Vypravíme se do vesmíru v lodích s urychlovači částic? Kredit: CERN.

Klasické raketové motory potřebují pro let vesmírem palivo. Bez něj se nikam neletí. Jenomže palivo pro takové motory je tradičně drahé, nebezpečné a bývá obtížné ho ve vesmíru sehnat. Proto vědci a inženýři hledají různé alternativní pohony, které by nás mohly dostat přinejmenším k okolním planetám a tělesům Sluneční soustavy.

David Burns. Kredit: NASA.

David Burns z amerického vědeckého centra NASA Marshall Space Flight Center v Huntsville, stát Alabama nedávno přišel s pozoruhodným návrhem. Vymyslel masivní pohon pro kosmickou loď ve tvaru spirály, který je založený na urychlovači částic. Burns svému pohonu říká „helical engine“ a představil jej veřejnosti na webu NASA „Technical Reports“.

Podle Burnse by se jeho kosmický pohon mohl uplatnit například pro stálé základny ve vesmíru, které by díky tomu nepotřebovaly komplikovaně doplňovat velká množství paliva. Stejně tak by s takovým pohonem bylo možné letět k nejbližším hvězdám, i když by to trvalo celá desetiletí. Spirálový pohon by totiž mohl urychlit kosmické lodě na rychlosti v dohledu rychlosti světla.

Design spirálového pohonu je založený na jednoduchém principu 3. Newtonova pohybového zákona, tedy zákona akce a reakce. Díky tomu je spirálový motor schopný rozpohybovat kosmickou loď do nekonečna a ještě dál. Burns je přesvědčen, že když by spirálový pohon měl k dispozici dostatečné množství dostatek času a energie, tak by mohl díky své konstrukci dosáhnout relativistických rychlostí.

Prozatím jde jenom o ryze myšlenkový koncept, který je Burnsovou hýčkanou záležitostí a nikoliv oficiálním projektem NASA. Burns sám ostatně v rámci své prezentace na stránkách NASA přiznává, nejen že by takový projekt přinesl ohromné technologické výzvy, ale že není jasné, jestli samotný koncept spirálního pohonu vůbec funguje.

Eskortní fregata EF76 Nebulon-B. Kredit: Wookieepedia.

Aby spirálový pohon vytvořil alespoň nějaký rozumný tah, tak musí pracovat ve vesmíru, v prostředí, kde nedochází k žádnému tření. Kdyby pracoval na Zemi, tak by k dosažení tahu o síle 1 N, tedy zhruba síle stisku klávesy na klávesnici, potřeboval asi tak 125 megawattů energie. Tolik dnes spotřebuje menší město.

Burns také upozorňuje, že by jeho pohon fungoval jedině od určité velikosti. A ta není právě malá. Měl by mít délku alespoň 200 metrů a šířku 12 metrů. Pro srovnání, Mezinárodní vesmírná stanice je zhruba poloviční délky. Jak ale zdůrazňují v Popular Mechanics, spirálový pohon uvedených rozměrů by se vešel například eskortní fregaty EF76 Nebulon-B, jaké původně vyráběly vesmírné loděnice Kuat Drive Yards pro Impérium, ale Povstalci jich několik ukořistili. Ve světě Hvězdných válek je tudíž používali obě strany. Spirálový pohon by v našem světě mohla každopádně používat jen velká kosmická loď.

Uplatnit takový pohon by ve skutečnosti bylo dost komplikované. Také není jasné, jestli by vůbec fungoval. Je možné, že se protiví zákonu o zachování hybnosti. Mnozí odborníci jsou k tomuto pohonu velmi skeptičtí. Na druhou stranu, bez podobného snění se ke hvězdám ani k jiným planetám nikdy nedostaneme.

Literatura

Popular Mechanics 11. 10. 2019, Helical Engine