Okouzlující polární čepičky Marsu tvoří zmrzlá voda a oxid uhličitý. Kredit: Harvard SEAS.

Úspěch Apolla 11 byl famózní a nepochybně si zasloužil pompézní oslavy svého výročí. Měli bychom si ale otevřeně přiznat, že to byl v podstatě vrchol našeho vesmírného snažení, pokud jde o lidské posádky. Od té doby si hrajeme na astronauty na oběžné dráze, na stále stejných orbitálních stanicí, kde stále stejně velké posádky dělají stále ty stejné věci. Upřímně řečeno, není to nic moc fascinujícího.

Robin Wordsworth. Kredit: Harvard SEAS.

Je to ostuda. Měli bychom s tím už konečně něco udělat a vyrazit z oběžné dráhy dál do vesmíru. Kromě Měsíce se prvním místě nabízí Mars. Svůdná Rudá planeta dráždí představy celých generací snílků, fantastů i vědců. Carl Sagan v roce 1971 navrhl, že bychom mohli zesílit skleníkový efekt na Marsu, který je tam na rozdíl od Země vnímán jako zcela pozitivní záležitost, a to pomocí odpaření severní polární čepičky Marsu. Loňský výzkum odborníků NASA ale tento letitý pán v podstatě poslal k ledu. Zásoby vhodných surovin na celém Marsu nejsou dostatečné na to, aby samy o sobě mohly udělat z Marsu obyvatelnou planetu. Pro snění o terraformaci Marsu to byla těžká rána.

Robin Wordsworth z Harvard SEAS a jeho tým se to rozhodli změnit. Namísto terraformace celého Marsu navrhují zaměřit úsilí na obydlení menších území. Podle jejich představ by v tom měl sehrát klíčovou roli podivuhodný materiál – křemenný aerogel, který vlastně napodobuje skleníkový efekt pozemské atmosféry. V sérii počítačových modelů a experimentů badatelé potvrdili, že tak asi 2 – 3 centimetrová vrstva křemenného aerogelu propouští dost světelného záření pro fotosyntézu a zároveň brání průchodu nebezpečného ultrafialového záření. Zároveň se pod takovým aerogelem zvedne teplota trvale nad bod tání vody. To vše aerogel zvládne bez nutnosti použití přídatného zdroje tepla. Výzkum Wordsworthova týmu publikoval časopis Nature Astronomy.

Zázračný křemenný aerogel. Kredit: Aerogel Fast Facts Stardust home page.

Podle Wordswortha je technologie s křemenným aerogelem v dnešní době mnohem dosažitelnější, než globální terraformace Rudé planety. Na rozdíl od předešlých návrhů je možné regionální terraformaci s křemenným aerogelem vyvíjet a testovat, s materiály a technologiemi, které již dnes máme k dispozici. Podle Laury Kerber z laboratoří Jet Propulsion Laboratory která se podílela na výzkumu křemenného aerogelu, je Mars přece jenom po Zemi tou nejvíce obyvatelnou planetou Sluneční soustavy. Zároveň je to ale dost nehostinný svět. Pokud bychom na Marsu postupovali cestou vytváření malých obyvatelných oáz, tak bychom tímto způsobem mohli Mars terramorfovat kontrolovaným a praktickým způsobem.

Vědce inspiroval fenomén, který již dnes pozorujeme na Marsu. Polární čepičky Marsu jsou tvořené zmrzlou vodou a oxidem uhličitým. Takový led propouští záření a zároveň pod sebou udrží teplo. Během marťanského léta vznikají pod ledem polárních čepiček oblasti, kde je teplo. Pokud jde o zvolený materiál, s křemennými aerogely mají kosmičtí inženýři četné zkušenosti. Vysoce porézní aerogel propouští světlo, ale navzájem propojené nanovrstvy oxidu křemičitého velmi zpomalují pohyb tepla. Podaří se nám terramorfovat Mars díky starému dobrému křemenu?

Video: Mars Climate and Chemical Evolution: Lessons from the Solar System for Exoplanets


Literatura
Harvard SEAS 15. 7. 2019, Nature Astronomy 15. července 2019.