Williamsův syndrom se vyznačuje charakteristickými rysy v obličeji. Další obrázky zde. Kredit: E. A. Nikitina, A. V. Medvedeva, G. A. Zakharov, and E. V. Savvateeva-Popova, Acta Naturae. 2014 Jan-Mar; 6(1): 9–22., CC BY 3.0

Genetici ztrátě jedné ze dvou kopií segmentu, která za poruchou  stojí, říkají mikrodelece. Vyšetření se provádí cytogenetickou analýzou a v chorobopisu se pak objeví kolik z 26 až 28 genů, vyjádřeno páry bází (1,5-1,8 Mbp) v pruhu  7q11.23, zmizelo zcela, nebo se procesem translokace dostaly někam jinam, kde si své funkce neplní, nebo je odbývají.

Boaz Barak, neurobiolog Tel Aviv University, MIT. Kredit: TAU.

Záleží tedy na tom, které z genů na delším raménku 7. chromozomu vypadly a podle toho, kromě již zmíněné přátelskosti a hypersociability, může mít Williamsův syndrom celou škálu dalších symptomů s různou mírou projevu. Kromě silné pozitivní náklonnost ke každému na potkání, důvěřivosti a bezelstnosti, bývá postižený hyperaktivní. Mívá dobrou paměť na osoby a místa a dokonce se stává, že dotyčný oplývá výjimečným smyslem pro jazyk a hudbu.

Pokud se ale do skrumáže toho, co vypadlo, dostal i gen LIMK1, který má pod palcem syntézu jedné z kináz (enzym asistující v časném vývoji mozku), projeví se to mentální retardací. Naštěstí bývá jen střední, nebo nízká.

Neurony mají na svém povrchu ochranný obal nazývaný myelin (šedě). Izoluje axon a umožňuje elektrickou komunikaci mezi neurony. Nemocní Williamsovým syndromem mají vrstvu myelinu tenkou, vzruch se šíří pomalu. Animace. Kredit: Opus Design.

Poprvé si nemoci všiml a popsal ji John Williams z Nového Zélandu. V roce 1960 vyjmenoval charakteristické fyzické znaky, mezi něž patří menší hlava s výraznými obličejovými rysy - širokým čelem, většími ústy a poněkud vydutými tvářemi. Silné rty, nízký kořen nosu (antevertované nostrily). Častým doprovodem jsou malé, či chybějící zuby. Autorovi výraz obličeje se zvednutým nosánkem připomínal hodného skřítka a použil termín „elfin face“.

Zhigang He, Barakův týmový kolega, profesor neurologie a oftalmologie na Harvard Medical School. Kredit: HU.

V učebnicích jsou přemrštěná důvěra, přátelství a upřímnost připisovány nadměrné produkcí oxytocinu. Tento „hormon lásky“ je za normálních okolností odpovědný za pouto matky s dítětem (může ale také za naše nové romantické vztahy). Jeho nadbytek u Williamsova syndromu je tím, co navozuje tendenci milovat všechny, bez ohledu na barvu pleti i vizáž. A také věřit úplně všemu, kdo co řekne.

V inkriminované oblasti několika málo desítek genů, které jsou s Williamsovým syndromem spojovány, se nachází také gen ELN. V jeho pracovních povinnostech je dohlížet na syntézu proteinu elastinu. Jak už název dává tušit, odpovídá za pružnost cévních stěn. Komu elastin chybí, tvrdne mu aorta (stenóza) a také cévy má zúžené. Srdce se snaží malý průtok krve kompenzovat vysokým tlakem, což jde ruku v ruce s rizikem infarktu, a to již od útlého dětského věku.

Clemastin. Tlumí alergické reakce a zmírňuje potíže spojené se sennou rýmou, a svědění způsobené otoky. Nově mu bude připsáno mírnění potíží, jejichž příčinou je ztenčená myelinová pochva na axonech - dlouhých výběžcích neuronů.

Výzkumný tým vedený Boazem  Barakem z Tel Avivské univerzity, společně s dalšími velikány neurověd, jakými jsou Guoping Feng z MIT a Zhigang On z Harvardu, si z dvaceti pěti známých genů dané oblasti vybrali jen jeden. Říkají mu „Gtf2i“. Jeho výpadek se projevuje ztenčením vrstvy tukové povahy obalující neurony. U lidí je tato porucha zvaná myelinizace spojena s problémy v učení, zejména při řešení úkolů vyžadujících vizuální a motorické dovednosti. Projeví se již v útlém věku. Postižené robě si neporadí ani s jednoduchou skládačkou. Posléze se připojují neschopnost koncentrace, hyperaktivita, častý výskyt fobie a další "radosti" Williamsova syndromu.

Guoping Feng, třetí z hlavních spoluřešitelů úkolu a autorů studie. MIT, Zhejiang University School of Medicine. Kredit: MIT.

Výzkumníci své pokusy neprováděli na lidech, ale na myším modelu (s tímtéž genem). I u těch se výpadek genu projevil stejně. Slabou myelinizací neuronů v předním mozku. Myši, podobně jako lidé, rovněž intenzivně vyhledávaly sociální kontakty se svými kolegyněmi, Kontakty měly častější i delší a to i se zcela cizími myšmi, s nimiž by se za normální situace z ostražitosti raději "nebavily". V tlačenici života se ale jejich přátelské povahy nedokázaly prosadit a nevyvinuli se z nich dominantní jedinci, kteří by se pářili.

A nyní to nejdůležitější

Na clemastin netřeba lékařský předpis. V lékárnách ho mají pod mnoha názvy. Objednat ho lze i na e-shopech. Nejběžnější značkou je Tavegyl. Pokud by vás napadlo polykat ho preventivně, ve snaze vylepšit si myelinizaci, nebyl by to dobrý počin. Mohly byste zjistit, že patříte k těm, jimž látka navodí depresi, ztrátu koordinace pohybu, zmodráte, případně budete muset třes ruky schovávat za zády jako Adolf Hitler.

Vědcům se podařilo aplikací látky, která podpořila myelinizaci, hendikepovaným myškám jejich ztenčený myelinový obal dlouhých výběžků nervových buněk, vylepšit. To jejich myším pacientům projevy odpovídající lidskému Williamsovu syndromu zlepšilo.

Zázračnou látkou, kterou toho výzkumníci dosáhli, je clemastin. Levné antihistaminikum a antialergikum, s nímž i mnozí z nás už měli tu čest. Stačilo si u doktora postěžovat na sennou rýmu.

Protože jde o lék již jednou schválený Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv FDA (vládní agentura USA, resortu zdraví a služeb), nebylo třeba k jeho zkoušení na lidech složitých schvalovacích procedur. A tak už jsou v tuto chvíli v běhu klinické testy. Že by lék u lidských pacientů nezabral, nepřipouští ani pesimisté.

Závěr

Vědcům se sice symptomy Williamsova syndromu u myší potlačit zdařilo a nejspíš se jim to podaří i u lidí. Je ale velkou chybou, že se orientují jen na tlumení příznaků, ale iniciace zůstala stranou jejich zájmu. Pokud jsou charakteristickými znaky syndromu přátelská povaha, nadprůměrně vyvinuté jazykové schopnosti, slušnost a upřímnost, tak je to přesně to, co našim politickým kapitánům zakrnělo.

Literatura

Neuronal deletion of Gtf2i, associated with Williams syndrome, causes behavioral and myelin alterations rescuable by a remyelinating drug, Nature Neuroscience (2019). DOI: 10.1038/s41593-019-0380-9,