Armand Salvador Mijares je archeologem a pracuje na Filipínské univerzitě. Před dvanácti lety prováděl vykopávky na ostrově Luzon. Našel tehdy malou kůstku. Jako by byla z prstu lidského chodidla, ale na to byla malá. Jak se u nás říká, jedna laštovička jaro nerobí, a tak se tehdy informace o kosti, kterou nešlo s jistotou někam zařadit, do žádných zpráv nedostala. Celé další čtyři roky trvalo, než se Mijaresovi a jeho kolegům podařilo najít další artefakty.
Teprve až do skládačky přibyly další kůstky prstů z chodidla i ruky, také část stehenní kosti a sedm zubů, které se na kosti moderních lidí rovněž nepodobaly, začalo být jasnější, že se rodí senzace. Nejistota a obavy z případné blamáže, která by znamenala konec profesní kariéry, byly příčinou dalších osmi let mlčení a práce a vyjma hrstky odborníků, se veřejnost o nálezu stále ještě nedověděla. Článek, který včera vědcům vyšel v časopise Nature, se nyní stává bestseller. Praví se v něm, že nalezené kosterní pozůstatky patří třem jedincům, kteří žili na jihu dnešních Filipín před 50 000 až 67 000 lety a že jde o nový druh.
Příběh našeho zrodu začal někdy před sedmi milóny let, kdy se naše linie od společného předka oddělila a začala jít svou vlastní cestou. Ta později dala vznik šimpanzům a Homo sapiens. Nynější nález nám dává na srozuměnou, že je na čase opustit myšlenku, že by náš vývoj byl přímočarý od něčeho primitivního ke stále složitějšímu, jak se to ještě nedávno učilo. To „primitivní“ (myšleno archaičtí nominované), bylo ve skutečnosti značně rozmanité. Ten údaj stáří nynějšího nálezu hominů v Asii (50 000 až 67 000 let) je důležitý, protože jde zhruba o dobu, kdy se druh Homo sapiens, nyní jediný přeživší lidský druh, vydával z Afriky kolonizovat svět. Přeloženo do lidštiny: Při naší migraci do světa jsme nešli sami, ale společnost nám dělaly další lidské druhy.
Cesta k nynějšímu objevu nebyla přímočará. V lokalitách, které nebyly milióny let spojeny s pevninou pevným mostem, a takovou je i Luzon, nebylo tehdy zvykem kopat hlouběji než dva metry. Nepředpokládalo se, že by oblast byla pro tak primitivní tvory, za jaké jsme homininy považovali, dosažitelná. Zásady se držel i Mijares, který v jeskyni Callao prováděl výzkum v roce 2003. Po nálezu hobita (Homo floresiensis) v roce 2004 se ale Mijares na jih Filipín vrátil a v roce 2007 znovu začal kopat v místech, kde v roce 2003 přestal. Nacházel jen zvířecí kosti, většinou prasat a jelena. Jedna z kůstek se poněkud odlišovala. Nálezy tehdy posílal odborníkovi na zvířecí kosti Philipovi Piperovi. Z té doby dává Mijares k lepšímu historku, jak mu Piper zavolal telefonem a povídá: „Kamaráde, máš lidskou kost“. Odpovědí bylo: „Jo? Tak to jdeme na pivo“.
S postupně se rozšiřujícím spektrem nacházených kostí začínalo být patrné, o jak anatomicky pozoruhodný mix starých a nových znaků se na nich jedná. Tak třeba, zatímco malé zuby a jejich jednoduché tvary svědčí o příslušnosti k modernějším jedincům, horní premolár má tři kořeny. To je naopak „móda“, která se nenosí. Kost nohy se dokonce podobá té, jakou měla slavná Lucy a australopitéci z doby před třemi miliony let.
Odborníci se nyní přou, zda jde o nový druh, nebo „jen“ o další hobity a příbuzné těm z Flores. V tuto chvíli se hodně v paleontologii zvučných jmen kloní k názoru, že o nový druh jde. Jsou ale i stejně vážené kapacity, které jsou v soudu opatrnější, a nebo nesouhlasí. Dohady asi hned tak neskončí. I proto, že pojem druh je umělá škatulka, na jejímž vymezení se také všichni neshodují. Zastánci i odpůrci jsou v jednom zajedno. A sice, že jde o nejvýznačnější nález desetiletí, ne-li víceletí.
Asie se stává pro paleontology zemí zaslíbenou. Kromě nálezů z ostrova Flores se indonéský ostrov Sulawesi nedávno mohl pochlubit kamennými nástroji starými 118 000 až 194 000 let.
Protože ale nejstarší tamní známý nález moderního člověka je z doby o šedesát tisíc let mladší, je to poněkud zvláštní zjištění. Také nedávné nálezy artefaktů po homininech v jihočínském Dushanu dávají jasně najevo, že jihovýchodní Asie byla domovem vícero druhů homininů a také, že si evoluce, podobně jako v Africe u Pygmejů, i tady experimentovala s malými lidskými formami.
Žel tisíce let tepla a vlhko tropického pralesu na biologickém materiálu vykonaly své a z kostí se zbytky DNA vědcům získat nepodařilo. Ale kdo ví, třeba až se do kanálků zubů podrobně kouknou kouzelníci, jakým je švédský genetik Svante Pääbo, dozvíme se, jak jsou skřítci z jihu Asie příbuzní neandertálcům, denisovanům a jak moc mezi sebou naši příbuzní mezidruhově smilnili.
Video: Nový lidský druh z Filipín
Literatura
F. Détroit et al., “A new species of Homo from the Late Pleistocene of the Philippines,” Nature, doi:10.1038/s41586-019-1067-9, 2019.
Michael Greshko, Maya Wei-Haas.: New species of ancient human discovered in the Philippines, National Georgaphic,10.04.2019
Diskuze:
