rozbor situace a vývoje v současném Černobylu, na který navazuje současný přehled za minulý rok, je pak zde.

Redakce  dodala k článku toto video: