Primordiální černé díry. Kredit: Leiden Institute of Physics.

Léto už sice skončilo, ale exotické příběhy se očividně objevují i počátkem podzimu. A rozhodně stojí za to. Tenhle příběh je hodně exotický, rozhodně napínavý, a ke všemu se odehrává přímo u nás na dvorku, ve Sluneční soustavě. A jestli se dvojice astrofyziků ve své čerstvé studii strefila do černého, tak máme na dvorku pěknou nestvůru.

Odborníci už dlouho kroutí hlavami nad podivnými oběžnými drahami řady objektů na periferii Sluneční soustavy. Již několik let se uvažuje o tom, že by tam mohla kolem Slunce kroužit poměrně velká planeta, která již dostala výmluvnou přezdívku Devítka. Navzdory značnému úsilí ale Devítka stále vzdoruje objevení, což přivádí do hry ještě více exotické scénáře.

Jakub Scholtz. Kredit. J. Scholtz.

Jakub Scholtz z britské Durham University a James Unwin z americké University of Illinois at Chicago, v těchto dnech zveřejnili na preprintové platformě arXiv studii, ve které nabízejí překvapující, možná až šokující, ne-li děsivé vysvětlení. Podle nich ve skutečnosti kolem Slunce, v prostoru za oběžnou dráhou Neptunu, obíhá černá díra. Přesněji řečeno černá díra planetární velikosti ze samotného úsvitu vesmíru.

Zní to dost bláznivě. Pokud by ale někdo před pěti lety přišel s tím, že budeme ve Sluneční soustavě pozorovat jedno mezihvězdné těleso za druhým, tak by ho určitě měli za šílence. A podívejte se dneska. Scholtz s Unwinem tvrdí, že naše Slunce mohlo svou gravitací polapit volně vesmírem plující primordiální černou díru. Jako když lampa přitáhne pozornost poletující můry. A jestli k tomu došlo, tak tam někde tahle nestvůra je a teď obíhá kolem Slunce.

Badatele inspirovaly nejen oběžné dráhy transneptunických těles, ale také podezřelé množství gravitačních mikročoček v datech za 5 let projektu OGLE (Optical Gravitational Lensing Experiment). Obojí je podle autorů možné vysvětlit tělesem o úhrnné hmotnosti několika Zemí, které je zjevně hodně obtížné pozorovat.

James Unwin. Kredit: University of Illinois at Chicago.

Jak upozorňují Scholtz s Unwinem, stejný mechanismus, tj. polapení gravitační polem Slunce, je dnes předním vysvětlením toho, jak by se případná planeta Devítka mohla ocitnout ve Sluneční soustavě. Společně teď dokládají, že pravděpodobnost polapení primordiální černé díry je srovnatelná. Jde pochopitelně zatím jen o teorii a ještě navíc pořádně odvázanou. Je na pováženou, zda primordiální černé díry vůbec kdy existovaly, jaké by měly mít vlastnosti, nebo jestli mohly přetrvat z raného vesmíru až do dneška. V tomto směru se názory dost liší. Pátrání po primordiálních černých dírách zatím vyznělo zcela naprázdno a pomyslný prostor pro jejich hledání se podstatně zúžil.

Nicméně, Scholtz a Unwin to nevzdávají. Navrhli způsob, jak by bylo možné primordiální nestvůru na našem dvorku vystopovat. Dotyčné černé díry by měly být obklopené mikrohaly temné hmoty, z nichž by za jistých okolností mohly vyzařovat signály v podobě gama záření, které budou produktem anihilací částic temné hmoty – pokud existují a pokud jsou toho správného typu. Jestli takové signály dokážeme detekovat, tak možná máme na dvorku prastarou černou díru, jako balroga z dávných časů.

Video:  Evolution of Primordial Black Holes in the Universe

Video:  Primordial Black Holes as Dark Matter, L1 - A. Green

Literatura
Futurism 26. 9. 2019, arXiv: 1909.11090v1.