Očkování proti neštovicím zabránilo nezměrnému utrpení. Kredit: CDC / James Gathany.

V roce 1998 publikoval dnes již bývalý britský lékař Wakefield s dalšími nešťastníky neblaze proslulý vědecký článek, který napáchal tolik škody, jako jen málokterý jiný. Wakefield v něm tvrdil, že objevil souvislost mezi takzvanou MMR vakcínou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám – a rozvojem autismu u dětí, a také výskytem chronických střevních zánětů.

Dnes už je jasné, že nešlo o vědu, nýbrž o podvod. Wakefield nebyl hrdina a bojovník za lepší život dětí, ale naprostý šmejd, který s tímto podvodem plánoval vydělat peníze na nových lékařských testech. Kromě toho, že si všechno vymyslel, také podle zjištění vyšetřujících komisí mučil autistické děti zbytečnými a docela drastickými lékařskými prohlídkami, jako byly kolonoskopie nebo lumbální punkce.

Jeho výmysl s MMR vakcínou a autismem se ale bohužel ukázal jako velmi životaschopný mem, který se stále šíří mezi lidmi jako plíseň. Řadu rodičů odradil od očkování, což se projevilo právě v dnešní době, kdy se především mezi lidmi, kteří nebyli očkováni MMR vakcínou, šíří spalničky, s nimiž není legrace. Zatímco Wakefield se bude, doufejme, zaslouženě smažit v pekle, mnozí vědci a lékaři věnují velké úsilí, aby Wakefieldovy lži a podvody vyvraceli.

To je případ i nové, skutečně masivní a jedné z doposud nejrozsáhlejších studií, která se zabývaly právě vztahem mezi MMR vakcínou a autismem. Anders Hviid z institutu Statens Serum Institut v dánské Kodani a jeho spolupracovníci do svého výzkumu zahrnuli prakticky veškeré děti, které se narodily v Dánsku matkám narozeným rovněž v Dánsku, mezi lety 1999 a 2010. Těchto dětí bylo celkem 657 461 a u 6 517 z nich byl později diagnostikován autismus. Některé děti přitom byly očkované vakcínou MMR, některé nebyly.

Anders Hviid. Kredit: Statens Serum Institut.

Badatelé vzali tento úctyhodný soubor dat a důkladně ho analyzovali ze všech možných stran. Z jejich výsledků zcela jednoznačně vyplývá, že očkování vakcínou MMR nezvyšuje riziko autismu. Po očkování je autistických dětí stejně, jako ve skupině dětí bez tohoto očkování. Tento vztah se nezměnil, i když badatelé zohlednili další rizikové faktory, jako například autismus v rodině anebo očkování dalšími vakcínami.

Až doposud je to dobrá zpráva. Problém je ale v tom, že podobné studie jsou nejspíš zbytečné. Jak se zdá, dělají se především pro dobrý pocit těch, kteří stejně věří v očkování a mohou se zaradovat, že měli pravdu. O tyto lidi, kterých je na světě naštěstí stále velká většina, ale ve skutečnosti nejde. Odborníci se podobnými studiemi a jejich medializací snaží přesvědčit odpůrce očkování, aby dostali rozum. A očividně se jim to nedaří.

Podobných prací jsou totiž už desítky, i když většinou ne tak rozsáhlých. Už dávno je jasné, že Wakefield si všechno vymyslel. Přesto ale odpůrci očkování zarytě opakují jeho lži, prostě proto, že padly na úrodnou půdu, kde nejde o fakta, ale o emoce. Dokonce je docela dobře možné, že podobně velkolepé a halasně medializované výzkumy jsou vlastně v konečném výsledku kontraproduktivní a rozsévají pochybnosti.

Výroba vakcíny proti spalničkám v Albánii. Kredit: World Health

Vědci a lékaři si stěžují, že žijeme ve světě rezistentním na fakta. A tahle rezistence může být stejně smrtící, jako rezistence na antibiotika. Badatelé se to ovšem snaží řešit tím, že uspořádají ještě větší výzkum, který opět zjistí, že MMR vakcíny nevyvolávají autismus. Že ještě více vysvětlují a apelují. A navzdory značnému úsilí to opět nebude fungovat.

Co by tedy nešťastní lékaři, kterým se začínají plnit ordinace flekatými dětmi se spalničkami, měli dělat? Odborníci na komunikaci doporučují několik zásadní pravidel. Je dobré mluvit s lidmi, mluvit s nimi lidsky, nikoliv jako vědecká kniha. Není nutné jim vysvětlovat vše až nejmenších detailů, ale soustředit se na klíčová fakta. Pokud je nějaký problém či pochybnost, tak je fajn nabídnout smysluplné alternativní vysvětlení. Také není dobré nařizovat či dokonce vyhrožovat. Většina odpůrců očkování nejsou podloudní kšeftaři, ale prostě rodiče, kteří se bojí o své děti. Trocha pochopení pro jejich motivaci jistě nikoho nezabije.

Literatura

American College of Physicians 5. 3. 2019, Annals of Internal Medicine online 5. 3. 2019.