Velikonoční ostrov formovaly do dnešní podoby sopky. Z geologického hlediska je to novorozeně s pouhými asi 750 000 lety. Osídlen byl pravěkými polynéskými mořeplavci, kteří na ostrov dopravili k jídlu vhodné plodiny. Dařilo se tam batátům, jamům, pěstovalo se taro. Druhová skladba pylu v usazeninách kráterových jezerech usvědčuje domorodce, že se kolem roku 1010 pustili do riskantního podniku - masivního odlesňování. Postupně se jim podařilo vykácet více než deset milionů palem. Dopad takového činu na sebe nenechal dlouho čekat. Krajinu začaly sužovat větrná eroze a sucho.
Podle Španělů objevil ostrov pro Evropany mořeplavec Álvaro de Mendaña de Neira v roce 1567. Podle Angličanů to bylo o více než sto let později, zásluhou bukanýra Edwarda Davise. V té době na něm mělo žít okolo dvou až tří tisíc obyvatel. Když se ale později (v roce 1786) na ostrově zastavil francouzský mořeplavec Jean-François de La Pérouse, nalezl už ostrov ekologicky zdevastovaný a obyvatelstvo zdecimované kmenovými válkami.
Sochy zvané moai dlouho patřily k světovým záhadám, z nichž těžili fantasti jako je Erich von Däniken. Pak přišel náš Pavel Pavel na způsob, jakým ostrované monstra o hmotnosti 14 tun zvedali a jak podle pověsti, „sochy naučili chodit“.
V čase svého vzniku měly být sochy jakýmsi vyjádřením tradic kultu předků, který je typický pro celou Polynésii a hrály nejspíš roli v ideologii a legitimizaci politické struktury tehdejší společnosti. V letošním roce přicházejí vědci s dalšími poznatky. V jednom z lomů, kde provedli pečlivý průzkum, se jim podařilo začátek tamní činnosti datovat. Práce tam začaly okolo roku 1455 a s výrobou soch končili na počátku 17. století, tedy v době zahájení kontaktu se západní civilizací.
Nynější výkopové práce zahrnovaly vyproštění dvou vodorovně ležících soch. Hned u „čísla 156“ se ukázalo, že původně socha stála na masivním podstavci. Do polohy ležmo se dostala až časem. Další fakta zveřejněná v časopise Journal of Archaeological Science dokládají, že sochaření nebylo tak zcela bezúčelné, jak se dosud soudilo, a že ne všechny monumenty měly být přepraveny směrem k pobřeží a stát se jakousi galerií předků. Naopak sochy sloužily k uctívání a při slavnostech v místech, kde byly vytvořeny. Jinak řečeno, jejich konečné místo určení bylo již v samotných lomech.
Rozbor materiálu z místa vykopávek a okolní půdy, poskytl vědcům argumenty pro tvrzení, že uctívání soch byla jen jedna stránka věci. Kromě předcházení si mocných, se lom stal zdrojem tolik žádoucí vody potřebné k zavlažování. Ani to ale nebylo všechno. Sochy jsou placaté, protože mocnost vhodného materiálu k jejich zhotovení nebyla velká. Poměrně mělké dolování monolitů obnažovalo podloží s tufovým sedimentem bohatým na vápník, fosfor a další minerály. Lom tedy poskytoval „hnojivo“ dovolující významně zvýšit úrodnost okolní erodované půdy.
Závěr
Úkolem soch možná bylo udržet na ostrově pořádek, naklonit si mocné a přízeň bohů, ale vedlejším efektem jejich dolování, nejspíš i činem důležitějším, bylo vytvoření vodního rezervoáru a získávání hnojiva ke zvyšování úživnosti krajiny. Z chemických rozborů vyplývá, že doplňování v půdě nedostatkových látek umožnilo domorodcům zvyšovat výnosy na dvojnásobek, což jistě přispělo k omezení tamních hladomorů. Odkrytí mohutných podstavců a ležících soch s petroglyfy na zádech, vydalo svědectví o tom, že mnohé ze soch měly své trvalé místo v místě svého vzniku. Tam také byly uctívány. Nešlo tedy o opuštěné a zapomenuté relikty, které čekaly na přepravu do kultovních míst, jak se traduje a píše v knihách.
Literatura
Sarah C.SherwoodaJo AnneVan TilburgbCasey R.BarriercMarkHorrocksdeRichard K.DunnfJosé MiguelRamírez-Aliagag.: New excavations in Easter Island's statue quarry: Soil fertility, site formation and chronology, Journal of Archaeological Science, Volume 111, November 2019.
Pyramidy jako „navoněná bída“
Autor: Jaroslav Petr (22.09.2003)
Diskuze:
Nesporné je,
Vojta Ondříček,2019-12-15 11:51:39
že ostrované v kamenolomu na hrubo otesali sochy a dopravili je na pobřeží a tam dokrášlili (nasadili klobouk a zasadili oči). Odpověď na otázku jak ji tam neschůdným terénem dopravovali má spekulativní charakter. Ing. Pavel Pavel odzkoušel jak doma tak za přítomnosti Thora Heyerdahla na ostrově jeden z možných způsobů. Uznávám, že překvapivě jednoduchý, rychlý a až na úpravu terénu snadný, spočívající v řízeném rytmickém rozkýváním stojící sochy a jejím pootáčením podél vertikální osy.
To pochopitelně nevylučuje ponechání vztyčených a opracovaných soch v kamenolomu.
Odpověď na důvod pro výrobu takového množství monumentů (kolem 1000) a jejic (aspoň částečný transport na pobřeží) je též spekulativní.
Ostrované neznali písmo a tak zbyly pouze legendy a ty jsou jak známo nespolehlivým zdrojem dějin.
To, že ostrované zjistili že odpad z kamenolomu je dobré hnojivo bude spíš následkem jejich činnosti při tesání soch a ne obráceně.
Zkrátka, historie Velikonočního ostrova je názornou ukázkou následků přemnožení populace.
Re: Nesporné je,
Zdeněk Kratochvíl,2019-12-15 14:24:45
Vypadá to, že nejedna minulá kultura pěstovala výrobu velkých soch jako sport, někdy společně se sportem přepravy velkých šutrů. Jestli bylo zdůvodnění náboženské nebo jiné si už těžko domýšlet, i když náboženství v tom většinou přinejmenším hrálo taky roli.
Já to znám jen z Řecka. Tam začali Kyklaďáci v rané době bronzové (28. století před n. l.) s přetahováním mramoru mezi ostrovama na stavbu sakrálních budov, sochy dělali jen mešní, tak do metru a půl, ale z nějakého hecu je dělali z šutru z jiného ostrova a pak vozili ještě jinam.
V pozdní době bronzové (14. století před n. l.) Achájci (tedy už Řekové) tahali šutry na stavbu hradeb a mostů. Běžná váha byla 2 až 5 tun, největší 50 až 100 tun. pozdější Řekové to považovali za stavby Kyklópů, např. hradby Tíryntu mají tloušťku 13 m a blok s reliéfem nad bránou v Mykénách měl ke stovce tun.
V archaické době (7. a 6. století před n. l.) na Kykladách tenhle sport obnovili, dělali polotovary soch až do sta tun, tahali je po horách a po moři. Největší problém prý byl nepřeklopit loď při nakládání. Byl jsem u toho, když dědkové v lomu týden chystali zvednutí šustru, na který technika neměla (teeda taková, která by se na to místo v horách dostala), a pak to za dopoledne měli skoro nenásilně.
V různých kulturách jsou motivy i techniky nejspíš různé, ale ta chytlavost i občsný užitek bude asi společným jmenovatelem.
Re: Re: Nesporné je,
Vojta Ondříček,2019-12-15 15:55:09
Myslím si, že tyhle gigantické a z dnešního pohledu nefunkční a zbytečné stavby byly tvořeny jako demonstrace moci panovníka, nebo instituce praktikované verze náboženství. Sloužily tedy k větší slávě atd. , ale i k ohromení a k zastrašení případného špiona nějakého nepřítele. Byly ukázkou toho, že poddaní panovníka jsou dobře organizovaní a poslušní.
I geoglyfy pláně NASCA patří tak trochu do toho odvětví sportu, tedy činnosti k životu nepotřebné, ale poskytující radost a uspokojení. Asi jako dnešní fotbal, golf, tenis, hokej, atd. Samozřejmě takové masové úsilí trénuje spolupráci, trénuje pospolitost a i disciplínu, tedy podřízení se uznávanému vůdci.
A dnešní obelisky jsou, podobně jako zlaté řetězy a na odiv stavěné drahokamy, také jen demonstrací přebytku a marnotratnosti.
Ty sochy na pobřeží Velikonočního ostrova (jsou i jinde, třeba v jižní Americe) měly možná, podle představ svých stavitelů, také funkci zastrašení případného invazora. Myslím, že i z důvodu zastrašování byly kdysi používány i rozvěšené lidské lebky a hnáty. I v Středověku hlásala zdáli viditelná šibenice s visatcem (v různém stavu rozkladu) eventuelním příchozím zločincům, že v tomto městě jsou zločiny tvrdě trestány.
Re: Re: Re: Nesporné je,
Michal Lichvár,2019-12-16 09:00:24
Kamarát tam teraz bol, všetky sochy sú otočené dovnútra ostrova, nie na more. Čiže ak brániť invázií, tak len iného kmeňa z ostrova. Chcelo by to vidieť mapu s bodkami a pohľadmi, kam sa vlastne sochy pozerajú. Možno mali za úlohu "strážiť sopku".
Re: Re: Re: Nesporné je,
Ondřej Dočkal,2019-12-20 22:19:11
Jak to tak vidím, mocipáni v každých časech měli zdá se trochu megalomanské sklony. Ať už jde o pyramidy, moai, chrámy a paláce .. a ať už jde o důvody náboženské nebo jiné (jak píšete - zastrašení nebo ohromení ostatních, ukázka semknutosti kolektivu apod.).
Otázka, která mě vždycky napadne je dlouhodobá udržitelnost těchto "kratochvílí". Vezmu-li si, že šlo o společnosti založené na zemědělství, tak většina lidí musela asi dost makat, aby uživila ten zbytek co nemakal na poli a hrál si s těmi sochami. Každé organizovaní uskupení lidí vyžadovalo nějaké "neproduktivní" členy, kteří byli určeni k tomu, aby to uskupení nějak organizovali, případně bránili. A pokud k tomu ještě přičteme čas na práci na tesání soch a jejich transport .. nemám na to samozřejmě žádné podklady, žádná "tvrdá data", ale připadá mi to tak neuvěřitelné, že se odvážím spekulace: nepřepískli to ti mocipáni? Nesoustředili se příliš na svá ega, na úkor praktických požadavků na produkci potravin? Nemohl tohle být taky jeden z důvodů toho, že jim došel dech? Dle článku postavili 1000 soch za ca 150 let... tedy ročně ca 6 kousků..
Re: Re: Re: Re: Nesporné je,
Ondřej Dočkal,2019-12-20 22:23:29
oprava téměř tisíc.. takže dejme tomu 4 - 5 ks/ročně, i tak úctyhodné...
Re: Nesporné je,
Florian Stanislav,2019-12-15 18:07:01
Mluvil jsem někdy kolem 2010 s Ing. Pavlem Pavlem. Četl jsem jeho knihy a vyměnil, pár e-mailů. Namítl jsem, že pohyb sochy moai kvedlavým posunem typu naklápění a pootáčení popelnici není základní postup přesunu válcovitého těžkého tělesa. Kdo tahal těžké špalky o velkém průměru v lese, tak ví, že pro válec je přirozeným způsobem přepravy válení. Válec se kvůli tomu i válec jmenuje. Čili sochu moai stačí obalit listím, kůrou, trávou, pak tenčí kulatinou dřevem do tvaru válce, obtočit provazy pro zpevnění a dalšími dvěma obtočenými provazy táhnout. Valit lze po vyměňovaných kulatinách, takže není problém podvlékat znovu lana. Průměr sochy je kolem metru, takže rameno síly je dostatečné k tomu, aby se socha valila několika desítkami lidí. V obtížném terénu lze sochu snadno zajistit klíny na kládě v podkladu.
Pavel Pavel odpověděl: Technicky je to správný argument, ale záhada má zůstat záhadou.
Můj názor :
Socha, kterou přemístili, byla jedna z menších (podle obrázku na odkazu tak 3 m vysoká) a musela mít vhodný spodek, což řada soch přemístěných nemá.
https://www.blesk.cz/clanek/cestovani/463441/cech-naucil-chodit-obri-sochy-na-velikonocnim-ostrove-kdyby-mu-upadla-zastrelili-by-ho.html
video:https://youtu.be/yvvES47OdmY
Socha kráčí po rovné cestě. V písku, po hrbolech a skále by to bylo horší, směrem nahoru už vůbec.
http://fyzweb.cz/materialy/sily/stehov/stehov.php
Největší (vztyčené ?) sochy mají asi 25 tun.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Moai
Některé dosahují až výšky 10 m. Sochy byly přepravovány na vzdálenost až 16 km.
Re: Re: Nesporné je,
Vojta Ondříček,2019-12-16 02:56:28
Mne tehdá napadla podobná metoda, jako vámi líčená, která by se obešla dokonce bez podkládaných "kolejnic".
Jedna varianta by se skládala ze dvakrát dvou půlkol s vnitřním profilovaným otvorem odpovídajícímu průřezu sochy v nožní části a v ramenní části. Ta dvě "půlkola" by se nasadila na odpovídající místo na soše s ponechanými výstupky, které by zamezily jejich axiální posuv. Ta půlkola by se spojila provazy do kol o průměru kolem dvou metrů. Tak by bylo docíleno ještě většího pákového momentu.
Ta druhá varianta by spočívala v nedělitelných kolech s otvory odpovídajícího profilu místu umístění na soše. Kola by se navlékla z obou konců sochy a vzájemně propletla tyčemi a lany. Sochám by byly opět ponechány "zarážky" pro kola, které by se na místě instalace odsochaly.
Ta kola by byla od sebe vzdálena třeba jen jeden metr, pochopitelně tak, aby těžiště leželo celkem přesně mezi koly. To kvůli snadnému zatáčení v zákrutách cesty. Kola by se dala opakovaně použít při transportech několika soch, pokud by se na sochách ponechal kalibrovaný profil.
Tehdá jsem chtěl tenhle nápad poslat jak Heyerdahlovi, tak Pavlovi, ale má vrozená lenost tomu nedovolila.
Ostrované používali páky a variabilní podpěry při manipulaci s těmito hmotami a řekl bych, že znali a používali i kladky při trasportu na svahu.
Ostatně podobná metoda navlečených dvou kol by posloužila i při transportu kvádrů při stavbě pyramid, nebo při transportu kvádrů na místo Stonehenge.
Re: Re: Re: Nesporné je,
Florian Stanislav,2019-12-16 23:55:21
Souhlasím, hlavní myšlenka je podobná, přepravovat sochu (kvádry pyramid) jako otáčející se válec.
1) Pyramidy se stavěly z kvádrů asi 2-3 tuny a byly taženy po dřevěných rampách typu rošt, kvádr na nízkých dřevěných saních, poléváno vodou. Navrhoval jsem rošt z klád položených příčně ke směru pohybu, to umožňuje v roštu klád mít slabé zářezy a působit pákami, postrkovat kvádr. Něco takového popisuje Herodot. Příčná dlouhá kláda přivázaný vzadu na dně saních by byla tak 10 cm nad roštem, znásobení síly dřevěnou pákou kolem délky 2 m by bylo řekněme 5-10x. Egypťané měli cedrové dřevo, bronzové sekery (tehdejší bronz silně legovaný arsenem a antimonem měl tvrdost srovnatelnou s běžnou antikorozní ocelí až 220 HB)
http://pardalnet.wz.cz/PDF/30-Egyptske-pyramidy-stavba-2-dil.pdf
2) Problém Velikonočního ostrova je už samotný les. Jde o palmy, čili nic moc drobnějšího, snad klacky a větve. To není rovný kmen borovice. Loukotě (oblé části kola) a špíce (radiální vzpěry) se dělaly po staletí z jasanu nejvyšší kvality. A kolo mělo pevný ráf okolo z kované oceli. Stavitelé soch neznali kovy a vyrobit kamennou sekerou prkno, to snad ani nejde. Takže se obávám, že vytvořit něco jako kolo je mimo reálné možnosti. Předpokládám, obalení sochy listy, větvemi, drobnými oblázky a hlavně těsně kolem po obvodu umístit přes celou délku klády asi průměr 15 cm. Na obou koncích bude kláda kratší s delší střídavě, úplně na konci bude zajištěno pevně provazy. Tím na koncích bude asi 10-12 mezer, kterými lze radiálně prostrčit asi 4 metrová páčidla tažená nahoře provazem. To pro překonání závažných překážek na cestě, jinak hlavní přesun tlačením válce a hlavně tažením s odvalování za silné dlouhé provazy. Silnými provazy utaženými vtlučením klínovitých dřev lze vytvořit asi metr široká kola na dvou místech asi půl metru od konců sochy. Válet se bude po kládách, stačí na každé straně asi 3 klády. Kola budou mít s provazy o několik cm větší průměr jak zbytek válce, který do kulata (tvaru válce) doladěn nebude. Mezerou mezi kládami a zemí lze mnohonásobně obtáčet dlouhý provaz na dvou místech, ne však přímo ve středu. Střed je určen k tomu, aby po najetí na vložený oblý vypouklý kámen velikosti a tvaru velkého bochníku chleba, bylo možno poměrně malou silou na tomto místě daném rovnováhou celou sochu otočit (podle svislé osy) a válet tak do zatáčky případně klikatě do kopce.
http://www.autolexicon.net/cs/articles/odpor-valivy/
Tabulka má hodnoty pneumatika - hluboký písek koeficient f (jindy ksí) = 0,15 – 0,30. Počítám f valivého odporu = O,2 .
Poloměr R = O,5 m, hmotnost 10 tun, pak G= m*g = 100 000 [N].
Pak síla valivého odporu = 4O 000 N. U jednoho člověka lze jistě počítat se silou 400 N, pak vyjde potřeba 100 lidí. Válcovou sochu lze valit před sebou a současně valit tahem za horní část dlouhými provazy, takže 100 lidí lze využít. Po odvalení asi 20 metrů bude odpočinek a nové obtočení lana.
Válcový balík slámy průměr balíku 120 - 170 cm, průměrná váha balíku 200 kg. Takový balík je člověk schopen koulet po trvrdém podkladu. Na sochu hmotnosti 10 000 kg je tedy třeba 50 lidí.
...
Jan Balaban,2019-12-15 10:04:20
Pracuje sa na zalesňovaní, teda na návrate do stavu keď bol ostrov na tom najlepšie?
Re: ...
Mojmir Kosco,2019-12-15 14:12:36
pomalu. S odlesněním odešla vlivem eroze i "půda" vlivem eroze. U nás se počítá 1cm vrstvy půdy cca sto let v subtropickém pásu ( zda monzunovém ?)to trvá déle .
Re: Re: ...
Jan Balaban,2019-12-16 09:47:27
Na Slovensku sa stavajú montovne automobiliek zásadne na úrodnej pôde, možno ba sa im "odpadová" pôda hodila.
Re: Re: ...
Radim Polášek,2019-12-19 09:34:55
Centimetr za 100 let je tak neurčitý údaj, že je spíš úplně k ničemu a vhodný pouze jako propagandistický žvást.
Například rychlost tvorby půdy úměrně závisí na tom, jaký povrch hornina na jednom metru čtverečním má. Extrém je na jedné straně holá skála, která má na jednom metru čtverečním povrchu něco víc nad 1 m čtvereční a na druhé straně hluboká mnohametrová vrstva štěrku, která má na jednom metru čtverečním plochy povrch desítek až stovek metrů čtverečních. A to se bavíme o hornině typu pevná skála bez pórů a prasklin, jako je třeba žula.
Velikonoční ostrov je ale sopečného původu a například v článku zmíněný sopečný tuf je nesoudržná hornina plná pórů a prasklin, která se velmi rychle, během pár let ve vlhku a v teple tropů, téměř kompletně rozpadne.
V praxi je tedy opětné zalesnění přímo závislé na místních geologických útvarech. Někde bude stačit rovnou vysadit základy budoucího lesa, jinde se musí jít postupně přes tamější pionýrské rostliny, potom keře, potom dřeviny a až potom les a jinde může holá souvislá skála odolávat desítky a stovky let, než by šla osadit prvními rostlinami.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
