Jedna z tříprstých stop tyranosauridního teropoda, objevená u města Glenrock ve Wyomingu. Ichnofosilie je otisknuta v sedimentech souvrství Lance a tak jediným velkým teropodem, který ji mohl vytvořit, byl nejspíš nedospělý jedinec druhu Tyrannosaurus rex. V úvahu přichází také dospělec pochybného druhu Nanotyrannus lancensis, ve skutečnosti jsou ale zástupci tohoto taxonu spíše mláďaty výše zmíněného druhu. Podle upravených propočtů se původce stop pohyboval rychlostí asi 8 až 12,5 km/h, což je na bahnitý terén poměrně slušný kvapík. Kredit: Scott Persons.

Tento netradiční návrat k jednomu zajímavému objevu byl inspirován publikací „opravné“ vědecké studie, která reviduje výsledky publikované původními autory o rok dříve. Nedává Vám tato věta valný smysl? Pak ji raději rychle vysvětlím – v červnu roku 2016 byla publikována práce popisující historicky první objevenou sérii stop nejslavnějšího dravého dinosaura, tedy pozdně křídového teropoda druhu Tyrannosaurus rex.[1] Předtím bylo známo pouze několik izolovaných otisků stop, které zřejmě patřily stejnému tvorovi , nikoliv ale celá série stop. Teprve díky objevu ze sedimentů souvrství Lance u městečka Glenrock ve Wyomingu mohli vědci využít speciální vzorec pro výpočet rychlosti pohybu dinosaura a vlastně poprvé přímo spočítat rychlost, kterou tento úžasný predátor kdysi kráčel (něco podobného se mimochodem v roce 2014 povedlo i u menších stop jiných tyranosauridů, objevených v kanadské Britské Kolumbii)[3]. Vzhledem k velikosti stop však bylo zřejmé, že nešlo o dospělce, spíše se jednalo o odrostlé mládě nebo subadultního jedince (tyranosauřího adolescenta) s výškou v kyčlích odhadnutou asi na 1,56 až 2,06 metru (u dospělého tyranosaura to bylo zhruba 3,1 až 3,7 metru)[4]. Druhou možností je, že se jednalo o zástupce pochybného druhu Nanotyrannus lancensis, my se však budeme držet pravděpodobnější verze. Délka nejdelší změřené stopy činila 47 cm a její šířka 37 cm, délka kroku činila 3,3 metru. To je podstatně méně než u dospělého jedince, u něhož stopa měřila na délku až kolem 85 cm a délka kroku se blížila 5 metrům. Mimochodem, u některých stop od Glenrocku byl pozorovatelný dokonce i otisk zakrnělého čtvrtého prstu, což je poměrně neobvyklý jev.

Původce otisků stop od Glenrocku byl velký zhruba jako slavný exemplář „Jane“ z instituce Burpee Museum of Natural History ve městě Rockford (stát Illinois). Tento asi 11 let starý jedinec vážil necelou tunu a díky svým silným dlouhým nohám nejspíš dokázal rychle běhat. Na rozdíl od několikatunových dospělců tak mohl lovit menší a rychlejší kořist. Kredit: Zissoudisctrucker; Wikipedie (CC BY-SA 4.0).

Stejně jako u ostatních dochovaných ichnofosilií tohoto druhu bylo prakticky ihned jasné, že výsledkem nebude v žádném případě maximální rychlost pohybu zvířete, vždyť v původním bahnitém terénu ani nebylo možné takovou rychlost vyvinout. Máme tedy k dispozici pouze údaj o jakési „klidové“ rychlosti chůze mladého tyranosaura. A nyní už se dostáváme k jádru věci – Sean D. Smith a jeho kolegové zřejmě nedávali dobrý pozor nebo možná není matematika jejich silnou stránkou (v čemž bychom si rozuměli), jejich výsledek byl totiž zcela špatně! Rozmezí rychlostních hodnot, které na základě velikosti a vzájemné vzdálenosti stop spolu s odhadnutou výškou kyčlí obdrželi, bylo ve skutečnosti o 50 až 80 % nižší, než mělo ve skutečnosti být! Jejich údaje 1,24 až 2,23 m/s (4,5 až 8,0 km/h), což odpovídá rychlé lidské chůzi, jsou zkrátka nepravdivé. O necelé dva roky později, tedy v únoru roku 2018, totiž publikoval jakousi krátkou a pádnou opravnou studii geolog Javier Ruiz Pérez, který po autorech původní studie vše pečlivě přepočítal.[5] A jaký byl tedy výsledek? Jak už bylo uvedeno, Smith a jeho kolegové ubrali tyranosauřímu teenagerovi zhruba polovinu jeho rychlosti a v měřeném úseku (rozuměj – dochované části série stop) uvedli nesprávné rychlostní rozmezí. Ve skutečnosti mělo činit přesně 2,25 až 3,47 m/s, což odpovídá 8,1 až 12,5 km/h. Ano, není to nijak závratně moc a na první pohled mohou tato čísla působit dokonce jaksi nedůstojně, to by však byl velký omyl a nepochopení. Uvedená rychlost se totiž týká nejspíš jen poklidně jdoucího jedince, který v bahnitém terénu nejspíš nijak nepospíchal. I tak se ale pohyboval rychlostí klidného lidského běhu, například takového, jaký vyvíjí joggující člověk.

Rekonstrukce možného vzezření nedospělého exempláře druhu Gorgosaurus libratus. Tento tyranosaurid žil o několik milionů let dříve než T. rex a nedosahoval jeho rozměrů. Nedospělí jedinci, jako je exemplář ROM 1247, zřejmě dokázali velmi rychle běhat. Někteří badatelé se domnívají, že mohli vyvinout maximální rychlost téměř 60 km/h. Pokud je to pravda, pak nepochybně patřili k nejrychlejším tvorům ve svých ekosystémech. Kredit: Levi bernardo; Wikipedie (CC BY-SA 3.0).

Rychlou chůzí byste tedy neměli šanci uniknout, pomalým během pak jen podle toho, jak dlouho byste vydrželi. Pokud vyšší odhadovanou rychlost udržel teropod po dobu řekněme deseti minut, což je pravděpodobné, urazil za tuto dobu vzdálenost delší než 2 kilometry. Při hmotnosti v řádu stovek kilogramů navíc nebyl tento mladý jedinec zdaleka tolik omezován fyzikálními limity výkonnosti a dá se docela dobře představit, že pokud se naplno rozběhl, pak se mohl pohybovat například i třikrát nebo dokonce čtyřikrát rychleji – to už se ale pouštíme na tenký led nepodložených spekulací. Jisté je, že díky sérii stop z Wyomingu máme k dispozici první přímý důkaz o relativně svižném pohybu alespoň u mladých jedinců tyranosaurů. Zatímco rychlost pohybu dospělého, několikatunového tyranosaura je už po desítky let předmětem velkých dohadů, u relativně štíhlých dlouhonohých mláďat a „adolescentů“ je schopnost rychlého běhu značně pravděpodobná. Některé série stop jiných teropodů ukazují, že i v nevýhodných podmínkách měkkého podloží dokázali běhat rychlostmi kolem 40 km/h, tedy stejně rychle jako profesionální sprinteři s tretrami na pevném povrchu.[6] Je docela dobře možné, že i tyranosauří mláďata dokázala běhat podobně rychle, ačkoliv hodnoty jako 58,6 km/h (které pro tyranosauridy – konkrétně mladého jedince druhu Gorgosaurus libratus – postuluje například Molina-Pérez a Larramendi )[7] jsou možná přece jen příliš optimistické. Analýza série stop nicméně ukázala, že i při relativně nižších rychlostech dokázali tyranosauři urazit jediným krokem větší vzdálenost než jejich předpokládaná kořist – tedy rohatí a kachnozobí dinosauři. Tak co myslíte, zkusili byste utéct tyranosaurovi?

Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.cz

Short Summary in English: Research of the fossilized trackway of a probable juvenile Tyrannosaurus rex from Wyoming showed that this large carnivore was walking relatively fast at 8.1 to 12.5 kmh (5.0 to 7.8 mph). It can be assumed hence that juvenile T. rex individuals were probably also a fast runners.

Odkazy:

https://www.sciencedaily.com/releases/2016/01/160116214746.htm

https://www.visionlearning.com/blog/2016/04/03/tyrannosaur-tracks-show-scientists-fast-ancient-predator-move/

http://blogs.discovermagazine.com/d-brief/2016/01/28/could-you-outrun-a-tyrannosaur/#.XX98efczXcs

https://phys.org/news/2016-01-track-tyrannosaur-trail.html

[1] Smith, S. D.; Persons, W. S.; Xing, L. (2016). „A „Tyrannosaur“ trackway at Glenrock, Lance Formation (Maastrichtian), Wyoming“. Cretaceous Research. 61 (1): 1–4. doi: 10.1016/j.cretres.2015.12.020

[2] Manning, P. L.; Ott, C.; Falkingham, P. L. (2009). „The first tyrannosaurid track from the Hell Creek Formation (Late Cretaceous), Montana, U.S.A“. PALAIOS. 23 (10): 645–647. doi: 10.2110/palo.2008.p08-030r

[3] McCrea, Richard T.; et al. (2014). „A ‚Terror of Tyrannosaurs‘: The First Trackways of Tyrannosaurids and Evidence of Gregariousness and Pathology in Tyrannosauridae“. PLOS ONE. 9 (7): e103613. doi: 10.1371/journal.pone.0103613

[4] Hutchinson, J. R.; Bates, K. T.; Molnar, J.; Allen, V.; Makovicky, P. J. (2011). „A Computational Analysis of Limb and Body Dimensions in Tyrannosaurus rex with Implications for Locomotion, Ontogeny, and Growth“. PLoS ONE. 6 (10): e26037. doi: 10.1371/journal.pone.0026037

[5] Ruiz, J. (2017). „Comments on „A tyrannosaur trackway at Glenrock, Lance Formation (Maastrichtian), Wyoming“ (Smith et al., Cretaceous Research, v. 61, pp. 1–4, 2016)“. Cretaceous Research. 82: 81–82. doi: 10.1016/j.cretres.2017.05.033

[6] Farlow, J. O. (1981) Estimates of dinosaur speeds from a new trackway site in Texas. Nature. Vol. 294, pp. 747-748.

[7] Molina-Pérez, R. & Larramendi, A. (2016). Récords y curiosidades de los dinosaurios terópodos y otros dinosauromorfos. Larousse. ISBN 978-8416641-15-4 (str. 176)