Pulzar J0002 a pozůstatek supernovy CBT 1. Kredit: Composite by Jayanne English, University of Manitoba, using data from NRAO/F. Schinzel et al., DRAO/Canadian Galactic Plane Survey and NASA/IRAS.

Pulzary jsou extrémní už za běžných okolností. Jako superhusté pecky zběsile rotují v místech, kde předtím vybuchla supernova. Pulzar PSR J0002+6216 se ale ještě ke všemu řítí vesmírem neobvykle velkou rychlostí, přes 4 miliony kilometrů za hodinu, jako kulka vystřelená z vesmírné muškety. Tenhle pulzar by doletěl od Země k Měsíci za nějakých 6 minut. Na jeho objevení a prozkoumání se zásadním způsobem podílel vesmírný gama teleskop Fermi a pozemní soustava radioteleskopů Karl G. Jansky Very Large Array (VLA).

Frank Schinzel. Kredit: MPFIR.

Frank Schinzel z National Radio Astronomy Observatory (NRAO) v Socorru, Nové Mexiko, a jeho kolegové zjistili, že pulzar J0002 má ohon, který vyzařuje rádiové vlny a trčí směrem přímo do srdce rozpínajícího se pozůstatku nedávné exploze supernovy. Díky tomu není ani nutné nějak hluboce přemýšlet o tom, co vyslalo pulzar J0002 na jeho zběsilou jízdu vesmírem. Je zcela zjevná, že to byla supernova. Budoucí výzkum tohoto pozoruhodného pulzaru by mohl odhalit, jak se vlastně může stát, že supernova odpálí pulzar takovou rychlostí. Prozatím je to pěkná vesmírná záhada.

Pulzar J0002 byl objevený v roce 2017, díky distribuovaným výpočtům občanských vědců v projektu Einstein@Home. Ti věnovali kousek výpočetní síly svých počítačů na zpracování dat vesmírného gama teleskopu Fermi. Dohromady to bylo více než 10 tisíc let času práce počítače a projekt Einstein@Home díky tomu do dnešního dne objevil 23 gama pulzarů. Zmíněný pulzar J0002 je od nás vzdálený 6500 světelných let. Pozorujeme ho v souhvězdí Kassiopeii, kde se otočí 8,7 krát za sekundu, a pokaždé přitom blikne gama zářením.

Vesmírný gama teleskop Fermi. Kredit: NASA.

Pulzar s rádiovým ohonem se momentálně nachází asi 53 světelných let od středu pozůstatku supernovy CTB 1. Ďábelský let pulzaru skrz kosmický plyn a prach vytváří monumentální rázové vlny, které zase následně tvarují rádiový „ocas“ pulzaru z magnetických polí, energie a proklatě urychlených částic. Tento ohon měří asi 13 světelných let a jako nezměrný vesmírný ukazováček míří přímo do středu CBT 1.

Vědci použili data teleskopu Fermi a soustavy VLA, aby určili, jak rychle se pulzar pohybuje, a pro jistotu i to, jakým směrem. Výsledky jejich výzkumu podporují představu, že pulzar odpálila supernova, po které zbyl pozůstatek supernovy CBT 1. Tahle supernova přitom vybuchla asi před 10 tisíc let. J0002 letí vesmírem pětkrát rychleji než průměrný pulzar a je rozhodně jedním z nejrychlejších, jaké známe. Podle všeho časem opustí Mléčnou dráhu.

Bezprostředně po explozi supernovy se pozůstatek supernovy CBT 1 rozpínal rychleji, než se pohyboval pulzar J0002. Jenomže se přitom neustále srážel s okolním plynem a prachem, což rozpínání pozůstatku supernovy brzdilo. Oproti tomu pulzar letěl vesmírem jako dělová koule. Asi tak 5 tisíc let po explozi supernovy pulzar vylétl ven z CBT 1 a od té doby sviští vesmírným prostorem.

Video:  NASA's Fermi Satellite Clocks a 'Cannonball' Pulsar


Literatura
NASA/Goddard Space Flight Center 19. 3. 2019.