Síran hořečnatý byl objeven v 17. století[1] ve městě Epsom v anglickém hrabství Surrey. (Kredit: Ondřej Mangl)

„Nemáte náhodou v práci epsomskou sůl?“, zeptala se mě žena tónem, v němž byla znát značná dávka skepse. Zjevně nečekala, že by moje laboratorní skříně mohly ve svých útrobách ukrývat takovou vzácnost. „Tys’ posvačila světlici…!“ vyhrkl jsem a na nechápavý pohled reagoval vysvětlením. „Síran hořečnatý (MgSO₄·7H₂O), který hlavně starší absolventi farmaceutických fakult zarputile nazývají epsomskou solí, se podle některých učebnic toxikologie dá použít jako antidotum při otravě rozpustnými solemi barya. No a jediný zdroj barya, který si umím představit v naší domácnosti, jsou právě světlice.“ Samozřejmě, že se tak projevila moje profesionální deformace. Proč hned myslet na nejlepší - tedy na otravu. O hořečnatém (Mg²⁺) kationtu je přeci obecně známo, že je kofaktorem více než 300 enzymaticky katalyzovaných rekcí, které jsou mimo jiné důležitou součástí energetického metabolismu buněk (syntéza ATP), a hrají nezastupitelnou roli při syntéze nukleových kyselin (DNA, RNA) či proteinů. Nedostatek tohoto klíčového kationtu v organismu může mít neblahý vliv na funkci svalů (křeče), srdeční činnost, krevní tlak a nervovou činnost. Hypomagnesémie, což je patologický stav organismu charakterizovaný koncentrací Mg²⁺ v séru nižší než 0.75 mmol/L se vyznačuje zejména ztrátou chuti k jídlu, letargií, nevolností, zvracením, únavou a slabostí.

Tip! Připravte si peeling z Epsomské soli: malé množství Epsomské soli v dlani navlhčete a krouživými pohyby vmasírujte do pokožky. (Organis.cz)

Pokud deficit hořčíku trvá déle, může být i příčinou srdeční arytmie. Hypomagnesémie je častou komplikací při chronickém alkoholismu, špatně kompenzovaném diabetu, chronických zánětlivých onemocněních trávicího traktu (Crohnova choroba, ulcerózní kolitida apod.), nemocech ledvin (důsledek dialýzy), poruchách tvorby enzymů (nemoci štítné žlázy) a vzniká též jako nežádoucí účinek některých léků (antibiotika, chemoterapeutika, diuretika, inhibitory protonových pump) a při otravách (digoxin).

„Chci si ji nasypat do vany, prej je to dobrý na doplnění hořčíku“ oznámila mi žena svůj zdravotně-hygienický záměr. „Budeš tu vodu z vany srkat?“ neubránil jsem se sarkasmu. Výhled na počítačovou obrazovku mi zastínil potištěný list papíru. Mimo jiné na něm stálo: Jaké formy hořčíku se používají v doplňcích? MAGNESIUM SULFÁT (SÍRAN HOŘEČNATÝ) - tzv. Epsomská sůl, obsahuje cca 42 % elementárního hořčíku, vhodný transdermálně do koupelí. A dále: MAGNESIUM SULFÁT (SÍRAN HOŘEČNATÝ) - orální užití – jedná se o úžasného pomocníka v boji při zácpě, ale bohužel obsahuje jen malé množství hořčíku. Koupele v epsomské soli jsou ale velmi užitečné, dezinfikují kůži. Pokud se činí pravidelně, dá se i takto hořčík docela dobře doplňovat, vhodné zejména pro děti. Další benefity koupelí v epsomské soli jsou zejména detoxikační, uvolňující a revitalizační.

Epsomská sůl 1kg Najtelo. Použití: Zmírňuje stres , odstraňuje toxiny, obnovuje rovnováhu pH těla (Pilulka.cz)

„Kdes to vzala?“ povzdechl jsem si odevzdaně, neboť mě každý kontakt s podobnými výrony tvůrčího lidského ducha bere chuť do života. „Facebook, diskuzní skupina o zdravém životním stylu. Je tam snad něco špatně?“

Napsat v jedné větě, že daná sůl obsahuje 42 % elementárního hořčíku a ve druhé pak, že bohužel obsahuje jen malé množství hořčíku - to by snad samo o sobě mohlo sloužit jako určitý indikátor odborné erudice autora textu. Pro mě však byla nejzajímavější teze o schopnosti hořečnatého kationtu vzniklého disociací síranu hořečnatého ve vodě (koupel) prostupovat skrz kůži (transdermální aplikace) a ovlivňovat tak hladinu hořčíku v krvi.

...doporučuje se pro zlepšení funkce kardiovaskulárního systému. Pomáhá předcházet kornatění tepen a tvoření krevních sraženin. (Běhej Srdcem).

Ionty, jakožto částice nesoucí náboj, to ze své podstaty nemají s přestupem přes fosfolipidické buněčné membrány vůbec snadné. Nabité hydrofilní částice totiž nemohou prostě difundovat přes hydrofobní membrány, ale musí ke svému transportu použít nějaký bílkovinný transportér (iontový kanál). Dostupnost daných kanálů bývá omezená a jejich množství se liší podle typu buňky. Na rychlost vstřebání má pak zásadní vliv i počet membrán (vrstev buněk), které musí daná látka při své absorpci do organismu překonat. Neporušená kůže tak představuje málo prostupnou bariéru. Příčinou je zejména její tloušťka (mnoho vrstev), typ buněk (minimum iontových kanálů, kompetice různých iontů o tyto kanály) a struktura (obtížně prostupná vrstva odumřelých buněk s vysokým obsahem keratinu zvaná stratum corneum na povrchu kůže). Pokud by se mě někdo zeptal na příklad nejméně efektivního způsobu transportu látky do organismu, bez zaváhání bych uvedl transdermální absorpci iontů.

Napusťte vanu teplou vodou a přisypte Epsomskou sůl. Na každých 25-30 kg Vaší váhy připadá 0,5 hrnku (1dcl) Epsomské soli. Na koupel si vyhraďte alespoň 40 minut. Dojde tak k maximální eliminaci toxinů a absorbování minerálů z vody. (Prozdravi.cz)

Samozřejmě, to že je něco teoreticky málo funkční, ještě neznamená, že to v praxi nefunguje vůbec. Ale i zde platí určité limity, určité hraniční podmínky. Zašpuntovanou vanu lze napustit kapajícím kohoutkem. Je to jen otázka času. V odšpuntované vaně však začne voda stoupat pouze v případě, že bude přítok vydatnější než odtok. A tak to zjednodušeně funguje i s látkami v lidském těle. Pokud je přestup látky do organismu velmi pomalý, tak to na celkovou hladinu látky v krvi nebude mít výraznější vliv, díky procesu vylučování. A hydrofilní ionty se močí vylučují celkem ochotně. Takže i z tohoto důvodu bych transdermálnímu způsobu dodávání hořčíku pomocí epsomské soli moc šancí nedával.

Otázkou je, zda se to někdo pokoušel prakticky měřit. Samozřejmě že ano. Jak bylo zjištěno ve studii autorů O’Hare a kol. z roku 1985, minerální voda (Bath spa water) s obsahem 51 mg/L Mg²⁺, 177 mg/L Na⁺, 392 mg/L Ca²⁺ a 15 mg/L K⁺ o teplotě 35 °C sice dokázala dobrovolníkům v ní ponořeným (v počtu 9) během dvou hodin řádně zahýbat s celou řadou fyziologických parametrů (např. produkce moči, počet červených krvinek, srdeční frekvence apod.), ovšem s koncentrací iontů v krevní plazmě nehnula ani o pověstnou píď. Koupání ve vodě z mrtvého moře, která může obsahovat až 40 g/L hořčíku, mělo měřitelný vliv na koncentrace některých prvků (Br, Rb, Ca, Zn, nikoli však Mg) v krevní plazmě u pacientů trpících lupenkou (narušená kůže je obecně prostupnější), ovšem v případě zdravých jedinců opět žádný efekt nebyl pozorován. Rovněž pokusy s posmrtně odebranou lidskou kůží a chloridem hořečnatým (MgCl₂) ukázaly, že pokud danou sůl rozpustíme ve vodě, kůží neprochází (změna nastává, pokud je sůl složkou krému). Na konci tohoto odstavce je však nutné poznamenat, že literární zdroje, v nichž bylo možné čerpat, nepatří k těm nejkvalitnějším.

Epsomská sůl potravinářská (Awashop.cz)

V případě studií popisujících opačný efekt (tedy transdermální penetraci hořčíku z ve vodě rozpustných solí) se ovšem pojem literární zdroj zcela zdráhám použít. Klíčová studie na dané téma byla totiž zveřejněna výhradně na webu organizace Epsom Salt Council. Devatenáct dobrovolníků po dobu sedmi dní každý den podstoupilo 12 minutovou koupel v roztoku epsomské soli (400 – 600 g/60L) o teplotě 50 – 55 °C. Tito dobrovolníci dále poskytli vzorky krve (2 hodiny před a dvě hodiny po koupeli) a moči. Před první koupelí byly průměrné koncentrace Mg v krevní plazmě na úrovni 105 +/- 20 mg/L a po poslední koupeli pak 141 +/- 17 mg/L. Autoři studie neuvádí, zda dobrovolníkům měřili v průběhu experimentu základní fyziologické funkce (krevní tlak, tepovou frekvenci atp.), jen uvádějí, že si žádný ze subjektů na nic nestěžoval. Pokud ovšem experimentátoři věřili ve svou věc (transdermální přestup Mg), neobávali se předávkování a s ním spojených negativních důsledků? Na základě jakého předpokladu se měl přestup ustálit na správné hladině?

Pracoviště a kontakt na autora čánku: Fakulta chemicko-technologická, Univerzita Pardubice.

Epsomskou sůl jsem tedy ženě nesehnal. Samozřejmě nemohu na svou čest prohlásit, že je vědecky dokázáno, že hořčík z epsomské soli rozpuštěné ve vodě neporušenou kůží neprostupuje. Věren tradičně alibistickému tónu odborné komunikace se tak maximálně odvážím špitnout, že teorie o terapeuticky účinném transdermálním přestupu Mg²⁺ stojí na velmi vratkých základech a pak v duchu polituji všechny, jimž uvedené informace stačí, aby v dobré víře zasolovali odpadní vody……

Literatura:

1. Gröber, U., Werner, T., Vormann, J., & Kisters, K. (2017). Myth or Reality—Transdermal Magnesium?. Nutrients, 9(8), 813.

2. O'hare, J. P., Heywood, A., Summerhayes, C., Lunn, G., Evans, J. M., Walters, G., & Dieppe, P. A. (1985). Observations on the effect of immersion in Bath spa water. Br Med J (Clin Res Ed), 291(6511), 1747-1751.

3. Katz, U., Shoenfeld, Y., Zakin, V., Sherer, Y., & Sukenik, S. (2012, October). Scientific evidence of the therapeutic effects of dead sea treatments: a systematic review. In Seminars in arthritis and rheumatism (Vol. 42, No. 2, pp. 186-200). WB Saunders.

4. Mayuramas, S., Byoung, Y., Mazen, H., Chee, C. L., Rosanoff, A., & Mahavir, C. (2012). Preliminary study of transdermal permeation of magnesium cream formulations across skin. Magnes. Res, 25, 203-204.

5. http://www.epsomsaltcouncil.org/wp-content/uploads/2015/10/report_on_absorption_of_magnesium_sulfate.pdf