Dlouhý versus krátký. Velikost modrých kruhů odráží počet publikací, který byl ve studii hodnocen. Do grafu jsou výsledky vyneseny podle průměrné délky názvu příspěvku a jejich citovanosti. Pramen: Letchford a kol., 2015.

Řevnivost mezi výzkumnými týmy ohledně citovanosti je pochopitelná. U jednotlivců do značné míry rozhoduje o postupu v kariérním žebříčku a u institucí přidělujících granty, je příslibem  ochoty projekt financovat.

Když vědec získá nějaké výsledky, které stojí zato publikovat, a dá jim štábní kulturu, čeká ho ještě nelehká volba, jaký tomu dát název. Mělo by z něj být zřejmé o čem práce je a co se objevilo. Mít v názvu vše podstatné je nejen důležité, ale i ohleduplné ke kolegům. V záplavě titulů totiž i vědci musí selektovat mezi tím, co si přečtou hned a co si založí na dobu, „až bude čas“. Čím více zajímavostí se tedy do názvu podaří dát a čím větší okruh problémů zmiňuje, tím více z něj začne „čišet“ důležitost ponoukajíc k přečtení, což by mělo zvyšovat šance na více odkazů. To je ta příčina, která autory vědeckých publikací svádí k tvorbě dlouhých názvů.

Této logice se ale vymyká poznatek uplatňovaný novinářskou branží - že totiž tím, co prodává, je krátkost a údernost. Ono se tak nějak tušilo, že i v seriózní vědě by tomu mohlo být jako v bulváru, ale potvrdilo se to až v roce 2015, kdy si to dovolil napsat kolektiv statistiků vedený Australanem Adrianem Letchfordem. Od té doby se obecné tušení převtělilo do oficiální strategie a ti „chytřejší“ z autorů, teď pro své výplody volí názvy co možná nejkratší.

Adrian Letchford australský statistik: „Pokud jde o akademickou sféru, tak na velikosti záleží!“ (Kredit: Seagate Technology, YouTube)

Letchfordův tým svá tvrzení podepřel statistikou z velkého souboru dat tak věhlasných titulů, jakými jsou Nature, Science, Lancet, Blood, PLoS One, J. Am. Chem.Soc., En. Engl. J. Med., Scientific American,… Ze souboru dat 140 000 publikovaných článků Australanům vyšlo, že krátký název zvyšuje citovanost, a to bez ohledu na kvalitu publikace. Od té doby se má zato, že každý znak v názvu navíc, snižuje citovanost článku zhruba o 1,8 %.

Nynější publikace přijatá do tisku, která vyjde v nejbližším čísle časopisu IEEE Transactions on Software Engineering pod autorstvím  Zhi Quan Zhou a kolektiv, ale výše uvedené výsledky Australských autorů popírá. Nově by se na citačním indexu neměla podepisovat délka názvu článku, ale to, zda autoři v názvu použili pomlčku. Novým závěrům se nejspíš dá věřit, neboť vychází z databází recenzované literatury evidované subjekty jakými jsou Scopus a Web of Science. A vše je v nich snadno dohledatelné a ověřitelné.

Na co tedy nyní Číňané došli?

Novější výzkum vliv délky názvu vyloučil. Naopak prokázal, že čím více pomlček se v titulu objeví, tím více klesne jeho citovanost. Uvedený pokles přitom není ve vztahu ke kvalitě publikace. Poznatek platí pro všechny hlavní oblasti vědy. Kredit: @The University of Hong Kong.

Zatímco z Austrálie zaznělo, že „Na velikosti záleží“, Kolektiv vedený  T. H. Tse (čestným profesorem Hong Hongkongské univerzity) to uvádí na pravou míru.  Tím rozhodujícím už nemá být délka názvu, nýbrž v něm použité pomlčky. Na grafech autoři dokládají, že čím více pomlček se autorům podařilo do názvu práce nacpat, tím více klesla jeho citovanost. A také, že tento pokles citovanosti není ve vztahu ke kvalitě publikace.

Při těchto slovech každého nutně napadne, že se statistici mohli dopustit omylu a že při porovnávání třeba nevzali v úvahu fakt, že chemie si přímo vynucuje použití pomlček a že to mohlo výsledky  zkreslit.  Takové diletantské chyby se ale autoři nedopustili. Hodnocení prováděli vždy v rámci daného profesního časopisu. Že by na jejich závěrech mohlo být hodně pravdy dokládá i to, že jim to  zhruba stejně vyšlo pro všechny hlavní posuzované vědních oblasti - matematiku, fyziku i medicínu, biologii, chemii i periodika věnující se počítačům.

Co z toho vyplývá pro nás laiky? Třeba to, že vyhledávače, které si kladou za cíl nám z vědeckých prací předhodit k pozornosti jen ty hodné, co si pozornost zaslouží, ausgerechnet nemusí být tím pravým ořechovým právě proto, že algoritmus, který je vybíral, se snažil brát v potaz kredit autorů i media. Jinak řečeno, i v méně citovaných pracích a v časopisech bez glorioly, se mohou skrývat poklady.

Pro vědce má nový poznatek také něco. Je pro ně jakýmsi návodem, jak se v tlačenici přetlaku nabídky článků chovat. Souvisí to se strategií vydavatelů, kteří musí brát zřetel na svou pověst a jejich snahou je získat co nejvyšší impakt faktor. Ten ve scientometrii představuje průměrný počet citací průměrné publikace v daném vědeckém či odborném časopisu. Takzvaný „JIF“ je hodnota, která o kvalitě časopisu hodně vypovídá a jehož parametrem se tituly rády chlubí. Číňané dali redakcím jasně na srozuměnou, že uveřejňování článků s pomlčkami, kredibilitu jejich periodika snižuje. Nic na tom nemění fakt, že to není vina redakce, ani autorů článků, ale algoritmů, které prohledávají citovanost a že například i malá „chyba“ v tom, zda před nebo za pomlčkou se napíše mezera ve skutečnosti rozhoduje o tom, zda citaci k článku přiřadí, nebo ne. Když to zkrátíme, tak vlastník media redaktory za to, že přijmou článek, který má v názvu s pomlčky, rozhodně chválit nebude.

Nový poznatek do jisté míry komplikuje život i mecenášům, kteří nevědí co s penězi a tak jich část dávají  na vědu. A stejně tak institucím, které mají v náplni práce vědu podporovat. Vodítkem v jejich rozhodování, na co dát, a na co ne, bývá právě ona zmíněná citovanost. Ta se nyní ukazuje být poněkud ošidnou veličinou, neboť nemusí být zárukou té nejlepší nápovědy.

Závěr

Všichni, kdož máte ambice být profesorem, presidentem společnosti, vedoucím laboratoře, katedry,… zkrátka šéfem v instituci kde se přihlíží k citovanosti a vědeckému ohlasu. Dvakrát si rozmyslete, než do názvu svých prací, ve snaze je co nejvíce zkrátit, vložíte pomlčku. A nedej bože aby jich bylo hned několik.

U nás v Česku nový poznatek nejspíš velkou roli hrát nebude. V komisích jsou také jenom lidé se svými vazbami na spřátelené instituce, pracoviště i antipatiemi ke konkurenci. Žel, na malém národním písečku grantových agentur, navzdory anonymitě posuzovaných přihlášek, je posuzovatelům už z letmého pohledu na záměr hned jasné, kdo za kterým projektem stojí. Proto nejspíš citovanost prací ve finálním verdiktu a přidělení prostředků na další výzkum, tak velkou roli nejspíš hrát nebude. Našim vědcům budiž útěchou alespoň to, že nejsou tlačeni do bulvárnosti názvů svých publikací.

Literatura

Zhi Quan Zhou et al.: Metamorphic Robustness Testing: Exposing Hidden Defects in Citation Statistics and Journal Impact Factors, IEEE Transactions on Software Engineering (2019). DOI: 10.1109/TSE.2019.2915065

Adrian Letchford, Helen Susannah Moat, Tobias Preis.: The advantage of short paper titles. The Royal Society Open Science, 01 August 2015 https://doi.org/10.1098/rsos.150266 

Důležité upozornění

S ohledem na kredibilitu Osla si redakce vymiňuje právo u všech článků zaslaných nám k uveřejnění, všechny pomlčky smazat.