Často začíná jako ruměnec, aby se z něj posléze vyvinula těžká forma lupus erythematosus. Atlas der Hautkrankheiten. Volné dílo.

Systémový lupus erythematodes, či zkráceně SLE, je nepříjemné a omezující onemocnění, které si pacient s sebou nese po celý život. Slovo lupus znamená latinsky vlk a má původ ve středověku, kdy projevy onemocnění lékařům připomínaly stopy vlčího kousnutí. I když už dnes víme, že jde o poruchu imunity,   lupus erythematodes, neboli SLE, patří mezi největší záhady medicíny ovlivňující životy miliónů lidí.  Nevíme, proč je poměr nemocných žen a mužů devět ku jedné? Přijít nemoci na kloub se pokusil také devatenáctičlenný americko-čínský tým, v němž byli imunologové, revmatologové, nefrologové, genetici, statistik i patolog. Výzkumníci vyšli z předpokladu, že zakopaný „vlk“ by se měl nacházet v kůži. Před časem to byli právě vědci z Michiganu, kteří zjistili, že to, o co jsou muži v  buňkách keratinocytech ochuzeni, je molekula proteinu nazvaného VGLL3.

Všimněte si, že dokud vědci neví, o co přesně jde, volí pro danou substanci termín faktor, nebo kofaktor. Tak je tomu i v našem případě. V jejich zprávě se dočteme, že jde o transkripční kofaktor. Slůvkem transkripce nám dávají na vědomí, že protein má pod palcem regulaci přepisu povelů zapsaných v DNA. Laicky řečeno, VGLL3  je přepínačem, který spouští geny imunitní odpovědi. Žel jde zrovna o geny, které mají na svědomí autoimunitní onemocnění.

Vědci si vytvořili hypotézu, že u žen a jejich lupusu je za vším třeba hledat VGLL3. Aby si to ověřili, provedli experiment, při němž myším množství tohoto proteinu v kožních buňkách zvýšili. Stalo se, jak předpokládali. Extra porce VGLL3 změnila expresi řady genů, kterými se řídí imunitní systém a nadbytek VGLL3 myším přivodil zvětšení mízních uzlin a do kůže se jim nahrnulo velké množství bílých krvinek. Kůže se stala šupinatou, stejně jako tomu je v případě lupusu lidského. V krvi se myškám objevily protilátky proti jejich vlastní tkáni. Šlo o stejné protilátky, jaké dokáží zničit tkáň ledvin a učinit je nefunkční. I k tomu u lidí dochází. Tak se vědcům podařilo prokázat, že tím, co nešťastně přesměruje imunitní systém, že místo aby si schovával síly pro boj s infekcí, začne napadat vlastní tkáně, je VGLL3.

Rozdíly v přítomnosti autoimunitních protilátek a imunitních faktorů v krvi (nahoře) a ledvinách (dole) u myší s nadbytkem VGLL3 (levý sloupec) ve srovnání se zdravými myšmi (pravý sloupec). Kredit: University of Michigan.

Odhaduje se, že jen v USA lupusem trpí zhruba jeden a půl milionu osob. Nejčastějším příznakem je takzvaný motýlový erytém - zarudnutí na kůže obličeji v typickém tvaru motýlích křídel. To, co začíná jako mladistvý ruměnec, záhy přeroste ve vyrážku i jinde. Na ramenou, hrudníku a horních končetinách. Typickým znakem lupusu je, že sluneční záření jeho projevy zhoršuje. Jak jsme již zmínili,  jde o poruchu, při níž imunitní systém napadá vlastní tkáně. Proto onemocnění doprovází celá řada nepříjemností. Vypadávání vlasů, únavnost, hubnutí, oteklé klouby, bolest při pohybu, dušnost s bolením na prsou. Častou známkou je, že nám v chladu zbělají, až zfialoví prsty na rukou.

Pochopitelně, že když se imunitní systém věnuje nesmyslům,  nezbývá mu čas na boj se skutečnými protivníky a jsme tak více ohroženi infekcemi. To není všechno. Válčení s vlastními neurony se projeví postupným zhoršováním paměti, změnou chování a snížením inteligence. V průběhu onemocnění se mohou projevy lupusu měnit a rády se u něj střídají období zhoršení nemoci (relaps) s obdobím, kdy je nemoc méně aktivní a příznaky mírnější. Výjimečně má někdo to štěstí, že příznaky i nemoc zcela zmizí a dojde k tzv. remisi.

Proč jsou muži a jejich kožní buňky o tento molekulární přepínač ochuzeni, a spolu s tím i o časté „radosti“ z poblázněné imunity, se neví.  Vědci teoretizují, že by na vině mohla být evoluce, která samičkám dala do vínku "silnější" imunitní systém. Asi je dobrý pro boj s infekcemi a lépe chrání plod, ale jak už to tak v životě chodí, nic není zadarmo. V tomto případě je vedlejším efektem více proteinu VGLL3 v buňkách a zvýšené riziko vzniku omylu, kterému říkáme autoimunitní onemocnění.

Pravdou je, že specifický lék na lupus vědci zatím neobjevili. Podařilo se jim ale objasnit, proč hormonální terapie, k níž nabádál vyšší výskyt nemoci u žen, úspěšná být nemůže a že v hledání nápravy touto cestou jde o slepou uličku. V současné době toho na lupus moc nemáme a většinou se na vážnější stavy aplikují imunosupresiva a steroidy. Ty částečně zabírají, ale mají řadu vedlejších nežádoucí účinků. Zvýšeným rizikem infekcí počínaje a rakovinou konče. Nynější odhalení role klíčového proteinu je krokem k identifikaci skutečného cíle faktoru VGLL3 v buňkách. Vědci to považují za příslib brzkého nalezení cílené a potenciálně bezpečnější terapie. A protože se už ví, že VGLL3 aktivuje stejné dráhy jak u žen, tak i mužů, ví se také, že to bude léčba účinná u obou pohlaví.

Video: Hlavní příznaky lupusu, které bychom měli znát

Literatura

Allison C. Billi et al, The female-biased factor VGLL3 drives cutaneous and systemic autoimmunity, JCI Insight (2019). DOI: 10.1172/jci.insight.127291