Pozůstatek klasické novy GK Persei. Kredit: X-ray: NASA/CXC/RIKEN/D.Takei et al; Optical: NASA/STScI; Radio: NRAO/VLA.

Když bílý trpaslík obíhá v systému těsné dvojhvězdy s běžnou hvězdou nebo třeba s červeném obrem, tak takovému partnerovi obvykle krade hmotu. Naloupená hmota se postupně hromadí, stlačuje a zahřívá a v jistém okamžiku spustí mohutnou termonukleární explozi. Tohle je nova, díky které se jasnost bílého trpaslíka zvýší až milionkrát. Exploze vyvrhne velkou rychlostí do okolního vesmíru materiál, který kolem bílého trpaslíka vytvoří rozpínající se obal. Obvykle je ale takto vyvrženo jenom docela malé množství hvězdného materiálu trpaslíka.

Matthew Darnley. Kredit: Liverpool John Moores University.

Astronomové se domnívají, že v zásadě všechny novy se po určité době opakují, protože příslušný bílý trpaslík je nepoučitelný. Znovu a znovu syslí plazma hvězdného partnera a exploduje jako nova, dokud nedojde k dramatickému finále, jako například k explozi supernovy typu Ia. U některých nov jsme takové opakování pozorovali, těm říkáme rekurentní, čili opakované novy. V takových případech se exploze novy opakuje obvykle jednou za pár až pár desítek let. Zbývající, takzvané klasické novy, zřejmě explodují s periodou stovek, tisíců nebo i více let.

V Galaxii Andromeda mají ovšem novu, která je velmi unikátní. Jak vědci zjistili již před pár lety, nova M31N 2008-12a exploduje každým rokem, daleko nejčastěji ze všech známých nov. Právě tuhle výjimečnou novu nedávno studoval tým astronomů, který vedl Matthew Darnley z britské Liverpool John Moores University. Zjistili přitom, že tuto novu, tedy dotyčnou těsnou dvojhvězdu obklopuje gigantický obal, jako pozůstatek dřívějších explozí. Tento obal je přitom tak obrovský, že podle autorů studie tahle rekordní nova musí explodovat stejně horlivě už celé miliony let.

Exploze novy ve dvojhvězdě RS Ophiuchi. Kredit: NASA / David A. Hardy & PPARC.

Neuvěřitelná série explozí nov v systému M31N 2008-12a vytvořila super-pozůstatek novy, jehož velikost je téměř 400 světelných let. Darnley s kolegy systém pozorovali Hubbleho vesmírným dalekohledem, a také pozemními teleskopy. Když analyzovali složení materiálu, tak potvrdili, že ohromný obal a nova M31N 2008-12a skutečně patří k sobě.

Teoretické modely tvrdí, že rekurentní novy s velmi častými explozemi a obklopené velkými obaly, jichž je M31N 2008-12a extrémním příkladem, by měly zahrnovat velmi masivní bílé trpaslíky, kteří balancují na hranici limitu pro explozi supernovy typu Ia. To by znamenalo, že systém M31N 2008-12a se chová přesně tak, jak by se měla chovat nova, která spěje k brzkému konci v ohnivém armageddonu supernovy.

Proto je nova M31N 2008-12a pro vědce nesmírně cenná. Nabízí totiž poodhalení řady tajemství, které doposud obklopují exploze supernov typu Ia. Mohli bychom se dozvědět, jak často supernovy Ia vlastně ve vesmíru explodují a další věci. Právě supernovy Ia jsou v současné době kriticky významné pro pochopení historie i budoucnosti našeho vesmíru. Badatelé je využívají jako takzvané standardní svíčky pro měření vzdáleností v hlubokém vesmíru.

Video: What is a Nova? How Does It Compare to a Supernova?


Literatura
San Diego State University 15. 2. 2019, Nature 565: 460–463.