Elegantní pozůstatek supernovy Ia SNR 0509-67.5. Kredit: NASA/CXC/SAO/J Hughes et al/ESA/Hubble Heritage Team.

Mezi astrofyziky to opět vře. Nový výzkum, který si pochopitelně ihned vysloužil přívlastek „kontroverzní“, vede smrtící útok na temnou energii, a tím i na valnou většinu ve vesmíru, v němž žijeme. Ostřílení čtenáři již dobře vědí, že věda kolem temné energie má leccos společného s duchařinou, neboť u temné energie stále není úplně jistě, zda vůbec existuje, zatímco u temné hmoty, to je víceméně jisté.

Subir Sarkar z Oxfordu a jeho kolegové již pár let vedou frontální útok na temnou energii. Podle nich tahle záhadná substance neexistuje a jde o pouhé projevy artefaktů pozorování vesmíru a nedostatečného spánku astrofyziků. Dramatická zápletka tkví v tom, že Sarkar a spol. útočí přímo na to, za co dostali Perlmutter, Schmidt a Riess v roce 2011 Nobelovu cenu za fyziku. Jinými slovy, jde tu o nefalšovanou fyzikální svatokrádež.

Neméně elegantní Subir Sarkar. Kredit: Universität Bonn.

Dotyční nobelisté šokovali celý svět, když z pozorování 50 vzdálených supernov odvodili, že se rozpínání vesmíru nezpomaluje, jak prakticky každý čekal, ale naopak zrychluje, což nečekal nejspíš vůbec nikdo. Z tohoto šoku se zrodila temná energie, přízračná síla, která zařizuje pozorované zrychlení rozpínání vesmíru. Problém je v tom, že stále ani za mák netušíme, co je tahle temná energie vlastně zač. Přesto, nejspíš proto, že je tak sexy, je dnes temná energie jedním z klíčových prvků Standardního modelu kosmologie.

Ne každý astrofyzik se ale takovou duchařinou smířil. Jedním z nich je i Sarkar, který v říjnu 2016 s dalšími kolegy publikoval výzkum, v němž analyzovali 740 supernov typu Ia, a pak dospěli jen ke statisticky nepřesvědčivé podpoře zrychlování rozpínání vesmíru. Jejich práce vyvolala rozruch a snesla se na ně rozsáhlá kritika, jak kvůli samotné statistické analýze, tak i kvůli tomu, že záměrně opomíjejí další zdroje dat, z nichž bývá odvozována temná energie, především reliktní záření vesmíru a baryonové akustické oscilace.

Oxford University, logo.

Jak je ale vidět, Sarkar bojuje dál. Nová publikace jejich týmu dále snižuje význam supernov typu Ia pro odvozování zrychlování rozpínání vesmíru a temné energie. Dospěli k názoru, že se rozpínání vesmíru vlastně vůbec nezrychluje, a že se nobelisté nachytali na lokální pohyb v našem koutu vesmíru. Podle Sarkara to nemá nic společného s celkovou dynamikou vesmíru a není tudíž potřeba přivolávat temnou energii ani žádné podobné duchy.

Nobelisté se pochopitelně brání. Riess a spol. se odvolávají na nejnovější výzkum souboru zhruba 1 300 supernov, jehož výsledkem je, že nejde o artefakt, nýbrž že rozpínání vesmíru skutečně zrychluje. Riess také poukazuje na to, že Sarkar stále nebere v potaz další typy dat, která odkazují na temnou energii. Sarkar tuto kritiku odvrací s tím, že data z baryonových akustických oscilací jsou příliš omezená na to, aby na jejich základě bylo možné rozhodnout pro nebo proti zrychlování rozpínání vesmíru. A z reliktního záření se podle Sarkara vlastně přímo neodvozuje temná energie. Ať tak či onak, temná energie se zatím každopádně příliš neprojasnila.

Video: Seeing The Edge Of The Universe - Talk by Prof Subir Sarkar at Manthan

Literatura

Physics World 28. 10. 2019, arXiv:1808.04597.