Lev Cecil, jehož zabití lovcem vyvolalo velké kontroverze. Kredit: Daughter#3 / Wikimedia Commons.

Lov velkých a často i ohrožených zvířat kvůli trofejím je mnoha lidmi považovaný za čiré zlo. Jak se ale ukazuje, celá záležitost není tak černobílá, jak by se na první pohled zdálo. Potvrzuje to i nedávná akce 130 vědců z celého světa, kteří zaslali do prestižního odborného časopisu Science otevřený dopis, v němž odmítají totální zákazy trofejních lovů.

Je to nepochybně kontroverzní počin. Vychází ale z reálné situace. V těch afrických zemích, kde do určité míry umožňují trofejní lovy, je chráněno více plochy kvůli těmto lovům, nežli v národních parcích dotyčných zemí. Vše nasvědčuje tomu, že vhodným způsobem regulovaný lov trofejních zvířat paradoxně prokazatelně přispívá ke zvyšování počtu mnoha zajímavých živočichů, včetně nosorožců, koz šrouborohých, ovcí středoasijských čili argali nebo ovcí tlustorohých. A ohromného množství dalších, méně lovecky atraktivních druhů živočichů a rostlin, které s nimi sdílejí ekosystémy.

Nils Bunnefeld. Kredit: University of Stirling.

Autoři zmíněného dopisu, které vedli odborníci katedry zoologie britské University of Oxford, souhlasí, že špatně regulované trofejní lovy mohou způsobovat pokles počtu lovených druhů zvířat. Přesto by ale podle nich měl trofejní lov s vhodným managementem dostat přednost před totálními zákazy těchto lovů.

Vědci poukazují na legislativu, jako je americký zákon CECIL Act. Pokud bude přijat, tak dojde k zákazu dovozu trofejí ze lvů a slonů z Tanzanie, Zambie a Zimbabwe, a také k omezení dovozu zvířat uvedených v zákonu Endangered Species Act coby „threatened“ nebo „endangered“. Státy jako Austrálie, Francie nebo Nizozemí už přijaly legislativu, která omezuje importy trofejí, zatímco další země, jako je třeba Velká Británie, čelí velkému tlaku, aby udělaly tento krok také. Jeden dobrý úmysl vedle druhého, ale bohužel prosazovaný lidmi, kteří obvykle nemají ponětí o skutečné situaci.

Jako bychom sledovali tutéž antickou tragédii stále znovu a znovu. Na počátku jsou smutné příběhy a velice dobré, až ušlechtilé úmysly, v tomto případě úsilí zlepšit osud nešťastných lovených zvířat. Problém je ale v tom, že když se přestane lovit kvůli trofejím, tak zmizí finanční prostředky, které jsou s touto činností spojené. To vzápětí vede k dramatickému zvýšení rizika přeměny dosavadní divočiny na zemědělskou půdu a rozvoje intenzivního lovu či pytláctví, s čímž je spojená nevyhnutelná ztráta biodiverzity. Místní komunity přicházejí o již tak hubené zdroje příjmů a to dále zvyšuje tlak na přírodní ekosystémy.

University of Stirling, logo.

V této souvislosti se často jako alternativa k trofejnímu lovu zmiňuje lov fotografií. Jak se ale ukazuje, fototuristika příliš nefunguje v místech, která jsou odlehlá od turistických center anebo nejsou zajímavá krajinářsky. Jak uvádí jeden ze signatářů zmíněného dopisu Nils Bunnefeld z britské University of Stirling, rozhodování o osudu trofejních lovů by tyto souvislosti rozhodně mělo brát v potaz. Každopádně se podle něj ukazuje, že s kvalitním a promyšleným managementem může mít trofejní lov pozitivní dopad jak na biodiverzitu, tak i na místní obyvatele.

Jak uvádí Bunnefeld, mnozí lidé považují trofejní lov za nechutný, včetně řady signatářů onoho dopisu, a také včetně autora tohoto komentáře. Jenomže život je plný paradoxů a ne vždy jsou selský rozum nebo emoce tím nejlepším rádcem. V případě trofejního lovu je na místě se zhluboka nadechnout a připustit, že jde o menší zlo, které dovede ochránit celé ekosystémy před naprostou devastací, která jim, především v Africe, ale i na dalších místech světa, nepochybně hrozí.

Literatura
University of Stirling 30. 8. 2019, Science 365: 874.