Ženská krása se v genomu ukrývá na jiných místech, než ta mužská. Kredit: Volné dílo.

Před necelými třemi roky publikovali britští vědci z University College London zprávu, že se jim na více než 6 000 osobách, původem z Latinské Ameriky, podařilo identifikovat čtyři geny ( DCHS2, RUNX2, GLI3 a PAX1), které rozhodují o šířce a špičatosti lidského nosu. A  jeden gen (EDAR), který diriguje, jak bude nače brada vystouplá. Nedouho po Britech Američané z University of Pittsburgh v Pennsylvanii z 3D snímků obličejů od více než tří tisíc Evropanů vyčetli vztah mezi variantami zvanými SNP (jednonukeotidový genomový polymorfismus) a celou řadou obličejových charakteristik. Například jak daleko má od sebe člověk oči, jaká je délka nosu a vzdálenost rtů od očí.  Teď  k tomu genetici z University of Wisconsin z Madisonu přidali geny naší atraktivity.

Qiongshi Lu, vedoucí laboratoře statistické genetiky a genomové informatiky na University of Wisconsin-Madison.  První autor studie. Kredit: UWM.

I když je atraktivita, chcete-li lidská krása, věc poněkud zapeklitá a v kultuře od kultury se liší, jisté znaky jsou všemi přijímány jaksi obecně. Není divu, že se vědci do hledání původců atraktivity pustili. Je to rys, který ve společnosti hraje velkou roli. Všechny sociologické studie, které se tím zabývaly, konstatovaly, že hraje významnou roli v každodenním životě. Tak například nám pomáhá sehnat práci. Přispívá k psychologické pohodě a naší výkonnosti. Činí nás méně závislými a odráží se v tom, čemu se říká ekonomická mobilita. To, že stojí i za reprodukčním úspěchem, asi netřeba rozvádět. Dokonce se plete i našim matkám do toho, jak se k nám budou chovat. Jak se ukázalo, tak větší péčí zahrnují ty ze svých dětí, které jsou hezčí. Viz podrobnosti v článku: „Rodiče se méně věnují ošklivějším dětem“.

Horní část obrázku (A) představuje lokus atraktivity na chromozomu číslo 10. Odhalily ho ženské posuzovatelky hodnotící mužské obličeje (hodnoty udělených skóre zobrazují barevná kolečka). Spodní část obrázku (B) je lokusem s geny ženské krásy. Nachází se na chromozomu číslo 2. Odhalili ho mužští posuzovatelé hodnotící přitažlivost ženských tváří. Kredit: Bowen Hu et al., 2019).

Bylo jen otázkou času, než se po nosech a očích někdo z genetiků pokusí uchopit charakteristiku obličeje komplexně a hledat geny atraktivity. K datům, které takové pátrání umožnily, se vědci dostali poněkud zvláštním způsobem. Využili k tomu tabla absolventů středních škol ve Wisconsinu z roku 1957. Tomuto souboru říkají Wisconsinská longitudinální studie (WLS) a představuje více než deset tisíc osob. Náhodně z nich vybrali 4000, u nichž byl sekvenován genom. V něm pak hledali společné charakteristické prvky, které vykazovaly spojení s akademickým titulem, karierním úspěchem, ekonomickým úspěchem, a mimo jiné, také „krásou“ obličeje. U té bylo kritériem skóre, které jednotlivým osobám na základě fotografií  přiřklo osmdesát dobrovolných hodnotitelů. Jistou kontrolou objektivnosti takového hodnocení je, že se hodnocení atraktivity ukázalo být konzistentní.

Studie odhalila dva lokusy a několik kandidátních genů, které s přitažlivostí lidské tváře souvisí. Jde o místa v genomu, která jsou provázána s dalšími lidskými rysy. U žen varianty těchto genů jsou ve vazbě s geny, které  promlouvají do tělesné hmotnosti. Korelace k indeu BMI byla záporná. U nás mužů je krása spojena s variantami genů, které se pletou do hladiny lipidů v krvi. Rovněž šlo o negativní korelaci. Jak takové statistické odhalování dvou významných lokusů (10q11.22.  a 2p22,2.) spojených s atraktivitou vypadá v praxi, ukazuje připojený obrázek.

Závěr

I když je rozsah souboru přečtených genomů, v nichž vědci pátrali po kráse, obdivuhodný, výsledky mají jisté mouchy. Nelze u nich například hovořit o nějakém zobecnění poznatku. Ve skutečnosti totiž jde o homogenní skupinu osob stejného věku i etnického původu. I tak ale studie ukázala na fakt, že nějaký „hlavní gen“, který by rozhodoval o přitažlivosti osoby, neexistuje. Atraktivita je dána řadou genů s malým účinkem a odhalené lokusy potvrzují, že jsou navíc pohlavně specifické - mužská atraktivita je jinde (na jiném chromozomu) než krása žen. Praktická aplikovatelnost poznatku, myšleno například v preselekci embryí, zatím není na programu dne. Zatím. Případné takové rozhodování by rodičům komplikoval fakt, že nic nenasvědčuje tomu, že by genetické faktory krásy nějak souvisely s geny pro inteligenci.

Literatura

Adhikari, K. et al. 'A genome-wide association scan implicates DCHS2, RUNX2, GLI3, PAX1 and EDAR in human facial variation' DOI: 10.1038/ncomms11616

Shaffer JR, Orlova E, Lee MK, Leslie EJ, Raffensperger ZD, Heike CL, et al. (2016) Genome-Wide Association Study Reveals Multiple Loci Influencing Normal Human Facial Morphology. PLoS Genet12(8): e1006149. DOI: 10.1371/journal.pgen.1006149

Hu B, Shen N, Li JJ, Kang H, Hong J, Fletcher J, et al. (2019) Genome-wide association study reveals sex-specific genetic architecture of facial attractiveness. PLoS Genet 15(4): e1007973. doi.org/10.1371/journal.pgen.1007973