Test ruské střely s jaderným pohonem. Kredit: Ministry of Defence of the Russian Federation.

Ve čtvrtek 8. srpna 2019 došlo ke katastrofě v ruském vojenském zařízení Něnoksa na pobřeží Bílého moře, poblíž uzavřeného města Severodvinsk. Jak je to v takových případech bohužel zvykem, ruská strana všechno utajuje a zamlžuje, takže ověřených informací je jenom pomálu. Alespoň je jasné, že zahynulo nejméně osm lidí, a že došlo ke zvláštnímu úniku radiace, jehož závažnost je obtížní posoudit.

Jaderný ramjet Tory II-C při testech v roce 1964. Kredit: Federal Government of the United States.

Nicméně, experti a komentátoři ve světě se stále více shodují, že tento jaderný incident souvisí s vývojem a testováním ruské experimentální střely s plochou dráhou letu a s jaderným pohonem 9M730 Burevestnik, čili Buřňák, v kódu NATO SSC-X-9 Skyfall. Své dojmy k incidentu sdělil Twitteru i americký prezident Trump, který prohlásil, že Spojené státy mají k dispozici podobnou a více pokročilou technologii. U tak velkého myslitele sice není úplně jasné, jak to myslel, odborníci ale upozorňují, že pokud to myslel, jak se na první pohled zdá, tak to neodpovídá skutečnosti.

V USA skutečně na přelomu padesátých a šedesátých let vyvíjeli střelu s plochou dráhou letu a s jaderným pohonem. Zbraň je známá pod zvučným jménem SLAM (Supersonic Low Altitude Missile). Pokud jste se někdy báli mezikontinentálních balistických raket s jadernými hlavicemi, tak jste byli vedle. Tohle by byla nejnebezpečnější jaderná zbraň všech dob. Je jako démon Posledního soudu.

Předpokládaná finální podoba americké střely SLAM. Kredit: Globalsecurity.org.

Raketa SLAM, neoficiálně přezdívaná „The Big Stick“, byla navržena jako nízkoletící nadzvuková střela s plochou dráhou letu s prakticky neomezeným doletem. Ke startu měla použít raketový stupeň a ve vhodný okamžik pak spustit jaderný ramjet, jehož součástí byl malý jaderný reaktor, umístěný přímo na raketě. Jaderný ramjet měl střele SLAM udělit maximální rychlost Mach 3,5.

Předpokládaný bojový let střely SLAM. Kredit: Globalsecurity.org.

Když by se střela SLAM dostala nad nepřátelské území, tak by vypuklo peklo. SLAM by se řítila ve výšce 300 metrů, aby se vyhnula radarovým systémům. Zároveň byla navržena tak, aby rázová vlna z nadzvukového letu za sebou zanechala co největší spoušť v podobě zničené krajiny, staveb i životů. To byl ale jenom začátek.

O SLAM se sice mluvilo jako o raketě, ve skutečnosti to ale spíše byl raketový bombardovací dron na jedno použití. SLAM mohla nést až 26 silných vodíkových pum a shazovat je v průběhu svého bojového letu, třeba napříč celým kontinentem. Když by SLAM došly vodíkové pumy, tak by se sama stala pumou a zasáhla vybraný cíl, který by zničila explozí a široké okolí zamořila silnou radiací.

Střela SLAM byla tak strašlivá, že to odradilo i její tvůrce. SLAM nebyla nikdy kompletně postavena, natož testována. Jaderný ramjet ovšem testovaný byl. Je to proklatě nebezpečný pohon, což by bylo sice skvělé na území protivníka, ale šílené pro testy na americkém území. Proto Spojené státy před více než padesáti lety projekt mezikontinentálních střel s plochou dráhou a s jaderným pohonem zrušily, jako veskrze nepraktický. Taková střela by totiž mohla velmi uškodit svým majitelům, při mnoha různých příležitostech.

Věrolomnost a nebezpečnost střel s jaderným pohonem není žádným tajemstvím. Takové zbraně může v dnešní době vyvíjet jen naprostý blázen nebo někdo, kdo je tak zoufalý, že už neví, co si počít. Jak trefně říká Kyle Mizokami v Popular Mechanics, ať už Rusko u Bílého moře testovalo cokoliv, tak to raději mělo zůstat nevyužitým reliktem Studené války.

Video:  SLAM - America's Big Stick & Doomsday Weapon



Literatura
Popular Mechanics 13. 8. 2019.