Kostra druhu Torvosaurus tanneri, rekonstruovaná v expozici instituce Museum of Ancient Life („Muzeum starobylého života“) ve městě Lehi na severu státu Utah. Samotná lebka těchto megalosauridů byla dlouhá až 1,4 metru. Kredit: Etemenanki3; Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

O obřím pozdně jurském megalosauridním teropodovi torvosaurovi už byla na Oslu řeč nejednou. Kromě představení druhého popsaného druhu tohoto rodu, tedy portugalského druhu T. gurneyi v roce 2014, jsem také pojednával o fiktivním českém zástupci pod smyšleným jménem „Torvosaurus orliciensis“. Nyní tedy o torvosaurovi (tentokrát již tom skutečném), poněkud obecněji. Co o tomto děsivém přízraku z doby před 150 miliony let vlastně víme? Prvním popsaným druhem byl severoamerický Torvosaurus tanneri, představený vědeckému světu v roce 1979.[1] Jeho fosilie byly objeveny na území Colorada v sedimentech souvrství Morrison. Jednalo se tedy o přímého současníka dalších velkých teropodů, jakým byl Allosaurus fragilis, Ceratosaurus nasicornis nebo Saurophaganax maximus. Torvosaurus byl pravděpodobně nejmohutnější ze všech těchto teropodů a představoval tak nejspíše dominantního predátora. S délkou mezi 10 a 11 metry sice nebyl nejdelším teropodem ve svém ekosystému, ale s hmotností v rozmezí 3,5 až 4,5 tuny patřil k největším známým jurským teropodům vůbec.[2] Jen jeho lebka dosahovala podle dochovaných částí horní čelisti délky asi 1,4 metru a patří tak k největším dosud objeveným lebkám mezi všemi teropody. Torvosauři měli také krátké, ale zato velmi silné přední končetiny, opatřené mohutnými drápy. Právě obří zahnutý dráp z torvosaurovy přední končetiny byl v roce 1971 tím prvním, co bylo z dinosaura objeveno. Fosilii našla v lokalitě Calicho Gulch Quarry nedaleko městečka Delta sběratelka fosilií Vivian Jonesová. Dráp poté ukázala Jamesi Jensenovi (proslavenému například popisem domnělého giganta druhu „Ultrasauros“ macintoshi) a její manžel Daniel E. Jones doporučil Jensenovi zahájit výzkum na dnes již proslulé lokalitě Dry Mesa Quarry, objevené roku 1963. Již dříve tam narazil na četné fosilie teropodů i sauropodů a Jensen zde odkryl skutečně úžasné zkameněliny. Mimo jiné tady získal i další fosilní materiál zatím záhadného teropoda a v roce 1979, tedy přesně před 40 lety, jej formálně popsal spolu s paleontologem Peterem M. Galtonem. Rodové jméno torvosaurus se dá přeložit jako „zuřivý ještěr“, druhové je pak poctou kanadskému politikovi a církevnímu činiteli Nathanu E. Tannerovi.

Rekonstrukce přibližného vzezření živého torvosaura. Tito obří teropodi obývali v období před 153 až 148 miliony let západ Severní Ameriky i západní oblasti Evropy. Při délce až 11 metrů a hmotnosti kolem 4500 kilogramů patřili k největším známým jurským teropodům vůbec. Kredit: Fred Wierum; Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

V roce 1985 byl objeven nový fosilní materiál včetně fragmentů lebky[3] a další pak byl popsán také na začátku 90. let[4]. Dnes reprezentují druh T. tanneri tři exempláře, dva dospělci a jedno mládě. Také fosilie z Wyomingu, popsané v roce 1992 Robertem T. Bakkerem jako „Edmarka rex“, patří podle převažujícího názoru torvosaurovi.[5] To samé se pak dá říci o obskurním rodu „Brontoraptor“, který je považován za nomen nudum.[6] V roce 2000 byly poprvé v odborné literatuře zmíněny fosilie torvosaura z Portugalska, o šest let později přiřazené přímo k druhu T. tanneri. Až v roce 2014 pak dostaly vlastní druhové jméno T. gurneyi na počest výtvarníka Jamese Gurneyho (známého například dílem Dinotopie).[7] V Portugalsku byla v roce 2013 dokonce objevena fosilní vejce velkého teropoda, která mohou patřit právě tomuto evropskému druhu torvosaura.[8] Nálezy pocházejí ze souvrství Lourinhã a jejich stáří činí stejně jako u severoamerických nálezů zhruba 153 až 145 milionů let. Torvosauři patří do čeledi Megalosauridae a podčeledi Megalosaurinae a jsou tak blízce příbuzní například prvnímu vědecky popsanému dinosaurovi druhu Megalosaurus bucklandii, dalšímu anglickému druhu Duriavenator hesperis nebo německému taxonu Wiehenvenator albati, popsanému teprve v roce 2016.[9] Torvosaurus je z nich zástupcem největším i geologicky nejmladším, a to přibližně o 10 až 15 milionů let. Oba druhy torvosaura představovaly nebezpečné predátory, kteří ve svých ekosystémech mohli útočit téměř na jakoukoliv kořist, zejména pak na ornitopodní a menší sauropodní dinosaury. V ekosystémech morrisonského souvrství se jeho kořistí mohli stávat býložraví dinosauři, jako byl Camptosaurus či Stegosaurus nebo mláďata sauropodů diplodoků, brontosaurů, kamarasaurů a dalších.[10] Nevíme nic o tom, zda torvosauři lovili ve smečkách, pokud tomu tak ale bylo, pak si možná mohli troufnout i na dospělé jedince obřích sauropodů, jako byl například až 35 metrů dlouhý Supersaurus vivianae nebo více než 50 tun vážící Brachiosaurus altithorax. V ekosystémech souvrství Lourinhã se zase torvosaurovou kořistí mohl stávat například ornitopod rodu Draconyx, stegosauridi Dacentrurus a Miragaia nebo sauropodi rodů Lusotitan, Zby a další.[11]

Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.cz

Short Summary in English: Torvosaurus was a genus of very large carnivorous megalosaurid theropod dinosaurs living about 153 to 148 million years ago during the Late Jurassic Period in what is now Western North America (Colorado) and Western Europe (Portugal). It contains two currently recognized valid species, Torvosaurus tanneri (described in 1979) and Torvosaurus gurneyi (described in 2014).

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Torvosaurus

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=38587

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/t/torvosaurus.html

http://www.dinochecker.com/dinosaurs/TORVOSAURUS

http://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_t/torvosaurus.php

https://www.nationalgeographic.com/science/phenomena/2013/02/25/t-is-for-torvosaurus/

[1] Galton, P. M.; Jensen, J. A. (1979). A new large theropod dinosaur from the Upper Jurassic of Colorado. Brigham Young University Geology Studies 26(1): 1-12.

[2] Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 7). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.

[3] Jensen, J. A. (1985). „Uncompahgre dinosaur fauna: A preliminary report“. Great Basin Naturalist, 45: 710-720.

[4] Britt, B. (1991). „Theropods of Dry Mesa Quarry (Morrison Formation, Late Jurassic), Colorado, with emphasis on the osteology of Torvosaurus tanneri„, Brigham Young University Geology Studies 37: 1-72.

[5] Bakker, R. T.; Siegwarth, J.; Kralis, D. and Filla, J. (1992). „Edmarka rex, a new, gigantic theropod dinosaur from the middle Morrison Formation, Late Jurassic of the Como Bluff outcrop region“. Hunteria, 2(9): 1–24.

[6] Siegwarth, J., Linbeck, R., Bakker, R. and Southwell, B. (1996). Giant carnivorous dinosaurs of the family Megalosauridae. Hunteria 3: 1-77.

[7] Hendrickx, C.; Mateus, O. (2014). Evans, Alistair Robert (ed.). „Torvosaurus gurneyi n. sp., the Largest Terrestrial Predator from Europe, and a Proposed Terminology of the Maxilla Anatomy in Nonavian Theropods“. PLoS ONE. 9 (3): e88905. doi: 10.1371/journal.pone.0088905

[8] Araújo, R.; et al. (2013). Filling the gaps of dinosaur eggshell phylogeny: Late Jurassic Theropod clutch with embryos from Portugal. Scientific Reports 3: Article number: 1924 doi: 10.1038/srep01924

[9] Carrano, M. T.; Benson, R. B. J.; Sampson, S. D. (2012). „The phylogeny of Tetanurae (Dinosauria: Theropoda)“. Journal of Systematic Palaeontology 10(2): 211–300. doi: 10.1080/14772019.2011.630927

[10] Chure, Daniel J.; et al. (2006). „The fauna and flora of the Morrison Formation: 2006“. In Foster, John R.; Lucas, Spencer G. (eds.). Paleontology and Geology of the Upper Jurassic Morrison Formation. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin, 36. Albuquerque, New Mexico: New Mexico Museum of Natural History and Science. pp. 233–248.

[11] Mateus, O.; Walen, A. and Antunes, M. T. (2006). „The large theropod fauna of the Lourinhã Formation (Portugal) and its similarity to the Morrison Formation, with a description of a new species of Allosaurus„. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 36: 123–129.