Demonstrace středoškoláků jsou v Německu zdaleka nejhojnějšími (Foto FfF Deutschland, flickr.com).

Organizátoři středoškolských stávek vyhlásili tři základní požadavky. Prvním je okamžité odstavení čtvrtiny výkonu uhelných bloků, druhým úplné odstoupení od využívání uhlí v roce 2030 a třetím přechod na 100 % podíl obnovitelných zdrojů v energetice do roku 2035. Připomeňme si základní parametry německé energetiky v současné době. Pokud jde o výrobu elektřiny, tak v minulém roce vyrobily obnovitelné zdroje zhruba 40 % německé elektřiny, jaderné stále 13,4 %, uhelné pak skoro 39 % a plynové 7,5 %. Je třeba zdůraznit, že během téměř 20 let trvání Energiewende se podařilo navýšením výroby v obnovitelných zdrojů zhruba vyrovnat celkovou výrobu jaderných reaktorů na počátku tisíciletí, tedy to, co do tří let úplně zmizí. Nahrazovat fosilní zdroje obnovitelnými teď bude mnohem náročnější a nákladnější. A není to jen kvůli tomu, že pořád nebylo vybudováno vedení velmi vysokého napětí ze severu na jih. Zatím je sice Německo významným exportérem elektřiny, ale to je dáno právě i přebytkem fosilního výkonu potřebného k regulaci sítě s rostoucím podílem fluktuujících obnovitelných zdrojů.

Právě dostupný výkon začne být kritickým bodem v případě masivního uzavírání fosilních zdrojů. Instalovaný výkon zdrojů na černé uhlí je 23,7 GW, na hnědé uhlí pak 21,2 GW a na plyn 29,4 GW. Instalovaný výkon ve vodních zdrojích je 4,8 GW, zdrojích na biomasu 7,7 GW. Výkon fungujících jaderných bloků hlavně v Bavorsku je stále ještě 9,5 GW (zdroj Fraunhofer ISE).

Podívejme se na dopady splnění jednotlivých požadavků středoškolských studentů. Nejdříve na požadavek uzavření čtvrtiny uhelného výkonu. Celkový instalovaný výkon uhelných bloků je zhruba 45 GW, čtvrtina z toho je okolo 11 GW. Vzhledem k tomu, že v nejbližší době přijde Německo i o veškerý jaderný výkon, půjde celkově o ztrátu přes 20 GW výkonu. Německu tak v uhlí zůstane zhruba 34 GW, v plynu má 29 GW a v biomase s vodou 13 GW. V zimních měsících jsou v Německu běžné špičky, kdy je potřeba zajistit přes 80 GW výkonu a přitom fotovoltaika a vítr dodávají minimum. Zbývající fosilní zdroje a obnovitelné, které běží nezávisle na počasí, zajistí při splnění tohoto prvního požadavku studentů pouze 76 GW výkonu. Navíc je třeba počítat i se suchými roky, kdy vodní zdroje nejsou schopné běžet na plnou kapacitu. Jistá část výkonu bývá také odstavena kvůli údržbě, poruchám nebo jiným problémům. I z jednoduché kalkulace je tak vidět, že by při splnění byť jen prvního požadavku studentů Německo nedokázalo samo zajistit v řadě období dostatečné dodávky elektřiny pro svůj průmysl a obyvatelstvo. Je absolutně nereálné, že by se v následujících dvou až tří letech postavilo dostatek plynového výkonu, který by daný výpadek výkonu dokázal nahradit.

Podívejme se nyní na druhý požadavek. Není úplně jasné, zda je požadován i úplný odchod od využívání uhlí při vytápění. To by bylo ještě náročnější, než odchod pouze v oblasti výroby elektřiny. I ten však je jen těžko představitelný. Pokud by se měly do roku 2030 v Německu zavřít kromě jaderných i všechny uhelné bloky, znamenalo by to výpadek výkonu okolo 54,4 GW. Z dnešního výkonu nezávislého na změnách počasí by zůstalo 29 GW v plynu a 13 GW v obnovitelných zdrojích, tedy dohromady pouhých 42 GW. Pokud by nastala zimní inverze a potřeba by překračovala 80 GW, chyběla by celá polovina potřebného výkonu. Je třeba ještě připomenout, že zelení aktivisté požadují do roku 2030 přechod k elektromobilitě, což by znamenalo hlavně v zimních měsících, kdy je potřeba v automobilech i topit, další docela velké zvýšení potřebného výkonu. Je hypoteticky myslitelné, že by se během deseti let postavil výkon plynových bloků o celkovém výkonu několik desítek GW. Ale i vzhledem k tomu, že tyto projekty nejsou většinou zatím ani v přípravě, je realizace takové náhrady v takto krátké době jen velmi těžko představitelná a bude určitě extrémně nákladná.

Supermoderní hnědouhelné bloky Neurath F a G, každý o výkonu 1060 MWe staly téměř 70 miliard Kč a zahájily provoz v roce 2012 (zdroj Wiki, TeleperM).

Třetím požadavkem je úplný přechod k obnovitelným zdrojům energie do roku 2035. Zase není úplně jasné, zda jde i o teplo a dopravu, ale je vysoce pravděpodobné, že mají na mysli i tyto oblasti. I v elektroenergetice si však troufám tvrdit, že je to z fyzikálních a technologických důvodů nemyslitelné. A to ani hypoteticky. Během patnácti let opravdu nelze dosáhnout tak radikálního průlomu v ukládání energie, který by naplnění tohoto požadavku vyžadovalo.

Je jasné, že splnění zmíněných tří požadavků je pro Německo nemyslitelné. Na druhé straně ovšem bude velmi vysoký ideologický a politický tlak se k němu přiblížit. Zatím Německo se svým přebytkem instalovaného výkonu pomáhalo s udržením sítě v regionu a elektřinu spíše exportovalo. To se však v každém případě změní. I Německo přechází do stavu, kdy spoléhá na import elektřiny. V následujících letech však kromě Francie snad v Evropě nebude stát, který by v době zimní inverze, kdy nebude svítit ani foukat, mohl vyvážet elektřinu. Pokud nechceme mít fatální problémy, tak nesmíme dopustit, abychom ztratili schopnost si i v takové době zajistit potřebný výkon.

Zmíněné požadavky vyhlášené německými organizátory středoškolské stávky za klima potvrzují mé obavy (vyjádřené zde, zde a zde), že jde o další čistě ideologickou propagandistickou akci, které o reálné řešení ekologických problémů nejde. Studenti sice politiky vyzývají, aby poslouchali vědce, ale pak vyhlašují cíle, které s vědeckými poznatky a technickou realitou nemají nic společného. Pokud by němečtí středoškoláci organizující stávky za klima chtěli opravdu přispět k rychlému a radikálnímu snížení emisí oxidu uhličitého ve své zemi, demonstrovali by za to, aby se předčasně neodstavily jaderné bloky do roku 2022 a využil se veškerý potenciál jejich životnosti. A pokud je to ještě technicky možné, aby se znovu zprovoznily alespoň některé již odstavené. Tím by se vytvořil prostor pro uzavření těch starší uhelných bloků a racionálně postavenému scénáři postupného přechodu od fosilních paliv.

Německo však na nátlak zelených aktivistů napřed odstaví jaderné bloky, které již svou uhlíkovou stopu realizovaly a ještě mohly několik desítek let bezpečně dodávat elektřinu. Místo nich postaví nové uhelné bloky, často i supermoderní nadkritické. Ty by teď měly být rychle odstaveny a nahrazeny plynovými bloky, které by se pak do roku 2035 také měly rychle odstavit. S touto značně bizarní energetickou koncepcí jsou spojeny extrémní náklady, které již nyní způsobují, že cena elektřiny v Německu je nejvyšší v Evropě. Navíc by měla být v následujících letech dominantně dána cenou plynových bloků. Plyn má také emise oxidu uhličitého, zhruba polovina až třetinu oproti uhlí. Pokud se však splní další požadavek středoškolských studentů, kterým je osmkrát větší cena za emise, než je současná cena emisních povolenek, bude cena silové elektřiny daná plynovými bloky dramaticky větší. Mám pochybnosti, zda takový iracionální ideologický experiment vydrží i bohatá německá ekonomika a společnost. A je třeba připomenout, že cenu elektřiny i u nás vytváří německý trh.

Psáno pro Osel, iUhlí a Neviditelný pes.