Největšího orla všech dob hostil Nový Zéland. Samice, které byly větší než samci, dorůstaly hmotnosti až 15 kg. Jejich křídla se rozpětím blížila třem metrům. Obří orel zřejmě vyhynul během 15. století a novozélandský přírodovědec Julius von Haast jej v roce 1872 popsal pod vědeckým jménem Harpagornis moorei jen na základě kosterních ostatků. Orel nazývaný domorodým maorským obyvatelstvem Te Hokioi lovil obří ptáky moa, kteří vážili až 200 kilogramů. Orel na moa utočil z vyvýšených míst. V prudkém letu na něj dopadl a zaťal mu pařáty do zadní části těla. Drápy pronikly hluboko do útrob oběti a často prorazily i kost. Moa pak podlehl rozsáhlým zraněním vnitřních orgánů.
Zoologové předpokládali, že obří orel se vyvinul z australských orlů klínoocasých, kteří dosahují hmotnosti až 4,5 kg a mají rozpětí křídel 2 metry.
Mezinárodní tým vedený novozélandským paleontologem Richardem Holdawayem se pokusil podpořit tento názor analýzami dědičné informace. Izoloval DNA z kostí vyhynulého orla a srovnal ji s odpovídajícími úseky dědičné informace současných orlů.
Výsledky analýz DNA byly tak překvapivé, že jim vědci nejdřív ani nemohli uvěřit. DNA obřího orla měla nejblíže k dědičné informaci orla nejmenšího, který váží necelý kilogram a je nejmenším zástupcem orlů na světě.
Orel nejmenší obývá rozsáhlá území. Vzácně se zatoulá dokonce i k nám. Žije i v Austrálii a na Nové Guineji. Odtud se před 700 tisíci lety dostal až na Nový Zéland. Ten nabízel ptákům ideální podmínky. S výjimkou tří druhů netopýrů nežil na Novém Zélandu před příchodem člověka žádný savec. Na dvě stě padesát druhů ptáků tu nemělo významnější konkurenty a to skýtalo jejich evoluci zcela volné pole. Býložravé savce nahradili ptáci moa. Žilo jich tu přinejmenším jedenáct druhů a dosahovali velikosti od většího kuřete až po obry dorůstající výšky 3 metrů.
Maličkým orlům se tu nabízela bohatá kořist, kromě jiného i široké spektrum druhů ptáků moa. Na rozdíl od své australské domoviny nebyli orli nuceni odnášet úlovek na vyvýšená místa do bezpečí před konkurenty z řad savců. A tak se dostávali do výhody stále větší orli, kteří nakonec dokázali ulovit tvory mnohokrát větší než byli oni sami. Vůbec přitom nevadilo, že s kořistí nepohnou ani o píď. Na zabitém obřím ptákovi moa mohli nerušeně hodovat celé dny.
Zdroj: PLoS Biology
Diskuze:
vyvinul se ze dnes žijícího druhu?
ondrej,2005-01-13 10:18:28
Velmi zajímavé, obzvláště to 15. století - ale nemohu se nezeptat na formulaci:
"Orel nejmenší obývá rozsáhlá území. Žije i v Austrálii a na Nové Guineji. Odtud se před 700 tisíci lety dostal až na Nový Zéland. Ten nabízel ptákům ideální podmínky ..."
- no nevím, jaká může být jistota je "orel nejmenší" - resp. jeho předek, co se před cca 700 tisíci lety dostal na NZ byl skutečně tím "dnešním" orlem nejmenším? Nebylo by lepší použít formulaci: "předek orla nejmenšího, jež se před cca 700 tisíci lety ..."?? Nechci být za "hnidopicha", jednalo-li by se o kratší časový úsek, proč ne, leč zde se bavíme o odhadem řekl bych cca 100 tisících generací - a během této doby se toho myslím mohlo stát dost - a spíš víc než míň. Samozřejmě, pokud mají ti vědci jistotu - tedy nějaké obsáhlejší gen. analýzy toho předka a dnešního orla, tak připomínku beru zpět ... - ovšem z teoretického hlediska se mi tato možnost nezdá příliš pravděpodobná ... (ale to nemusí nic znamenat).
bylo by to presnejsi
jarda petr,2005-01-13 11:13:48
Bylo by přesnější hovořit o předcích dnešních orlů nejmenších. Ale oba druhy - vyhynulý orel Haastův a orel nejmenší - k sobě mají tak blízko, že autoři citovaného článku navrhují zařadit je oba do jednoho rodu s totožným rodovým jménem. Z tohoto rodu naopak navrhují vyloučit orla klínoocasého, který s nimi geneticky nemá mnoho společného. Fakt je, že se na Novém Zélandu ubírala evoluce pěkným fofrem. Například třímetrový moa druhu Dinornis giganteus měl dědičnou informaci prakticky shodnou s mnohem menším asi metr vysokým příbuzným Dinornis struthoides. Obří orel to asi také vzal pěkným evolučním kalupem.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
