Ekologická scéna s iguanodony a jejich současníky v rámci ekosystému souvrství Wessex. Kromě velkých ornitopodů jsou zde zobrazeni také teropodi Eotyrannus lengi (v popředí), Neovenator salerii (v pozadí), blíže neurčení ornitomimoidní teropodi a konečně i malí ptakopánví hypsilofodonti (v popředí před eoraptorem). Kredit: ABelov2014; Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

V době, kdy ještě nikdo neměl sebemenší potuchy o tyranosaurovi, diplodokovi nebo velociraptorovi, byl již dávno nejznámějším druhohorním plazem Iguanodon. Tento mohutný ornitopodní dinosaurus byl totiž (jako samostatný rod Iguanodon) formálně popsán již v roce 1825, a stal se tedy druhým historicky objeveným zástupcem této proslulé skupiny pravěkých obratlovců.[1] Jediným dinosaurem, který iguanodona o rok předběhl, je geologicky starší teropod rodu Megalosaurus. I tak se ale právě iguanodon stal na dlouhá desetiletí nejznámějším dinosaurem a jeho výrazná popularita přetrvala hluboko do 20. století. Dnes už je tento raně křídový ornitopod ze západní Evropy poněkud zastíněn plejádou dinosauřích objevů z různých končin světa, přesto si ponechal své nezaměnitelné kouzlo. Nemá totiž jen zajímavou evoluční historii, ale je také pozoruhodnou součástí dějin vědy samotné. O objevu iguanodona již byla na Oslovi zmínka, o samotném dinosaurovi však detailněji pojednáno nebylo. Právě tímto příspěvkem bych tedy rád zmíněný nedostatek napravil. Bavíme-li se o iguanodonovi, obvykle máme na mysli druh Iguanodon bernissartensis, formálně popsaný roku 1881 z Belgie.[2] Slavný objev z Bernissartu sehrál zajímavou roli i v jedné méně významné kapitole dějin první světové války. Pochybný druh I. anglicus (popsaný roku 1829) je dnes považován za nomen dubium[3], takže jediným dalším platným druhem je nejspíš španělský I. galvensis, který byl světu představen teprve v roce 2015.[4] Tito dinosauři žili v období spodní křídy (geologické stupně barrem až apt, asi před 126 – 113 miliony let) na území západní Evropy, zejména Velké Británie, Španělska a Belgie.

Proslulé kosterní exempláře druhu Iguanodon bernissartensis v Královském muzeu v Bruselu. Objev desítek koster v uhelném dole u belgického Bernissartu v roce 1878 se stal jedním z největších paleontologických objevů 19. století. Kredit: Vlastní snímek autora (10. 2. 2009); Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

V průběhu doby bylo do tohoto rodu zahrnuto ohromné množství různých nejistých a pochybných druhů, z nichž drtivá většina dnes již není považována za platné. Co tedy můžeme o iguanodonovi s jistotou říci? Iguanodoni byli velcí a mohutní býložraví dinosauři, kteří zřejmě chodili spíše po čtyřech, ale v případě potřeby se mohli postavit i na zadní a rychleji takto utíkat například před predátory.[5] Jejich čelisti byly zakončeny jakýmsi „zobákem“, tvořeným rohovinou, podobně jako později vývojově vyspělejší kachnozobí dinosauři.[6] Výrazným anatomickým znakem byly také kostěné „bodce“ na palcích přední končetiny, které nejspíš sloužily při obraně nebo při obstarávání potravy. Tělesnou velikostí se tento ornitopod řadil mezi velké zástupce své vývojové skupiny, ačkoliv se ani zdaleka neblížil gigantickým hadrosauridům, jako byl čínský Shantungosaurus magnus. V průměru dosahovali běžně velcí jedinci iguanodona délky asi 8 až 9 metrů a hmotnosti lehce přes 3 tuny[7], velcí jedinci však mohli měřit až 13 metrů a vážit přes 8 tun.[8] Ačkoliv je zřejmé, že iguanodoni byli býložravci, dosud není známo, jakými druhy rostlin se konkrétně živili. Podle některých paleontologů se jednalo spíše o nahosemenné rostliny (jehličnany a cykasy), podle jiných už šlo spíše o rané porosty krytosemenných rostlin.[9] Jisté je, že dospělý iguanodon ve vztyčené pozici dosáhl zhruba do výšky 4 až 5 metrů nad zemí, takže mohl spásat i listí z poměrně vysoko položených větví.[10] Není potvrzeno ani to, zda žili iguanodoni ve skupinách, protože hromadný nález mnoha jedinců z Bernissartu nemusí nutně představovat přirozené stádo, ale spíše kostry uhynulých zvířat, zabitých například nějakou přírodní katastrofou.[11]

Iguanodoni byli velcí ptakopánví dinosauři, jak ukazuje i toto velikostní porovnání s dalšími ornitopody a dospělým člověkem. Nedosahovali sice rozměrů největších kachnozobých dinosaurů, i tak ale byli s délkou kolem 10 metrů a hmotností několika tun jedněmi z největších živočichů ve svých ekosystémech. Kredit: Slate Weasel; Wikipedie (volné dílo)

Nebezpečím pro tyto mohutné býložravé dinosaury byli také velcí teropodi, z nichž největšími jejich současníky byli například alosauroid druhu Neovenator salerii o délce až 8 metrů a hmotnosti 2 tun nebo spíše ve vodě se živící spinosaurid Baryonyx walkeri, dosahující podobných rozměrů.[12] Ačkoliv dospělí iguanodoni nejspíš nebyli hlavním objektem loveckého zájmu těchto dravců, jako potravní oportunisté nejspíš teropodi nepohrdli mládětem nebo starým či nemocným jedincem iguanodona. Proti útokům se mohli iguanodoni bránit již zmíněným bodcem na palci, hlavní jejich obranou byl ale (nejspíš) život ve stádech. V případě ohrožení dokázali zdraví iguanodoni dle starších propočtů prchat rychlostí asi 24 km/h (6,7 m/s), což odpovídá svižnému lidskému běhu.[13] Iguanodon se každopádně stal v průběhu doby natolik populárním dinosaurem, že byl ztvárněn mezi prvními v podobě nádherných betonových modelů Benjamina W. Hawkinse (1852) a dostal se jako jedna z hlavních „dinosauřích postav“ i do slavného románu Ztracený svět Arthura C. Doylea (1912). V roce 1989 po něm byl pojmenován nově objevený asteroid (9941 Iguanodon)[14] a v roce 2000 si animovaný iguanodon „zahrál“ hlavní roli i ve filmu Dinosaurus z dílny Walta Disneyho. Ve fosilním žebru iguanodona byly dokonce objeveny stopy bílkovin.[15] Ačkoliv jsou tedy v poslední době každým rokem popisovány desítky nových druhů neptačích druhohorních dinosaurů, „klasické“ rody jako Tyrannosaurus, Brachiosaurus, Stegosaurus nebo právě Iguanodon patří stále k těm nejznámějším a nejčastěji skloňovaným. Tedy k těm, jejichž jména dnes dovedou snadno vyslovit i mnohé pětileté děti.

Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.cz

Short Summary in English: Iguanodon was a genus of large herbivorous ornithopod dinosaurs, living in what is now Western Europe during the Early Cretaceous period, about 126 to 113 million years ago. It is one of the first scientifically described and also one of the best known of all Mesozoic dinosaurs.

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Iguanodon

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=38749

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/i/iguanodon.html

http://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_i/iguanodon.php

http://www.dinochecker.com/dinosaurs/IGUANODON

---

[1] Mantell, Gideon A. (1825). „Notice on the Iguanodon, a newly discovered fossil reptile, from the sandstone of Tilgate forest, in Sussex“. Philosophical Transactions of the Royal Society. 115: 179–186. doi: 10.1098/rstl.1825.0010

[2] Boulenger, G. A. (1881). Sur l’arc pelvien chez les dinosauriens de Bernissart [On the pelvic arch in the dinosaurs of Bernissart]. Bulletins de L’Académie royale de Belgique, 3eme série 1(5): 1-11.

[3] Norman, David B. (2011). „On the osteology of the lower wealden (valanginian) ornithopod Barilium dawsoni (iguanodontia: styracosterna)“. Special Papers in Palaeontology. 86: 165–194.

[4] Verdú, Francisco J.; Royo-Torres, Rafael; Cobos, Alberto; Alcalá, Luis (2015). „Perinates of a new species of Iguanodon (Ornithischia: Ornithopoda) from the lower Barremian of Galve (Teruel, Spain)“. Cretaceous Research. 56: 250–264. doi: 10.1016/j.cretres.2015.05.010

[5] Norman, David B. (1980). „On the ornithischian dinosaur Iguanodon bernissartensis of Bernissart (Belgium)“. Mémoires de l’Institut Royal des Sciences Naturelles de Belgique. 178: 1–105.

[6] Mantell, Gideon A. (1848). „On the structure of the jaws and teeth of the Iguanodon„. Philosophical Transactions of the Royal Society of London. 138: 183–202. doi: 10.1098/rstl.1848.0013

[7] Glut, Donald F. (1997). „Iguanodon“. Dinosaurs: The Encyclopedia. Jefferson, North Carolina: McFarland & Co. pp. 490–500. ISBN 978-0-89950-917-4.

[8] Benson, R. B. J.; et al. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology, 12(5), e1001853. doi: http://doi.org/10.1371/journal.pbio.1001853

[9] Barrett, Paul M.; Willis, K. J. (2001). „Did dinosaurs invent flowers? Dinosaur–angiosperm coevolution revisited“. Biological Reviews. 76 (3): 411–447. doi: 10.1017/S1464793101005735

[10] Naish, Darren; Martill, David M. (2001). „Ornithopod dinosaurs“. Dinosaurs of the Isle of Wight. London: The Palaeontological Association. pp. 60–132. ISBN 978-0-901702-72-2.

[11] Norman, David B. (1987). „A mass-accumulation of vertebrates from the Lower Cretaceous of Nehden (Sauerland), West Germany“. Proceedings of the Royal Society of London. Series B, Biological Sciences. 230 (1259): 215–255. doi: 10.1098/rspb.1987.0017

[12] Weishampel, D. B.; et al. (2004). „Dinosaur Distribution“. The Dinosauria, str. 517–606.

[13] Coombs Jr., Walter P. (1978). „Theoretical aspects of cursorial adaptations in dinosaurs“. Quarterly Review of Biology. 53 (4): 393–418. doi: 10.1086/410790

[14] Viz např. https://ssd.jpl.nasa.gov/sbdb.cgi?sstr=9941

[15] Embery, Graham; et al. (2003). „Identification of proteinaceous material in the bone of the dinosaur Iguanodon„. Connective Tissue Research. 44 (Suppl. 1): 41–46. doi: 10.1080/03008200390152070

---