Jedním z druhohorních neptačích dinosaurů, u nichž byla schopnost plavat velmi pravděpodobná, je i mongolský teropod Halszkaraptor escuilliei, formálně popsaný roku 2017. Tento malý opeřený dromeosaurid byl velký asi jako dnešní kachna a stavba jeho kostry nasvědčuje tomu, že byl zřejmě „obojživelným“ druhem dinosaura. Kredit: Tomopteryx; Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

Na otázku v nadpisu můžeme kupodivu odpovědět okamžitě – ano, uměli. Tedy přinejmenším někteří dinosauři. Ostatně v dnešním světě dokáže plavat většina živočichů, když je k tomu okolnosti donutí. I kočky dokážou přeplavat bazén, pokud jim nic jiného nezbyde. Musíme tedy předpokládat, že i mnozí dinosauři občas chtěně nebo nechtěně tuto lokomoci skrz vodní živel podstupovali. Pokud například stáda kachnozobých a rohatých dinosaurů migrovala na větší vzdálenosti až několika tisíc kilometrů[1], nepochybně museli přeplavat přes říční roky, které se jim postavily do cesty. Fosilie desítek až stovek dinosaurů v hromadných „lůžkách kostí" [2] nám ukazují, že centrosauři, styrakosauři a další ptakopánví dinosauři možná neplavali rádi a ochotně, ale někdy jim nic jiného nezbylo (mohlo se však jednat také o oběti období sucha)[3]. Pokud měli štěstí, mohli stejně jako dnes afričtí pakoně řeku ve zdraví překonat a pokračovat v cestě za sezónními zdroji potravy. Určité doklady o takových migracích máme zejména ze západu Severní Ameriky (v pozdní křídě se jednalo o tzv. Laramidii), je ale pravděpodobné, že se týkaly i jiných kontinentů, z nichž zatím nemáme stejně kvalitní fosilní záznam. Mezi nejzajímavější doklady o možném plavání dinosaurů patří objev fosilních otisků stop na území Texasu. Objevitelem byl slavný paleontolog Roland T. Bird, který v roce 1944 pojednal o zvláštním nálezu série stop, mající podobu pouhých otisků předních končetin jakéhosi velkého sauropodního dinosaura. Fosilie byly objeveny v lokalitě Glen Rose při břehu řeky Paluxy, proslulé také podvrženými údajnými lidskými stopami z doby dinosaurů. Bird, který pracoval pro Americké přírodovědné muzeum v New Yorku, správně usoudil, že pokud jsou otisknuty pouze přední nohy dinosaura, a to ještě mělce, jejich původce se rozhodně nemohl pohybovat po bahnité souši. Mnohatunový kolos by asi těžko chodil po předních nohách jako gymnasta, jedinou možností je tedy varianta pohybu ve vodě. Voda nejspíš nadnášela zadní část těla a v kontaktu se dnem vodní nádrže byly jen přední nohy, kterými se obří býložravec mohl odstrkovat ode dna. Ačkoliv byla tato myšlenka dlouho považována za bláznivou, potvrzují ji i novější objevy ze Španělska, Jižní Koreje a Číny, mající rovněž podobu sérií fosilních stop s otisky pouze předních končetin sauropodů nebo tříprstých stop teropodů ve středně hluboké vodě.[4]

Mezi dinosaury, nejlépe vývojově přizpůsobené k životu ve vodním živlu, patřili zejména spinosauridi. Tito velcí teropodi pravděpodobně trávili velkou část svého života ve vodě a živili se převážně vodními tvory, jako jsou ryby, paryby, želvy nebo menší krokodýli. Na ilustraci je největší a nejpopulárnější zástupce čeledi, severoafrický Spinosaurus aegyptiacus. Kredit: ABelov2014; Wikipedie (CC BY 3.0)

Zkamenělé otisky stop možných plavajících dinosaurů byly skutečně objeveny i u teropodních dinosaurů, vzdáleně příbuzných rodu Megalosaurus. Takové byly objeveny například na východě Spojených států (v Connecticutu) a mají podobu mělkých rovných rýh, které dobře odpovídají představě tříprstých tlap s drápy, odrážejícími se od bahnitého dna. Dravý dinosaurus se tímto způsobem nejspíš „poháněl“ vpřed a zároveň kontroloval směr, kterým chtěl řeku či jezero překonat. Nádherným způsobem nasvědčuje této interpretaci objev ze středně jurských vrstev ve Wyomingu z roku 2005, kde menší teropod o velikosti pštrosa nejprve kráčel po suché zemi a následně se nořil do stále hlubší vody. Ve chvíli, kdy jeho tělo definitivně voda „nadzvedla“ a začal tedy plavat, se ode dna odrážely jen špičky jeho prstů s drápy.[5] Tento objev samozřejmě nevypovídá nic přesvědčivého o plaveckých schopnostech těchto dinosaurů, ale dokládá přinejmenším tolik, že se někteří dinosauři vody nebáli. Nedávno jsme si ukázali, že obří sauropodi se až po hlavu do vody ponořit nemohli (protože by je zabil hydrostatický tlak)[6], to ale nevylučuje možnost, že jak tato skupina, tak i teropodi a mnozí ptakopánví dinosauři do vody občas zavítali a dokázali ji i přeplavat. V této souvislosti samozřejmě nemůžeme opomenout jedinou skupinu druhohorních neptačích dinosaurů, která byla nejspíš k obojživelnému způsobu života přímo adaptovaná – spinosauridy. Tito velcí až obří dravci pojídali přednostně ryby a jiné vodní obratlovce a na základě jejich kosterní anatomie a chemického rozboru fosilií můžeme konstatovat, že ve vodě skutečně trávili značnou část svého života.[7] Podobně například východoasijský rohatý dinosaurus Koreaceratops hwaseongensis[8] nebo mongolský teropod Halszkaraptor escuilliei[9] mohli být přednostně vodními tvory, kteří trávili na otevřené hladině jezer a řek (nebo i pod ní) přinejmenším stejné množství času, jako na suché zemi. Více o plaveckých schopnostech dinosaurů zatím s jistotou říci nemůžeme, je ale jisté, že budoucí výzkumy by měly i tuto zajímavou problematiku lépe objasnit.

Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.cz

Short Summary in English: We don´t know much about dinosaur swimming abilities, but certain discoveries of fossilized footprints and dinosaur bones suggest that at least some of them were capable of swimming for a short distances. Some, like spinosaurids, were even well adapted for amphibious lifestyle.

Odkazy:

https://science.howstuffworks.com/environmental/earth/geology/dinosaur-swim.htm

https://www.thoughtco.com/could-dinosaurs-swim-1091998

https://theconversation.com/could-big-dinosaurs-swim-scientists-follow-the-footprints-55082

https://www.livescience.com/32766-could-dinosaurs-swim.html

https://blog.everythingdinosaur.co.uk/blog/_archives/2007/06/30/3058849.html

https://www.smithsonianmag.com/science-nature/did-dinosaurs-swim-47506260/

[1] Bell, Phil R.; Snively, E. (2008). „Polar dinosaurs on parade: a review of dinosaur migration“. Alcheringa. 32 (3): 271–284. doi: 10.1080/03115510802096101

[2] Eberth, David A.; Getty, Michael A. (2005). „Ceratopsian bonebeds: occurrence, origins, and significance“. In Currie, Phillip J.; Koppelhus, Eva (eds.). Dinosaur Provincial Park: A Spectacular Ancient Ecosystem Revealed. Bloomington: Indiana University Press. str. 501–536. ISBN 0-253-34595-2.

[3] Rogers, R. R. (1990). „Taphonomy of three dinosaur bone beds in the Upper Cretaceous Two Medicine Formation, northwestern Montana: Evidence for drought-related mortality“. PALAIOS. SEPM Society for Sedimentary Geology. 5 (5): 394–41. doi: 10.2307/3514834

[4] Xing, L. D.; Lockley, M. G.; Zhang, J. P.; et al. (2013). „A new Early Cretaceous dinosaur track assemblage and the first definite non-avian theropod swim trackway from China“. Chin. Sci. Bull. 58 (19): 2370–2378. doi: 10.1007/s11434-013-5802-6

[5] Viz odkaz https://www.eurekalert.org/pub_releases/2005-10/uoca-uoc101705.php

[6] Kermack, K. A. (1951). LXXX.—A note on the habits of the Sauropods. Annals and Magazine of Natural History, 4:44, 830-832. doi: 10.1080/00222935108654213

[7] Amiot, R.; et al. (2010). „Oxygen isotope evidence for semi-aquatic habits among spinosaurid theropods“. Geology. 38 (2): 139–142. doi: 10.1130/G30402.1

[8] Lee, Yuong-Nam; Ryan, Michael J.; Kobayashi, Yoshitsugu (2011). „The first ceratopsian dinosaur from South Korea“. Naturwissenschaften. 98 (1): 39–49. doi: 10.1007/s00114-010-0739-y