Stanislav Mihulka napsal do prosincového vydání časopisu Vesmír krátkou aktualitu popisující, že s destruktivním účinkem extáze (MDMA) na nervovou soustavu to není zdaleka tak jasné. Článek naznačoval, že výzkumy, které měly dokládat poškození mozku následkem užívání extáze, byly ve skutečnosti zfalšovány.
Nyní se k téže otázce Jaroslav Petr vrátil v ledovém vydání VTM/Science. Ve svém článku "Když drogy léčí" upřesňuje, že výsledky, které měly dokumentovat účinky MDMA na opice, byly mezitím skutečně odvolány. Primárně nejspíš nešlo o podvod, leč o záměnu na straně výrobce. To, co u opic vyvolávalo popsané poškození mozku podobné Parkinsonově chorobě, nebylo výsledkem podávání extáze, lež metamfetaminu. (podrobnější text opět na Oslovi: http://www.osel.cz/index.php?clanek=402&music=&x=)
Jaroslav Petr ve svém článku uvádí, že tyto výsledky by mohly extázi naopak otevřít cestu k léčbě duševních poruch, např. posttraumatického syndromu. Ve stejné době probíhají pokusy s psilocybinem, který by zase mohl pomáhat prosti strachu ze smrti, například u nevyléčitelně nemocných.
V této souvislosti nemohu nevzpomenout časopis Československá psychiatrie, kde se o podobném využití řady psychotropních látek psalo na počátku 60. let - a to velmi zvláštním způsobem. Výtisky časopisu vůbec vypadají značně bizarně - socialistické závazky, sjezd pokrokových psychiatrů za mír, do toho otevřeně popisované experimenty s řadou látek. V jednom čísle například Stanislav Drvota popisuje, že se zdráhal na sobě provést jakýsi experiment, protože se teprve před nedávnem vyzdravil z těžké otravy LSD. "Přistoupil jsem [k psilocybinu] s jistým váháním, protože jsem již v roce 1953 prodělal otravu LSD a trochu jsem se bál kumulace toxických vlivů."
Sympatická byla tehdejší "suchost" a střízlivost popisovaných experimentů, kterou později na straně obhájců těchto látek bohužel vystřídalo spíše extatické blábolení o vesmírném vědomí. V roce 1960 píše ovšem ještě třeba Stanislav Grof do Československé psychiatrie technické články ve stylu "Psychopatologie a biochemie experimentálních psychóz vyvolaných anticholinergními halucinogeny".
Výše zmíněná extáze možná působí poškození nerovové soustavy, možná je naopak může pomoci léčit. Nicméně v Československé psychiatrii z roku 1960 jsem objevil skutečně lahůdkově bizarní způsob, jak obě tyto cesty zkombinovat. Představte si, že nějaká látka (v textu se konkrétně hovořilo o LSD, ale v zásadě na tom nezáleží) může vyvolat stav podobný schizofrenii. Nebudeme ji pak podávat běžné populaci ani pacientům, ale - ošetřujícím lékařům. Navodíme u nich (doufejme ovšem, že jen dočasně) podobný stav.
Po takovémto zážitku se lékaři prý mají dokázat lépe vcítit do psychiky nemocných, porozumět jejich způsobu uvažování a snad jim i pomoci. Ze strany lékařů se vlastně jednalo o dobrovolné sebepoškození, respektive jakousi výukovou cestu na druhý břeh...
"Experimentální psychóza LSD dává neuropsychiatrovi, psychologovi a všem ostatním pracovníkům z oblasti duševních chorob přitažlivou a snadnou cestu prožít bez nebezpečí některé příznaky duševních chorob, které do té doby znali jen z objektivního pozorování a z líčení nemocných," píše pak přímo Jiří Roubíček v článku Toxické a experimentální poruchy (Československá psychiatrie 2/1960). Diskutuje se pak dokonce i o možném použití LSD jako antidepresiva, přínos je však hodnocen velmi rezervovaně. Totéž mimochodem i pro psilocybin výše doporučovaný proti chronickému strachu - zde se naopak doporučuje spíše pro zdravé lidi, neboť údajně nevyvolává změny osobnosti.
Roubíček navrhuje také experimentální podávání benactyzinu (diethylamino-ethylester benzyliové kyseliny), mezi jehož účinky patří především zrakové halucinace a při větší intoxikaci další změny (porušená řeč, schopnosti psaní i počítání, poruchy paměti, částečná amnézie). Intoxikace údajně silně připomíná delirium tremens a další spíše organické psychózy. Opět jedna z cest, jak by lékař mohl porozumět, co se v takovém případě děje s jeho pacienty, např. pokročilými alkoholiky.
Tak jen nevím - myslelo se to tehdy vážně, nebo šlo o záminku, jak udělat z konzumace určitých látek nejen činnost společensky přijatelnou, leč navíc ještě hodnou obdivu? Že to ale ti psychiatři uměli tehdy soudruhům nahoře chytře zdůvodnit... :-)
Diskuze:
Jaroslav Lenert,2010-06-03 11:28:33
Dochází zde k několika omylům, které mohu objasnit, protože jsem se v 70. a 80. letech stýkal se S. Drvotou.
1) Lékaři nechtěli propagovat psychotropní látky, ale dostali jejich výzkum jako stranický úkol. Sovětští agenti tehdy získali informace o podobných pokusech v USA a proto prosadili tento výzkum i v zemích Varšavské smlouvy. Zkoumal se vliv na zvýšení koncentrace pilotů při dálkových letech, na zvýšení prahu odolnosti proti bolesti apod. Všechny tyto výzkumné zprávy byly tajné, ale odborná veřejnost znala jejich obsah. To mi potvrdili někteří psychiatři, kteří se na uvedených výzkumech přímo nepodíleli.
2) Z 90 procent se jednalo opravdu o LSD, jehož největším světovým výrobcem byla až do 80. let Galena Opava (ano, je to ten podnik, který vytvořil mj. i recepturu na Kofolu).
3) Jak mi potvrdilo několik účastníků experimentů, byly publikované výsledky "vedlejším produktem" výzkumů. Vznikly většinou ze zájmu experimentátorů mimo hlavní pracovní náplň, ale to bylo stranou a vládou tolerováno.
4) Používání psychicky aktivních látek při kultovních obřadech či před bojem je technika stará tisíce let. Nemusíme ale chodit daleko: Ještě v 1. světové válce vojáci fasovali před bojem dvojitou dávku rumu, viz Švejk.
Schyzofrenie
Petr,2005-08-20 09:57:41
Interpretace informace,kterou přijímá mozek je velmi různorodá.Pokud vybudíte mozek do extrému,začne se extrémě chovat.Každá stavba,pokud má být kvalitní,musí mít předimenzovaný základ.Takže pokud kvalitně a odborně připravíte děti do života,je možné velmi snížit chaos vhlavičkách od20 do40 let.
Modelování duševních poruch pomocí drog
Vítězslav Novák,2005-01-25 11:14:00
nemuseli tehdejší psychiatři mocipánům nijak zvlášť "prodávat". To, že duševní činnost je ovlivnitelná pomocí chemických látek, tedy zcela a naprosto materiálně, přece velice dobře zapadá a i tehdy zapadalo do materialistického světového názoru. Dá se to zjednodušit až do vulgárního materialismu: ejhle - duše je materiální.
Což je řečeno opravdu VELMI zjednodušeně, ale v rámci toho zjednodušení ne zcela mimo.
Copak 60. léta! To byla heroická doba, kdy se dělaly lecjakés pokusy, za které by nejspíš dnes etické komise dotyčného vymazaly nejen z lékařské komory, ale i ze života vůbec. Nedávno připomněla ČT dokumenty z té doby - třeba ten slavný pokus s nespavci z konce let 60.
Duševní poruchy a halucinogeny - ještě jednou ...
Stanislav Mihulka,2005-01-19 10:08:27
Výzkum duševních poruch je podle mě úžasně zajímavej a přínosnej směr bádání, kterej bohužel zcela zásadně likviduje současná xebofobní legislativa. A řekl bych, že i pro normálního občana neterapeuta je cenná zkušenost, když zažije, jak se asi cítí člověk s duševní poruchou. Docela hodně to pomůže tyhle lidi pochopit a tolerovat.
Ricaurte je skoro jistě podvodník
Stanislav Mihulka,2005-01-19 09:59:18
Musím se trochu ohradit. Panuje obecný názor, že Ricaurte je opravdu podvodník. Ať mi nikdo netvrdí, že seriózní badatel, který alespoň průměrně zná látku, se kterou pracuje, bez komentáře uveřejní výsledky, který naprosto odporujou veškerý zkušenosti s MDMA, ba co víc, že ty pokusy alespoň nezopakuje - vždyť 2 opičky z 8 umřely a 2 dostali infarkt, proboha!
V mé aktualitě zmiňovaná pohlednice NIDA s pozitronovou emisní tomografií "mozku na extázi" - se kterou měl Ricaurte taky co dělat - je naprosto zjevnej a prokazatelnej podvod, průhledná statistická manipulace s logaritmováním osy y.
A hlavně Ricaurte už byl několikrát v minulosti na základě analýzy jeho publikací obviněn, že při výzkumu manipuluje design pokusů, data a podvádí při jeji interpretaci.
Takže si dovoluju tvrdit, že to podvod se vší určitostí je.
Článek J. Petra jsem nečetl,ale rád bych podotknul, že tam uvádím i citaci jak odvolaného Ricaurteho článku, tak i onen odvolávající text. Taky bych neřekl, že by Ricaurteho podvodné výsledky nějak přispěly k léčbě duševních poruch (jak rozumím z interpretace autora) - tyhle pokusy rozjíždějí za velikých těžkostí lidé, proti kterým Ricaurte zásadně bojuje.
Duševní poruchy a halucinogeny
Stanislav Mihulka,2005-01-19 10:06:11
Výzkum duševních poruch je podle mě úžasně zajímavej a přínosnej směr bádání, kterej bohužel zcela zásadně likviduje současná xebofobní legislativa. A řekl bych, že i pro normálního občana neterapeuta je cenná zkušenost, když zažije, jak se asi cítí člověk s duševní poruchou. Docela hodně to pomůže tyhle lidi pochopit a tolerovat.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
