Magyarosaurus byl na současné poměry relativně velkým zvířetem, vážícím víc než dospělý kůň. Ve světě sauropodních dinosaurů byla ale pouhým trpaslíkem, dosahujícím pouze asi jedné setiny hmotnosti svých největších příbuzných. Byl také asi šestkrát „kratší“ než největší známé druhy titanosaurů, jako byl geologicky starší Patagotitan mayorum nebo Argentinosaurus huinculensis. Kredit: Conty; Wikipedie (CC BY 3.0)

O dinosauří fauně pravěkého ostrova Hațeg již byla na Oslovi nejedna zmínka. Tyto zajímavé východoevropské dinosaury zkoumal na začátku minulého století slavný paleontolog, albanolog a šlechtic, pozoruhodný baron Franz Nopcsa. Ten si již před stoletím uvědomil, že se jedná o trpasličí formy dinosaurů, mnohem menších než jsou jejich nejbližší příbuzní, známí z větších pevninských celků. Navíc se jednalo o vývojově primitivnější (starobylé) formy, které na pevninách vyhynuly již o desítky milionů let dříve. Krásnou ukázkou těchto skutečností je například i trpasličí sauropod Magyarosaurus dacus, formálně popsaný zmíněným Nopcsou v roce 1915. Byl tedy vědeckému světu představen v průběhu První světové války, během které odvážný baron působil jako vědec i válečný špion zároveň.[1] Nopcsa, který zkoumal místní fosilie již od roku 1895, tehdy ještě dinosaura pojmenoval „Titanosaurus“ dacus, rodové jméno Magyarosaurus („maďarský ještěr“) stanovil až v roce 1932 německý paleontolog Friedrich von Huene.[2] Oblast Transylvánie, dnes patřící do Rumunska, byla ještě i v době objevu fosilií dinosaura součástí Uherské říše, proto von Huene zvolil toto nepřesné jméno. Druhové dacus se zase vztahuje ke starověkému kmeni Dáků, žijících v oblasti nálezu fosilií. Zkameněliny přinejmenším deseti jedinců magyarosaura byly objeveny v oblasti župy Hunedoara v sedimentech souvrství Sânpetru a pocházejí tedy z období geologického věku maastricht na úplném konci křídové periody (stáří asi 71 až 66 milionů let).[3]

Rumunská řeka Sibișel, protékající oblastí velmi bohatou na zkameněliny z období pozdní křídy. Nedaleko řečiště se nacházejí výchozy geologického souvrství Sânpetru, v nichž byla objevena dinosauří fauna tzv. ostrova Hațeg. Právě z této oblasti pocházejí i zkameněliny trpasličího sauropoda magyarosaura. Kredit: Oguszt; Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

Magyarosauři tedy patřili k vůbec posledním žijícím dinosaurům, známým z východní Evropy. Objeveny byly především ocasní obratle magyarosaurů, kosterní fragmenty končetin jsou v jejich případě již mnohem vzácnější a lebka nebyla dosud objevena žádná.[4] Celkem čtyřicet sauropodích fosilních vajec v 11 snůškách, odkrytých ve stejných vrstvách v roce 2001, bývá přisuzováno právě tomuto trpasličímu titanosaurovi (nebo jinému trpaslíkovi druhu Paludititan nalatzensis, popsanému v roce 2010).[5] Více než století po svém vědeckém objevu nicméně zůstává „maďarský ještěr“ stále zahalen rouškou tajemství. Nevíme s jistotou ani to, ke které skupině sauropodů měl nejblíže. Pravděpodobně však byl blízce příbuzný druhu Rapetosaurus krausei z Madagaskaru a náležel tak nejspíš do čeledi Saltasauridae.[6] A jak byl tedy tento dinosauří trpaslík velký? Histologický rozbor kostí doložil, že se v případě dochovaných jedinců skutečně jedná o dospělce, nikoliv o mláďata. Také další dva rody místních dinosaurů, ornitopodi Zalmoxes a Telmatosaurus, byli prokazatelně ostrovními trpaslíky, o magyarosaurovi to tedy můžete tvrdit rovněž.[7] Tento sauropod dosahoval v dospělosti délky kolem 6 metrů a hmotnosti asi v rozmezí 750 a 1100 kg[8], což se může na první dojem jevit jako značná velikost. Uvážíme-li ale, že nejbližší příbuzní magyarosaura (kteří byli sami spíše malými sauropody) dosahovali délky přes 15 metrů a hmotnosti nad 10 tun, je zřejmé, že šlo skutečně o trpaslíky.

Ekologická scéna z pozdní křídy Madagaskaru, kde dvojice dravých abelisauridů majungasaurů loví dospělého jedince sauropoda rapetosaura. Rapetosaurus krausei byl současníkem a zřejmě i jedním z nejbližších vývojových příbuzných evropského magyarosaura. I při délce „pouhých“ 15 metrů jej však velikostně značně překonával. Kredit: ABelov2014; Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

Magyarosaurus byl příkladem tzv. ostrovního nanismu, postupného evolučního trendu ve zmenšování tělesných rozměrů v reakci na omezený životní prostor a zdroje potravy. Dalším zajímavým anatomickým znakem tohoto malého sauropoda bylo tělesné brnění, tvořené zkostnatělými destičkami (osteodermy), chránícími jej před útoky tehdejších predátorů. Fosilní osteoderm magyarosaura dokázal, že tyto anatomické prvky byly přítomné u podstatně širšího spektra pozdně křídových titanosaurních sauropodů.[9] Zatím neznáme z ekosystému ostrova Hațeg žádného velkého teropodního dinosaura, který by dokázal dospělého magyarosaura ohrozit, nepochybně tu ale nějací středně velcí dravci byli (nemluvě o krokodýlech nebo třeba obřích ptakoještěrech rodu Hatzegopteryx). Rumunští dinosauři patří i dnes k nejzajímavějším a nejvíce studovaným objektům zájmu evropských paleontologů, a to plným právem – vždyť právě na ostrově Hațeg se dají dobře zkoumat dlouhodobé evoluční pochody, které z původně velkých dinosaurů udělaly malé, z menších ptakoještěrů obří specializované druhy a některé dinosaury pozměnili natolik, že si s jejich podobou dodnes lámou vědci hlavu (například bizarní opeřený teropod Balaur bondoc se dvěma srpovitými drápy na každé zadní končetině)[10]. Můžeme se tedy těšit na to, jaké další úžasné tvory z pozdně křídových transylvánských hornin paleontologové v budoucnu vykopou.

Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.cz

Short Summary in English: Magyarosaurus was a genus of dwarf sauropod dinosaur from the Late Cretaceous Period (Maastrichtian stage) of what is now Romania. It was one of the smallest-known sauropod genera, measuring only six meters in length.

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Magyarosaurus

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/m/magyarosaurus.html

http://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_m/magyarosaurus.php

http://www.dinochecker.com/dinosaurs/MAGYAROSAURUS

http://fossilworks.org/cgi-bin/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=52883

https://equatorialminnesota.blogspot.com/2019/09/your-friends-titanosaurs-16-malarguesaurus-magyarosaurus.html

[1] Nopcsa, F. (1915). „Die Dinosaurier der siebenburgischen Landesteile Ungarns“. Ungar. Geol. Reichsanst. 23: 1–26.

[2] von Huene, F. (1932). „Die fossile Reptil-Ordnung Saurischia, ihre Entwicklung und Geschichte.“ Mong. Geol. Pal., 4(1) pts. 1 and 2, viii +361 pp.

[3] Stein, K.; et al. (2010). „Small body size and extreme cortical bone remodeling indicate phyletic dwarfism in Magyarosaurus dacus (Sauropoda: Titanosauria)“. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 20. 107 (20): 9258–9263. doi: 10.1073/pnas.1000781107

[4] Codrea, V. A.; Murzea-Jipa, C.; Venczel, M. (2008). „A Sauropod Vertebrae at Râpa Roşie (Alba District)“ (PDF). Acta Palaeontologica Romaniae. 6: 43–48.

[5] Grellet-Tinner, G; Codrea, V; Folie, A; Higa, A.; Smith, T. (2012). Andrew A. Farke (ed.). „First evidence of reproductive adaptation to „island effect“ of a dwarf Cretaceous Romanian titanosaur, with embryonic integument in ovo“. PLoS ONE. 7 (3): e32051. doi: 10.1371/journal.pone.0032051

[6] Curry Rogers, K. (2005). „Titanosauria: A phylogenetic Overview“ in Curry Rogers, K. and Wilson, J. A. (eds.), The Sauropods: Evolution and Paleobiology. Berkeley: University of California Press. ISBN 0-520-24623-3

[7] Ősi, A.; Prondvai, E.; Butler, R.; Weishampel, D. B. (2012). Evans, Alistair Robert (ed.). „Phylogeny, Histology and Inferred Body Size Evolution in a New Rhabdodontid Dinosaur from the Late Cretaceous of Hungary“. PLoS ONE. 7 (9): e44318. doi: 10.1371/journal.pone.0044318

[8] Benson, R. B., Hunt, G. , Carrano, M. T., Campione, N. and Mannion, P. (2018). Cope’s rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology, 61: 13-48. doi: 10.1111/pala.12329

[9] Grellet-Tinner, G; Codrea, V; Folie, A; Higa, A.; Smith, T. (2012). Andrew A. Farke (ed.). „First evidence of reproductive adaptation to „island effect“ of a dwarf Cretaceous Romanian titanosaur, with embryonic integument in ovo“. PLoS ONE. 7 (3): e32051. doi: 10.1371/journal.pone.0032051

[10] Csiki, Z.; Vremir, M.; Brusatte, S. L.; Norell, M. A. (2010). „An aberrant island-dwelling theropod dinosaur from the Late Cretaceous of Romania“. Proc. Natl. Acad. Sci. 107 (35): 15357–61. doi: 10.1073/pnas.1006970107