Blouzněním, neboli deliriem je v tomto článku míněna dočasná náhlá změna v pacientově vědomí a stav, kdy si člověk není schopen věci uvědomovat a vnímat je. Tento stav je způsoben zdravotním stavem pacientů. Klasickými klinickými příznaky jsou halucinace, deziluze, třes, ztráta orientace.
Lékař Jesse R. Fann z University of Washington, společně s Fredem Hutchinsonem z Cancer Research Center, a s jeho dalšími kolegy sledovali 90 pacientů a to ještě před tím, než jim byla provedena transplantace kmenových buněk. Pacienty sledovali ještě dalších 30 dnů po vlastním provedení zákroku. Během celé této doby u nich zaznamenávali jejich psychický stav a čas pokud došlo k nějakým symptomům psychotické poruchy. Při vyhodnocení poznatků byly vzaty v úvahu rizikové faktory souvisící se schizofrenií, aby nedošlo ke zkreslení výsledků.
Výzkumníci zjistili, že u 50% pacientů došlo k projevu deliria. Syndromy se objevovaly ve třech oblastech - psychotické problémy a problémy s chováním, zhoršené poznávací schopnosti a konečně poruchy nálady a vědomí.
Začínající příznaky psychotického chování se objevovaly přibližně čtyři dny před vlastním záchvatem. Záchvat deliria trval průměrně 10 dnů, přičemž vrcholil koncem druhého týdne po transplantaci. Počínající symptomy zahrnovaly sníženou aktivitu pacientů, narušení spánkového cyklu a zhoršenou rozpoznávací schopnost. Současně si pacienti stěžovali na emocionální úzkost a přílišné vyčerpání. Pokračující strádání pacientů se vyvíjelo v blouznění.
Tato studie ukazuje, že kliničtí lékaři se u pacientů po transplantaci kmenových buněk nemohou opírat o stávající vysvětlování příčin halucinace. Ukázalo se, že delirium nemusí být jen následkem horečky, otravy, úžehu, chronické otravy alkoholem, nebo zneužívání psychofarmak.
Do arzenálu příčin se tak nově zařadila také léčba kmenovými buňkami (například při transplantaci kostní dřeně).
Poněkud paradoxní je, že přesto, že lze delirium úspěšně léčit, bývá často nerozpoznáno. A právě nerozpoznání začínajících příznaků má na svém kontě hodně případů sebevražd. Přitom by mnohdy stačilo tak málo - rozpoznat počínající příznaky a krátkodobě nasadit psychofarmaka. Odborníci soudí, že zde presentovaná zjištění o rizikovém období u pacientů jímž jsou aplikovány kmenové buňky, pomůže zachránit hodně lidských životů.
Pramen: Article: "Clinical Presentation of Delirium in Patients Undergoing Hematopoietic Stem Cell Transplantation: Delirium and Distress Symptoms and Time Course,"Jesse R. Fann, Catherine M. Alfano, Bart E. Burington, Sari Roth-Roemer, Wayne J. Katon, Karen L. Syrjala, CANCER; Published Online: January 10, 2005 (DOI: 10.1002/cncr.20845); Print Issue Date: February 15, 2005.
John Wiley & Sons, Inc.
Diskuze:
Psychické problémy může přinést každý těžký stav
Mája Švojgrová,2005-01-24 10:42:26
a právě proto potřebují nemocní speciální péči. Není to problém jen transplantací - v tomto je článek vytržený z kontextu. Stejné problémy mohou mít nemocní po těžkém úrazu, po operacích, při léčbě infekcí, po infarktech, intoxikacích, při dialyzační léčbě apod. Péče o psychický stav a včasné rozpoznání symptomů je nedílnou součástí každé intenzivní medicíny. Neléčit, netransplantovat, neoperovat, nedialyzovat by byla ovšem fatální chyba. Ne polovina, ale většina nemocných na intenzivní péči se skutečně dostává nebo může dostat na kratší či delší dobu do určitých psychických problémů a je věcí ošetřujícího lékaře a personálu, aby tyto stavy včas rozpoznal a zařídil potřebné, včetně psychoterapie, vhodné medikace, komunikace nemocného s rodinou a blízkými. Selhání takové péče by bylo selhání lékaře a důvod k vrácení diplomu. Každý lékař i zdravotní sestra na jednotkách intenzivní péče má a musí být napůl psycholog, jenom tak jde dojít k cíli. A tím je uzdravení pacienta z nemoci, která jinak sahá na život. Velmi důležitá je v tom právě pomoc rodiny a přátel, komunikace s nemocným, dodání odvahy. Právě ten, kdo nic nedělá, nejvíc zkazí.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
