Hiketás ze Syrakus na Sicílii (400 až 335 před n. l.) je nepříliš dobře doložený pythagorejský astronom pozdní klasické doby. Je však mimořádně zajímavý tím, že představil patrně nejstarší popis rotace Země. To je dost pádný důvod k pokusu o pojednání této jinak dost obskurní postavy, i když tentokrát to bude stručnější.
Země se velikou rychlostí otáčí kolem své osy
Latinský rétor Cicero píše:
„Hiketás ze Syrakús tvrdí, jak říká Theofrastos, že nebe, Slunce, Měsíc, hvězdy – a cokoliv je nad námi – stojí, a že mimo Zemi se ve světě nic nepohybuje. Když se Země velikou rychlostí otáčí kolem své osy, nastávají všechny [ty jevy], jako kdyby se nebe pohybovalo a Země stála.“
Cicero (106– 43 před n. l.) je tuze pečlivý, uměl velice dobře řecky a odkaz na Theofrastovo dílo (Názory fyziků, zachované jen zlomkovitě) působí věrohodně. Theofrastos (371–287 před n. l.) byl Aristotelův nástupce ve vedení jeho školy, dnes je známý spíše jako botanik. Na druhou stranu ovšem Cicero moc nerozumí astronomii a chybí mu matematický i přírodovědný kontext, takže by mohl leccos nechtěně pomotat. (Byl to typický „humáč“.)
Předpokládám, že přinejmenším většinu citátu přeložil Cicero dobře. Problémem může být závěr „jako kdyby se nebe pohybovalo a Země stála“. Touto zkratkou (asi už u Theofrasta) se míní jen to, že denní rotace hvězdného nebe (v cyklu siderického dne) je pouze zdánlivý jev, podobně jako zdánlivá nehybnost Země, nikoli že by vše na nebi opravdu stálo a všechny kosmické pohyby krom rotace Země byly jen zdánlivé. Nejde o polemiku s pohybem Země ve smyslu jejího oběhu.
Důležité také je, že Hiketás si uvědomuje, jak nesmírná, tedy vůči všední lidské zkušenosti, musí rychlost rotace Země být (dnes řekneme, že v okolí rovníku nadzvuková), když se má za necelých 24 hodin otočit kolem dokola. Připomíná to starší Anaxagorův odhad, že rychlosti kosmických pohybů jsou neporovnatelně větší než ty „u nás“.
Kolik je Zemí? Přece dvě!
Áetios (Aëtius) z Antiochie (tedy ne ten generál ani lékař) napsal kolem roku 100 n. l. poněkud zvláštní tematicky uspořádaný soupis názorů starších filosofů na to či ono. Často je to docela zmatečné, když je každému připsáno hned několik navzájem protikladných tvrzení. Nějaký respekt k historickým ani fyzickým souvislostem a možnostem onen soupis neprojevuje. Do oblasti téměř komické patří vážně míněný oddíl věnovaný názorům na to, kolik je Zemí, ne ve smyslu živlu, nýbrž planety.
Hiketova odpověď je jednoznačná: „Jsou dvě, tato a Protizemě“.
Áetios sice vychází z Theofrastova spisu Názory fyziků, ale v tomto případě bychom ho nebrali moc vážně, nebýt toho, že představa o Zemi a Protizemi je pro pythagorejce klasické doby příznačná, dobře ji máme dokumentovanou u Filoláa . Asi šlo o doplnění počtu kosmických těles (resp. sfér) na mystickou desítku. Přitom Protizemě není nikdy vidět, protože obíhá kolem centrálního ohně (ne kolem Slunce) tak, že je vždy na jeho opačné straně než Země (dnes bychom řekli: v horní konjunkci). O tom, zda Protizemě taky rotuje, se nic nezachovalo.
Hérakleidés z Pontu
Někteří novodobí učenci jsou toho mínění, že Hiketás je literární postava dialogu, jehož autorem mohl být Hérakleidés z Pontu (dnes severozápadní Turecko, asi 390–310 před n. l.) To je opravdu možné, neboť aristotelici přes všechnu svou učenost často nerespektují žánr citovaných textů. Ani tím by ovšem nebyla vyloučena Hiketova reálná existence, ba ani jeho popsané astronomické názory. Mohlo to být podobné, jako když se Sókratés stal literární postavou Platónových dialogů, kterou pak těžko odlišujeme od reálného Sókrata, o němž toho mnoho nevíme.
Hérakleidés z Pontu je elitní absolvent Platónovy Akadémie v Athénách. Je opravdu astronom, který se obejde bez Protizemě a nejspíš i bez pythagorejského centrálního ohně.
Popsal rotaci Země, patrně psal i o oběhu Země, zatímco Slunce stojí. Ta rotace je spolehlivá, ostatní je v textech dost nejasné, proto jsem předchozí větu napsal tak neurčitě. Neodvažuju se rovnou tvrdit, že jeho popis byl heliocentrický. Nejspíš byl, ale není jasné, jak si představoval uspořádání ostatních planet. Kdybych si měl zafantazírovat, tak bych řekl, že Hérakleidés prostě převzal starší pythgorejskou nauku o rotaci Země i jejím oběhu, ale zbavil ji specificky pythagorejských představ o Protizemi a centrálním ohni, takže z toho vzešel buď opravdový heliocentrismus, nebo aspoň jeho docela rozumná předloha. Jestli ovšem na rozdíl od Filoláa respektoval rozlišení vnitřních a vnějších planet, to nevíme. (Každopádně to štvalo aristoteliky, kteří trvali na nehybnosti Země v každém smyslu slova a na fixním umístění všech nebeských těles v patřičných rotujících sférách, a těch měli. Mně zase pythagorejské nauky o Protizemi a o centrálním ohni odlišném od Slunce vždy nutkavě připomenou jednu větu Klémenta z Alexandrie, varující před závody v pití: „‘Proboha, vidím dvě Slunce!‘ zvolal opilec z Théb u Eurípida.“)
Literatura
http://www.fysis.cz/presokratici/pytp/hiketas.htm – Překlad i originály obou testimonií o Hiketovi na mém starém webu.
Anaxagorás a infinitezimální veličiny
Autor: Zdeněk Kratochvíl (04.07.2019)
Anaxagorás jako astrofyzik
Autor: Zdeněk Kratochvíl (05.07.2019)
Byl Filoláos větší číslo než Pythagorás?
Autor: Zdeněk Kratochvíl (10.07.2019)
Ing. Archytás Krotónský
Autor: Zdeněk Kratochvíl (23.07.2019)
Diskuze:
dřevorubec drvoštěp,2019-07-31 22:32:39
Otázka zní:otáčí se Země,nebo hvězdná obloha?Nešlo by rozhodnout po selsku?Třeba pravděpodobnost:pokud považuju hvězdy za samostatná tělesa(klidně jen hořící louče),je jejich let ve formaci při nutně nestejných rychlostech a zachování přesných rozestupů až neuvěřitelný.Problém "vyřeším" dvěma způsoby:Země(ale i Slunce,Měsíc a planety) jsou uvnitř skořápky velké sféry,kterou z vnějšku obklopuje zářící oblak.Hvězdy jsou otvory v sítu,Slunce, Měsíc a planety obíhají po svých drahách a celá skořápka se otáčí podle astronomům známé osy.
A nebo nechám roztočit pozorovatele-Zemi,což je nejjednodušší řešení.
Díky za osvěžující historii.
Re:
Zdeněk Kratochvíl,2019-07-31 23:27:44
Samozřejmě. Jenže ono "po selsku" znamenalo ve staré době něco jiného než od zhruba poloviny 17. století. Skoro nikdo si nepředstavoval na obloze nějaká tělesa, jakákoliv.
Mluví se např. o "sedmi drahách Plejád oblohou", ale tak, jako kdyby šlo o cosi ryze abstraktního, co se na nebi jenom zviditelňuje.
Bylo pár výjimek, ale ani část heliocentrických astonomů nemyslela fyzikálně, ale jenom matematicky. Dokonce ještě Koperník si moc nevi rady s tím, jestli je tam nějaké "něco", co svítí.
Nevím, jestli proměnu selského rozumu způsobila staletí popularize vědy, nebo spíš se nějak měnil sám od sebe, směrem ne ani tak ke zvědečtění, ale k fyzickému realismu.
Zkusil jsem to dneska víc okomentovat v příspěvku, který je na konci téhle diskuze.
Re:
Zdeněk Kratochvíl,2019-07-31 23:45:27
Ještě mě napadlo:
Ten nový ("náš") typ selského rozumu se možná objevil poprvé i Galileiho. Ten na to jde spíš takhle a pak mívá problémy s formálními důkazy, zatímco Kepler, to je vědec každým coulem.
Jenže se selským rozumem se musí taky opatrně. Nemusí se dobře srovnat s tím, že se naše matička Země otáčí! Právě toho se ostatně bohužel dovolával Aristotelés.
Navíc by nějaký selský rozum (spíš selský nerozum) mohlo taky napadnout, že Země je placatá a tu kouli si vymysleli vědci nějak podivně.
Tím se nechci "selského" východiska nijak dotýkat, osobně je mi symptické, jenom může mít své mouchy, a navíc bývá dost závislé na typu kultury (oni to někteří tvrdí i o vědě, ale to je nejspíš pomluva).
..
Jan Balaban,2019-07-30 19:50:58
Stačilo v noci sledovať oblohu a zapisovať si polohu niektorých výrazných hviezd.
Re: ..
Zdeněk Kratochvíl,2019-07-30 20:01:52
To samozřejmě dělali. O malinko později, ve 3. století před n. l., dokonce s přesností, která byla znovu dosažená až v renesanci a překonaná až v jejím závěru.
Jenže z toho se nedá rozhodnout, jestli Země stojí a nebe se kolem ní točí, nebo jestli je to naopak.
Re: .. ještě
Zdeněk Kratochvíl,2019-07-30 20:45:46
Pozorování zdánlivého pohybu hvězd v průběhu noci je velice prastarou záležitostí. V Řecku je v 9. století před n. l. popisuje epická poezie jako naprostou samozřejmost, jde tam o zkušenostní poetický obraz, ne o vědu.
Nejpozději od 6. století před n. l. se tím už zabývají astronomové a nějak to i měří.
Od 3. století před n. l. to je předmětem přesných a systematických měření.
Kupodivu z toho skoro všichni vyvodili právě to, že se pohybují ty hvězdy, resp. nebe, ne Země. Výjimku představovala heliocentrická menšina mezi astronomy.
Vždyť s podívejte na tu první fotku k tomuhle článku, tam máte to kroužení hvězd objektivně zachycené, objektivem foťáku. Samozřejmě, že tohle nemyslím vážně, ale není samozřejmé to prohodit.
Jeěště mnohem obtížnější je najít jevy, který by ukázaly, že z oněch dvou možných popisů musíme dát přednost rotaci Země. Jinak by si někdo mohl myslet, že jde o dva ekvivalentní popisy, podle volby vztažné soustavy.
Důkazy pro rotaci Země
Tomáš Novák,2019-07-30 15:36:47
Dobrý den, jaká měl myslitel pro toto ve své době revoluční a nanejvýš odvážné tvrzení vodítka či dokonce nepřímé důkazy? Děkuji!
Re: Důkazy pro rotaci Země
Zdeněk Kratochvíl,2019-07-30 19:34:04
To bohužel nevíme, texty o tom mlčí. Můžeme se jenom domýšlet a to je vždycky s rizikem.
Možnost první: Relativita pohybů nebyla v antice neznámá, byť ostré doklady jsou až z pozdější antiky a týkají se lineárního pohybu, ne rotačního (plavec v řece při různém poměru rychlostí proudu a jeho plavání a při různých úhlech). Je představitelné, že někoho mohla napadnout rotace Země místo rotace nebe.
Možnost druhá: Jde o úvahy v rámci oběhu Země kolem něčeho, ať už kolem Slunce nebo ještě kolem centrálního ohně kosmu (jako už u Filoláa). V takovém modelu je uplatnění výše zmíněné myšlenky docela nasnadě. Jednak je už jednou rozvolněna nehybnost Země, jednak se pak bez její rotace docela nešikovně vysvětlují zdánlivé pohyby.
Každopádně je rotace Země ve sporu s Aristotelem, což je metodologicky netriviální. Aristotelova fyzika je sice dost zoufalá a astronomie naprosto zoufalá (i na svou dobu), ale přesto ta fixní Země není následkem jeho nějaké hlouposti. Aristotelés uplatňuje docela rozumný - totiž empirický - argument, že máme zkušenost východů a západů Slunce, avšak nemáme žádnou zkušenost, že by se s námi Země točila. V tomto punktu se Aristotelés vlastně stal obětí empirické metody, ne svých ostatních předpojatostí. On ještě Galilei bude mít dost problémů tu rotaci Země opravdu dokázat a ne pouze tvrdit, že je to velice rozumná hypotéza.
Re: Re: Důkazy pro rotaci Země
Tomáš Novák,2019-07-31 18:22:19
Přesto byl Aristoteles v přírodních vědách nezlomitelnou autoritou až do poloviny 18. století...
Re: Re: Re: Důkazy pro rotaci Země
Zdeněk Kratochvíl,2019-07-31 20:36:09
Takhle jednoduché to naštěstí není:
V antice byl autoritou jenom ve vlastní škole, a to zdaleka nebyla většina.
Ve středověku byl po velkou část doby naprostou autoritou skoro ve všem, ale kupodivu zrovna ne v astronomii. Středověcí astronomvé si často jsou vědomí problémů jeho konceptu a diskutují raději jiné ecpicyklové modely.
Už koncem středověku (14. století) a pak v renesanci postupně padá jeho autorita ve fyzice, na konci renesance (17. století) už aristotelské fyzice a astronomii důvěřují jenom naprostí podivníci.
V biologii jej ctil kupodivu ještě Darwin (důvody jsem popsal v článku o Empedokleovi), který ale biologii definitivně zbavil jeho konceptu, tedy krom analogie a homologie, s nimi se pracuje dodnes, jenže v jiném rámci, evolučním.
V logice vydržel Aristotelés do raného 20. století, tedy krom podstatně menší obliby sylogismů po konci středověku, ale úvodní přehledy a popularizace (klasické) logiky jsou podnes většinou aristotelské.
Re: Důkazy pro rotaci Země
Vojta Ondříček,2019-07-31 15:17:28
Myslím, že už tehdá muselo některé lidi trknout, že Mars dělá na obloze "smyčku" a že se její pozice po té nebeské báni "posouvá". Rovněž lidi zneklidňovala nepravidelná zatmění Měsíce, ale i Slunce.
Proti pohybu Země, ať kolem své osy, tak kolem Slunce byl jedním z agumentů chybějící uragán větru.
Re: Re: Důkazy pro rotaci Země
Zdeněk Kratochvíl,2019-07-31 18:01:41
V zásadě máte pravdu, ale je s tím řada komplikací:
1. O smyčkách v okolí opozice (při zdánlivém pohybu) velkých planet se vědělo odedávna. Nějaké písemné zmínky jsou už z archaické doby, v klasické době se to vážně zkoumalo, menšina astronomů se pak brzy dala na heliocentrismus, zatímco většina postupně vytvářela různé verze epicyklové teorie. Heliocentrický popis byl v pozdější antice zavržen proto, že kvůli kruhovým drahám a rovnoměrnému pohybu neodpovídal pozorováním. S tou elipsou prý měl dlouho ujímání i sám Kepler. S rotací Země tohle vše souvisí "jen" nepřímo, totiž tak, že když Země obíhá, tak by bez její rotace byl jakýkoli kosmologický model strašně bizarní. (Jeden ze spisů pozdně antického Corpus hermeticum se možná o něco takového pokusil.)
2. Zatmění Slunce částečně zvládali už v archaické době (např. periodou Saros). Pak je převládající astronomické teroie uspokojivě vysvětlovaly i bez rotace nebo oběhu Země. Tedy uspokojivě ve smyslu souladu predikovaných hodnot a naměřených jevů, ne ve smyslu fyzikální adekvace. V detailech byl ovšem problém tak jako tak, kvůli problémům s Měsícem.
3. S Měsícem měli velké starosti jak epicyklaři, tak heliocentrici. Dnes to chápeme na dost velké excentricitě jeho dráhy, sklonu dráhy k rovině ekliptiky, otáčení poloosy dráhy atd. Ještě v 18. století občas někdo (astronom, ne nějaký alternativec) pochyboval o Newtonově gravitační teorii právě kvůli problematice lunární dráhy.
4. Argument uragánu předpokládá poměrně naivní (např. aristotelský) koncept fyziky. Zajímavější je argument odchylky volného pádu od kolmice nebo místa dopadu předmětu vyhozeného (vystřelného) kolmo vzhůru. Tam už nejde o naivitu, protože se samozřejmě předpokládá jeho setrvačnost a rotace spolu se Zemí, ale teoreticky i experimentálně se to zvládlo nečekaně pozdě. Např. Galilei prý uspěl teoreticky, ale ne experimentálně.
5. Definitivně přesvědčivým dokladem oběhu Země a tím pádem i rotace je nejspíš až objev aberace světla roku 1725 (James Bradley).
Re: Re: Důkazy pro rotaci Země
Zdeněk Kratochvíl,2019-07-31 20:49:13
Ještě mě napadlo:
My si málo uvědomuje hlavní rozdíl novodobé a starodobé mentality.
Spočívá v tom, že my si s naprostou smaozřejmostí všechny astronomické objekty předstabvujeme jako fyzikální objekty. Dokonce i lidi, kteří o astronomii nic nevědí, je to jakási default představa, že tam musí být něco na způsob jakéhosi objektu. V antice ji měl nejspíš Anaxagorás, ale to byla výjimka, obecnější byla jenom pokud jde o Měsíc.
Výchozí očekávání ve vztahu k astronomickým objektům bývalo jiné: jsou to prostě světla na obloze. Vždyť i astronomie jakožto věda se dlouhá staletí zabývala "optickými jevy na obloze", zvláště hledáním matematického popisu časového průběhu úhlů mezi světly na obloze.
Teprve Kepler a Galilei viděli na obloze fyzikální tělesa. Možná přeceňujeme, co kolem čeho obíhá, ale hlavně podceňujeme, že teprve díky Keplerovi je možná např. myšlenka letět na Mars. Jiná věc je technologická možnost realizace, ale ještě ani podle Koperníka by nebylo moc kam, a podle epicyklařů dokonce ani kudy. Do Keplera např. Mars nebyl fyzikálním objektem v reálném prostoru, ale zářícím světlem na obloze, v jakémsi formálním prostoru, jímž se nic reálného pohybovat ani nemůže.
Re: Důkazy pro rotaci Země
Vojta Ondříček,2019-08-01 04:32:06
Ach zapoměl jsem připsat, že "hmatatelný" důkaz pro rotaci Země poskytne Foucaultovo kyvadlo. Pochopitelně můžeme dnes argumentovat i coriolisovou sílou vychylující střely lodních děl (nejlépe severo-jižním směrem), nebo touto silou roztáčené hurikány.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
