O katastrofě na konci křídy před 66 miliony let jsem na této stránce v uplynulých letech napsal již řadu článků, a kromě toho i tři knihy (viz zde, zde a zde). Nově objevená a popsaná lokalita K-Pg v americkém Coloradu je ovšem natolik zajímavá, že ji nelze opomenout a nevěnovat jí další z článků k tomuto tématu.[1] Stejně jako dnes již slavná lokalita Tanis ze Severní Dakoty[2] i lokalita Corall Bluffs má velký potenciál pro vysvětlení průběhu událostí po dopadu planetky Chicxulub na území Severní Ameriky. A to zejména v případě fosilií tehdejších savců, kterých bylo na tomto místě objeveno velké množství. Nejstarší jsou datovány do doby krátce před touto událostí a nejmladší pak zhruba do doby 1 milionu let po dopadu, což umožňuje studovat proměny v početnosti, druhové rozmanitosti a výskytu jednotlivých druhů právě přes tuto kritickou hranici. Tyler Lyson, spojený dříve s výzkumem edmontosauří mumie Dakoty, je jedním z paleontologů, kteří lokalitu prohledávali a studovali. Nyní působí jako kurátor sbírek vertebrátní paleontologie při Denverském muzeu přírody a vědy a sám byl podle svých slov ohromen množstvím a kvalitou zdejšího fosilního materiálu (za pouhých několik minut objevil s kolegy pět fosilních savčích lebek). Fosilie malých savců jsou v Corall Bluffs nejen velmi početné (představují nejméně 16 druhů), ale také výborně zachované. To umožňuje učinit si vůbec poprvé lepší představu o tom, jak významně tato katastrofa s mimozemským pozadím zasáhla do existence savčí populace před 66 miliony let. Objeveno zde bylo asi sedm tisíc fosilií, kromě savčích se jedná také o zkameněliny krokodýlů, želv a rostlin. Mnohé savčí fosilie poskytují vůbec poprvé pohled na celou lebku, nikoliv jen na fosilní zuby. Dřívější výzkum doložil, že savci rozhodně nebyli ušetřeni drastických důsledků dopadu planetky v nynějším Mexickém zálivu, naopak byli významně zasaženi. Podle studie z roku 2016 možná přes 90 % tehdejších severoamerických savčích druhů v geologicky nepatrné době zcela vyhynulo![3] I když se může jednat o mírně nadsazená čísla, je nepochybné, že savci nebyli žádnými „korunovanými“ vítězi, kteří na rozdíl od neptačích dinosaurů přežili jaksi bez větších potíží. To ostatně dokládá i nový výzkum, který má ale k dispozici podstatně přesnější paleontologická data. Ačkoliv někteří paleontologové, jako je David Archibald ze Státní univerzity v San Diegu, varují před zobecňováním výsledků z jediné lokality pro celý svět, svoji váhu tento výzkum nepochybně má. Co se tedy podařilo zjistit?
Aby měli co nejpřesnější výsledky, použili autoři vědecké studie nejmodernější metody radiometrického datování a paleomagnetického výzkumu (měření magnetické polarity hornin), stejně jako fotogrammetrických měření za pomoci dronů. Díky tomu dosáhli vysoké přesnosti v datování jednotlivých vrstev hornin a fosilií a mohli vytvořit scénář dění zhruba do milionu let od dopadu planetky. Jak se dalo očekávat, v nejstarších horninách, které se ukládaly řádově do několika desítek tisíc let po dopadu, byli savci velmi malí (nevážili víc než zhruba půl kilogramu) a jejich populace řídké. Kupodivu se ale z katastrofy relativně rychle vzpamatovali a dosud zdevastovaný, post-apokalyptický svět začali asi po 60 až 80 tisíciletích poměrně rychle osídlovat. Nejpozději 100 000 let po události už někteří savci dosahovali velikosti kočky domácí (do 6 kg), do 300 000 let už ale velikosti bobra (přes 20 kg). 700 tisíciletí po události už se vyskytoval přinejmenším jeden druh pravěkého savce (Ectoconus ditrigonus z řádu Condylarthra), jehož hmotnost se již blížila 50 kilogramům. To je velký rozdíl oproti předchozím představám, že první velcí savci (zhruba o velikosti dospělého člověka) se objevili nejdříve až nějakých 5 milionů let po události K-Pg.[4] Kromě těchto zajímavých zjištění bylo dosaženo i dalších úspěchů – bylo objeveno několik zcela nových druhů raně paleogénních savců a některé hůře známé druhy byly poprvé objeveny v kompletnějším stavu. Paleontologové se také pokusili rekonstruovat evoluční pochody, které v případě těchto nejstarších třetihorních savců působily. Zjistili, že evoluce a rychlá adaptivní radiace savců tehdy úzce souvisela s vývojem rostlin. První velcí draví savci se navíc objevili až mnohem později – skutečně až po milionech let dalšího vývoje. Nový výzkum každopádně podporuje předchozí představu, že savčí populace byly katastrofou silně zasaženy a množství tehdejších vývojových linií zcela vyhynulo. Pozitivnější objev spočívá ve vyšší rychlosti obnovy této zkázy, protože dřívější předpoklady počítaly s návratem k původní diverzitě řádově až s asi desetkrát delší prodlevou. Trochu smutným dovětkem je, že tato zjištění by mohla mít svůj význam i pro budoucí ekologické výzkumy v současném světě, dle všeho podléhajícím další vlně (člověkem způsobeného) rozsáhlého vymírání.[5]
Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.cz
Short Summary in English: Fossil locality Corall Bluffs in Colorado demonstrates how fast was recovery and adaptive radiation of North American mammalian species after the Chicxulub asteroid impacted Earth 66 million years ago.
Odkazy:
https://www.sciencenews.org/article/fossils-capture-mammals-recovery-after-dinosaur-killing-asteroid
[1] Lyson, T. R.; et al. (2019). Exceptional continental record of biotic recovery after the Cretaceous–Paleogene mass extinction. Science: eaay2268. doi: 10.1126/science.aay2268
[2] Robert A. DePalma; et al. (2019). A seismically induced onshore surge deposit at the K-Pg boundary, North Dakota. Proceedings of the National Academy of Sciences. doi: 10.1073/pnas.1817407116
[3] Longrich, N. R.; et al. (2016). Severe extinction and rapid recovery of mammals across the Cretaceous-Paleogene boundary, and the effects of rarity on patterns of extinction and recovery. Journal of Evolutionary Biology. 29(8): 1495-1512. doi: 10.1111/jeb.12882
[4] Bininda-Emonds O. R.; et al. (2007). „The delayed rise of present-day mammals“ (PDF). Nature. 446 (7135): 507–512. doi: 10.1038/nature05634
[5] Ripple W. J.; et al. (2017). „World Scientists‘ Warning to Humanity: A Second Notice“ (PDF). BioScience. 67 (12): 1026–1028. doi: 10.1093/biosci/bix125
Diskuze:
