O lebku ženy z  Flores se svádí mezi výzkumníky  bitva. Týmu, který  lebku objevil a který hodlal provést analýzu zbytků DNA ( ta by mohla přispět k řešení otázky ke kterému z homonidů měli hobbité  nejblíže), byla lebka odebrána a byla převezena do Indonéského centra archeologie v Jakartě. Mezi týmem objevitelů, zastoupeným australským profesorem Richardem Robertsem z University of Wollongong  a indonéským paleontologem profesorem

Zvětšit obrázek

Údolí Liang Bua v západní části ostrova Flores v Indonézii.

Teuku Jacobem z Gadjah Mada University  , který lebku začal zkoumat, se strhla diplomatická přestřelka. Stranou sporů vědních velikánů jestli hobbité jsou samostatným druhem nebo jen poddruhem Homo sapiens,  výzkum pokračuje dál. Podle změřených kostí probíhají pokusy o co nejvěrnější rekonstrukci těla hobbitů.

Archeoložce Dr. Carol Lentferové se podařilo z hlíny vymodelovat postavu, která  po svém vzniku rozřešila jeden ze sporů. Ukázala, že tito malí lidé z Flores mohli používat i velké nástroje, proti čemuž vystupovala část vědecké komunity, která tvrdila, že nalezené velké nástroje patřily  jiným hominidům.
Lentferová bude sochu ukazovat  na konferenci Společnosti australských archeologů, která se uskuteční v příštím týdnu v University of New England.

Zvětšit obrázek

Hliněný model 30 leté hobbitské ženy je spíše uměleckým, než přísně vědeckým dílem říká autorka Carol Lentferová

„Právě jsem ji dokončila a vypaluje se“ sdělila tisku její tvůrkyně z  Southern Cross University.  „Vzala jsem v úvahu smršťování materiálu a uskutečnila jsem podrobná měření. Výsledkem je skutečná životní velikost hobbitské ženy“. Model má ustupující bradu a vystupující obočí na okraji očních oblouků. Byl zhotoven na podkladě stávajících poznatků a za pomoci  porovnávání s podobným typem hominida, kerý se vyskytoval  před 1,8 milionem let - Homo georgicus, o kterém se soudí, že se na vzniku hobbitů podílel.
“Práce dokáže být někdy velmi vzrušující“, prohlašuje o svém výtvoru Lentferová, která pracovala tři roky v různých částech indonéského ostrova Flores a která s objevitely kostry v době objevu kosterních pozůstatků hobbitů udržovala kontakt. Byla svědky sporů, zda velké nástroje, nalezené v blízkosti kostry, by mohly souviset s hobbity.  Zdálo se, že nalezené nástroje jsou příliš velké na to, aby je hobbitté mohli rukou uchopit a účinně s nimi zacházet. Lentferovou údajně vedla ke zhotovení sochy myšlenka, pokusit se zjistit, zda výhrady jsou opodstatněné. Především se zajímala o to, zda by mohl hobbit uchopit a zacházet s kamenným zakulaceným nástrojem měřícím 25 centimetrů a který  sloužil ke krájení, drcení a nebo jako sekáček.   

Tento nástroj nepatří k těm velkým, zato se na něm zachovaly zbytky kostní tkáně, kolagenu a erytrocytů.

Námitky, že by to pro něj bylo obtížné a že není důvod aby si zhotovovali tak velké nástroje, byly opodstatněné, protože hobbité nebyli větší, než pětileté děcko. Pokud tak starému dítěti zkusili tak velký a těžký kámen dát do ruky, mělo s jeho ovládáním problémy.
„Jakmile jsem model sochy dokončila, bylo mi jasné, že hobbité mohli s nástrojem, který jsem měla k dispozici celkem snadno zacházet. Je to proto, že podle dostupných informací byli hobbité, ve srovnání s lidskými dětmi, podstatně robustnější. V rukou sochy již nástroj nikterak nepřiměřený nepřipadá.
Lenferová, která má vzdělání v oblasti  ekologie, zoologie, botaniky a archeologie, a je přitom umělkyní v oblasti keramiky, prohlašuje, že její model je uměleckou rekonstrukcí, ale že ctila profesionální kriteria užívaná při archeologických rekonstrukcích.

Model dal odpověď na otázku, zda velké nástroje, nalezené v lokalitě Liang Bua, patřily hobbitům.

Lentferová získala na další práci grant od Australian Research Council. Bude nyní spolupracovat s  odborníkem na ostatky Dr. Tomem Loyem. Společně se budou snažit analyzovat rostliny a zvířata, jejichž pozůstatky se nalezly jako zbytky na kamenných nástrojích, které pochází z místa nalezení kostry hobbita v Liang Bua.
Ve zmíněném kamenném pěstním klínu, pocházejícím z dané lokality, se v jeho puklinkách podařilo najít zbytky krve, kostí a vaziva kolagenu. Stáří organických zbytků spadá do období před 13 000 až 15 000 lety. Nástroj byl zhotoven z vulkanické vyvřeliny a byl používán ke zpracování masa.

Na jiných nástrojích, nalezených v téže lokalitě, jsou zase v jejich puklinkách důkazy o tom, že byly používány ke zpracování rostlinných produktů. Našly se na nich totiž zbytky škrobových zrn a dalších rostlinných tkání.

Poznatek vede výzkumníky k závěru, že hobbité se živili jak masem, tak rostlinými produkty, které dokázali pomocí svých nástrojů zpracovat.

Liang Bua,  sektor 7. Výzkum probíhá dál, již ve dvanáct metrů hluboké jámě.

Prameny: University of Wollongong , News in Science