Prof. David Zaruk, Odisee University College.

Otroci ratingu

Začnu příběhem. Před dvěma lety jsem patřil k oné podivné sortě lidí, kteří milují běhání a snaží se najít ty nejbláznivější způsoby, jak tento sport provozovat. Rád běhám po horách a v tu dobu jsem trénoval na horský ultramaraton Ultra-Trail du Mont-Blanc. Má dcera se chtěla stát součástí mého podpůrného týmu. V té době jí bylo 21 a nebyla schopna mě po celou dobu tréninku doprovázet do výšek nad 3 000 m, kde jsem se snažil adaptovat tělo na nedostatek kyslíku. Rozhodla se ale na čas za mnou přijet do Chamonix a hledala co nejlevnější způsob, jak to provést. Povedlo se jí najít muže, který plánoval jet přes noc z Bruselu do Chamonix. Podobně jako žádnému jinému otci, ani mě se moc nelíbila představa mé atraktivní dcery sedící celou noc v autě po boku úplně cizího muže. Když jsem se v tomto smyslu vyjádřil, reagovala slovy: „To je OK tati, on má skvělej rating!“ Co? My dnes věříme a jsme ochotni cestovat přes celou Evropu s úplně cizím mužem, protože mu někdo jiný dal dobrý rating? Řidič Uberu, který mě sem dnes vezl, má pět tisíc pětihvězdičkových hodnocení. Miloval jsem ho, ještě než jsem nastoupil do auta.

Odisee University College

Zjevně jsme přistoupili na nový model důvěry. Když jdeme do kina, neposloucháme, co o filmu říká jeho producent, kritici, nebo naši kamarádi. Ne. My opouštíme naše pohovky na základě toho, jak daný film hodnotí nám zcela neznámí lidé. Každý dnes hodnotí každého. Když si vybíráme hotel, zjišťujeme, co o hotelu říkají lidé jako my. Toto je „blockchain“ v akci. V rámci daného přístupu je velmi důležitá transparentnost, protože jen v transparentním prostředí můžeme předpokládat, že se daný rating zakládá na pravdě. Uber ztratil právo nabízet své služby v Londýně, protože se snažil zatajit dva případy sexuálního napadení ve svých vozidlech. Co není transparentní, musí okamžitě skončit. Pro fungování „blockchainu“ je transparentnost nezbytností.

Jak zelená levice škrtí matku přírodu

Příslušníci kmene

Jak to ale vlastně funguje? Již nedůvěřujeme expertům ani autoritám, ale lidem, jako jsme my sami. Lidem z našeho kmene. Jde o zásadní změnu, která je spojena s rozvojem komunikačních technologií. V současnosti již nespoléháme na autority. Čím dál méně komunikujeme jako součást společnosti, a naopak stále více jako součást kmene, který je definován pomocí algoritmů „blockchainu“. Kdykoli se cítíme bezbranní, kdykoli něčemu nerozumíme, jdeme za přítelem Googlem a položíme mu otázku. Ta může znít třeba takhle: Vyvolá očkování u mého dítěte autismus? Google se mě v žádném případě nebude snažit poučit. Google chce být mým přítelem. Google mi vyhledá odkazy, o nichž si myslí, že je chci najít. Je to založeno na mých minulých vyhledáváních, na typu lidí, s nimiž jsem v kontaktu, na tom, co ony algoritmy pokládají za můj prvotní zájem. Google mi nikdy neodpoví: „Nebuď blbej a dej svý dítě očkovat“. Ne. Můj pocit zranitelnosti je důvodem, proč na Googlu vyhledávám. Když něčemu nerozumím, hledám někoho, komu mohu věřit. A proto mi algoritmy Googlu nabídnou takovou odpověď, o níž předpokládají, že s ní budu co nejvíc spokojený.

S pomocí těchto algoritmů se tak stanu součástí kmene lidí, kteří myslí stejně jako já. Lidí, kteří se také obávají očkování vlastních dětí. A ti mi řeknou: „Neboj se, jsou jiné cesty, nemusíš…“ A já se pak budu cítit dobře a budu jim důvěřovat. Pravděpodobně nedostanu dobrou radu, ale co na tom. Toto jsou mechanismy, na nichž dnes funguje důvěra.

SPUSTIT VIDEO

Citizen panels as the new risk assessment process

Dnes tu mluvím k sálu plnému vědců. Kolik z Vás má PhD z chemie? Ok. Takže spíš - kdo z Vás Ph.D. z chemie nemá? Vidíte. I vy jste součástí komunity, příslušníci kmene. No teď se vás zeptám – kolik z vás kupuje losy? Jen jedna ruka. OK. Zastavte se u mě o přestávce, možná zjistíme, že jste se ocitl ve špatné budově. Problémem dneška je, že myslíte stejně, jako lidé kolem Vás. Takže - mám pro Vás novinku – většina lidí nemyslí jako Vy. Například proto, že většina lidí je matematicky negramotná. Takoví lidé například kupují losy, aby splatili dluhy na kreditních kartách – to je způsob, jak hodně lidí přemýšlí. A jaký má tohle vztah k Vašemu kmeni? Vy víte, že existují fakta, zabýváte se výzkumem s cílem porozumět jim a nacházíte řešení. Tento způsob myšlení je však omezen jen na velmi úzký okruh osob. Dřív to nebyl problém, protože jsme důvěřovali expertům a experti byli lidé, kteří tyto principy chápali. Dřív jsme se také těchto expertů ptali. To však již nyní díky na blockchainu založenému modelu důvěry neplatí. Nyní se ptáme členů našeho kmene a Google nám říká vše, co si myslí, že chceme vědět pro naše rozhodování.

Pravda dokázaná hlasováním

Možná si říkáte, že to vlastně zas až takový problém není, protože regulátoři budou schopni tyto záležitosti řešit. Budou? Pravděpodobně jste si v několika posledních letech všimli pokusů reformovat daný proces. Vždyť není demokratický (Ale kdo řekl, že věda je demokratická, že?). Jenže pokusy o demokratizaci s sebou přináší nové komplikace. Můj blog „Risk monger“ sleduje okolo 10 tisíc lidí, blog Jamie Oliviera asi tak 10 miliónů – takže když Jamie Olivier prohlásí, že organické potraviny jsou lepší, bude jeho hlas zesílený hlasem jeho kmene nakonec mnohem hlasitější než můj, nebo hlas kohokoli v této místnosti. Můj kmen je prostě příliš malý.

Názor expertů již není považován za důležitý. Vždyť jsou placeni firmami. Takže prý nadále nemůžeme věřit vědeckým analýzám rizik. Proces hodnocení rizik je prý nutné změnit. Pokud tedy nemůžeme věřit vědcům, musíme se obrátit na „blockchain“ a důvěřovat lidem, jako jsme my. Super. Ustavíme občanské panely (citizens panels). A tyto panely budou rozhodovat, jestli nějaká technologie smí být využívána, či nikoli. Dává to smysl, že? Je to demokratické. Jak ale tyto panely budou fungovat? Vždyť nebudou složeny z expertů. Jak budeme moci důvěřovat výstupům takových panelů např. v oblasti veřejného zdraví, pokud budou tvořeny lidmi, kteří kupují losy, aby splatili dluhy z kreditních karet? Motivací pokusů ustavit podobné panely určitě není snaha o zlepšení technologií ani o rozvoj vědy, dokonce nejsou motivovány ani snahou o vytváření tlaku na vědce, aby svou činností přispěli ke zlepšení veřejného zdraví. Ne, cílem je zastavit rozvoj technologií, zastavit pokrok, protože ten způsobuje změny klimatu atp.

SPUSTIT VIDEO

The Poison of Precaution

Princip předběžné opatrnosti, jistota a bezpečnost

Ani princip předběžné opatrnosti není nástrojem jak zlepšit technologie. Ne, ten slouží k zastavení činností, jejichž dopadem si nejsme zcela jisti. Hodnocení v rámci občanských panelů tak může být velmi jednoduché. Co taky může vědec odpovědět na dotaz: „Jsi si jistý, že je daný produkt bezpečný?“ Bezpečnost a jistota – dva emocionální koncepty, které vlastně ani nejde přesně definovat. No a vědec začne říkat něco jako: „Za určitých okolností…“ A reakce panelu? „Nejsi si zcela jistý – pryč s tím“. Otázka panelu: „Můžete garantovat, že tato látka nepůsobí jako endokrinní disruptor?“ Odpověď vědce: „Ve srovnání s ostatními běžně užívanými produkty…. Panel: „Nejsi? Pryč s tím.“ Aplikace principu předběžné opatrnosti je tedy velmi snadná. Jediné co musíte dělat je podobně jako malé dítě stále dokola opakovat ne, ne, ne – vrať se, až si budeš absolutně jistý. Na daném přístupu je též zajímavý jeho svérázný přístup k logice. Mám zde tašku. A v té tašce je deštník. Je tam vždycky. Měl jsem pravdu, když jsem si ho sem dnes vzal? Pro ty, kdo to nevědí – venku je teď nádherný slunečný den. Takže co? Měl jsem pravdu? Ne, neměl jsem pravdu. Tak tedy – mýlil jsem se? Ani to ne. Vezmu si sem deštník i zítra a to navzdory faktu, že i na zítra je hlášeno slunečné počasí. Vezmu si ho jako preventivní opatření. Vtip je v tom, že v rámci předběžné opatrnosti nemít pravdu automaticky neznamená mýlit se. Pokud činíte opatření v rámci principu předběžné opatrnosti, tak se totiž nikdy nemůžete mýlit. Takhle funguje logika předběžné opatrnosti – otázka pravdivosti přestala být podstatná. Vědec má buď pravdu, nebo se mýlí, to ale v rámci daného principu neplatí. Znáte to, lepší přehnaná prevence, než pozdní lítost (angl. Better safe, than sorry ). Zdaleka nejhorším důsledkem aplikace daného principu je však přenos důkazního břemene. Při zavádění nových technologií, je totiž věda automaticky vinna, dokud neprokáže svou nevinu. Co přesně to znamená? Po 20 letech uplatňování tohoto způsobu myšlení pozorujeme, že Váš svět objevů, které jste mohli učinit a řešení, která jste mohli společnosti nabídnout, už není vítán. Je po Vás vlastně požadováno, abyste přestali dělat, co jste dosud dělali. Lidé v ulicích protestující proti hromadnému vymírání druhů nevolají: „Vědo, pomoz nám! Najdi řešení.“ Ne, oni říkají: „Stop létání, stop jedení masa, stop průmyslu, stop bankovnictví“. Pokud mluvíme o rezistenci plevelů vůči herbicidům, navrhovaným řešením je přestat používat herbicidy. Pravděpodobně největší krizí, jíž lidstvo nyní čelí, je rezistence bakterií vůči antibiotikům. A řešení? Nikoli tlak vývoj nových antibiotik, ale naopak požadavek na omezení jejich používání. V rámci principu předběžné opatrnosti totiž vědci nejsou považováni za nositele řešení, ale naopak za příčinu problémů. Jsem si jistý, že někde v této místnosti sedí člověk, který by byl schopen vyřešit otázku mikrobiální rezistence, či objevit nový herbicid, ale nebude mu to umožněno. Cestou vpřed jsou totiž občanské panely, které veškeré Vaše snažení zastaví. Místo na vědce se dnes obracíme na vlády. Malá Gréta sedí před švédským parlamentem a žádá vládu, aby nalezla řešení. Nepožaduje po průmyslu, aby vyvíjel nové technologie. Zde vidím nebezpečí. Lidé, kteří si stěžují, chtějí novou vládu opírající se o občanské panely, která by zastavila vše, co je v jejich očích příčinou problémů. To však jistě není postup, k němuž jste byli vyškoleni. Já však pevně věřím, že řešení prosazovaná lidmi sedícími v této místnosti, by měla být upřednostněna.

Pracoviště a kontakt na autora čánku: Fakulta chemicko-technologická, Univerzita Pardubice.

Cesta vpřed, nikoli vzad

No a příběh nakonec. Minulý rok jsem opět trénoval na Trail du Mont Blanc a jedno ráno jsem se po probuzení necítil úplně dobře. Další den jsem nemohl chodit. Představte si psychický stav vytrvalostního běžce, který nemůže chodit. Chybně mi byla diagnostikována vyhřezlá ploténka, dva měsíce jsem trpěl nesnesitelnou bolestí a nakonec se zjistilo, že příčinou mých obtíží je závažná infekce. To bylo v červenci. Osm měsíců jsem s touto infekcí bojoval za pomoci pěti různých druhů antibiotik. Nakonec se zdálo, že jedno z nich zafungovalo. Od svého doktora jsem se dozvěděl, že člověk v horší kondici než já by pravděpodobně nepřežil. Pointa je v tom, že jsme dnes stále častěji konfrontováni s vlastní zranitelností. Léky a technologie vyvinuté před 30 až 40 lety přestávají fungovat a naše řešení je – už žádná antibiotika. Musíme pochopit, že rakovina principu předběžné opatrnosti brání vědě nacházet funkční řešení. Já měl štěstí, ale spousta lidí zemře na pooperační infekce. Říká se, že zemřeli na pneumonii, ale oni vlastně zemřeli kvůli nefunkčním antibiotikům. Pokud Vás trápí podobné myšlenky, tak to co musíte udělat je opustit své laboratoře a přestat hledat řešení. Protože řešení, která najdete v laboratoři, zůstanou v laboratoři. Kultura „blockchainu“ která principiálně nedůvěřuje nikomu, komu nerozumí, a která se snaží pomocí principu předběžné opatrnosti zbavit všeho, co považuje za problém, povede k tomu, že vámi nalezená řešení nebudou aplikována. Musíte opustit laboratoře a začít lobovat. Musíte se postavit za vědu, za možnost řešit problémy. Nemůžete si dál říkat: „Nenechají nás to dělat. Nevadí.“ Před dvěma týdny se u mě znovu projevily příznaky infekce. Další antibiotika neexistují. Potřebuji od Vás, abyste pro mě nalezli nějaké řešení. Díky….

Video: IUPAC 2019 - Friday 24 May - 08.30 - 09.40 hrs - Plenary Talk Xuhong Qian and David Zaruk