Rekonstrukce přibližného vzezření primitivního sauropodomorfa druhu Saturnalia tupiniquim. Tento malý masožravý či všežravý dinosaurus dosahoval délky kolem 1,5 metru a hmotnosti zhruba 10 kilogramů, nebyl tedy větší než malý pes. Žil na území současné jihoamerické Brazílie a afrického Zimbabwe v období raného svrchního triasu, asi před 233 miliony let. Kredit: Nobu Tamura; Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

Ani letos nebude v průběhu vánočních svátků chybět související tématika. A co může souviset s těmito nejvýznamnějšími svátky roku víc, než právě „vánoční“ dinosaurus druhu Saturnalia tupiniquim? Tedy abychom to nepřehnali – tento starobylý brazilský sauropodomorf (starší a vzdálený příbuzný obřích apatosaurů, brachiosaurů a argentinosaurů) nesouvisí s Vánoci přímo. Dostal pouze rodové jméno Saturnalia na základě skutečnosti, že jeho fosilie byly objeveny v období svátků, kterým staří Římané říkali saturnálie. Ty byly slaveny v období od 17. do 23. prosince a časově tak předcházely pozdějším křesťanským Vánocům. Římané je slavili na počest boha Saturna, proto se konaly zejména v chrámu tohoto boha. Součástí těchto svátků byly i oběti, pijácké orgie, karnevaly a večírky. Otroci se v tyto dny stávali rovnými se svými pány a tato tradice je někdy oživována například i na současných vysokých školách (kdy si profesoři v předvánočním čase mění nakrátko role se svými studenty). Ačkoliv vánoční svátky nemusí být přímým „následníkem“ saturnálií, časová vazba i další pojítka (při saturnáliích se lidé rovněž navzájem obdarovávali) je zde poměrně silná a zřejmá. Saturnálii (tu triasovou) tedy můžeme směle označit za „nejvánočnějšího“ ze všech dosud popsaných druhohorních dinosaurů. Představme si ji nyní blíže. Jednou z největších zajímavostí je, že se jedná o nejstaršího prokazatelně datovaného dinosaura, a to například spolu s rodem Staurikosaurus, který mohl být zároveň jejím hlavním predátorem. Fosilie tohoto vývojově primitivního sauropodomorfa byly objeveny roku 1998 v lokalitě Sanga da Alemoa (Wald Sanga) ve státě Rio Grande do Sul. Geologické stáří saturnálie v rámci sedimentů souvrství Santa Maria totiž činí celých 233,2 milionu let (věk karn, raný svrchní trias).[1] Nepřekvapí tedy, že se jedná o velice archaický, vývojově primitivní druh dinosaura. Kromě zmíněného brazilského souvrství byly fosilie velmi podobného dinosaura v podobě nekompletně zachované stehenní kosti objeveny také na území afrického Zimbabwe (souvrství Pebbly Arkose, stáří 235 až 222 milionů let).[2] Mohlo se tedy jednat o značně rozšířený rod dinosaura, který se poměrně volně pohyboval po pevninách superkontinentu Pangea. Formálně byl druh Saturnalia tupiniquim popsán mezinárodním čtyřčlenným týmem paleontologů v roce 1999, tedy právě před dvaceti lety.[3] Druhové jméno tupiniquim je odvozeno z portugalštiny a domorodé guaranštiny a znamená cosi jako „rodný“ či „rodilý“.

Moderní rekonstrukce kostry saturnálie. Anatomické kosterní znaky tohoto dinosaura jsou poměrně matoucí, protože vykazují charakteristiky společné jak sauropodomorfům, tak i teropodům. Druh Saturnalia tupiniquim byl nicméně dle většinového názoru vývojově primitivním zástupcem sauropodomorfů, tedy představitelem vývojové linie plazopánvých dinosaurů, která dala později vzniknout největším suchozemským zvířatům všech dob. Kredit: Maurissauro; Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

Objeveny byly tři částečně dochované kostry (holotyp MCP 3844-PV) a dva paratypy (MCP 3845-PV a MCP 3846-PV), které umožnily prozkoumat tohoto dinosaura poměrně detailně. Jeho rozměry byly dle očekávání malé, celková délka nepřekračovala 1,5 metru[4] a hmotnost činila podle většiny sofistikovaných odhadů jen asi deset[5] nebo jedenáct[6] kilogramů. Jednalo se tedy o tvora těžkého jako malý pes. Cesta k obřím sauropodům byla v této vývojové linii nastoupena až o několik desítek milionů let později.[7] Otázka systematického zařazení saturnálie byla rovněž dlouho diskutovaná, ačkoliv o jeho vývojové afinitě k sauropodomorfům od začátku nikdo příliš nepochyboval. Matoucí je pouze kombinace anatomických znaků, příslušejících sauropodomorfům, ale také teropodům. V roce 2003 byla například publikována studie, která na základě anatomických znaků na distální části předních končetin a lebce, velmi podobných znakům teropodů, konstatuje, že saturnálie se nacházela spíše na kmenové vývojové větvi sauropodomorfů a nešlo tedy přímo o jejího „řádného zástupce“.[8] Později byl druh S. tupiniquim zařazen do čeledi Guaibasauridae a podčeledi Saturnaliinae, což je klasifikace, která je dle většiny autorit platná dodnes.[9] Saturnálie byla zkrátka vývojově velmi primitivním (bazálním) zástupcem kladu Sauropodomorpha, pravděpodobně blízce příbuzným dalšímu archaickému druhu Guaibasaurus candelariensis, žijícímu jen o několik milionů let později. Guaibasaurus se vyskytoval téměř na stejném místě jako saturnálie, a to v současné jihovýchodní Brazílii (Geopark Paleorrota ve státě Rio Grande do Sul, souvrství Caturrita, stáří zhruba 225,4 milionu let).[10] Výzkum mozkoven dochovaných exemplářů saturnálie počítačovým tomografem v letech 2017 a 2019 přinesl množství nových poznatků o potravních návycích i vývoji lebky sauropodomorfů a dokládá zároveň, že o tento starobylý dinosauří rod je nejen v paleontologickém světě stále značný zájem.[11] Hlava saturnálie byla v poměru ke zbytku těla velmi malá a do určité míry odlehčená a strukturálně redukovaná. To mohlo mít velký význam pro vývoj extrémně dlouhých krků pozdějších sauropodů, neboť jejich lebka nepředstavovala pro cervikální část páteře významnou zátěž. A co se týká preferované potravy saturnálie, pravděpodobně se jednalo primárně o masožravce, svůj jídelníček si ale mohla zpestřovat i rostlinnou potravou.[12] Co všechno se asi o malém „vánočním dinosaurovi“ z jižní polokoule dozvíme v příštích letech?

Napsáno pro weby DinosaurusBlog a Osel.cz

Short Summary in English: Saturnalia was a genus of small and basal sauropodomorph dinosaur known from the Late Triassic Santa Maria Formation of southern Brazil and Pebbly Arkose Formation of Zimbabwe. I lived about 233 million years ago and was just 1.5 meters long. It can possibly represent a direct ancestor of giant sauropods of later times.

Odkazy:

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/s/saturnalia.html

http://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_s/saturnalia.php

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=68124

http://www.dinochecker.com/dinosaurs/SATURNALIA

https://blog.everythingdinosaur.co.uk/blog/_archives/2019/09/19/saturnalia-gets-its-head-examined.html

[1] Langer, M. C.; Ramezani, J.; Da Rosa, Á. A. S. (2018). „U-Pb age constraints on dinosaur rise from south Brazil“. Gondwana Research. X (18): 133–140. doi:10.1016/j.gr.2018.01.005

[2] Langer, M.C., Abdala, F., Richter, M., and Benton, M. (1999). „A sauropodomorph dinosaur from the Upper Triassic (Carnian) of southern Brazil“ Comptes Rendus de l’Académie des Sciences, 329: 511-517.

[3] Ibidem

[4] Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.

[5] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 163.

[6] Benson, R. B., Hunt, G., Carrano, M. T., Campione, N. and Mannion, P. (2018). Cope’s rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology, 61: 13-48. doi:10.1111/pala.12329

[7] McPhee, Blair W.; Benson, Roger B.J.; Botha-Brink, Jennifer; Bordy, Emese M. & Choiniere, Jonah N. (2018). „A giant dinosaur from the earliest Jurassic of South Africa and the transition to quadrupedality in early sauropodomorphs“. Current Biology. 28 (19): 3143–3151.e7. doi:10.1016/j.cub.2018.07.063

[8] Langer, M.C. (2003). „The pelvic and hind limb anatomy of the stem-sauropodomorph Saturnalia tupiniquim (Late Triassic, Brazil).“ PaleoBios, 23(2).

[9] Bonaparte J. F., Brea G., Schultz C. L., Martinelli A. G. (2007). „A new specimen of Guaibasaurus candelariensis (basal Saurischia) from the Late Triassic Caturrita Formation of southern Brazil“. Historical Biology. 19 (1): 73–82. doi:10.1080/08912960600866862

[10] Ezcurra, M. D. (2010). „A new early dinosaur (Saurischia: Sauropodomorpha) from the Late Triassic of Argentina: a reassessment of dinosaur origin and phylogeny“. Journal of Systematic Palaeontology. 8 (3): 371–425. doi:10.1080/14772019.2010.484650

[11] Mario Bronzati, Max C. Langer & Oliver W. M. Rauhut (2019). Braincase anatomy of the early sauropodomorph Saturnalia tupiniquim (Late Triassic, Brazil). Journal of Vertebrate Paleontology, Article: e1559173. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2018.1559173

[12] Mario Bronzati, Rodrigo T. Müller & Max C. Langer (2019). Skull remains of the dinosaur Saturnalia tupiniquim (Late Triassic, Brazil): With comments on the early evolution of sauropodomorph feeding behaviour. PLoS ONE 14(9): e0221387. doi: https://doi.org/10.1371/journal.pone.0221387