Jednou ze studií, která na problém medicínských omylů upozornila, provedl před časem tým vědců Vinayema Prasadema z National Cancer Institute v Bethesdě. Prověřil tehdy články publikované v časopise New England Journal of Medicine za uplynulých deset let a odhalili v nich celou řadu postupů a praktik, která se správnou péčí  o pacienta moc společného neměly. Problém byl v tom, že šlo o v doporučování léčby praxi, která se tím v dobré víře řídila. Nicméně pacientům deklarovaný větší užitek než léčba, kterou měla nahradit, jim přinést nemohla a nepřinášela.   S odstupem času si na další zavedené nevhodné postupy posvítila Diana Herrera-Perez z  univerzity v Oregonu. Zatímco její předchůdci z Marylandu upozornili před šesti lety na 146 případů, tentokrát už je to trojnásobek.

Diana Herrera-Perez, první autorka kontroverzní studie. Badatelka na Knight Cancer Institut na Oregon Health & Science University. (Převzato ze stránky OHSU)

Pro tyto „otočky na obrtlíku“, nebo chcete-li „zvraty“, respektive politicky korektně „nezdary“, se v anglicky psané odborné literatuře ujalo označení „medical reversals“. Odhalují se pomocí randomizovaných kontrolovaných studií („RCTs“ studií). Ty si kladou za cíl eliminovat zkreslení, k němuž by mohlo při testování nových léčebných praktik dojít. Eliminace těchto lapsů, ať už vědomých, nebo nevědomých, není jednoduché a proto je potřeba odhalovat, jak je vůbec možné, že k takovým případům dochází.  Podle vědců je to tím, že i když tzv. „ Cochrane Reviews“, které se považují za důkaz funkčnosti nové lékařské praktiky, takovým, nebo obdobným procesem buďto navrhovaná léčba neprošla, a pokud prošla, kámen úrazu byl v tom, že i prověření léčebné metody Cochranovou recenzí se spokojuje s porovnáváním výsledků nového postupu jen s „jednou praxí“.

Není divu, že provalování blamáží s neúčinnou léčbou vedlo ke vzniku iniciativy „Choosing Wisely“. Tu lze přeložit jako „Chovej se moudře“, případně „Nenech se napálit“. Nejde v ní jen odhalování zcela nefunkční léčby, ale iniciativa má širší cíle. Například obhospodařování seznamu lékařských postupů, které mají nízkou hodnotu (malé léčebné efekty). Jde o dobrý úmysl, ale úskalí této iniciativy je v tom, že spoléhá na hlášení lékařů. Když to z parafrázujeme, tak kdo z nich na sebe bude ochoten bonzovat, že léčil nevhodně.

Herrera-Perezová, první autorka studie, o níž je tento článek,  přesto spatřuje v této iniciativě přínos a doufá v nějaké její smysluplné uvedení v život.  Měla by se v její vizi stát jakýmsi návodem pro kliniky, které by se o své klienty mohly starat efektivněji a hospodárněji, ať už vzhledem ke státní kase, nebo té klientovy a pochopitelně i zmírňovat jeho zbytečně podstupované zákroky a utrpení. Nejspíš ví, o čem mluví, protože její tým prověřil zmíněné „RCT“ studie publikovaných za více než 15 let ve třech předních lékařských časopisech: Journal of American Medical Association, Lancet a New England Journal of Medicine.

Vinay Prasad, spoluautor studie: "Jakmile je neefektivní léčba jednou zavedena, může být obtížné praktiky přesvědčit, aby se jí vzdali.“ (Oregon Health and Science University, Knight Cancer Institute).

Na třech tisících publikací se jejímu týmu podařilo přijít na 396 případů, mírně řečeno přehmatů. U většiny z nich došlo na pacientech v zemích s vysokými příjmy (92 %). V tom netřeba hledat nějaký zlý úmysl, na vině je prostě jen to, že většina studií se provádí v tomto prostředí. 8 % se týkalo zemí a oblastí s nízkým příjmem na hlavu, kam autoři zahrnuli i Čínu, Indii, Malajsii a Etiopii.

Čeho že se nevhodná, či zbytečná léčba a praktiky týkaly?  Nejčastěji byly léčby spojené s kardiovaskulárním onemocněním (20 %), následovala léčba prováděná v pravomoci zdravotních středisek a prevence (12 %). Na své si „přišli“ i pacienti ocitnuvší se v kritických situacích, například na jednotkách intenzivní péče. I tam se v 11 % léčilo nevhodně uplatňováním metod údajně "prověřených" a doporučovaných výzkumem.

Z hlediska typu intervence šlo nejčastěji o medikaci (33 %), následovaly léčebné postupy (20 %). Poněkud paradoxně, nejméně přehmatů se dělo v rámci aplikace vitamínů a potravních doplňků (13 %).

Autoři upozorňují, že jejich zjištění nezahrnuje všechny lékařské obory, neboť kapacitně byli schopni zvládnout jen tři z všeobecně zaměřených lékařských periodik. U specializovaných oborů může být situace poněkud jiná.

Že výsledky studie, které nyní zveřejnil časopis eLIFE, budí rozpaky, nepřekvapuje. Jednak proto, že jako zdroj dat využili časopisy považované za ty nejprestižnější. A pak také proto, že jakmile se nějaká neefektivní léčba zavede do praxe, je obtížné přesvědčit praktiky, aby se svých „osvědčených zvyklostí“ vzdali. Asi nelze než s autory souhlasit, že jedinou efektivní cestou, jak omezit široce uplatňované omyly medicíny, je zabránit jejich rozšíření. Zda jejich odhalení povede ke zpřísnění podmínek pro zavádění a doporučování nových léčebných metod, nebo k vytvoření seznamu neefektivních postupů a medikací, ukáže až budoucnost.

Literatura

Diana Herrera-Perez et al.: A comprehensive review of randomized clinical trials in three medical journals reveals 396 medical reversals, eLife (2019). DOI: 10.7554/eLife.45183