Tvář s malými rohy  
…aneb Představuje se Leptoceratops

Rekonstrukce pravděpodobného vzezření živého zástupce druhu Leptoceratops gracilis. Tento malý rohatý dinosaurus byl jakýmsi vývojovým reliktem, žijícím ve stínu svého mnohem většího a vývojově vyspělejšího příbuzného triceratopse. Patřil však stejně jako on k tzv. lancijské fauně, tedy poslední populaci neptačích dinosaurů, žijících v nejpozdnější severoamerické křídě. Kredit: Nobu Tamura; Wikipedie (CC BY 3.0)
Rekonstrukce pravděpodobného vzezření živého zástupce druhu Leptoceratops gracilis. Tento malý rohatý dinosaurus byl jakýmsi vývojovým reliktem, žijícím ve stínu svého mnohem většího a vývojově vyspělejšího příbuzného triceratopse. Patřil však stejně jako on k tzv. lancijské fauně, tedy poslední populaci neptačích dinosaurů, žijících v nejpozdnější severoamerické křídě. Kredit: Nobu Tamura; Wikipedie (CC BY 3.0)

Ve výčtu rodů neptačích dinosaurů, jejichž fosilie byly dosud objeveny v sedimentech pozdně křídového souvrství Hell Creek či jeho stratigrafických ekvivalentů, nám dosud chyběl jeden poměrně významný rod – malý a primitivně (z hlediska evolučního vývoje) vyhlížející rohatý dinosaurus Leptoceratops. Tento drobný zástupce menších býložravých ptakopánvých dinosaurů doplňoval druhovou skladbu fauny souvrství Hell Creek a představoval zřejmě oblíbenou kořist pro menší i středně velké dravé dinosaury a potenciálně i tehdejší krokodýlovité plazy. Z teropodních dinosaurů by si na něho mohli dělat zálusk například dromeosauridi Acheroraptor temertyorum (pokud lovil ve smečce), dále jeho větší příbuzný Dakotaraptor steini nebo také mláďata a juvenilní jedinci druhu Tyrannosaurus rex. Vzhledem ke svým malým rozměrům a absenci jakýchkoliv výraznějších obranných anatomických prvků zřejmě neměli leptoceratopsové příliš mnoho šancí na únik. Každopádně se ale jedná o velmi zajímavé dinosaury, představující součást tzv. lancijské fauny, tedy posledních žijících neptačích dinosaurů před katastrofou na konci křídy. Tomu odpovídá i doba existence leptoceratopse, která je datována asi na 66,8 až 66,0 milionu let. Jeho fosilie byly objeveny na území kanadské provincie Alberty a amerického Wyomingu. První fosilie byla odkryta proslulým paleontologem Barnumem Brownem, mimo jiné objevitelem slavného tyranosaura, v řečišti Juditiny řeky (Judith River) v roce 1910. O čtyři roky později pak Brown tohoto dinosaura ze souvrství Scollard formálně popsal.[1] Fosilie dvou jedinců byly objeveny na staré stezce, po které chodil pasoucí se dobytek a mnoho fosilních kostí už bylo bohužel tímto způsobem podupáno a poničeno.Jméno Leptoceratops gracilis znamená doslova „štíhlá tvář s drobnými/nevýraznými rohy“, což odkazuje k faktu, že oproti svým příbuzným z čeledi ceratopsidů byly jeho lebeční rohy skutečně velmi malé. V roce 1947 byla v Albertě objevena kompletní kostra Charlesem M. Sternbergem, což umožnilo učinit si o vzhledu tohoto dinosaura lepší představu. V roce 1962 pak byly objeveny a o šestnáct let později popsány fosilie leptoceratopse také v oblasti Bighorn Basin na severu Wyomingu.[2] Fosilie zde spadají do souvrství Lance, které časově odpovídá souvrství Hell Creek v Montaně a obou Dakotách.

 

Dva fosilní exempláře leptoceratopse v expozici Kanadského muzea přírody (Canadian Museum of Nature) v Ottawě. Podle některých paleontologů mohli být tito primitivní rohatí dinosauři adaptováni na obojživelný způsob života, pro toto tvrzení ale zatím chybí jakékoliv pevné důkazy. Kredit: Hectonichus; Wikipedie (CC BY-SA 3.0)
Dva fosilní exempláře leptoceratopse v expozici Kanadského muzea přírody (Canadian Museum of Nature) v Ottawě. Podle některých paleontologů mohli být tito primitivní rohatí dinosauři adaptováni na obojživelný způsob života, pro toto tvrzení ale zatím chybí jakékoliv pevné důkazy. Kredit: Hectonichus; Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

 

V roce 1942 byl ze souvrství St. Mary River Erichem Schlaikjerem a Barnumem Brownem popsán domnělý nový druh tohoto rodu, Leptoceratops cerorhynchos.[3] Charles Sternberg však po prostudování fosilií dospěl k názoru, že 72 milionů let starý fosilní materiál si zaslouží vlastní jméno a na počest domovského státu jej překřtil na druh Montanoceratops cerorhynchos.[4] Tento pozoruhodný malý býložravec vypadal na první pohled jako vývojový relikt z dávných časů – v podstatě značně připomínal své ještě menší příbuzné z řad primitivních rohatých dinosaurů, žijících o 60 nebo dokonce 95 milionů let dříve na území Číny. Přesto se jednalo o pokročilou formu vývoje leptoceratopidů, čeledi menších pozdně křídových neoceratopsů z Asie a Severní Ameriky. Kontroverzní fosilní materiál z Austrálie, pojmenovaný v roce 2003 jako Serendipaceratops, by podle některých paleontologů mohl i přes velkou geografickou vzdálenost patřit jakémusi relativně blízce příbuznému dinosaurovi.[5] Vzhledem k tomu, že se však jedná pouze o izolovanou kost loketní, nejsou takové závěry nijak kvalitně podložené. Rozměry dospělců leptoceratopsů jsou každopádně stálým předmětem debat. Podle většiny publikovaných prací měřil leptoceratops na délku 1,8 až 2,5 metru[6] a odhady jeho hmotnosti se pohybují od pouhých 42 až 100 kilogramů[7] až po úctyhodnějších 420 kilogramů[8]. Jeho hlava byla poměrně vysoká a krátká, lebeční límec byl rovněž značně redukovaný. Nějakou dobu se také u leptoceratopse řešila otázka přítomnosti či nepřítomnosti tváří (tedy „vaků“ z měkké tkáně po stranách tlamy, sloužící k udržení potravy v ústní dutině) a způsob mechanického zpracování rostlinné potravy.[9] Přední končetiny byly krátké, a ačkoliv s nimi nemohl dinosaurus otáčet, dokázal se zřejmě pohybovat po čtyřech i po dvou. Běžně možná kráčel po všech čtyřech, ale v případě útoku predátora se dokázal postavit na zadní a zvýšit tak rychlost svého pohybu.[10] Ocas leptoceratopse byl ze strany zploštělý a prodloužené výběžky několika ocasních obratlů mu propůjčovaly vzezření jakéhosi podlouhlého zploštělého listu. Někteří vědci se dokonce domnívají, že se může jednat o anatomickou adaptaci pro obojživelný styl života, pro takové tvrzení ale zatím chybí jakékoliv přímé důkazy. Více nám o tomto malém svědkovi zkázy z konce křídy nejspíš prozradí až další fosilní objevy.

 

Poznámka redakce:V těchto dnech autorovi článku vychází v nakladatelství Bylo nebylo soubor kartiček s obrázky Lucie Raškovové. Více informací o dílku vhodném pro děti školního věku zde
V těchto dnech autorovi článku vychází v nakladatelství Bylo nebylo soubor kartiček s obrázky Lucie Raškovové. Více informací o dílku vhodném pro děti školního věku naleznete například zde.

Článek vznikl pro autorův web DinosaurusBlog a pro Osel.cz.

 


 

Short Summary in English: Leptoceratops was a genus of relatively primitive ceratopsian dinosaurs from the late Cretaceous Period (about 67 to 66 million years ago) of what is now Western North America. Fossil remains of this genus have been found in Alberta, Canada and Wyoming, US.

 

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Leptoceratops

http://mentalfloss.com/article/66336/10-little-facts-about-leptoceratops

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/l/leptoceratops.html

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=52827

http://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_l/leptoceratops.php

 

[1] Brown, B. (1914). Leptoceratops, a new genus of Ceratopsia from the Edmonton Cretaceous of Alberta. Bulletin of the American Museum of Natural History 33(36): 567-580.

[2] Ostrom, J. H. (1978). Leptoceratops gracilis from the „Lance“ Formation of Wyoming. Journal of Paleontology 52(3): 697-704.

[3] Brown, B. and Schlaikjer, E. M. (1942). The skeleton of Leptoceratops with the description of a new species. American Museum Novitates 1169: 1-15.

[4] Sternberg, C. M. (1951). Complete skeleton of Leptoceratops gracilis Brown from the Upper Edmonton Member on Red Deer River, Alberta. National Museum of Canada Bulletin 123: 225-255.

[5] Rich, T. and Vickers-Rich, P. (2003). Protoceratopsian (?) ulnae from Australia. Records of the Queen Victoria Museum Launceston 113: 1-12.

[6] Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 50). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.

[7] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 253-254.

[8] Benson, R. B. J., Campione, N. E., Carrano, M. T., Mannion, P. D., Sullivan, C., Upchurch, P., & Evans, D. C. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology, 12(5), e1001853. doi: http://doi.org/10.1371/journal.pbio.1001853

Datum: 23.05.2019
Tisk článku


Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz