MikroRNA reguluje třetinu lidských genů  
Maličké molekuly RNA složené zhruba z 22 „písmen“ genetického kódu ovlivňují zásadním způsobem funkce zhruba 7 000 lidských genů.

Americký genetik David Bartel z Whitehead Institute for Biomedical Research v Cambridge (Mass.) prověřili klasickou „poslíčkovskou“ RNA (mRNA) na přítomnost úseků, k nimž „pasují“ maličké molekuly RNA označované obecně jako mikroRNA. Následně porovnal se svým týmem přítomnost nalezených úseků u člověka, myši, potkana, psa a kura domácího.

David Bartel

Vycházel z představy, že jestli jsou dané úseky mRNA opravdu důležité, budou se vyskytovat nejen u člověka, ale také u dalších živočichů. „Výlov“ přinesl skutečně tučný úlovek. Ukazuje se, že asi jedna třetina našich genů vyrábí mRNA, která si na sobě nese „cíl“ pro mikroRNA.
Až doposud se odhadovalo, že je takto vybaveno asi 10% z 22 000 lidských genů. Vědci přitom nevylučují, že další přesnější odhady posunou podíl genů regulovaných mikroRNA ještě výše. Podle Debory Marksové z Harvard Medical School v Bostonu se můžeme dočkat nakonec toho, že odhalíme regulaci pomocí mikroRNA u všech lidských genů.


Jde o bezesporu významný objev (fakt, že byl publikován v časopise Cell hovoří zcela výmluvně). Ukazuje se, že poruchy ve funkcích mikroRNA stojí v pozadí mnoha chorob včetně rakoviny. Přitom stále ještě ani netušíme, kolik různých mikroRNA naše tělo vyrábí. Nejnižší odhady se pohybují kolem 250, ale za seriózní jsou brány i odhady dvakrát vyšší.
MikroRNA reguluje funkci genů několika způsoby. Může přilehnout dokonale k určitému úseku mRNA a ten pak zcela vyřadí z funkce tzv. RNA interferencí. Tak je mRNA „rozsekána na cucky“. MikroRNA ale může dosedat i na úseky mRNA, s kterými není úplně shodná.

 
Jednoduchá šroubovice RNA může žít pěkně složitým životem.

Pak je toto spojení jen dočasné a blokuje syntézu bílkovin podle této mRNA. Po čase se může mikroRNA od mRNA opět odpoutat a funkce mRNA se okamžitě obnoví.


Fenoménu RNA interference se už začíná využívat v medicíně, např. pro blokování genů choroboplodných zárodků nebo pro blokování genů ve „zblázněných“ rakovinných buňkách. Není to ale tak jednoduché, jak se původně myslelo. Tzv. siRNA (small interfering RNA čili malá interferující RNA) má své vedlejší nežádoucí účinky. Ukazuje se, že šťouráním do složitého systému malých RNA (siRNA a mikroRNA) se dá velmi snadno pokazit jejich vzájemná souhra. Zvláště když o této souhře prakticky nic nevíme. Inu, hra na slepého hodináře vždycky měla svá úskalí.

 Pramen: Cell

Datum: 18.01.2005 06:56
Tisk článku


Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz