Maarten HD Larmuseau, vedoucí výzkumného týmu na KU Leuven, první autor studie. Kreit: Sofiecl, Wikipedia.

Ověřit otcovství je dnes značně jednoduché. Stačí k tomu špejle opatřené vatičkou, vytřít sobě i potomkovi jimi ústa a vzorky zaslat do laboratoře vybavené na čtení DNA. Výzkum, o němž je tento článek vedl Maarten HD Larmuseau, vedoucí laboratoře socioekologie a sociální evoluce na Katolické univerzitě v Leuven. Účastníci jeho výzkumu byli dobrovolníci starší 18 let, kteří dali souhlas k ověření příbuznosti s legálními příbuznými. To, co mužům vyšetřovali, byl jejich Y chromozom a na něm značky, jako je mutace Y-STR. Protože ženy pohlavní Y chromozom nemají, tak se na Y chromozomu vyskytující mutační značky dědí pouze po meči. Sledují v rodokmenech mužskou linii. Celkem vědci identifikovali 513 párů současných dospělých mužů žijících v Belgii a Nizozemsku, kteří podle genealogických záznamů sdíleli společného předka. Některé z doložených rodokmenů sahaly až do roku  1315.

Logo Katholieke Universiteit Leuven.

Pro představu co na výzkumníky čekalo, ověřit genealogické údaje téměř sedmi tisíc mužů. Kromě dat jejich narození zjišťovat i takové detaily, jako bylo povolání legálního otce. U potomků vždy bylo podmínkou, aby k narození potomka pokračující generace došlo v manželství, případně (u těch nejstarších případů) muselo z církevních záznamů jasně vyplynout, že dítě bylo pokřtěno v době, kdy byl otec naživu. Jinak byly případy z dalšího sledování vyřazeny.

0,4 až 5,9 % manželských dětí má jiného biologického otce, než uvádí matriky,… V průměru na generaci to je 1 – 2 procenta. Kredit: Shutterstock

Pokud se stalo, že písemné záznamy (rodokmen) nekorespondoval se „záznamem“ na Y chromozomu u některého z pokračovatelů rodu, tak se to považovalo za známku toho, že narození potomka pravděpodobně předcházela nevěra, případně znásilnění cizím mužem. Panenské početí (bez účasti muže a jeho Y chromozomu), ani neposkvrněné početí mimozemskou bytostí, se nezvažovalo. Protože šmírování dávno minulých intimností si všímalo i zaměstnání otců zrozených dětí, výsledky se dnes dají zobecnit a stanovit vliv toho, čemu se říká socioekonomické postavení. Laicky řečeno, zda se nemanželské děti rodily více těm bohatším, nebo chudině.

S rozmachem průmyslové revoluce se v Bruselu hodnota EPP vyšplhala na 36 %. Zda stejný boom nemanželských dětí sleduje i bruselská úřednická revoluce, studie neuvádí. Na obrázku je budova Berlaymont, sídlo Evropské komise. Autor: Zinneke, Wikipedie.

V mysli mnohých z nás panuje představa, že ve vyšší vrstvě je promiskuita běžnější, a že právě tam bude nemanželských potomků nejvíc. Tomu ale zjištěné genetické poznatky nenahrávají. Nejnižší výskyt nemanželských dětí měli zemědělci. Dost podobně (s jedním procentem nemanželských dětí) na tom ale byli kvalifikovaní řemeslníci a kasta obchodníků, reprezentujících jak střední, tak i vysokou socioekonomickou třídu.

Sídlo Rady Evropské unie. Kredit: Jlogan, Wikimedia Commons.

Tím, že pátrání se týkalo jak starousedlíků z území katolických Flander, tak i Nizozemí, které je považované za baštu protestantů, dovoluje výsledky vztáhnout i na vliv náboženské příslušnosti. Tím, že významný rozdíl v míře EPP v různých lokalitách zjištěn nebyl, vede autory k závěru, že náboženské přesvědčení se na chování a frekvenci nemanželských hrátek, nijak nepodepsalo.

To, co se ale podepsalo a hrálo u sledovaného parametru hlavní roli, byla kumulace obyvatelstva. Zvláště pokud se jí dostalo spojení s nouzí. Zatímco zemědělce v odlehlých koutech země s řídkým osídlením maléry EPP postihly jen asi v půl procentech případů, v hustě osídlených oblastech u rodin tkalců, námezdních pracovníků, dělnické třídy tehdejší doby, počet „kukaček“ činil 6 %. Korunu tomu všemu ale dala průmyslová revoluce. Nebyla jen průmyslovou, ale jak se ukazuje, i sexuální. Venkov poznamenala nárůstem EPP na šest procent a ve městech (jak belgických, tak i nizozemských) na 12 %.

Sídlo Výboru regionů v Bruselu. Kredit: Guy Delsaut, Wikipedia.

V polovině devatenáctého století se do čela s 36 % EPP propracoval dělnický Brusel. Moc bychom dělnickým rodinám jejich chování za zlé mít neměli. Patřili k nejnižší spodině s neutěšenou budoucností a hlad s nouzí si u nich denně podávaly ruce. Evoluce nám dává celou řadu příkladů, že pokud se nějaké živočišné společenství dostane do situace strádání a důvodem jsou omezené zdroje obživy, monogamnost ustupuje polyandrii. Ta zajišťuje vyšší variabilitu potomstva a další generaci lepší vyhlídky na přežití.

Celkové procento potomků se zpochybněným otcovstvím ve společnosti, ale není tak vysoké, jak by se ze zatím uvedených čísel mohlo zdát. Za celé půl tisíciletí se průměr pohyboval v rozmezí jednoho až dvou procent. Poněkud překvapivé je, že věk otce, matky, ani region, v tom význačnější roli nehrály.

Závěr

Průmyslovou revoluci máme zdárně za sebou a pracovní příležitosti pro dělnické profese dlouhodobě klesají. To, co bují, jsou stavy úředníků. Vládní představitelé je označují za dělníky státní správy. Mají, li pravdu, tak jejich kumulace na jednotku plochy, jim přivodí vyšší riziko EPP. Zda se novodobí dělníci přičiní, aby metropole nepřišly o svá EPP prvenství, ukáže až čas.

Prameny

DNA data offers scientific look at 500 years of extramarital sex in Western Europe, KU LEUVEN NEWS 14.11.2019Larmuseau , et al.: A Historical-Genetic Reconstruction of Human Extra-Pair Paternity, Current Biology, November 14, 2019